Poprvé do Norska (tedy poprvé v roce 2019, samozřejmě...)

Jojo, bez Norska by nebylo léto. Teda aspoň to moje ne. A v červenci 2019 beru s sebou na sever i neteř Karolínu, která tento výlet dostává ke svým patnáctým narozeninám. Plánování je na mě, tak to mám rád 😎.

Vyrážíme v úterý 16. července. Máme zajištěný přesun z Krakova přímo do Trondheimu s Norwegian, ale jelikož je let až večer, využívám možnosti podívat se po tomto krásném polském městě, kde se objevujeme zhruba před třetí hodinou odpolední. Cesta z Příbrami (s přestupy ve Zdicích, Praze a Ostravě) nám zabrala asi devět hodin, to i vinou zpoždění vlaku Vídeň - Krakov, do kterého jsme právě na svinovském nádraží přestupovali. Ale projeli jsme se i pohodlným Pendolinem (z Prahy do Ostravy) a celkově se dala cesta považovat za slušnou. Zajímavostí bylo, že z Bohumína do Krakova jely jen dva vagony, tedy tažené lokomotivou, samozřejmě, zbytek původního rakouského vlaku z Vídně pokračoval do Varšavy.

V Krakově jsme se zbavili bagáže, kterou jsme odložili do skříňky na nádraží, a po slušném pozdním obědě v samoobslužném bistru Kuchnia Domowa se přesouváme pěšky do centra města, které není od hlavního nádraží nijak vzdálené. Vlastně hlavní nádraží je na okraji městského centra. Procházíme to turisticky nejprofláklejší, otočíme se na Wawelu a míříme zpět, abychom se ještě zastavili na něco dobrého v mekáči. Pak se přesouváme na hlavní nádraží a odtamtud vlakem na letiště (Karolíně jsem automaticky, asi jsem se přepnul na norský mód, kde mládež patnáctiletá je považována ještě za děti a dostává poloviční slevy, koupil studentský lístek bez ohledu na to, co to v Polsku znamená - zjistil jsem až od průvodčího, že to je jen pro studenty polských škol, ale prominuli  mi to a Kája tak mohla jet za levnější jízdné - díky, Poláci 😏). A na letišti se Kája nejvíc bojí bezpečnostní kontroly, takže je nervózní jako kočka v továrně na houpací křesla. Ale nic divného nepronáší, takže se hned může uklidnit. Nastupujeme do letadla, které u Trondheimu přistává těsně před půlnocí. K Ellen do  samotného Trondheimu, kde budeme mít v první části našeho pobytu útočiště, se dostáváme tedy někdy po jedné hodině ranní a do postele asi ve dvě. Středa bude tedy spíše rozkoukávací.

Krakov

Ve středu ráno kupujeme každý do mobilu svou týdenní jízdenku na trondheimskou MHD (pro dítě do 15 let včetně stojí cca 300 Kč, pro dospělého něco přes 7 stovek) a vyrážíme na, pro Karolínu, první obhlídku města. Začínáme na vyhlídce u pevnosti, pak sejdeme do centra města a procházíme to nejdůležitější, co město nabízí. Nemůžeme tedy minout katedrálu Nidaros, dřevěné domky visící nad řekou Nidelvou, procházíme přes náměstí Torvet, jehož rekonstrukce se po dlouhých letech snad blíží k úspěšnému závěru, proplétáme se samotným centrem města k nádraží, přecházíme po lávce koleje a jsme najednou v jiném světě. Ocitli jsme se na břehu Trondheimsfjordu, který se dá díky promenádě užívat další dlouhé minuty. Prostě jsme se nachodili docela dost, už byl ale čas se zase vrátit zpátky do našeho útočiště u Ellen, odkud odpoledne vyrážíme směr jídlo (restaurace ve věži Tyholttårnet byla beznadějně plná, takže posloužila pizzerie kousek odtamtud) a stadion Lerkendal.

Kristiansten festning v Trondheimu, odtud je pěkný výhled na město

Barevné dřevěné domky nad řekou Nidelvou

Katedrála Nidarosdomen je pýchou celého města

Výzdoba jedné z ulic v centru města

Káju jsem varoval, že hned na začátku našeho norského výletu půjdeme na fotbal. A ani moc neodmlouvala 😏. Jak by také mohla, podívali jsme se přece na Ligu mistrů. No dobrá, bylo to její první předkolo. Rosenborg v něm dokonal snadný postup přes severoirský Linfield a po výhře 4:0 se může těšit na běloruské BATE Borisov. Pohodový den, který nabídl spoustu sluníčka, utekl jako voda.

