Dva měsíce jsem vydržel bez Norska, Norů a norštiny. Na říjen a dva týdny plánované dovolené jsem vybíral vhodnou destinaci, která si zaslouží mou návštěvu. Samozřejmě bylo na seznamu Portugalsko, Malta (trochu si vyhřát kosti a třeba se ještě vykoupat v moři), ale volba padla zase na sever - na Norsko. V neděli 19. října byl plánován zápas Rosenborgu s osloskou Vålerengou, chtěl jsem navštívit taky jiný kout Norska, doposud neobjevený. Nakonec z toho vylezl nezapomenutelný týden. Posuďte sami.
14. října - autobusem do Wroclavi (Polskibus - to už je tradice), prohlídka města, navečer přelet do Varšavy (Ryanair) a odtamtud odlet na noc do Londýna na letiště Stansted (Ryanair)
15. října - letecky Stansted - Gdaňsk (Ryanair), prohlídka města, let Gdaňsk - Ålesund (WizzAir), ubytování v hostelu
16. října - nalodění se na Hurtigruten na trase Ålesund - Hjørundfjorden - Ålesund - Molde - Kristiansund - Trondheim
17. října - ráno připlutí do Trondheimu
...
21. října - letecky Trondheim - Oslo - Praha (Norwegian)
Základem byla tedy letenka Gdaňsk - Ålesund, severnímu Polsku můžeme jen závidět takový seznam skandinávských destinací jednoduše dosažitelných letecky za méně než dvě hodiny. Ålesund je jedno z letišť, kam za pár drobných létá WizzAir. Po koupení této letenky jsem jen našel vhodný termín na cestu zpět do ČR, výsledkem byla jednoduchá cesta Trondheim - Oslo - Praha, žádné vlaky či autobusy, hezky vzduchem s celkovým časem cca 5 hodin.
No jo, ale co dál? Jak se dostanu do Gdaňsku a hlavně jak (a za kolik) z Ålesundu do Trondheimu? Gdaňsk jsem si přiblížil busem Praha - Wroclaw. No, a co dál? Noční vlak Wroclaw - Gdaňsk? Jo, to by šlo. No jo, ale když Ryanair nabízí tak levný let Wroclaw - Varšava... Kupuju. Takže - jak se teď dostat z Varšavy do Gdaňsku? OK, beru nocleh v polské metropoli s ranním vlakem na sever Polska. Nenene, hezky si to zamotáš, chlapče - jako by říkal web Ryanairu. Takže jsem nakonec stornovat hotel ve Varšavě a spokojoval jsem se s nocí na letišti Stansted, jelikož letenky Varšava - Stansted a Stansted - Gdaňsk byly už na cestě. Aneb jak se dostat z Varšavy do Gdaňsku přes Londýn :).
Zbývalo tedy sehnat ideální způsob dopravy z Ålesundu do Trondheimu. Mezi těmito městy jezdí 2x denně přímý bus, jehož cena byla docela přijatelná. Ale 8 hodin sedět na zadku? To ne. Takže zkouším lodní linku Hurtigruten, kontroluji časy a cenu a hle - z Ålesundu si můžu ještě udělat výlet do fjordu (Hjørundfjorden) a teprve pak odplout do Trondheimu. Beru!
V úterý 14. října tedy začalo putování do Ålesundu. Trochu mě hned na začátek vystresovala kolona od Zbraslavi až k Barrandovskému mostu, vinou tohoto zdržení jsem musel odpískat plánovaný nákup v Praze a mazal jsem metrem z Anděla přímo na Florenc, k busu jsem se dostavil asi 7 minut před odjezdem. Zaplaťpánbůh, že tohle byla jediná stresoidní situace na celé cestě. V autobuse do Wroclavi nás sedělo tradičně asi 25, takže místa bylo pro každého habaděj. Ve Wroclavi jsem měl do odletu směr Varšava cca 4 a půl hodiny, takže jsem se po malém občerstvení rozhodl vyrazit do centra města. Bágl jsem uložil na hlavním nádraží do skříňky (za 8 zlotých) a pěšky jsem se prošel od stanice do centra, které je pěkně upravené, barevné domky hned zvednou náladu. Zajímavostí města jsou všude rozeseté figurky skřítků, které hned ozvláštní celé město. Je docela zábava je hledat. Z centra, jehož návštěvu můžu doporučit, jsem se vrátil k nádraží tramvají č. 11. Lístek se dá koupit přímo na palubě vozu, kde stačí jen vybrat správný druh lístku na automatu a přiložit bezkontaktní kartu. Jak jednoduché!
