Z Prahy jsem vyrazil v šest ráno stařičkým letadlem Smart Wings do Paříže. Ale stav letadla nebyl zase nijak tragický, prostě doletělo a ještě jsem dostal ke snídani obloženou bagetku a džus a měl jsem celou trojici sedadel pro sebe. Takže milá překvapení. Další překvápko čekalo na divokém letišti Charles de Gaulle (CDG) u Paříže, kde jsem přistál. Což o to, vláček spojující všechny tři terminály a ještě dvě parkoviště, jsem našel v pohodě, jen jsem nebyl moc spokojen s úrovní toho letiště. Zlatá Praha. Teda nechci dělat reklamu známému televiznímu festivalu, ale letiště máme sice o trochu menší, zato o hodně lepší! Pařížské letiště mi připomíná betonovou kostru, se kterou se víc nezabývali. Beton a hotovo. Ještě k tomu nic moc místa, takže se tam lidi parádně pletou. No prostě nic moc. Samotnou Paříž jsem neviděl, teda když nepočítám těch pár desítek vteřin, kdy jsme ji přelítli před přistáním. Abych CDG zase nekřivdil, aspoň jsem si během toho dvouhodinového čekání na odbavení nabyl notebook a podíval se na jeden díl Hospody :).
Ve vlaku na Guimarães
Let do Porta nebylo složité najít, věděl jsem, odkud mi to letí, takže jsem šel najisto. Odbavení na let společnosti EasyJet trvalo sice chvíli (teda to čekání na něj), ale nakonec jsem to vydržel. Pak jsem měl asi hodinku čas před odletem, a tak jsem slupnul dva rohlíky s klobáskou od řezníka Procházky z Kauflandu. Let do Portugalska jsem prospal skoro celý, ono nebylo stejně nic vidět, nad Francií a Španělskem byly mraky, které se rozestoupily až v Portugalsku, takže jsem si měl možnost prohlídnout okolí Porta z výšky. Řeknu vám narovinu, je to slibné.
Letiště v Portu je rozhodně menší než to pařížské, ale kvalitou ho jasně předčí. Nablýskaný mramor a různobarevné obložení stěn dává tušit, že na tom Portugalci zase tak špatně nebudou. Při východu z haly ode mě nikdo nic nechce (myslím jako pas, občanku, proluftovat kufr), takže můžu klidně hledat blízkou stanici „metra“. Za euro osmdesát se dostávám novou soupravou (staré tu ani nemají) do stanice Campanhã a tam čekám asi 40 minut na tenhle vlak. Kupuju lístek v automatu a čekám.
Příjezd do Guimarãese na čas jak ve Švýcarech, ale pak to začlo. Město je nahoru a dolů, proč zrovna univerzita a koleje musí být nahoře… Místní doprava je tu – no jak to kulantně říct. Asi taková jako v Chorvatsku. Chaos, na zastávkách žádné pořádné info. Takže jsem se vydal pěšky, ono mi to teda rozhodně neuškodí, ale táhnout se se skoro dvacetikilovým nákladem nepotěší. Ale dorazil jsem, hned se mě ujal nějaký student a kolejbába v jedné osobě. Vyřídili jsme všechny procedury a bydlím. Pokoj rozhodně má své mouchy, ale zvyknu si. Když bude internet, bude to tu zase příjemnější.
V pátek jsem vyřídil uvítací záležitosti ve škole a zjistil jsem, že internet bude až příští týden. Mají tady bezdrátové připojení, ale chybí mi jaksi heslo… Teď ale jdu vymýšlet program na víkend, asi budu poznávat samotné město a jeho nejbližší okolí. A čekat na svého spolubydlícího, který jistě dorazí.
Žádné komentáře:
Okomentovat