neděle 10. prosince 2017

Úprk do Polska

Mám rád letadla, letiště, létání, prostě všechno, co obsahuje část "let". A tak jsem využil několik posledních dní dovolené, abych se na konci listopadu 2017 proLETěl. Nešel jsem do rizika, stačí mi Polsko. Čtyři dny, čtyři LETy.

Ve čtvrtek 23.11. jsem tedy nabral kurz Ruzyně, odkud mě za pár stovek Ryanair během hodinky přepravil do Krakova. Cestou byl vidět pěkný kus naší republiky, kromě krásného pohledu na Prahu se daly pozorovat Pardubice, pěkně bylo vidět i na Jeseníky, kde se nedala přehlédnout elektrárna Dlouhé stráně. Při přiblížení na krakovské letiště zase moc hezky vystupovaly vrcholky nedalekých Tater. Slibný začátek cesty.

Praha z nadhledu

Jeseníky

Wawel, už jsme nad Krakovem

Tatry
Asi můj první let s novými Ryanairovskými sedačkami...

V Krakově jsem to odpoledne a večer neměl žádný přesný program. Po ubytování v hostelu nedaleko centra jsem pak našel místo na jídlo, abych se poté prošel po samotném historickém centru až na hrad Wawel, který za mnou akorát zavírali. Takže právě včas 😎. Zbytek večera jsem strávil ve sport-baru, kde dávali zápas Rosenborgu proti San Sebastianu. Takže jsem ochutnal pár polských piv a zjistil jsem, že tady fakt nemá cenu chodit do rizika, nejlépe dopadlo europivo Tyskie... A fotbal korespondoval s tím pivem, taky za moc nestál.

Večerní Krakov
Na pátek jsem měl koupenou letenku na večer do Gdaňsku, opět s Ryanairem, a tak mi nezbývalo než najít program do cca 18. hodiny. Nechtěl jsem totiž zůstávat v Krakově, který trošku znám, a s pomocí autobusu společnosti Polskibus (dnes už člen Flixbusu) jsem se za pár zlotých přesunul do města Řešov na východě Polska. Město mě velmi mile překvapilo, nečekal jsem takový příjemný zážitek. Samozřejmě za to částečně mohlo i počasí, protože v dešti bych si to asi tak neužíval, ale útulné centrum určitě stojí za návštěvu. Bál jsem se, abych tady měl ten čas mezi příjezdem a návratem do Krakova jak strávit, ale problém to fakt nebyl. A ona taky ta cesta po dálnici ubíhá moc pěkně. Byl to dobrý nápad zapíchnout ten pomyslný prst na mapu zrovna sem.

Svatá pravda :)

Kousek Česka na východě Polska

Řešov - náměstí

Po příjezdu zpátky do Krakova jsem si dal v nákupáku, který je vlastně součástí hlavního nádraží, něco k snědku a pádil jsem odtamtud. Byl totiž černý pátek, což znamenalo, že celé město se vydalo nakupovat. Nic pro mě, mizím na letiště.

Konečně jsem se projel vlakem, který tu na letiště začal jezdit. Při cestě do centra den předtím jsem tuto možnost nemohl využít, protože vlak měl bůhvíjaké problémy, a tak bylo lepší sednout na autobus. Ale teď už to fungovalo bezproblémově. A ani celý proces na letišti na mně nezanechal žádné výrazné následky, takže v půl desáté sedím v letadle společnosti Ryanair, která mě přepraví opět za cenu pár drobných do Gdaňsku. Vedle mě si sedá místní trochu přiopitý jinoch, který se pochlubí, že jde na párty s kámošema, no očividně už začal soukromě doma. 

V Gdaňsku mají také na letiště přivedený vlak (Praho, slyšíš?!), ale je problém se z něho dostat o víkendu večer, a tak se trochu strastiplně dostávám do centra po kombinaci MHD + vlak. Ale zvládám. Ubytování v Gdaňsku mám na již prověřeném místě, ovšem ke svému překvapení nedostávám postel ve čtyřlůžkovém pokoji, ale kapsli jak někde v Asii. Bylo už po půlnoci, nemám náladu řešit nějakou výměnu, takže rychlá sprcha a spát. Ráno stejně chci brzy vypadnout.

A tak opravdu mizím - jako první z té skvadry, která za těmi závěsy ještě pochrupuje (vzhledem k množství a struktuře věcí, které mají vybalené na stolečku a židlích, navíc pojímám podezření, že tam někteří tak trochu bydlí...). Na sobotu mám program víceméně jasný - Sopoty (nic seriózního, jen procházka u moře), návrat do Gdaňsku do muzea, jídlo, podvečerní Gdaňsk, letiště, Krakov.