Z nádraží jsem pak pokračoval autobusem MHD směr letiště. Jelikož jsem cestoval jen s příručním kufrem, nemusel jsem se zaobírat hledáním odbavovací přepážky a rovnou jsem pokračoval na bezpečnostní kontrolu. Let do Varšavy, při němž jsme ve vzduchu strávili asi 20 minut, byl zcela zaplněný. Taky bych být Polákem radši letěl než se trmácel asi 4 hodiny pozemní dopravou. Varšavské letiště Modlin trochu znám ze své jediné návštěvy v roce 2012. Malé, jednoduché, splňující základní požadavky na leteckou přepravu. Výstup z letadla hezky na plochu a pochod k terminálu, aspoň ale nepoužívají pro přiblížení cestujících od bran k letadlům (či zpět) autobusy, prostě si těch sto metrů hezky dojdeme. Ale člověk zase každý den na letištní ploše není, no ni? Ve stejné duchu proběhla připrava na let do Londýna.
U britské metropole jsme přistáli vcelku načas, po procházce do příletové haly jsem následoval značky pro ty, kteří vlastní pas s biometrickými údaji. Rozdíl je v tom, že jsem nemusel na přepážku obsluhovanou britským celníkem, ale "odbavil" mě stroj. Rychlé, jednoduché, můžu jen doporučit. V cca 22:30 jsem vylezl z neveřejné části letiště do odbavovací haly a zbývalo mi "jen" naplánovat program na dalších cca 5 hodin, které jsem tu měl strávit. Ranní odlet hned po 6. hodině nedával moc příležitostí k návštěvě byť nočního Londýna, a tak jsem si radši koupil něco k večeři a pak si našel místo, kde jsem rozložil deku a na cca dvě hodinky usnul. Probuzení v cca 3 ráno odstartovalo nový den, už jsem mohl projít přes bezpečnostní kontrolu do neveřejné části letiště, kde následovala objednávka silného kafe ve Starbucksu.
Let do Gdaňsku uběhl ani nevím jak. Sice jsem měl místo v řadě 18, sedadlo E (tj. střed = nejhorší možné), ale nabídl jsem letušce, že se laskavě posadím k únikovému východu, kde v řadě přede mnou nikdo vůbec nebyl, takže stejně by musela někoho zlanařit. Takže jsem si zapnul pás, natáhl nohy a... probudil se až při klesání ke Gdaňsku. V metropoli severního Polska jsem měl čas akorát na cestu do centra (v autobuse se mimochodem řádně poblila jedna z cestujících, teď mi moje rýma vůbec nevadila, protože to asi muselo všude pěkně páchnout), prohlídku města, oběd a návrat na letiště.
