Jojo, bez Norska by nebylo léto. Teda aspoň to moje ne. A v červenci 2019 beru s sebou na sever i neteř Karolínu, která tento výlet dostává ke svým patnáctým narozeninám. Plánování je na mě, tak to mám rád 😎.
Vyrážíme v úterý 16. července. Máme zajištěný přesun z Krakova přímo do Trondheimu s Norwegian, ale jelikož je let až večer, využívám možnosti podívat se po tomto krásném polském městě, kde se objevujeme zhruba před třetí hodinou odpolední. Cesta z Příbrami (s přestupy ve Zdicích, Praze a Ostravě) nám zabrala asi devět hodin, to i vinou zpoždění vlaku Vídeň - Krakov, do kterého jsme právě na svinovském nádraží přestupovali. Ale projeli jsme se i pohodlným Pendolinem (z Prahy do Ostravy) a celkově se dala cesta považovat za slušnou. Zajímavostí bylo, že z Bohumína do Krakova jely jen dva vagony, tedy tažené lokomotivou, samozřejmě, zbytek původního rakouského vlaku z Vídně pokračoval do Varšavy.
V Krakově jsme se zbavili bagáže, kterou jsme odložili do skříňky na nádraží, a po slušném pozdním obědě v samoobslužném bistru Kuchnia Domowa se přesouváme pěšky do centra města, které není od hlavního nádraží nijak vzdálené. Vlastně hlavní nádraží je na okraji městského centra. Procházíme to turisticky nejprofláklejší, otočíme se na Wawelu a míříme zpět, abychom se ještě zastavili na něco dobrého v mekáči. Pak se přesouváme na hlavní nádraží a odtamtud vlakem na letiště (Karolíně jsem automaticky, asi jsem se přepnul na norský mód, kde mládež patnáctiletá je považována ještě za děti a dostává poloviční slevy, koupil studentský lístek bez ohledu na to, co to v Polsku znamená - zjistil jsem až od průvodčího, že to je jen pro studenty polských škol, ale prominuli mi to a Kája tak mohla jet za levnější jízdné - díky, Poláci 😏). A na letišti se Kája nejvíc bojí bezpečnostní kontroly, takže je nervózní jako kočka v továrně na houpací křesla. Ale nic divného nepronáší, takže se hned může uklidnit. Nastupujeme do letadla, které u Trondheimu přistává těsně před půlnocí. K Ellen do samotného Trondheimu, kde budeme mít v první části našeho pobytu útočiště, se dostáváme tedy někdy po jedné hodině ranní a do postele asi ve dvě. Středa bude tedy spíše rozkoukávací.
Ve středu ráno kupujeme každý do mobilu svou týdenní jízdenku na trondheimskou MHD (pro dítě do 15 let včetně stojí cca 300 Kč, pro dospělého něco přes 7 stovek) a vyrážíme na, pro Karolínu, první obhlídku města. Začínáme na vyhlídce u pevnosti, pak sejdeme do centra města a procházíme to nejdůležitější, co město nabízí. Nemůžeme tedy minout katedrálu Nidaros, dřevěné domky visící nad řekou Nidelvou, procházíme přes náměstí Torvet, jehož rekonstrukce se po dlouhých letech snad blíží k úspěšnému závěru, proplétáme se samotným centrem města k nádraží, přecházíme po lávce koleje a jsme najednou v jiném světě. Ocitli jsme se na břehu Trondheimsfjordu, který se dá díky promenádě užívat další dlouhé minuty. Prostě jsme se nachodili docela dost, už byl ale čas se zase vrátit zpátky do našeho útočiště u Ellen, odkud odpoledne vyrážíme směr jídlo (restaurace ve věži Tyholttårnet byla beznadějně plná, takže posloužila pizzerie kousek odtamtud) a stadion Lerkendal.
Káju jsem varoval, že hned na začátku našeho norského výletu půjdeme na fotbal. A ani moc neodmlouvala 😏. Jak by také mohla, podívali jsme se přece na Ligu mistrů. No dobrá, bylo to její první předkolo. Rosenborg v něm dokonal snadný postup přes severoirský Linfield a po výhře 4:0 se může těšit na běloruské BATE Borisov. Pohodový den, který nabídl spoustu sluníčka, utekl jako voda.
