Že prý na den na jih Čech...

Dobu předvánoční jsem si chtěl zpestřit ještě výletem do nějaké adventně vyzdobeného města. Beru s sebou synovce Honzíka, který do poslední chvíle netuší, co mám naplánovaného. Ale osud si zahrál s námi oběma, nakonec je ten výlet trochu delší, než jsem plánoval...

Cílem bylo podívat se do Českého Krumlova, který je hezký v každém ročním období. Samozřejmě prosincové počasí ve spolupráci s epidemickou situací moc nenahrává cestám do měst, kde se není kam schovat v případě unavených nohou, hladu či chutě na kafe. Proto se snažím plánovat co nejefektivněji s ohledem na tyto vnější podmínky. Cestu do Krumlova začínáme v pondělí 21. prosince před vlakovým nádražím v Příbrami, Honzík stále netuší, kam jedeme.

Vlakem vyrážíme lehce před osmou hodinou, po krátkém přestupu v Březnici už v devět vystupujeme v Písku. Z tamního vlakového nádraží se rychle přesouváme na nedaleký autobusák, kde vyhlížím žlutý koráb RegioJetu. Přijíždí a Honzík z cedule na autobusu už tuší, kam míříme. Samotná cesta autobusem je zajímavá, obsloužíme se z kávovaru, k nápoji přikusujeme dovezené sušenky. Před námi svítí dotykové obrazovky, kde se dá chvilku i zabavit. Po krátké zastávce v Budějovicích pokračujeme dál do Krumlova, kam přijíždíme zanedlouho.

Honzík byl z autobusu docela potěšen 👍

Krumlov jsme prošli relativně rychle, ono tam kromě pěkné podívané na město ani nebylo co dělat.  Turistů pomálu, kafe tak maximálně z okénka. Takže jsme procupitali centrum, podívali se na zámek, odtamtud jsme se porozhlédli jak po městě, tak i do nejbližšího okolí. Dole v centru jsme ještě koupili něco na drobné občerstvení, pak už jsme mířili zpátky na autobusák. Jedeme, tentokrát Flix Busem, do Budějovic, tam to bude trochu živější.

Český Krumlov je vděčný a nádherný!

Ve čtvrt na dvě odpoledne už vystupujeme v Českých Budějovicích na autobusovém nádraží, které je vtipně umístěno na střechu nákupního centra. Cestou z autobusu do centra se zastavujeme nejdřív v KFC, pak stihneme i mekáč. Ne, že bych se v takové stravě vyžíval, ale poslouchat neustálé otázky (v Krumlově to začalo dotazy Mají tady mekáč? Mají tady káefcé?) by mě taky nebavilo. Ale popravdě, zase taková oběť to nebyla 😏.

Náměstí v Budějovicích, tady to mám rád.

Sousoší Humanoidi v současné verzi.

Masné krámy

Vánoce na náměstí v Českých Budějovicích. S trhy by to bylo o moc příjemnější 😔

V Budějovicích nakupujeme zbývající dárky, i pro sebe si něco pořídíme, sem tam se občerstvíme a vše už pomalu směřuje k tomu, že se nedlouho po páté hodině posadíme do rychlíku směr Příbram. Dorazili jsme tedy asi v 16:45 na nádraží, přes mobil kupuji lístky na rychlík Arriva, za chvilku ale na tabuli u našeho vlaku svítí zpoždění 110 minut... F*ck!

Takže si sedáme na lavičku v nádražní hale a zjišťujeme, co se děje. V Příbrami vlak někoho srazil, a tak je v části tratě doprava nahrazena autobusy. To bude asi na dlouho. A místo toho, abychom se domů dostali bůhvíkdy, bereme zavděk první slušnou možností ubytování v Budějovicích. Rozhodnuto, zůstáváme tady přes noc.

Ještě že mám nainstalovanou aplikaci na rezervaci hotelů, tam docela jednoduše vybírám první cenově přijatelnou možnost, ta splňuje i druhou podmínku, že to musí být někde v blízkosti, abychom nemuseli ještě k tomu hledat cestu někam na kraj města. Nakonec koukám, že jsem za slušnou cenu našel čtyřhvězdičkový hotel.