Následovala KONEČNĚ samotná cesta do Norska. Z domova jsem vyrazil zhruba před 28 hodinami a doklopýtal se zatím jen k Baltu. Letiště v Gdaňsku stavěli pro ME 2012, nyní konečně k němu připojují i rychlejší dopravu prostřednictvím kolejí a přistavují i další část, takže možná nebude nutné pro některé lety přecházet z novotou vonící haly do staré. To se týkalo nás a týká se to i odletů třeba do Británie. Ale přežijeme to, ne? Cesta do Norska zase probíhala podobně jako ta z Londýna do Polska - najít sedadlo, zapnout pás a upadnout do spánku. No problem :)
Probudil jsem se nad fjordy, vytáhnul jsem foťák a už to jelo. Viděli jsme letiště Ørsta/Volda, městečko Ulsteinvik a ti šťastnější, kteří seděli v pravé části letadla, měli možnost sledovat celé město Ålesund pod sebou. Já si na druhé straně užíval pohled na ostrůvky v moři. Následovalo přistání, zapnutí svetru i bundy až ke krku, poznání, že v Norsku je trochu chladněji, čekání na bus, hledání cesty do hostelu, ubytování... No a pak jsem rychle vyletěl do města, abych stihl ještě trochu sluníčka. Bylo krásně, ani moc nefoukalo. Jediné, co mě zklamalo, byly zavřené schody na horu Aksla, odkud bývá úžasný výhled na město a široké okolí. Prostě budu muset přijet ještě jednou. Na to, abych se nahoru šplhal po silničkách, jsem neměl čas. Prošel jsem nádherné město postavené na ostrůvcích, domy jsou vyvedené povětšinou v secesním stylu, což je významné zpestření norské architektury, která bývá jinak povětšinou zastoupena dřevěnými stavbami, případně velmi osobitou a nekonvenční moderní výstavbou.
Návrat do hostelu znamenal rychlou večeři, sprchu (konečně!) a ulehnutí do postele ve společné ložnici. Z celkových 15 postelí bylo zaplněno asi jen 7, takže byl klídek. Ráno jsem vstával jako jeden z prvních, nasnídal se (snídaně byla v ceně, a takový výběr nemívají ani v hotelech!) a už jsem pokračoval do přístavu, kde zanedlouho zakotvila loď MS Richard With, která mě měla odvézt do Trondheimu. Ale nejprve musela přijít zajížďka do království fjordů. V Norsku jsem byl každoročně od roku 2007 a pořádné fjordy mě prozatím míjely.
Až do dneška! To byla nádhera! Z vody rostly hory vysoké jako Sněžka, na jejich vrcholcích se bělala sněhová pole, zatímco dole byly listnáče rozzářeny všemi možnými podzimními barvami. Těžko tyhle zážitky předávat slovně, fotograficky či filmem, to se musí vidět na vlastní oči. Na lodi pro cca 650 cestujících nás bylo zhruba 80, povětšinou důchodci na zasloužené dovolené, já byl možná nejmladší. Ale ten klídek, který byl všude... Na pevnině, kde byl sem tam baráček (barevný) a sousedy aby pohledal, na lodi, kde nebyl problém posadit se v jinak narvané části nazvané observation lounge. Nezapomenutelné!
Do Ålesundu jsme se vrátili něco po páté hodině odpolední, měli jsme tedy skoro dvě hodiny na to, abychom se šli trochu projít po pevné zemi (byť ostrově). Já jsem udělal ještě pár fotek města v zapadajícím slunci, nakoupil si něco k večeři a vrátil se zpátky na loď. Vzpomněl jsem si na informace o polární záři, která u Trondheimu řádila noc zpátky, takže jsem večer strávil pozorováním noční oblohy z venkovní paluby. Škoda, tentokrát jsem to prošvihnul :(.
Do Trondheimu jsme připluli na čas, tedy v 08:30, z přístavu jsem se přesunul do centra města, kde jsem mohl složit hlavu v pokoji v bytě u Ellen. Byl pátek, já byl pěkně nastydlý, takže jediný reálný program byl podívat se do města, jen tak, jestli se tam něco od léta nezměnilo. V příjemném podzimní počasí vzniklo pár pěkných fotek. Program zahrnující prohlídku známých, ale pořád neokoukaných částí města byl na pořadu i v sobotu a neděli. Neděle večer ovšem zahrnovala již zmíněný fotbal - Rosenborg hostil večného rivala z Oslo. Výsledek 3:2 (stejně jako v srpnu domácí otáčeli z 0:2) byl skvělý, fotbal taky slušný, návštěva cca 14 tisíc diváků ok. Na 3:2 asi 15 minut před koncem slovenský mladík Tomáš Malec, byl to jeho čtvrtý gól v sedmi zápasech (320 minutách), to není zase tak špatné.