Sopoty nabízejí příjemnou možnost vypadnout z Gdaňsku, který je oproti nim velkoměsto. Místní dřevěné molo je vyhlášené, dlouhé jak týden před výplatou a v tu sobotu i relativně navštěvované. Ale tak akorát. Po dopolední siestě u moře přichází na řadu přeci jen vážnější část dne - Muzeum 2. světové války v Gdaňsku. Otevřeli ho před několika měsíci a už nasbíralo mnoho kladných ohlasů. Já jsem si na vstup musel trochu počkat, jelikož zamračené sobotní odpoledne láká k takovým aktivitám trochu víc osob.

Sopoty - molo


Sopoty

Sopoty - knihovna a společenské centrum na nádraží, moc pěkné!

Každému, kdo se Gdaňsku jen přiblíží, můžu návštěvu tohoto muzea, jehož budova je už sama o sobě velmi zajímavá, doporučit. Expozice je velmi rozmanitá a dost často člověka překvapí. Dost silný pocit například vyvolá ztvárnění problematiky hladu během války, nebo velmi jednoduché znázornění atomové bomby a s ní spojené katastrofy v japonských městech.




Hlad





Muzeum 2. světové války

Z muzea vycházím, plný dojmů, do ubrečeného podvečera, dalším cílem je centrum města, kam se dá pohodlně dojít pěšky a kde je možné se pořádně najíst. Vybírám restauraci ve třetím patře kousek od nábřeží, tam mi moc chutnalo 😋. Po kávičce v jedné z několika zajímavých kaváren v centru se pomalu chystám na odlet zpět do Krakova. Tentokrát neletím s Ryanairem, ale plácnul jsem se přes kapsu a za cca 450 korun českých si užiju s polským LOTem. Těším se na vrtulák, aspoň změna po těch všech boeingách.

Večerní uplakaný Gdaňsk

Na letišti si vyzvedávám boarding pass na check-inu (opět rozdíl oproti low-costu) a ještě mě mile překvapí možnost nástupu do letadla přes most, netušil jsem, že k němu lze připojit i takového prcka jako vrtulový Dash 8. Nechtělo by se mi do toho deště, který se mezitím venku pěkně rozlítil.

Zajímavé řešení nástupu do nízkého vrtuláku přes nástupní most

Let v černočerné tmě a ještě nad oblaky nenabízí mnoho šancí zabavení se, ale u klasické aerolinky, jakou je LOT, aspoň ukrátí čas čaj, kafe nebo voda + sušenka. V Krakově mám tentokrát zarezervovaný pokoj v seriózním hotelu, takže se nemusím bát překvapení. Hotel je zbrusu nový a taky to podle toho vypadá. Pěkné!

Ráno začínám plnohodnotnou snídaní, dopoledne už žádný program nemám, po odhlášení z hotelu přecházím pěšky na vlakovou zastávku, cestou ještě něco koupím v obchodech (třeba krówky, mňam!). Vlak mě v klídku doveze na letiště, odkud mi to za pár desítek minut letí přímo do Prahy. Ryanair, jak jinak. Na palubě si dávám obligátní americano, pak ta cesta pěkně uteče. A mám docela radost, že let je vcelku plný, ne sice 100%, ale svítá naděje, že tahle linka snad má šanci na přežití.

Co kdybych ji třeba chtěl využít ještě v nějaké blízké budoucnosti?

Kafe a něco dobrého na palubě Ryanairu



Celá fotodokumentace na rajčeti:


pondělí 6. listopadu 2017

Víkend v Itálii

První listopadový víkend pro mě znamenal vybočení ze stereotypu - vydal jsem se na kratičkou cestu do Itálie. Měl jsem koupené letenky Praha - Benátky (Volotea), ale nakonec jsem se rozhodl cestu prodloužit až do Říma.

Lety byly naplánované na páteční večer směr Itálie a nedělní odpoledne do Prahy. V Benátkách jsem se v pátek ani nezastavil, jen jsem z letiště přejel na nádraží Mestre, kde jsem lehce po půlnoci nastoupil do nočního vlaku směr Řím. Jízdenka mě stála celých 12,5 euro. Vybral jsem tu nejlevnější variantu i s nebezpečím, že se třeba vůbec nevyspím. Ale po nalezení toho správného vozu (bývalá 1. třída) a kupé (6místné, bylo nás v něm pět) jsem se za chviličku ponořil do spánku, z něhož mě probudila těsně před Římem průvodčí. Naspal jsem tak více než pět hodin, to bohatě předčilo má očekávání. Roli asi hrálo i to, že v kupé neseděl nikdo nad čtyřicet let (mám obavu, jestli jsem třeba nebyl nejstarší), takže jsem se všichni bez jakékoliv ústní dohody nějak nasáčkovali, aby měl každý z nás co největší komfort. 