Vidíme Ligu mistrů (no dobře, je to první předkolo :) )

Čtvrtek byl ve znamení cesty na pobřeží u cca 120 km vzdáleného letoviska Stokkøya. Počasí naznačovalo, že bychom mohli strávit moc příjemný den u moře. A to se také stalo. Už i cesta byla zajímavá, jelikož je autobusová linka nucena překonat Trondheimsfjord hezky "ponorsku" trajektem, takže má člověk možnost protáhnout se, my jsme si s sebou vzali snídani a právě na lodi ji spořádali. Kolem poledne nás skoro prázdný autobus vyhodil u pláže, kam se postupně nahrnuly desítky Norů, takže se potvrdilo, že Stokkøya je velmi oblíbeným cílem místních i vzdálenějších. Oněm necelým třem hodinám na pláži a v jejím okolí padl na oltář vlastně celý den, zbytek zaplnily cesty autobusy a trajektem. Ale rozhodně nelitujeme!

Stokkøya

V pátek se u Ellen má objevit dcera s rodinou, a tak na ně čekáme (viděl jsem je naposled mihnout se v Trondheimu v loňském roce, předtím dlouho ne, a tak vítám možnost si s nimi zase po čase popovídat). Po návštěvě ještě odpoledne stíháme s Kájou vyšlápnout (s pomocí tramvaje na Lian) Gråkallen, zdaleka viditelnou dominantu trondheimského okolí, jíž vévodí vojenské radary tvaru obří pýchavky. Počasí je trochu zamračené, ale pro výlety jako dělané. Byla to příjemná procházka v pátečním odpoledni/podvečeru. Příjemně unavení se vracíme "domů".

Výhled z hor nad městem, směr fjord

V sobotu je v Trondheimu zase krásně, a tak se po snídani vydáváme pěšky do centra, kde narazíme v přístavu na sraz loděk staršího data zprovoznění, k tomu tam hraje hudba, nějaké občerstvení tam mají také k dispozici. Prostě Trondheim si užíval krásný letní den se vším všudy. My po procházce přístavem zamíříme směr Rockheim, což je muzeum věnované především populární hudbě. Velmi interaktivní expozice nás zaměstnává na dlouhé minuty, tohle místu můžeme rozhodně doporučit. Klidná sobota spěje do svého závěru.

Lodě a loďky v přístavu

Součást expozice muzea hudby Rockheim

Rockheim - budova je sama o sobě hodně zajímavá

Trondheimská letní klasika

Druhý víkendový den využíváme "lítačku" na místní MHD, projíždíme se autobusem tam a zase zpět, jelikož se nám nechce moc courat v trochu deštivém počasí. Zastavujeme se na kafe a kakao na Bakklandet, přecházíme do centra, kde si vybíráme místní další interaktivní expozici, tentokrát věnované vědě. Takový nápad má samozřejmě spousta rodin, a tak je místo trochu hektické, ale nic, z čeho by se nám měly ježit všechny chlupy na těle. Čekáme ještě na představení o polární záři, po němž se přesunujeme do svého přechodného útočiště.

Pondělí je naším posledním celým dnem v Trondheimu, počasí je zase přívětivé, a tak nakupujeme dárky, dáváme si něco dobrého, podíváme se (jen lehce) na trénink Rosenborgu, přejdeme zase zpátky do města, odkud ještě zamíříme busem k nedaleké atrakci, jíž je Burmaklippen, což je plochý šutr visící nad propastí, taková trondhemská náhražka Trolltungy. A taky tady nebyly rozhodně takové davy, jako u slavnějšího sourozence.

Karolína a výhled z terasy kavárny

Burmaklippen

Další den už se dopoledne přesouváme na letiště, předtím ještě stačím něco dokoupit v blízkém shoppingu. Čeká nás přesun směr Bodø, tedy město za polárním kruhem, které už trochu znám z mých předchozích cest. Hlavní důvod je vlastně jen pocit být za polárním kruhem, což samo o sobě zase tolik znamenat nemusí. Ale ten pocit přece...