Pondělí jsem využil k pokecu právě s Tomášem Malcem nad hrnkem kafe (on si dal kakao :) ) v mojí oblíbené kavárně, navečer jsem ještě měl možnost potkat kámoše Chrise, taky jsme dali kafe, takže já měl kofeinu dostatek. Chris právě absolvoval měsíční cestování vlakem z Turecka přes Balkán a Itálii do Mnichova, takže bylo o čem povídat. Večer byl pak ve znamení balení na cestu, ráno jsem totiž vyrážel v nekřesťanskou hodinu.
04:30 mi odjížděl autobus na letiště, sedělo nás v něm všehovšudy 6 ospalců. Letiště bylo ráno docela klidné, i když odlétalo spoustu letů do Oslo. Jedním z nich v půl sedmé jsem letěl i já. Opět následoval režim natrénovaný z letů v minulém týdnu - najít sedadlo, zapnout pás, usnout. Povedlo se. Probudil jsem se těsně před dosednutím na letišti Gardermoen severně od Oslo. Tam jsem požádal na přepážce Norwegianu o palubní vstupenku na let do Prahy, abych pro ni nemusel ven do automatu a zpátky přes bezpečnostní kontrolu. Na letišti jsem měl cca 2 hodiny do odletu, takže jsem chvíli bloumal, chvíli nakupoval v duty-free a pak se posadil na lavičku v odletové bráně. Let do Prahy byl příjemný, jen bych mu přál trochu větší zaplněnost (tahle byla sotva 2/3). Po dosednutí v Praze jsem koupil jízdenku kartou v novém automatu (hurá!) a autobus č. 100 na Zličín odjížděl zanedlouho. Cesta letiště - Kardavec byla tentokrát velmi rychlá a pohodlná.
Tak zase příště, Norsko!
14. října - autobusem do Wroclavi (Polskibus - to už je tradice), prohlídka města, navečer přelet do Varšavy (Ryanair) a odtamtud odlet na noc do Londýna na letiště Stansted (Ryanair)
15. října - letecky Stansted - Gdaňsk (Ryanair), prohlídka města, let Gdaňsk - Ålesund (WizzAir), ubytování v hostelu
16. října - nalodění se na Hurtigruten na trase Ålesund - Hjørundfjorden - Ålesund - Molde - Kristiansund - Trondheim
17. října - ráno připlutí do Trondheimu
...
21. října - letecky Trondheim - Oslo - Praha (Norwegian)
Základem byla tedy letenka Gdaňsk - Ålesund, severnímu Polsku můžeme jen závidět takový seznam skandinávských destinací jednoduše dosažitelných letecky za méně než dvě hodiny. Ålesund je jedno z letišť, kam za pár drobných létá WizzAir. Po koupení této letenky jsem jen našel vhodný termín na cestu zpět do ČR, výsledkem byla jednoduchá cesta Trondheim - Oslo - Praha, žádné vlaky či autobusy, hezky vzduchem s celkovým časem cca 5 hodin.
No jo, ale co dál? Jak se dostanu do Gdaňsku a hlavně jak (a za kolik) z Ålesundu do Trondheimu? Gdaňsk jsem si přiblížil busem Praha - Wroclaw. No, a co dál? Noční vlak Wroclaw - Gdaňsk? Jo, to by šlo. No jo, ale když Ryanair nabízí tak levný let Wroclaw - Varšava... Kupuju. Takže - jak se teď dostat z Varšavy do Gdaňsku? OK, beru nocleh v polské metropoli s ranním vlakem na sever Polska. Nenene, hezky si to zamotáš, chlapče - jako by říkal web Ryanairu. Takže jsem nakonec stornovat hotel ve Varšavě a spokojoval jsem se s nocí na letišti Stansted, jelikož letenky Varšava - Stansted a Stansted - Gdaňsk byly už na cestě. Aneb jak se dostat z Varšavy do Gdaňsku přes Londýn :).