Ráno se při mém příjezdu do Říma na nádraží Termini teprve rozednívalo, já jsem ale nelenil a jal se procházet městem a hledat nějakou kavárnu, kde bych si dal snídani. Vydal jsem se směr koloseum, abych na půli cesty narazil na příjemný podnik, kde mi udělali skvělé cappuccino a k tomu jsem si vybral něco sladkého, energie se mi ten den ještě hodila.

Pak jsem pokračoval přes zmiňované koloseum do samotného centra, kolem památníku Viktora Emanuela II., uličkami směr fontána di Trevi až ke Španělským schodům (ty jsem při své návštěvě v roce 2015 jaksi z neznámého důvodu ignoroval) a dále směrem k Vatikánu. Příjemné ráno a brzké dopoledne - ve městě nebyl (až na připravovanou vojenskou přehlídku) žádný zmatek. Ranní mlha se postupně protrhala a při vstupu do Vatikánu se na mě začalo smát sluníčko.

Ve Vatikánu jsem měl hlavní úkol, a to projít si místní muzeum, součástí trasy je i návštěva slavné Sixtinské kaple. Tím, že jsem měl koupenou vstupenku na přesný čas již předem přes net, jsem se vyhnul dlouhé frontě, ale bylo znát, že tohle je jedno z největších lákadel celého Říma, Itálie a asi i v celé Evropě, a tak jsem se o nedostatek společnosti jiných návštěvníků bát opravdu nemusel.

Prohlídkou jsem strávil dobré tři hodiny, vjemů bylo na mě ažaž, nevím, s drobným časovým odstupem musím uznat, že se mi část prohlídky slila do jednoho velkého obrazu (svatých, jak jinak). Ale místo to je vskutku plné atmosféry. I když ten povyk v samotné Sixtinské kapli byl zbytečný, ale tím, že se tam tísnily desítky zájemců, se to dá tak trochu předpokládat i chápat.

Po opuštění Vatikánu jsem se po pizze k obědu přesunul metrem do penzionu, kde jsem měl zaplacený nocleh. Chtěl jsem se konečně zbavit svého batohu a trochu si odpočinout. Z toho vylezla asi hodinka odpoledního spánku (měl jsem toho za těch cca devět hodin ve městě fakt dost), po tomto "občerstvení" ducha jsem se vydal na něco k snědku, nakonec jsem skončil v restauraci na nádraží Termini, kde jsem si dal solidní těstoviny za solidní cenu. Ještě nějaký nákup, abych taky něco dobrého přivezl i domů, a vydal jsem se zpátky do penzionu.

V neděli byla hlavním hřebem dne už samotná cesta z Říma do Benátek. Tentokrát jsem se praštil přes kapsu a vydal jsem se na cestu místním rychlovlakem Frecciarossa, který cestou zastavuje v dalších, na první poslech atraktivních, městech Boloni a Florencii. Vlak si to italskou krajinou sviští vcelku konstantní rychlostí 250 km/h, bohužel právě v úseku Florencie - Boloňa zajede skoro na celou dobu do tunelu, to už taková zábava není.

Vystupuju na nádraží Mestre (já blb si měl koupit lístek až do Benátek) a přesvědčuji sám sebe, že na letiště ještě nechci, mám přes tři hodiny do odletu. A tak naskakuji do dalšího vlaku směr Benátky - Santa Lucia. V Benátkách si dávám na procházku asi hodinu, užívám si docela prázdného města a jdu vlastně spíše za nosem. Nakonec jsem udělal pěkný okruh. Začíná pršet, a tak je nejvyšší čas vypadnout na nádraží a vrátit se do Mestre. Odtamtud jezdí docela často autobusy (předražené!) na letiště. 

Itálie se se mnou tentokrát loučí pořádným deštěm. Ale brečet nemusí, určitě se tam v blízké budoucnosti zase podívám. Chci!

Ještě v Praze

Do Benátek = s Voloteou

Čekání na noční rychlík

Typická Itálie

Chystá se vojenská přehlídka

U jedné slavné fontány

U jedněch slavných schodů

Ve Vatikánském muzeu

Kafe (jedno z mnoha)

Na palubě rychlovlaku Řím - Benátky

Benátky - kuk do krámu

V Benátkách to hraje všemi barvami

Tudy k nádraží

V odletové bráně na letišti

Propršený nástup do letadla
Více fotek najdete na http://hiko.rajce.idnes.cz/Rim_Benatky_2017/.

neděle 1. října 2017

Podzimní sobota v Brdech - cesta z Obecnice do Zaječova

Posledního záříjového dne jsem si udělal výlet do našich brdských končin, abych si vyzkoušel projít jakousi místní klasiku - z Obecnice přes les (Klobouček, Tok a Jordán) do Zaječova, který leží už na berounské straně. 