Čtvrtek byl ve znamení cesty na pobřeží u cca 120 km vzdáleného letoviska Stokkøya. Počasí naznačovalo, že bychom mohli strávit moc příjemný den u moře. A to se také stalo. Už i cesta byla zajímavá, jelikož je autobusová linka nucena překonat Trondheimsfjord hezky "ponorsku" trajektem, takže má člověk možnost protáhnout se, my jsme si s sebou vzali snídani a právě na lodi ji spořádali. Kolem poledne nás skoro prázdný autobus vyhodil u pláže, kam se postupně nahrnuly desítky Norů, takže se potvrdilo, že Stokkøya je velmi oblíbeným cílem místních i vzdálenějších. Oněm necelým třem hodinám na pláži a v jejím okolí padl na oltář vlastně celý den, zbytek zaplnily cesty autobusy a trajektem. Ale rozhodně nelitujeme!
V pátek se u Ellen má objevit dcera s rodinou, a tak na ně čekáme (viděl jsem je naposled mihnout se v Trondheimu v loňském roce, předtím dlouho ne, a tak vítám možnost si s nimi zase po čase popovídat). Po návštěvě ještě odpoledne stíháme s Kájou vyšlápnout (s pomocí tramvaje na Lian) Gråkallen, zdaleka viditelnou dominantu trondheimského okolí, jíž vévodí vojenské radary tvaru obří pýchavky. Počasí je trochu zamračené, ale pro výlety jako dělané. Byla to příjemná procházka v pátečním odpoledni/podvečeru. Příjemně unavení se vracíme "domů".
V sobotu je v Trondheimu zase krásně, a tak se po snídani vydáváme pěšky do centra, kde narazíme v přístavu na sraz loděk staršího data zprovoznění, k tomu tam hraje hudba, nějaké občerstvení tam mají také k dispozici. Prostě Trondheim si užíval krásný letní den se vším všudy. My po procházce přístavem zamíříme směr Rockheim, což je muzeum věnované především populární hudbě. Velmi interaktivní expozice nás zaměstnává na dlouhé minuty, tohle místu můžeme rozhodně doporučit. Klidná sobota spěje do svého závěru.
Druhý víkendový den využíváme "lítačku" na místní MHD, projíždíme se autobusem tam a zase zpět, jelikož se nám nechce moc courat v trochu deštivém počasí. Zastavujeme se na kafe a kakao na Bakklandet, přecházíme do centra, kde si vybíráme místní další interaktivní expozici, tentokrát věnované vědě. Takový nápad má samozřejmě spousta rodin, a tak je místo trochu hektické, ale nic, z čeho by se nám měly ježit všechny chlupy na těle. Čekáme ještě na představení o polární záři, po němž se přesunujeme do svého přechodného útočiště.
Další den už se dopoledne přesouváme na letiště, předtím ještě stačím něco dokoupit v blízkém shoppingu. Čeká nás přesun směr Bodø, tedy město za polárním kruhem, které už trochu znám z mých předchozích cest. Hlavní důvod je vlastně jen pocit být za polárním kruhem, což samo o sobě zase tolik znamenat nemusí. Ale ten pocit přece...
Ve středu chceme vyrazit na vyhlídku nad městem, ovšem cestu po asi dvaceti minutách vzdáváme, jelikož se počasí kazí a padá hrozně nepříjemný drobný déšť a navíc se blízké vršky halí do neproniknutelné mlhy. To by nemělo smysl. Bereme to přes samotné centrum zpátky domů, do tepla a sucha. Odpoledne ještě jdeme jednou ven, to už aspoň neprší, vyrážíme do místního nákupního centra sehnat nějaké dobroty, jež chceme přivézt s sebou domů. Večer dávají v televizi fotbal BATE Borisov - Rosenborg (2. předkolo Ligy mistrů, o které jsem psal ke středě před týdnem), k fotbalu popíjím místní pivo a je mi dobře.
Další den nás čeká hlavně přesun do Německa, ovšem ještě než vyrazíme na letiště, stíháme dopoledne v pěkném počasí projít centrum a nábřeží, nemáme kam spěchat, a tak si uděláme několik zastávek na lavičkách, stihneme také otvíračku u místního "Salmon Centre", což je docela ubohá expozice s několika videi, aspoň že je to zadarmo. Ale to už se pomalu vracíme pro bagáž, v bytě mezitím domácí uklidili a zase se zdejchli, takže jsme je ani neměli možnost potkat. Vyzvedáváme batohy a zase pěšky (to je výhoda polohy letiště v Bodø, je fakt na doslovném kraji centra města) míříme směr letiště. Tam odbavujeme bágly a už čekáme na náš odlet do Stockholmu, čas si ještě ukrátíme nákupem v místním duty-free obchodě, který otevírá jen pro potřeby našeho letu. Je fakt, že moc mezinárodních letů z Bodø nepořídíte, kromě Stockholmu ještě snad Gdaňsk.