Zbývalo tedy sehnat ideální způsob dopravy z Ålesundu do Trondheimu. Mezi těmito městy jezdí 2x denně přímý bus, jehož cena byla docela přijatelná. Ale 8 hodin sedět na zadku? To ne. Takže zkouším lodní linku Hurtigruten, kontroluji časy a cenu a hle - z Ålesundu si můžu ještě udělat výlet do fjordu (Hjørundfjorden) a teprve pak odplout do Trondheimu. Beru!
 |
| První zastávka - Wroclaw |
V úterý 14. října tedy začalo putování do Ålesundu. Trochu mě hned na začátek vystresovala kolona od Zbraslavi až k Barrandovskému mostu, vinou tohoto zdržení jsem musel odpískat plánovaný nákup v Praze a mazal jsem metrem z Anděla přímo na Florenc, k busu jsem se dostavil asi 7 minut před odjezdem. Zaplaťpánbůh, že tohle byla jediná stresoidní situace na celé cestě. V autobuse do Wroclavi nás sedělo tradičně asi 25, takže místa bylo pro každého habaděj. Ve Wroclavi jsem měl do odletu směr Varšava cca 4 a půl hodiny, takže jsem se po malém občerstvení rozhodl vyrazit do centra města. Bágl jsem uložil na hlavním nádraží do skříňky (za 8 zlotých) a pěšky jsem se prošel od stanice do centra, které je pěkně upravené, barevné domky hned zvednou náladu. Zajímavostí města jsou všude rozeseté figurky skřítků, které hned ozvláštní celé město. Je docela zábava je hledat. Z centra, jehož návštěvu můžu doporučit, jsem se vrátil k nádraží tramvají č. 11. Lístek se dá koupit přímo na palubě vozu, kde stačí jen vybrat správný druh lístku na automatu a přiložit bezkontaktní kartu. Jak jednoduché!
 |
| Wroclavský skřítek u pekárny :) |
Z nádraží jsem pak pokračoval autobusem MHD směr letiště. Jelikož jsem cestoval jen s příručním kufrem, nemusel jsem se zaobírat hledáním odbavovací přepážky a rovnou jsem pokračoval na bezpečnostní kontrolu. Let do Varšavy, při němž jsme ve vzduchu strávili asi 20 minut, byl zcela zaplněný. Taky bych být Polákem radši letěl než se trmácel asi 4 hodiny pozemní dopravou. Varšavské letiště Modlin trochu znám ze své jediné návštěvy v roce 2012. Malé, jednoduché, splňující základní požadavky na leteckou přepravu. Výstup z letadla hezky na plochu a pochod k terminálu, aspoň ale nepoužívají pro přiblížení cestujících od bran k letadlům (či zpět) autobusy, prostě si těch sto metrů hezky dojdeme. Ale člověk zase každý den na letištní ploše není, no ni? Ve stejné duchu proběhla připrava na let do Londýna.
 |
| Přistáli jsme na letišti u Varšavy, zanedlouho mě čeká let do Londýna |
U britské metropole jsme přistáli vcelku načas, po procházce do příletové haly jsem následoval značky pro ty, kteří vlastní pas s biometrickými údaji. Rozdíl je v tom, že jsem nemusel na přepážku obsluhovanou britským celníkem, ale "odbavil" mě stroj. Rychlé, jednoduché, můžu jen doporučit. V cca 22:30 jsem vylezl z neveřejné části letiště do odbavovací haly a zbývalo mi "jen" naplánovat program na dalších cca 5 hodin, které jsem tu měl strávit. Ranní odlet hned po 6. hodině nedával moc příležitostí k návštěvě byť nočního Londýna, a tak jsem si radši koupil něco k večeři a pak si našel místo, kde jsem rozložil deku a na cca dvě hodinky usnul. Probuzení v cca 3 ráno odstartovalo nový den, už jsem mohl projít přes bezpečnostní kontrolu do neveřejné části letiště, kde následovala objednávka silného kafe ve Starbucksu.