Letíme se SAS asi 40 minut, v Bodø nás vítá pěkné počasí, v němž se pěšky z letiště přesunujeme do bytu pronajatého přes airbnb. Jedná se o velkorysou nemovitost, kde se s Kájou skoro hledáme 😎.  Ale zatím tu jen vyhazujeme věci a přesouváme se na nedalekou autobusovou zastávku, odkud nás přímý spoj odveze směr Saltstraumen. To je divočina na mořské hladině, silné vodní víry tady předvádějí zajímavou podívanou, jeden by ani nevěřil, že je u moře a ne u nějaké dravé řeky. Po vystoupení z autobusu ještě kupujeme v místním supermarketu něco na svačinu (dokonce se odbavíme v norštině u samoobslužné pokladny, a to máme pečivo i něco na váhu), abychom při tom pozorování nebyli o hladu a žízni, a už se vydáváme směr voda. Toto místo je docela oblíbené, jsou tu hlavně rybáři, pak další čumilové našeho typu. Ale dá se tu strávit pěkná hodinka, přecházíme ještě vysoký most nad mořem, dostáváme se na druhou stranu úžiny a porovnáváme výhledy. Autobus do města jede zanedlouho, ještě se zastavujeme pro nějaké jídlo, které si za pár minut uklohníme. Jako ochutnávka severu  se tenhle den vydařil.

Saltstraumen

Saltstraumen - rybářský ráj

Salstraumen

Ve středu chceme vyrazit na vyhlídku nad městem, ovšem cestu po asi dvaceti minutách vzdáváme, jelikož se počasí kazí a padá hrozně nepříjemný drobný déšť a navíc se blízké vršky halí do neproniknutelné mlhy. To by nemělo smysl. Bereme to přes samotné centrum zpátky domů, do tepla a sucha. Odpoledne ještě jdeme jednou ven, to už aspoň neprší, vyrážíme do místního nákupního centra sehnat nějaké dobroty, jež chceme přivézt s sebou domů. Večer dávají v televizi fotbal BATE Borisov - Rosenborg (2. předkolo Ligy mistrů, o které jsem psal ke středě před týdnem), k fotbalu popíjím místní pivo a je mi dobře.

Občerstvení k večernímu fotbalu

Další den nás čeká hlavně přesun do Německa, ovšem ještě než vyrazíme na letiště, stíháme dopoledne v pěkném počasí projít centrum a nábřeží, nemáme kam spěchat, a tak si uděláme několik zastávek na lavičkách, stihneme také otvíračku u místního "Salmon Centre", což je docela ubohá expozice s několika videi, aspoň že je to zadarmo. Ale to už se pomalu vracíme pro bagáž, v bytě mezitím domácí uklidili a zase se zdejchli, takže jsme je ani neměli možnost potkat. Vyzvedáváme batohy a zase pěšky (to je výhoda polohy letiště v Bodø, je fakt na doslovném kraji centra města) míříme směr letiště. Tam odbavujeme bágly a už čekáme na náš odlet do Stockholmu, čas si ještě ukrátíme nákupem v místním duty-free obchodě, který otevírá jen pro potřeby našeho letu. Je fakt, že moc mezinárodních letů z Bodø nepořídíte, kromě Stockholmu ještě snad Gdaňsk. 

Bodø

Letenku máme se SAS do Berlína právě přes letiště Arlanda u švédské metropole. O zavazadla se starat nemusíme, ty si vyzvedneme až Německu. SAS je příjemná společnost, dají nám i napít (kafe, čaj, případně vodu), k zakousnutí si můžete něco koupit, my máme zásoby svoje. Do Stockholmu letíme menším CRJ900, což je tryskáč pro 90 lidí, překvapivě je let plný. Na největším švédském letišti máme za úkol přečkat asi tři hodiny do odletu směr letiště Tegel v Berlíně. Ale i v této zkoušce uspějeme 👍. 