Letenku máme se SAS do Berlína právě přes letiště Arlanda u švédské metropole. O zavazadla se starat nemusíme, ty si vyzvedneme až Německu. SAS je příjemná společnost, dají nám i napít (kafe, čaj, případně vodu), k zakousnutí si můžete něco koupit, my máme zásoby svoje. Do Stockholmu letíme menším CRJ900, což je tryskáč pro 90 lidí, překvapivě je let plný. Na největším švédském letišti máme za úkol přečkat asi tři hodiny do odletu směr letiště Tegel v Berlíně. Ale i v této zkoušce uspějeme 👍.
I v letadle do Berlína (tentokrát už "klasický" Airbus 320) dostáváme něco k pití, my si k tomu přidáváme svoje a jsme zase spokojeni. Na letišti Tegel, které (snad) už odpočítává své poslední měsíce, čekáme docela dlouho na zavazadla, nu což. Plným autobusem se přesouváme z letiště k hlavnímu nádraží, ovšem nejedeme hned domů (bůhví, jestli něco ještě ten večer vůbec odjíždí směr Praha), ale vydáváme se do hotelu hned vedle budovy obřího nádraží Berlin Hbf. V hotelu Meininger panuje docela rušno na recepci, je vidět, že tohle místo je hodně oblíbené u mládeže. Recepčního skoro neslyším, ale kartu k pokoji úspěšně dostáváme. Jedná se oproti Bodø o velký skok co do velikosti ubytování. Tady máme k dispozici miniaturní pokojík s koupelnou. Ale na jednu noc nám to dostačuje. Hlavním kritériem byla hlavně blízkost nádraží, abychom se večer nemuseli se zavazadly někam plahočit. Po drobné večeři usínáme.
V pátek se máme přesunout z Berlína domů. Což nezní jako výzva pro superhrdiny. A taky není. Jízdenku na vlak Berlín - Praha máme až na třetí hodinu odpoledne, proto po probuzení a snídani odkládáme batohy do úschovny v hotelu (zdarma) a jdeme se podívat do města. Podařilo se mi zarezervovat volný vstup do kupole Reichstagu, předtím ještě procházíme nedaleké ulice. Návštěva budovy Říšského sněmu je dobrý nápad, získáme možnost porozhlédnout se po městě ze zajímavého místa. Určitě doporučuji těm, kteří mají do Berlína cestu.
Od Reichstagu se pěšky přesouváme směr památník obětem holocaustu, pak jdeme dál na jídlo (mekáč), zastavíme se v Topographie des Terrors, což je budova na místě bývalé hlavní centrály gestapa a jednotek SS. Je to hodně divný pocit být na místě, kde se připravovala jedna z největších zvěrstev v historii lidstva...
Pak si jdeme spravit chuť něčím sladkým do mekáče u Checkpointu Charlie, vyzkoušíme i berlínské metro, které nás přibližuje hotelu. Tam si vyzvedáváme zavazadla a přesouváme se na nádraží, kde ještě chvilku počkáme na vlak. Ten jede na čas. V Praze ještě řešíme, jestli máme možnost dostat se do Příbrami vlakem, protože v Berouně nám vypadl vinou výluky poslední přípoj od osobáku z Prahy. Trochu mě rozmrzela nekonzistentost přístupu pracovníků ČD, kdy v jednu chvíli jsme měli možnost požádat o kompenzaci při ukončení jízdy v Berouně místo Příbrami (do Berouna jsme si zavolali rodinný odvoz), pak jsme na ni neměli nárok, protože autobus nakonec čekal... Ale tohle nás nemohlo rozhodit, měli jsme dobrý pocit z pěkného výletu, co je víc?
V Krakově jsme se zbavili bagáže, kterou jsme odložili do skříňky na nádraží, a po slušném pozdním obědě v samoobslužném bistru Kuchnia Domowa se přesouváme pěšky do centra města, které není od hlavního nádraží nijak vzdálené. Vlastně hlavní nádraží je na okraji městského centra. Procházíme to turisticky nejprofláklejší, otočíme se na Wawelu a míříme zpět, abychom se ještě zastavili na něco dobrého v mekáči. Pak se přesouváme na hlavní nádraží a odtamtud vlakem na letiště (Karolíně jsem automaticky, asi jsem se přepnul na norský mód, kde mládež patnáctiletá je považována ještě za děti a dostává poloviční slevy, koupil studentský lístek bez ohledu na to, co to v Polsku znamená - zjistil jsem až od průvodčího, že to je jen pro studenty polských škol, ale prominuli mi to a Kája tak mohla jet za levnější jízdné - díky, Poláci 😏). A na letišti se Kája nejvíc bojí bezpečnostní kontroly, takže je nervózní jako kočka v továrně na houpací křesla. Ale nic divného nepronáší, takže se hned může uklidnit. Nastupujeme do letadla, které u Trondheimu přistává těsně před půlnocí. K Ellen do samotného Trondheimu, kde budeme mít v první části našeho pobytu útočiště, se dostáváme tedy někdy po jedné hodině ranní a do postele asi ve dvě. Středa bude tedy spíše rozkoukávací.