Let do Gdaňsku uběhl ani nevím jak. Sice jsem měl místo v řadě 18, sedadlo E (tj. střed = nejhorší možné), ale nabídl jsem letušce, že se laskavě posadím k únikovému východu, kde v řadě přede mnou nikdo vůbec nebyl, takže stejně by musela někoho zlanařit. Takže jsem si zapnul pás, natáhl nohy a... probudil se až při klesání ke Gdaňsku. V metropoli severního Polska jsem měl čas akorát na cestu do centra (v autobuse se mimochodem řádně poblila jedna z cestujících, teď mi moje rýma vůbec nevadila, protože to asi muselo všude pěkně páchnout), prohlídku města, oběd a návrat na letiště.
 |
| Malebné centrum Gdaňsku |
Následovala KONEČNĚ samotná cesta do Norska. Z domova jsem vyrazil zhruba před 28 hodinami a doklopýtal se zatím jen k Baltu. Letiště v Gdaňsku stavěli pro ME 2012, nyní konečně k němu připojují i rychlejší dopravu prostřednictvím kolejí a přistavují i další část, takže možná nebude nutné pro některé lety přecházet z novotou vonící haly do staré. To se týkalo nás a týká se to i odletů třeba do Británie. Ale přežijeme to, ne? Cesta do Norska zase probíhala podobně jako ta z Londýna do Polska - najít sedadlo, zapnout pás a upadnout do spánku. No problem :)
Probudil jsem se nad fjordy, vytáhnul jsem foťák a už to jelo. Viděli jsme letiště Ørsta/Volda, městečko Ulsteinvik a ti šťastnější, kteří seděli v pravé části letadla, měli možnost sledovat celé město Ålesund pod sebou. Já si na druhé straně užíval pohled na ostrůvky v moři. Následovalo přistání, zapnutí svetru i bundy až ke krku, poznání, že v Norsku je trochu chladněji, čekání na bus, hledání cesty do hostelu, ubytování... No a pak jsem rychle vyletěl do města, abych stihl ještě trochu sluníčka. Bylo krásně, ani moc nefoukalo. Jediné, co mě zklamalo, byly zavřené schody na horu Aksla, odkud bývá úžasný výhled na město a široké okolí. Prostě budu muset přijet ještě jednou. Na to, abych se nahoru šplhal po silničkách, jsem neměl čas. Prošel jsem nádherné město postavené na ostrůvcích, domy jsou vyvedené povětšinou v secesním stylu, což je významné zpestření norské architektury, která bývá jinak povětšinou zastoupena dřevěnými stavbami, případně velmi osobitou a nekonvenční moderní výstavbou.
 |
| Ålesund |
Návrat do hostelu znamenal rychlou večeři, sprchu (konečně!) a ulehnutí do postele ve společné ložnici. Z celkových 15 postelí bylo zaplněno asi jen 7, takže byl klídek. Ráno jsem vstával jako jeden z prvních, nasnídal se (snídaně byla v ceně, a takový výběr nemívají ani v hotelech!) a už jsem pokračoval do přístavu, kde zanedlouho zakotvila loď MS Richard With, která mě měla odvézt do Trondheimu. Ale nejprve musela přijít zajížďka do království fjordů. V Norsku jsem byl každoročně od roku 2007 a pořádné fjordy mě prozatím míjely.