Naše letadlo směr Stockholm

I v letadle do Berlína (tentokrát už "klasický" Airbus 320) dostáváme něco k pití, my si k tomu přidáváme svoje a jsme zase spokojeni. Na letišti Tegel, které (snad) už odpočítává své poslední měsíce, čekáme docela dlouho na zavazadla, nu což. Plným autobusem se přesouváme z letiště k hlavnímu nádraží, ovšem nejedeme hned domů (bůhví, jestli něco ještě ten večer vůbec odjíždí směr Praha), ale vydáváme se do hotelu hned vedle budovy obřího nádraží Berlin Hbf. V hotelu Meininger panuje docela rušno na recepci, je vidět, že tohle místo je hodně oblíbené u mládeže. Recepčního skoro neslyším, ale kartu k pokoji úspěšně dostáváme. Jedná se oproti Bodø o velký skok co do velikosti ubytování. Tady máme k dispozici miniaturní pokojík s koupelnou. Ale na jednu noc nám to dostačuje. Hlavním kritériem byla hlavně blízkost nádraží, abychom se večer nemuseli se zavazadly někam plahočit. Po drobné večeři usínáme.

Občerstvení (kafe je erární, sušenka naše)

V pátek se máme přesunout z Berlína domů. Což nezní jako výzva pro superhrdiny. A taky není. Jízdenku na vlak Berlín - Praha máme až na třetí hodinu odpoledne, proto po probuzení a snídani odkládáme batohy do úschovny v hotelu (zdarma) a jdeme se podívat do města. Podařilo se mi zarezervovat volný vstup do kupole Reichstagu, předtím ještě procházíme nedaleké ulice. Návštěva budovy Říšského sněmu je dobrý nápad, získáme možnost porozhlédnout se po městě ze zajímavého místa. Určitě doporučuji těm, kteří mají do Berlína cestu.

V Berlíně v kupoli Reichstagu

Na vyhlídce

Na vyhlídce

Od Reichstagu se pěšky přesouváme směr památník obětem holocaustu, pak jdeme dál na jídlo (mekáč), zastavíme se v Topographie des Terrors, což je budova na místě bývalé hlavní centrály gestapa a jednotek SS. Je to hodně divný pocit být na místě, kde se připravovala jedna z největších zvěrstev v historii lidstva...

Braniborská brána

Zbytek berlínské zdi

Pak si jdeme spravit chuť něčím sladkým do mekáče u Checkpointu Charlie, vyzkoušíme i berlínské metro, které nás přibližuje hotelu. Tam si vyzvedáváme zavazadla a přesouváme se na nádraží, kde ještě chvilku počkáme na vlak. Ten jede na čas. V Praze ještě řešíme, jestli máme možnost dostat se do Příbrami vlakem, protože v Berouně nám vypadl vinou výluky poslední přípoj od osobáku z Prahy. Trochu mě rozmrzela nekonzistentost přístupu pracovníků ČD, kdy v jednu chvíli jsme měli možnost požádat o kompenzaci při ukončení jízdy v Berouně místo Příbrami (do Berouna jsme si zavolali rodinný odvoz), pak jsme na ni neměli nárok, protože autobus nakonec čekal... Ale tohle nás nemohlo rozhodit, měli jsme dobrý pocit z pěkného výletu, co je víc? 

Sladká tečka u Checkpointu Charlie

P.S. České dráhy mi nakonec na základě mé reklamace pár desítek korun za neabsolvování úseku Beroun - Příbram vrátily, i když průvodčí vlaku Praha - Beroun říkal, že nárok mít nebudeme...

Další fotky na rajčeti:

Cesta do Norska 2013

Dal jsem si osobní předsevzetí. Minimálně jednou ročně bych se rád podíval na fotbal do Trondheimu na místní Rosenborg. Od roku 2007 tenhle plán zatím plním, a tak bylo jasné, že letos nebudu chtít svou šňůru přetrhnout. A tak byl na světě krátký, ovšem veškeré mé podmínky splňující výlet na sever Evropy, samozřejmě do Trondheimu.

Výlet jsem nejdříve naplánoval na 1.-6. listopadu, v práci nebyl s dovolenou problém, a tak už jsem mohl v klidu rezervovat letenky a jízdenky na vlak. Konečný itinerář byl následující:

1.-2. 11. 2013

Kardavec - Příbram - Praha autobusem

Praha - Wroclaw autobusem Polskibus

Wroclaw - Rygge letecky Ryanair

Rygge - Oslo - Trondheim vlakem s NSB

5.-6. 11. 2013
Trondheim - Oslo letiště vlakem s NSB
Oslo - Praha letecky s Norwegian

Praha - Příbram - Kardavec MHD a bus

Hlavní položkou na seznamu s ohledem na cenu byla letenka, Ryanair chtěl za samotnou cestu cca 250 Kč + 650 Kč za zavazadlo. Jízdenka na výlet vlakem (Rygge - Oslo - Trondheim je cca 570 km) vyšla na zhruba 830 Kč. Cesta autobusem do Wroclawi byla levná, sakumprásk vyšla z domova až do Polska na cca 330 Kč. A letiště ve Wroclawi je velmi dobře přístupné tamní MHD, která jezdí od vlakového nádraží (v jehož blízkosti je i autobusové) za 3 zloté, tedy necelou dvacku.