 |
| Krakov |
Ve středu ráno kupujeme každý do mobilu svou týdenní jízdenku na trondheimskou MHD (pro dítě do 15 let včetně stojí cca 300 Kč, pro dospělého něco přes 7 stovek) a vyrážíme na, pro Karolínu, první obhlídku města. Začínáme na vyhlídce u pevnosti, pak sejdeme do centra města a procházíme to nejdůležitější, co město nabízí. Nemůžeme tedy minout katedrálu Nidaros, dřevěné domky visící nad řekou Nidelvou, procházíme přes náměstí Torvet, jehož rekonstrukce se po dlouhých letech snad blíží k úspěšnému závěru, proplétáme se samotným centrem města k nádraží, přecházíme po lávce koleje a jsme najednou v jiném světě. Ocitli jsme se na břehu Trondheimsfjordu, který se dá díky promenádě užívat další dlouhé minuty. Prostě jsme se nachodili docela dost, už byl ale čas se zase vrátit zpátky do našeho útočiště u Ellen, odkud odpoledne vyrážíme směr jídlo (restaurace ve věži Tyholttårnet byla beznadějně plná, takže posloužila pizzerie kousek odtamtud) a stadion Lerkendal.
 |
| Kristiansten festning v Trondheimu, odtud je pěkný výhled na město |
 |
| Barevné dřevěné domky nad řekou Nidelvou |
 |
| Katedrála Nidarosdomen je pýchou celého města |
 |
| Výzdoba jedné z ulic v centru města |
Káju jsem varoval, že hned na začátku našeho norského výletu půjdeme na fotbal. A ani moc neodmlouvala 😏. Jak by také mohla, podívali jsme se přece na Ligu mistrů. No dobrá, bylo to její první předkolo. Rosenborg v něm dokonal snadný postup přes severoirský Linfield a po výhře 4:0 se může těšit na běloruské BATE Borisov. Pohodový den, který nabídl spoustu sluníčka, utekl jako voda.
 |
| Vidíme Ligu mistrů (no dobře, je to první předkolo :) ) |
 |
| Stokkøya |
V pátek se u Ellen má objevit dcera s rodinou, a tak na ně čekáme (viděl jsem je naposled mihnout se v Trondheimu v loňském roce, předtím dlouho ne, a tak vítám možnost si s nimi zase po čase popovídat). Po návštěvě ještě odpoledne stíháme s Kájou vyšlápnout (s pomocí tramvaje na Lian) Gråkallen, zdaleka viditelnou dominantu trondheimského okolí, jíž vévodí vojenské radary tvaru obří pýchavky. Počasí je trochu zamračené, ale pro výlety jako dělané. Byla to příjemná procházka v pátečním odpoledni/podvečeru. Příjemně unavení se vracíme "domů".
 |
| Výhled z hor nad městem, směr fjord |
V sobotu je v Trondheimu zase krásně, a tak se po snídani vydáváme pěšky do centra, kde narazíme v přístavu na sraz loděk staršího data zprovoznění, k tomu tam hraje hudba, nějaké občerstvení tam mají také k dispozici. Prostě Trondheim si užíval krásný letní den se vším všudy. My po procházce přístavem zamíříme směr Rockheim, což je muzeum věnované především populární hudbě. Velmi interaktivní expozice nás zaměstnává na dlouhé minuty, tohle místu můžeme rozhodně doporučit. Klidná sobota spěje do svého závěru.
 |
| Lodě a loďky v přístavu |
 |
| Součást expozice muzea hudby Rockheim |
 |
| Rockheim - budova je sama o sobě hodně zajímavá |
 |
| Trondheimská letní klasika |
Pondělí je naším posledním celým dnem v Trondheimu, počasí je zase přívětivé, a tak nakupujeme dárky, dáváme si něco dobrého, podíváme se (jen lehce) na trénink Rosenborgu, přejdeme zase zpátky do města, odkud ještě zamíříme busem k nedaleké atrakci, jíž je Burmaklippen, což je plochý šutr visící nad propastí, taková trondhemská náhražka Trolltungy. A taky tady nebyly rozhodně takové davy, jako u slavnějšího sourozence.
 |
| Karolína a výhled z terasy kavárny |
 |
| Burmaklippen |
Další den už se dopoledne přesouváme na letiště, předtím ještě stačím něco dokoupit v blízkém shoppingu. Čeká nás přesun směr Bodø, tedy město za polárním kruhem, které už trochu znám z mých předchozích cest. Hlavní důvod je vlastně jen pocit být za polárním kruhem, což samo o sobě zase tolik znamenat nemusí. Ale ten pocit přece...