Až do dneška! To byla nádhera! Z vody rostly hory vysoké jako Sněžka, na jejich vrcholcích se bělala sněhová pole, zatímco dole byly listnáče rozzářeny všemi možnými podzimními barvami. Těžko tyhle zážitky předávat slovně, fotograficky či filmem, to se musí vidět na vlastní oči. Na lodi pro cca 650 cestujících nás bylo zhruba 80, povětšinou důchodci na zasloužené dovolené, já byl možná nejmladší. Ale ten klídek, který byl všude... Na pevnině, kde byl sem tam baráček (barevný) a sousedy aby pohledal, na lodi, kde nebyl problém posadit se v jinak narvané části nazvané observation lounge. Nezapomenutelné!
.JPG) |
| Hjørundfjorden |
Do Ålesundu jsme se vrátili něco po páté hodině odpolední, měli jsme tedy skoro dvě hodiny na to, abychom se šli trochu projít po pevné zemi (byť ostrově). Já jsem udělal ještě pár fotek města v zapadajícím slunci, nakoupil si něco k večeři a vrátil se zpátky na loď. Vzpomněl jsem si na informace o polární záři, která u Trondheimu řádila noc zpátky, takže jsem večer strávil pozorováním noční oblohy z venkovní paluby. Škoda, tentokrát jsem to prošvihnul :(.
Do Trondheimu jsme připluli na čas, tedy v 08:30, z přístavu jsem se přesunul do centra města, kde jsem mohl složit hlavu v pokoji v bytě u Ellen. Byl pátek, já byl pěkně nastydlý, takže jediný reálný program byl podívat se do města, jen tak, jestli se tam něco od léta nezměnilo. V příjemném podzimní počasí vzniklo pár pěkných fotek. Program zahrnující prohlídku známých, ale pořád neokoukaných částí města byl na pořadu i v sobotu a neděli. Neděle večer ovšem zahrnovala již zmíněný fotbal - Rosenborg hostil večného rivala z Oslo. Výsledek 3:2 (stejně jako v srpnu domácí otáčeli z 0:2) byl skvělý, fotbal taky slušný, návštěva cca 14 tisíc diváků ok. Na 3:2 asi 15 minut před koncem slovenský mladík Tomáš Malec, byl to jeho čtvrtý gól v sedmi zápasech (320 minutách), to není zase tak špatné.
 |
| Katedrála Nidaros v Trondheimu |
Pondělí jsem využil k pokecu právě s Tomášem Malcem nad hrnkem kafe (on si dal kakao :) ) v mojí oblíbené kavárně, navečer jsem ještě měl možnost potkat kámoše Chrise, taky jsme dali kafe, takže já měl kofeinu dostatek. Chris právě absolvoval měsíční cestování vlakem z Turecka přes Balkán a Itálii do Mnichova, takže bylo o čem povídat. Večer byl pak ve znamení balení na cestu, ráno jsem totiž vyrážel v nekřesťanskou hodinu.
 |
| Zpět domů |
04:30 mi odjížděl autobus na letiště, sedělo nás v něm všehovšudy 6 ospalců. Letiště bylo ráno docela klidné, i když odlétalo spoustu letů do Oslo. Jedním z nich v půl sedmé jsem letěl i já. Opět následoval režim natrénovaný z letů v minulém týdnu - najít sedadlo, zapnout pás, usnout. Povedlo se. Probudil jsem se těsně před dosednutím na letišti Gardermoen severně od Oslo. Tam jsem požádal na přepážce Norwegianu o palubní vstupenku na let do Prahy, abych pro ni nemusel ven do automatu a zpátky přes bezpečnostní kontrolu. Na letišti jsem měl cca 2 hodiny do odletu, takže jsem chvíli bloumal, chvíli nakupoval v duty-free a pak se posadil na lavičku v odletové bráně. Let do Prahy byl příjemný, jen bych mu přál trochu větší zaplněnost (tahle byla sotva 2/3). Po dosednutí v Praze jsem koupil jízdenku kartou v novém automatu (hurá!) a autobus č. 100 na Zličín odjížděl zanedlouho. Cesta letiště - Kardavec byla tentokrát velmi rychlá a pohodlná.
Tak zase příště, Norsko!
