Zdravím vás po pár dnech z Portugalska. Víkend je skoro za námi a já jsem měl tu čest seznámit se s městem, kterému se přezdívá kolébka Portugalska. Protože město neleží v oblasti, kam se jezdí za koupacím mořem (to je na jihu země, já se nacházím na severu, kousek od nás jsou hranice se severním Španělskem), nepotkáte v centru tolik turistů, jak by si zasloužilo. Ale pro mě jen dobře.
V sobotu jsem se vydal dopoledne do města. Sice bylo už půl jedenácté, město ještě stále spalo. V uzoučkých uličkách je stín celý den, což jsem přivítal. Ranní teploty sice nejsou na kraťasy, ale během dne se rychle udělá vedro, takže v poledne přijde stín vhod. Město si zachovává něco ze středověké atmosféry, proto také bylo zapsáno po bok české Prahy či Telče na seznam Evropského kulturního dědictví UNESCO.
Dlážděné uličky, nikde žádný asfalt. A blázinec na silnicích. Portugalci jsou jako další Jihoevropané známí tím, že začínají žít v poledne a den u nich končí po půlnoci. Proto ten klid ve městě, o které jsem se musel dělit možná tak se skupinkou turistů. Jinak turisti jsou taky Portugalci, ani auta či autobusy se značkami ostatních evropských zemí tu nevidíte. Guimarães není tedy masová destinace, a to mi rozhodně na náladě neubírá.
V sobotním dopoledni a poledni jsem si tedy prošel městské centrum, pak jsem mazal na nákup. Vím o dvou supermarketech, teď jsem chtěl najít právě ten druhý a větší. Cestou jsem narazil na městský trh, což je budova, kde si každý může prodat co chce, rozhodně se mu budu někdy příště věnovat v samotném článku. A obchodní centrum GuimarãeShopping je kopie dalších – těch našich, kde můžeme trávit příjemné nedělní odpoledne… Ale ceny jsou tam o něco nižší než v tom krámku, který jsem navštívil ve čtvrtek večer. Tak jsem nakoupil a pádím „domů“. Vedle školy, která se nachází pár set metrů od kolejí, je park, kam chodí skoro celé město běhat, a tak jsem se v sobotu přidal :).
Nevěděl jsem pořádně, co s nedělí. Mám jet do Porta? Ne, projedu se lanovkou nahoru na poutní místo zvané Penha. Hm, jen kdybych neměl stejný nápad jako asi pět tisíc dalších lidí. Nahoře (místní Svatá Hora) probíhala zrovna nějaká náboženská slavnost, něco podobného jako korunovace na vršku u Příbrami. Lidi to spojili s výletem a celé rodiny v celém okolí poutního místa rozbalily stolečky, deky, židličky a daly si oběd blíž nebi. Počasí bylo zase nádherné (teda jak pro koho), ani mráček. Lanovka nahoru a dolů stojí tři eura osmdesát. Kabinka je pro šest lidí, tam jsem jel zcela sám a dolů vedle mě seděl nějaký portugalský panáček, kterému jsem nerozuměl ani slovo ;).
To je asi tak všechno z mých víkendových zážitků. V pondělí se chystám do školy vyzvednout si téma pro individuální projekt, ve středu na přivítání do Bragy (cca 30 km) a pak se uvidí. Základní orientaci na místě mám za sebou, ve městě jsem ani jednou nepoužil místní MHD, protože stále nevím, jak to tady funguje a navíc mi trocha pohybu neuškodí. Během týdnu se připomenu dalším článkem, uvidíme, o čem bude.
Žádné komentáře:
Okomentovat