Táta ode mě dostal k narozeninám, které slaví na konci února, dárek, který ho zabaví na celý víkend. Jedeme do Berlína. Za fotbalem hlavně. Plánuji se do Berlína na Bundesligu podívat už delší dobu, a tak je tohle vhodná doba. Při výběru termínu a tedy i zápasu mě docela baví představa návštěvy duelu Herthy s Werderem Brémy, což je kombinace zajišťující přítomnost hned několika českých fotbalistů na trávníku. Hrát mají začátkem března, to už bude počasí snad aspoň trochu jarní, takže kupuji lístky na fotbal, rezervuji hotel a ještě přidávám i jízdenky na vlak. Výlet zařízený, do narozeniny ještě pár týdnů zbývá.
No jo, ale asi víte, co bude následovat. Trefil jsem se se svým plánem přesně do doby, kdy v Evropě začal své rozpínavé pařáty natahovat Covid-19. Už při předání dárku jsem se tak trochu omlouval, protože tohle jsem přece nemohl vědět. Fotbal se měl pořád hrát, žádné výrazné restrikce nebyly ani ve vzduchu, natož na papíře. Hotel byl zarezervovaný bez možnosti storna, takže jediná položka, za kterou se daly teoreticky peníze dostat zpět, byla rezervace místenek ve vlacích do Berlína a zpět.
Takže pátek, jedeme. Vybaveni veškerými možnými proprietami (vitamíny, antibakteriální gely) vyrážíme do Berlína vlakem, z Příbrami to začneme hezky osobákem do Zdic, následuje rychlík na pražský hlavák a odtamtud pěkně EuroCity směr Berlín (a Hamburg). Cesta proběhla velmi hladce, všechno relativně načas a my tedy po vystoupení na berlínském hlavním nádraží, což je několikapatrová kombinace nádraží s obřím nákupákem, začínáme plnit plán.
Batožinu si odkládáme do skříňky a vyrážíme pěšky udělat zajímavý okruh - kolem Braniborské brány (+ povinného curywurstu u jednoho ze stánku nedaleko) a Židovského památníku pokračujeme kolem monstrózní budovy německého ministerstva financí k muzeu Topografie teroru, jehož návštěvu doporučuji všem. Byť budete mít asi taky knedlík v krku. To místo je docela silné...
 |
| Currywurst - berlínská povinnost |
 |
| Topografie teroru |
Kolem Checkpointu Charlie, kde tentokrát chyběli tradiční "američtí" vojáci, nabíráme směr nádraží, dojdeme k řece a podél ní přicházíme zpátky do budovy hlavního nádraží. Už je totiž čas sebrat kufry a vydat se do hotelu. Ten máme až na jihu města, ovšem díky dobrému spojení vlakem S-bahn nemusíme ani jedinkrát přestupovat a nádraží, což je poslední zastávka před letištěm Schönefeld, máme od hotelu jen pár desítek metrů. Hotel se jmenuje Meininger Berlin Airport, je očividně jedním z novějších a nabízí solidní komfort. V kombinaci s nízkou obsazeností je to příjemné místo na ty naše dvě noci v Berlíně.
V sobotu máme hlavní cíl - fotbal na olympijském stadionu. Ten se hraje od půl čtvrté, což je klasický bundesligový čas výkopu většiny zápasů, takže ještě před ním stíháme klidnou procházku do, od hotelu nedaleké, čtvrti Gartenstadt Falkenberg, což je krásná ukázka trochu venkovské architektury na kraji velkoměsta. Domky, jak řadové tak i samostatné, tu hrají všemi barvami, všudypřítomný klid naznačuje, že bydlení tady nemusí být vůbec špatné. Rozhodně zajímavý cíl naší procházky.
 |
| Gartenstadt Falkenberg |
 |
| Gartenstadt Falkenberg |
Návštěvou této části Berlína jsme utratili pár desítek sobotních minut, už je po poledni, a tak nezbývá než se pomalu začít přesouvat na druhou stranu města, k olympijskému stadionu, který má za své domovské sídlo místní Hertha. Tady se zase naplno projevila moje silná stránka - plánování při výletech mi jde na jedničku, přesun zvládáme příměstským vlakem S-bahn bez jediného přestupu. Sice na palubě strávíme asi hodinu, ale co...
Přijíždíme docela brzo, ale už je kolem stadionu spousta lidí, časovou rezervu využíváme na nákup tradičního fotbalového občerstvení - pivo, bratwurst, pečivo. Potkáváme i spoustu fanoušků se zeleno-bílými doplňky, z čehož vyplývá, že Brémy tady budou mít taky solidní podporu. Po zběžné bezpečnostní kontrole už se dostáváme do samotného areálu stadionu, který je monstrózní. Už jen za návštěvu tohoto místa ten výlet stál. A fotbal je jen třešnička na dortu.
 |
| Už budou nastupovat |
 |
| 58 tisíc diváků na tribunách |
Zápas skončil 2:2, přičemž Brémy už po pár minutách vedly 2:0 a z tribun hned začátkem zápasu odešly stovky, možná tisíce domácích fanoušků. Atmosféra byla skvělá, fotbal díky spoustě branek taky nakonec tak špatný nebyl. I když bylo znát, že se utkaly dva týmy, které mají v hlavách jen záchranu v nejvyšší německé soutěži. Takže boj.
Při odchodu z tribuny sbírám ze země jeden kelímek, do kterých tu čepují pivo a vydávají ho oproti jednoeurové záloze. Beru ho na památku. Vlakem S-bahn se přesouváme zpátky k hotelu. Stíháme nákup v přilehlém supermarketu (něco na večeři, něco domů) a dáváme večerní klid.
 |
| Vedle stadionu je obří nádraží s mnoha nástupišti, za chvíli bylo prázdno. |
V neděli máme za úkol se zase S-bahn přesunout po snídani na hlavní nádraží, kam načas přijíždí vlak Hamburg - Budapešť, v němž obsazujeme místa v posledním (maďarském) vagonu. Cesta proběhla podle plánu, s odstupem několika týdnů je to fakt divný pocit - poslední fotbal v klasické době byl pro nás právě zápas na slavném stadionu, kde kromě nás bylo ještě asi 58 tisíc diváků.
 |
| Pohled z posledního vagonu |