Více ve fotkách.

Výhled ze skály na Kloboučku

Cestou na Tok

A už jsem na samotném vrcholku

Směr Jordán

Jordán

Oběd na letišti

Letiště uprostřed lesů

Rozcestník

Akce "Z"

Svatá Dobrotivá

sobota 23. září 2017

A ještě jeden úprk do Norska

V září 2017 jsem se vrátil do Norska, abych i s kámošem Martinem navštívil některé méně probádané části této skandinávské země. Cesta vedla nejprve do Bergenu, kde jsme po prohlídce města prozkoumali i blízké i vzdálenější fjordy, pak jsme se přesunuli do Drammenu, který leží nedaleko od Oslo. To přineslo možnost vidět nejen samotnou norskou metropoli, ale i trochu vzdálenější oblasti jako Lillehammer, Hamar či Tønsberg.

A to, že jsme se nenudili, dokazují následující obrázky.

Z Prahy do Bergenu přímo s Norwegian 

Bergen? Bergen!

Už jsme ve městě, přivítalo nás krásné záříjové počasí

Bergenská záplava :)

Moje maličkost nad Bergenem

Touláme se v dřevěných uličkách části Bryggen

Bryggen

Výhled z kopce Fløyen

Lanovkou nahoru (to už je druhý den)

A centrum Bergenu z nadhledu

Lanovka

Ještě Bryggen

Toulky městem

Královská rezidence v Bergenu. By mě zajímalo, kdy naposledy tu král byl...

Taková normální autobusová zastávka

Pátek - cesta do hor vlakem, odtamtud zase vlakem do fjordů

Tímhle vlakem do Myrdalu

Rozcestník v Myrdalu

A slavnou Flåmskou železnicí dolů k moři

Zastávka

Zastávka u vodopádu

Všichni ven a sledovat kýčovité představení (taneční)

Na palubě

Ve Flåmu

Flåm

Busem do Sogndalu

Krajinou fjordů

I přívoz jsme potřebovali

V Sogndalu nás zajímal hlavně stadion :)

Sogndal

A tady je stadion

Bus opět na trajektu - jedeme zpátky

Sobota = poslední celý den v Bergenu - musíme ještě výš :)

Dopravili jsme se sem lanovkou

Jedno vrcholové kafe

Na rybím trhu

Rybí trh

Můj úlovek

Trochu se zkazilo počasí, tak jedeme místní MHD :)

V parku

Bergen - u stadionu

Fotbal - Brann Bergen vs. Sogndal

Sogndal dal na 0:1

Duha a duha (byly tam dvě)

Tam nahoře jsme byli dopoledne

V neděli se přesouváme po slavné Bergensbanen do Drammenu

Tohle je tu v zimě asi potřeba

Momentky zpoza okna vlaku

Z vlaku

Tady musí být život...

A už jsme v Drammenu

Večer hraje místní Strømsgodset s Rosenborgem

Vyšplhali jsme se na vršek, abychom město viděli shora

Na stadionu

Slušná návštěva na šlágr kola

Ale Rosenborg stejně vyhrál :)

Pondělí = propršené Oslo

Muzeum lyží na slavném Holmenkollenu

Z můstku

Výhled do mračen

Výhled

V muzeu

Kon-Tiki ve vedlejší expozici

A muzeum vikinských lodí nesmí v naší sbírce chybět - to byl top!

Detail z vikinské lodi

Úterý - výlet do Lillehammeru, Hamaru atakdál

Lillehammer - tady se hrál hokejový turnaj při ZOH 1994

Ve vedlejší hale trénovali místní hokejisti

Můstky - to se taky musí v Lillehammeru vidět

Tady plápolal oheň

Můstky

Zkusil jsem šůšn

Maihaugen - muzeum lidových staveb

Taky super!

Měli tam i expozici různých domů z 19. a 20. století, zajímavé

Maihaugen

Centrum Lillehammeru

Hlavní třída v Lillehammeru - na olympiádu tu asi pořád vzpomínají

ZOH 94

Hamar - stadion místních třetiligových fotbalistů...

Tønsberg - měli jsme jednodenní síťovou jízdenku na vlak, a tak jsme zabořili prst do mapy a vystoupili jsme tady :)

Poslední den jsme dorazili do Oslo

Viděli jsme zbrusu nový stadion Vålerengy

Frogner park se sochami G. Vigelanda se nesmí při návštěvě norské metropole vynechat!

Sochy 1

Sochy 2

Sochy 3

Park

Detail z Oslo

Opera

Interiér budovy opery

Hm, už zase domů...

Tak zase někdy naviděnou, Norsko!