Cesta zpět byla v podobné cenové relaci, jízdenka s NSB byla opět za 249 NOK (tedy 830 Kč), letenka do Prahy za cca 1 200 Kč.

Vyrážíme!

1. listopadu jsem se vydal tedy na cestu. Nemá asi popisovat jízdu na Florenc, to by zvládla i cvičená opice. Cestu do Norska přes Polsko mám už vyzkoušenou (v roce 2012 přes Varšavu, Katowice i Gdańsk), a proto si troufnu poznávat i další polská letiště. Teda ne že bych byl nějaký fanda do polské aviatiky, ale tamní vzdušné přístavy jsou moderní, to hlavně díky Euru 2012, lehce přístupné a hlavně nabízejí do Norska velmi levné letenky. A to do několika destinací (schválně si najděte na seznam destinací operovaných z Gdańsku, i Trondheim tam je).

Na palubě autobusu do Wroclawi - právě opouštíme Florenc

Cesta do Wroclawi je možná několika způsoby. Já preferuji autobus společnosti Polskibus, jsou to pohodlné stroje, na cestě do Polska už nikde nestaví, na palubě je možné se připojit na wi-fi, samozřejmostí je WC.  A připočteme-li, že nás v buse jelo zhruba dvacet, je jasné, že o pohodlí bylo postaráno. Ta cesta prostě neměla chybu. No a za tu cenu? :-)

Ve Wroclawi jsem měl pár desítek minut na to, abych si na tamním vlakovém nádraží dal něco na občerstvenou. Mimochodem stanici vloni a předloni pracně rekonstruovali, je to velký rozdíl oproti starému autobusáku stojícímu nedaleko. Cesta od nádraží (přesněji řečeno ze zastávky Dworcowa) na letiště je zajišťována v intervalu cca 20 minut, samotná jízda trvá asi půlhodinku. Na letišti byl klídek, čisto, prostě ani tady jsem chybičku nenašel, teda ne že bych ji vyloženě hledal. Velmi mě potěšili zaměstnanci na rentgenu i samotné odletové bráně, kteří když viděli můj český pas, snažili se se mnou komunikovat v češtině. Další plus!

Let do Norska na malé letiště jihovýchodně od Oslo byl bez problému. I když na letišti už dlouho před časem odletu stála před odletovou bránou dlouhá fronta lidí, kteří se chystali bojovat o svá vytoužená sedadla, já jsem se usadil do velmi pohodlných křesel a koukal na plochu, kde se toho teda moc nedělo, ale rozhodně to byl lepší plán, než stát dvacet minut ve frontě. A tak jsem nastupoval mezi posledními s vědomím, že místo u okna v podvečerním letu stejně moc výhod nenaskýtá (rozuměj - není co vidět). Ulovil jsem sedadlo ve 30. řadě, tedy skoro úplně vzadu. Zabral jsem místo do uličky, mezi mnou a kolegou sedícím u okna bylo volno, což přispělo k ještě příjemnějšímu zážitku, prostě bylo kam posunout nohy.

Nástup do letadla směr Norsko

Letouny Ryanairu příliš komfortu nenabízejí, ale já si se svou podvýškou stěžovat příliš nemohu. Ano, sedačky jsou docela tvrdé, ale místa na nohy zase až tak málo, hlavně v porovnání s Wizzairem, není. V cca 6 hodin vpodvečer jsme usedli na dráhu letiště Rygge, ještě zbývalo jen vyzvednout zavazadlo a počkat si na 20:35, kdy mi odjížděl autobus na místní vlakové nádraží. 

Na peronu na nádraží Rygge - směr Oslo S odjíždí ze dvojky :-)

Měl jsem tedy dostatek času se navečeřet (ze zásob, samozřejmě), vyčistit zuby, přečíst novinky na netu a hlavně vychutnávat první minuty na norské půdě pro rok 2013. Autobus na místní nádražíčko (jízda je zahrnuta v ceně vlakové jízdenky) jel přesně, jak jinak, takže jsem měl dost času si na peroně vyzvednout v automatu své lístky do Trondheimu i na cestu zpět. Na čas přijela i známá souprava, tentokrát s počáteční stanicí Göteborg. Na hlavním nádraží v Oslo (Oslo S) jsme dorazili na minutu přesně.

Nová tabule v Oslo S

Největší norské nádraží mě už ničím nepřekvapí, na první pohled to tam jako v Norsku moc nevypadá, lidé v centru Oslo opravdu nemají s Norskem moc společného... Ještě jsem si stačil všimnout, že na nádraží vyměnili už dosluhující tabuli s odjezdy za novou. Cca hodinu do plánovaného odjezdu nočního vlaku do Trondheimu jsem strávil částečně brouzdáním po nádraží, ale hlavně jsem se cca půlhodinu před odjezdem nakýbloval na své sedadlo do již přistaveného vlaku. Na sedačce samozřejmě čekal balíček s dekou, nafukovacím polštářkem, špunty do uší a klapkami na oči. Za chvilku jsem usnul, a to ještě před vyjetím na sever, probudil jsem se jen na kontrolu jízdenek. Sedačka vedle mě zůstala celou cestu volná, a tak bylo velmi jednoduché urvat pár hodin spánku.

Příjezd do Heimdalu (poslední stanice cca 15 min. před samotným Trondheimem) znamenal setkání se známou Ellen a odvoz na ubytování :-). Na sobotu 2. listopadu jsem neměl žádný výrazný plán, hlavně jsem chtěl vidět staré známé tváře i místa, žádné objevování jsem si nenachystal. Jelikož se v Norsku na začátku listopadu stmívá už po třetí hodině odpoledne, musí člověk venkovní aktivity plánovat s přihlédnutím k tomuto faktu. A tak jsem si kolem poledne udělal vycházku ke skokanským můstkům, v jejichž sousedství vyrůstá nový stadion pro běžecké lyžování a biatlon. Pěkná procházka.

Zbrusu nová tribuna na lyžařském stadionu v Trondheimu

Neděle měla jako hlavní bod programu zápas Rosenborg - Viking od 18.00. Ale ještě předtím jsem s Ellen a Torem odjeli zkontrolovat jejich chatu v horách cca 70km jihozápadně od Trondheimu. Pěkné prostředí tam mají, to je fakt. Ještě jsme stihli před samotným fotbalem večeři, takže jsme na Lerkendal odjeli s plnými žaludky. Rosenborg v předposledním kole Viking nakonec udolal 2:1, ale moc velká pokoukaná to teda nebyla. Ale RBK stále tímto výsledkem drží naději na titul, vše rozhodne poslední kolo.

Studuji knihu zážítků na chatě v horách; moc příjemné místo!

Lerkendal cca 40 minut před zápasem

Celé pondělí jsem strávil v centru Trondheimu, prohlédl si pár zajímavých míst, viděl pár zajímavých lidí a hlavně si užíval procházku v příjemném počasí (nepršelo, nesněžilo, prostě bylo akorát) v mém milovaném městě. Samozřejmostí je návštěva kavárny ve čtvrti Bakklandet, tam mě to táhne vždycky!

Trondheim

Trochu kýč, já vím

Úterý bylo zase klidnější, jelikož večer měl přijít čas mého odjezdu z Trondheimu. A tak byla náplní dne jen procházka po okolí, jež znám vcelku dokonale. A večer jsme společně koukli na fotbal, Plzeň s Bayernem dávali na placeném kanálu, a tak jsme museli vzít zavděk "jen" duelem Juve s Realem (2:2). No a tesně před 23. hodinou a 30. minutou odjížděl z heimdalského nádraží vlak zpět na jih do Oslo, tektokrát jsem měl koupenou jízdenku na letiště Gardermoen. Cesta nebyla tektokrát tak příjemná, jako její kolegyně zpřed několika dní. A to hlavně proto, že jsem neměl celé dvousedadlo jen sám pro sebe. No, když jsem nemohl spát, zašel jsem si do jídeláku dát si něco na zahřátí (a alkohol to rozhodně nebyl), jízda nakonec utekla vcelku rychle, v půl sedmé jsem vystupoval na letišti.

Ve čtyři ráno v jídelním voze na cestě z Trondheimu do Oslo; v kelímku je horká čokoláda, noviny plné útoku na autobus na norském venkově

Letiště v Oslo prochází zrovna velkou modernizací, přistavují se nové prostory jak ve veřejné, tak i odletové a příletové části. Prostě současné rozměry nestačí pro více než 20 milionů cestujících, kteří tudy ročně projdou. Ale žádné nepříjemnosti nečekejte, fronta na rentgen byla taková normální, jak ji známe i z jiných letišť. Při odletu si po vpuštění do odletové haly nenechám ujít procházku po domácím terminálu, odkud odlétají stroje do všech možných koutů Norska. Kristiansand, Stavanger, Bergen, Sogndal, Kristiansund, Trondheim, Bodø, Tromsø, Kirkenes, Bardufoss, Harstad... Polykám na prázdno, tohle je nádhera :-).

Náš miláček čeká na cestující do Prahy

Po trošce snění jsem se vrátil na zem a prošel jsem vrátky do mezinárodní části, kterou otevírá velký duty-free obchod s na norské poměry levným chlastem. Nic jsem neměl v plánu kupovat, usadil jsem se nedaleko brány, odkud odlétal Boeing 737-800 do Prahy. Měl jsem zarezervované sedadlo v první řadě u okna, což zajišťovalo dost místa na nohy. To se potvrdilo, krátce po vzletu jsem usnul ve velmi pohodlném sedadle, mimochodem tohle byl můj první let, na jehož palubě bylo možné připojit se k wi-fi internetu.

Vi snakkes, Norge!

A cesta z Prahy, kam jsme přiletěli s cca desetiminutovým předstihem, byla jednoduchá. Metro, bus, bus... A jsme doma.

Takže nezbývá než doplnit - ha det bra, Norge!

Víkendová pohoda

Tak nám končí další víkend, ještě pár hodin odpočinku, pak se kouknout na finále MS ve fotbale a už jen nařídit budíka na tu správnou hodinu. Počasí se tady v Trondheimu vydařilo, poprchávat začalo až nyní, takže vše v nejlepším pořádku. Teploty tu jsou pro mě tak akorát, kolem 23°C, vy v ČR máte minimálně o deset víc, což by pro mě znamenalo jediné - zatažené rolety a ani špička nosu nesmí z baráku :) .

Sobota byla ve znamení návštěvy místní knihovny, tam jsem strávil asi dvě hodinky, a pak jsem se sešel s Alexandrem, Slovákem, který bydlí nedaleko od Trondheimu. Dali jsme kafe, jednou si nechali i dolít (to je tu zcela běžné a je to zahrnuto v ceně, kterou zaplatíte na začátku - tentokrát to stálo 25 NOK - NEPŘEPOČÍTÁVAT, PROSÍM!). A jen jsme kecali o svých dojmech a shodli jsme se na tom, že život v Norsku je poněkud klidnější a pohodlnější než v českých či slovenských končinách.

V neděli jsem se opičil po místních a šel jsem se vyvětrat. Spousta lidí tu poslední den v týdnu využije ke sportování, takže jsou všude vidět rodinky na kolech nebo pochodující po okolních vršcích, nezřídkakdy také lidé sviští na kolečkových lyžích - lyžařský národ se nezapře (a hádám, že ani nechce). Já jsem si jako svůj nedělní cíl vybral nejvyšší vršek v nejbližším okolí města, zhruba 550 metrů vysoký Gråkallen. Z centra města jsem nasedl na autobus, který jezdí jen o víkendu a je určen právě pro import turistů do oblasti zvané Bymarka, což jsou v podstatě hory hned za městem. Výstup na samotnou horu netrval dlouho, možná patnáct dvacet minut a už jsem se mohl kochat výhledem na všechny strany, kam si jen vzpomenete.

Takže na jedné straně město, opodál zasněžené hory, po otočení fjord s městečky a vesničkami na druhé straně (tzv. Fosen). Parádní výlet jsem zakončil zmrzlinou ve městě, kde jsem slyšel od několika skupinek češtinu, takže jsem se rychle vzdálil, abych se nemusel moc stydět za to jejich "helé, támhle je ta katedrála... mě bolej nohy"...

Fotky z neděle na tradičním úložišti, tedy na http://hiko.rajce.net/Nedelni_vylet_na_Grakallen.