Letíme se SAS asi 40 minut, v Bodø nás vítá pěkné počasí, v němž se pěšky z letiště přesunujeme do bytu pronajatého přes airbnb. Jedná se o velkorysou nemovitost, kde se s Kájou skoro hledáme 😎. Ale zatím tu jen vyhazujeme věci a přesouváme se na nedalekou autobusovou zastávku, odkud nás přímý spoj odveze směr Saltstraumen. To je divočina na mořské hladině, silné vodní víry tady předvádějí zajímavou podívanou, jeden by ani nevěřil, že je u moře a ne u nějaké dravé řeky. Po vystoupení z autobusu ještě kupujeme v místním supermarketu něco na svačinu (dokonce se odbavíme v norštině u samoobslužné pokladny, a to máme pečivo i něco na váhu), abychom při tom pozorování nebyli o hladu a žízni, a už se vydáváme směr voda. Toto místo je docela oblíbené, jsou tu hlavně rybáři, pak další čumilové našeho typu. Ale dá se tu strávit pěkná hodinka, přecházíme ještě vysoký most nad mořem, dostáváme se na druhou stranu úžiny a porovnáváme výhledy. Autobus do města jede zanedlouho, ještě se zastavujeme pro nějaké jídlo, které si za pár minut uklohníme. Jako ochutnávka severu se tenhle den vydařil.
 |
| Saltstraumen |
 |
| Saltstraumen - rybářský ráj |
 |
| Salstraumen |
Ve středu chceme vyrazit na vyhlídku nad městem, ovšem cestu po asi dvaceti minutách vzdáváme, jelikož se počasí kazí a padá hrozně nepříjemný drobný déšť a navíc se blízké vršky halí do neproniknutelné mlhy. To by nemělo smysl. Bereme to přes samotné centrum zpátky domů, do tepla a sucha. Odpoledne ještě jdeme jednou ven, to už aspoň neprší, vyrážíme do místního nákupního centra sehnat nějaké dobroty, jež chceme přivézt s sebou domů. Večer dávají v televizi fotbal BATE Borisov - Rosenborg (2. předkolo Ligy mistrů, o které jsem psal ke středě před týdnem), k fotbalu popíjím místní pivo a je mi dobře.
 |
| Občerstvení k večernímu fotbalu |
Další den nás čeká hlavně přesun do Německa, ovšem ještě než vyrazíme na letiště, stíháme dopoledne v pěkném počasí projít centrum a nábřeží, nemáme kam spěchat, a tak si uděláme několik zastávek na lavičkách, stihneme také otvíračku u místního "Salmon Centre", což je docela ubohá expozice s několika videi, aspoň že je to zadarmo. Ale to už se pomalu vracíme pro bagáž, v bytě mezitím domácí uklidili a zase se zdejchli, takže jsme je ani neměli možnost potkat. Vyzvedáváme batohy a zase pěšky (to je výhoda polohy letiště v Bodø, je fakt na doslovném kraji centra města) míříme směr letiště. Tam odbavujeme bágly a už čekáme na náš odlet do Stockholmu, čas si ještě ukrátíme nákupem v místním duty-free obchodě, který otevírá jen pro potřeby našeho letu. Je fakt, že moc mezinárodních letů z Bodø nepořídíte, kromě Stockholmu ještě snad Gdaňsk.
 |
| Bodø |
 |
| Naše letadlo směr Stockholm |
 |
| Občerstvení (kafe je erární, sušenka naše) |
 |
| V Berlíně v kupoli Reichstagu |
 |
| Na vyhlídce |
 |
| Na vyhlídce |
 |
| Braniborská brána |
 |
| Zbytek berlínské zdi |
 |
| Sladká tečka u Checkpointu Charlie |
P.S. České dráhy mi nakonec na základě mé reklamace pár desítek korun za neabsolvování úseku Beroun - Příbram vrátily, i když průvodčí vlaku Praha - Beroun říkal, že nárok mít nebudeme...
Další fotky na rajčeti:
Další fotky na rajčeti:
