To vám bylo tak. Zase jsem plánoval. Cestu, překvapivě. A za fotbalem, neuvěřitelné! Jedu do Nizozemska, Rosenborg se chystá odehrát poslední zápas skupinové fáze Evropské ligy na půdě PSV Eindhoven, u toho nechci chybět. I když je jasné, že tenhle zápas bude už jen pouhou formalitou (ani jeden z klubů nemá šanci vylepšit své umístění), na výlet se těším, a to hned díky několika důvodům:
1) Fans Rosenborgu tenhle zápas berou jako výjezd podzimu, čeká se největší návštěva z Trohdeimu na evropský zápas v této sezoně. Část fans jede z Trondheimu autobusem!
2) Vybírám neortodoxní způsob dopravy (o tom více níže).
3) Rád si ozvláštním to předvánoční období, které nemám rád jak kvůli věčné tmě, tak i kvůli tomu stresu všude okolo...
Zápas se hraje ve čtvrtek 12. prosince, ale já z domu vyrážím ve středu večer. Autobusem se přesunu do Hořovic, odtamtud do Prahy na hlavák rychlíkem, to vše za 76 Kč (díky, PID!). Z Prahy se do Eindhovenu vydávám přes Krakov, tedy nejdříve zamířím na východ. A čeká mě zajímavá projížďka nočním vlakem, zarezervoval jsem si za solidní cenu místo v lůžkovém voze, kromě mě v kupé jede ještě pán, který nastupuje v Kolíně.
Ještě před nástupem do nočního vlaku mám na hlavním nádraží čas na dvě točená piva, aby se mi lépe spalo. Po nástupu stíhám sprchu, jelikož naše kupé je vybaveno i miniaturní koupelnou a WC. Veškeré potřebné propriety (tj. mýdlo, šampon, zubní pastu či kartáček) dostává každý cestující v balíčku, jenž je připravený na posteli. Příjemný bonus.
Cesta není vinou zoufalé trati v Polsku tak příjemná, vlak sebou dost cuká, takže spím tak napůl. Navíc jsem se probudil už v Bohumíně, kde jsem zkontroloval polohu vlaku z Vídně, který k nám mají připojit, ten má pěknou sekyru, a tak nespím i z důvodu, že se bojím, aby další část cesty nebyla tímto zpožděním nijak narušena. Před Krakovem dostáváme krabičku se snídaní, která sestává z pomerančového džusu, sušenky a dvou housek s něčím k namazání. Není nám nabídnuto ani kafe či čaj, a to ani s možností si je dokoupit (asi by to bylo možné, ale znáte to - líná huba, holé neštěstí).
 |
| Postel na cestu z Prahy do Krakova |
 |
| Snídaně |
Kafe si nakonec dávám v Krakově na nádraží, kam přijíždíme sice se zpožděním, ale akorát stíhám naplánovaný vlak na letiště. Teď už konečně nabírám směr severozápad, proletím se z místního letiště přímo do Eindhovenu. Letím poprvé se společností Transavia, celou cestu vzhledem k nepříliš hodnotnému spánku v noci prochrním. Budím se až nad německo-nizozemské hranici, k letišti už je to jen kousek.
Jasně - i z Prahy to do Eindhovenu lítá přímo, ale v tomhle období už je ten letový řád jak řešeto a nabízený spoj ve čtvrtek letí až odpoledne a já nechci riskovat, že fotbal od sedmi večer nestihnu. Proto jsem to vzal poněkud krkoloměji, než by se dalo čekat.
 |
| Výstup v Nizozemsku |
Na letišti nasedám na první autobus, který mě odveze do centra k hlavnímu nádraží. Odtamtud se projdu podchodem, jenž je ozdobený návodem k "silly walk", do samotného centra města. Eindhoven je spíše průmyslové sídlo, žádné nádherné scenérie tu nečekejte. Ale není to tak, že by se mi tohle město eklovalo. Ještě mám pár desítek minut do check-inu na ubytování, a tak si vybírám místo na oběd.
 |
| Silly walk podchod. Jsem srab, šel jsem normálně :( |
Na hotelu skládám věci, chvilku si odpočinu, ale zanedlouho zase mířím do města, na procházku bez bagáže. Projdu to nejzajímavější, udělám nějaký nákup a zanedlouho se stejně smráká. Na pokoji si dávám brzkou večeři, zanedlouho už zase vyrážím ven, tentokrát už na fotbal.
Stadion se nachází kousek od centra, takže není nutné využívat k přesunu jakýkoliv dopravní prostředek. Jsem tu docela dlouho před zápasem, a tak si stíhám dát pivo z místního kiosku. Obejdu stadion, ještě vidím, jak přijede ke stadionu autobus vezoucí domácí ekipu. Pomalu se přesouvám ke vchodu do sektoru hostů, právě sem mám lístek.
Ten mi asi hodinu před zápasem předává delegace z Norska (nepředstavujte si nic velkolepého, takhle to chodí u všech venkovních evropských zápasů - kdo má možnost si lístek vyzvednout v Trondheimu, může tak učinit, ostatní je dostanou před zápasem od jednoho či dvou borců, kteří zastupují Rosenborg a mají i seznam držitelů vstupenek). Cesta do sektoru je tady trochu zapeklitá, protože nevstupujete přímo do stadionu, ovšem oklikou přes přilehlé nádraží, kam očividně běžně přijíždějí tábory hostujících fans v rámci nizozemské ligy. Ve stánku kupuju pivo a na tribunu se musím vyšplhat po několika desítkách schodů v trochu klaustrofobickém prostředí. Tady se člověk kvůli záchodu nebo pivu pěkně nachodí...
Ale stadion tady mají pěkný, dokonce mě překvapilo, že pod střechou visí přímotopy otočené do publika, takže to prosincové větrné počasí se tu snáší mnohem lépe. Do sektoru se postupně dostávají desítky a desítky Norů, takže není pochyb o tom, že tady bude mít Rosenborg podporu znatelně větší než v září v Linci.
Atmosféra je tu hodně uvolněná, je znát, že o nic nejde, a tak si to každý užívá, jak může. V hledišti potkávám pár známých, dokonce jsou tu i fanoušci z Ružomberku, který má díky postavě Marka Sapary k Rosenborgu docela blízko. A ještě navíc to podobné jméno 😎.
 |
| Výhled ze sektoru je slušný, všimněte si přímotopů pod střechou. |
Rosenborg si z Eindhovenu odváží bod za remízu 1:1, což znamená, že neskončí skupinu Evropské ligy s ostudnou nulou na kontě získaných bodů. Fotbal to byl svižný, určitě jsme se nenudili. Příjemně mě překvapila dobrá návštěva na zápase, je vidět, že tu nechodí na soupeře (přiznejme si, Rosenborg není zrovna ten nejatraktivnější protivník, který by lákal davy), ale především na svoje koně. 👍
 |
| Děkovačka na dálku. |
Po zápase se vracím do svého útočiště. Dopíjím ještě zbytky zásob a jdu do hajan.
V pátek jsem mohl letět přímo do Prahy, ale řekl jsem si, že si pobyt v Nizozemsku ještě prodloužím o jednu destinaci. Ještě jsem totiž nenavštívil Rotterdam, na který mě popravdě nalákal i pořad Bedekr v ČT. Z Eindhovenu jedu autobusem Flixbusu do Rotterdamu, na palubě je nás všehovšudy tak patnáct. Venku prší.
Ubytování mám v Rotterdamu zarezervované v hotelu nesoucím název tohoto města, ovšem check-in tam chystám až na třetí hodinu. Mám tedy, stejně jako včera v Eindhovenu, čas najít nějaké krmítko, kde bych si dal potřebné kalorie. Vybírám přesun tramvají k místní tržnici, která je jedním z lákadel ve městě. Usazuji se v horním patře jedné z restaurací a dávám si perfektní fish and chips. Za to tenhle výlet stál 😋.
 |
| Tržnice v Rotterdamu, s výhledem na pastelkový domek |
 |
| Mňam |
Vracím se zpátky do okolí nádraží, právě tady je umístěn můj hotel. Na recepci mě slečna potěší zprávou o upgradu do lepšího pokoje, než jsem si objednal. A skutečně dostávám pěkně prostornou cimru. Tady jen odhodím věci a vracím se prozkoumat město, než začne padat tma (a bůhvíco ještě).
Rotterdam je synonymem architektonické laboratoře, skutečně se tady s tím nemazlí. Ale mě se tu líbí, tahle poněkud syrová podoba města má podle mého leckdy více do sebe než třeba udržování starobylých a již svému účelu nesloužících budov jen proto, že už tady stály. Viděl jsem tedy novou budovu nádraží, oblast kolem Wilheminaplein, podíval jsem se krátce i kolem stadionu místního Feyenoordu, večer jsem ještě viděl již navštívenou tržnici a bláznivý soubor budov Kijk-Kubus. Rotterdam je fakt zajímavý!
 |
| Vstup do místního hlavního nádraží |
 |
| Výškové budovy v Rotterdamu |
 |
| R'dam |
 |
| Erasmusbrug |
 |
| De Rotterdam |
V sobotu mě čeká návrat domů, ale opět neletím do Prahy, teď využívám nabídku nalezenou na webu německých drah, které nabízely spojení Rotterdam - Praha první třídou za 49 euro. Neber to! Ranním vlakem jedu nejprve do Amersfoortu, odtamtud už intercity do Berlína, kde přesedám na další vlak do Prahy. Cesta probíhala přesně podle plánu, první třída má v těchto vlacích výhodu většího soukromí. I když sedím z Nizozemska do Berlína v kupé, necítím se tu nijak stísněně. Štreku si zpříjemňuji jak četbou, tak i návštěvou německého bistrovozu.
 |
| Už srkám kafe a kolu v německém bistrovoze |
Na berlínském nádraží se nechci starat o svojí bagáž, a tak ji ukládám do skříňky a využívám několik desítek minut na přestup k nákupu nějakých vánočních dárků. Berlínské hlavní nádraží je spíše velký nákupák, kam tak mimochodem přijíždějí vlaky ze všech možných směrů.
 |
| Z Berlína do Prahy je občerstvení už trochu bohatší - šel jsem na jisto, telecí s čočkou už jsem měl a doporučuji :) |
 |
| Interiér jedničky z Berlína do Prahy |
Z Prahy jedu do Příbrami autobusem, sobotní večerní interval je už půlhodinový, a tak strpím cestování na stojáka. Za tu úsporu času mi to stojí.
Když nad tím tak přemýšlím, z drtivé většiny výletů se vracím s pocitem "sem se musím ještě vrátit". O Rotterdamu to platí dvojnásob, to jedno odpoledne rozhodně nestačilo! Tak někdy příště 😎