Ještě vsuvka - v době našeho výletu nebylo možné se jen tak ubytovat, ale řekněme, že tohle byla moje služební cesta 😊. Přece nebudeme spát na nádraží nebo na benzínce...

Na recepci nám bylo oznámeno, že teprve před chvilkou zapnuli topení v našem pokoji, takže tam bude ještě trochu chladno. Nevadí, stejně si musíme ještě odskočit do nedalekého Tesca, kde kupujeme něco k večeři a taky potřebujeme zubní pastu a dva kartáčky... Na tohle jsme připraveni fakt nebyli. A také se smiřujeme s faktem, že druhý den pojedeme ve stejném prádle zase zpátky.

Jo a pokoj? To bylo taky překvapení od paní recepční. Prý: objednali jste si studio, ale to v současné době nemám k dispozici, tak dostanete lepší, mezonetový apartmán. Nu, proč ne. Je to fakt luxusní!

Po nákupu se ještě najíme a nejdřív Honzík a potom já využijeme možnosti jednou za čas si napustit vanu a trochu si v ní porochnit. Pak jdeme spát, vcelku brzo, jsme totiž docela uťapkaní.

Ráno dáváme snídani a pomaloučku se připravujeme na opuštění našeho velkorysého pokoje v půl jedenácté. Naplánovaný návrat do Příbrami vlakem, který z Budějovic vyjíždí zhruba ve čtvrt na dvě, tentokrát klapne na čas. Ještě si stihneme město jednou projít a něco nakoupit a sníst. Výlet byl u konce. Trochu stresoidní, ale asi to takhle mělo být.

Na Slovácko!

Měli jsme být zhruba o 1250 kilometrů vedle, v jiném časovém pásmu, tam, kde se neplatí českými korunami a s češtinou bychom tam moc neuspěli. Místo Londýna jsme museli (já + synovec Honzík, jehož už znáte z některých předchozích cest) vzít zavděk Moravou, ale již vyzkoušené Slovácko nás ani tentokrát nenechalo na holičkách a můžete si být jistí, že tu určitě nejsme naposledy!

Ale hezky od začátku. 

Londýn měl být za odměnu. V roce 2015 jsem tam strávil několik dní s Honzíkovým bratrem Jirkou a sestřenicí (tj. mou neteří) Verčou. Letos měl Honzík za odměnu dostat taky Londýn, ve škole se snažil (vysvědčení vypadalo moc pěkně!) a nebyl důvod mu tohle taky nedopřát. Jenže, zásah vyšší moc nás nabádal k ostražitosti a přeplánování již smluvených aktivit. Takže ruším rezervaci na airbnb, Skot, u něhož jsme měli pár dní bydlet, byl s tímto úplně v pohodě a spíš přitakával s tím, že nemá cenu do Londýna jezdit, když tam bude spousta věcí zavřených. Letenky, které byly koupené u British Airways (abychom letěli trochu stylově), jsem vyměnil za voucher v ceně původních lístků pro dva z Prahy na Heathrow a zpět. Takže s British Airways budu/budeme stejně muset někam letět, přece jim tam ty své peníze nenechám! Takže Honzíku, jestli tohle čteš, tak se pěkně ve škole snaž, ať máme důvod si tu cestu užít jindy!

Termín dovolené, původně tedy plánované pro cestu do Británie, zůstal v kalendáři, jen nám bude stačit k přesunu pozemní doprava. V sobotu 25. července vyrážíme na nádraží v Příbrami, kde máme před devátou hodinou dopolední sraz, abychom stihli rychlík směr Praha. Na hlavním nádraží v matičce naší stověžaté jen přejdeme z jednoho konce prvního nástupiště na druhý, tam již čeká Leo Express na svou jízdu do Starého Města u Uherského Hradiště. Jaká náhoda, tam zrovna jedeme 😎.

Za chvíli nás vpustí dovnitř a my neomylně zabíráme místa ve třetí třídě, což v případě Leo Expressu znamená Economy Plus. Nově vytvořený hybrid mezi klasickou Economy Class a Business Class se nám líbí, sedačky jsou jako v byznysu, lidí méně než ve čtyřce, dokonce máme v ceně lístku i něco na zub. Z Prahy vyrážíme chvilku po jedenácté hodině dopolední, což už je vlastně čas oběda. A tak si poroučíme (samozřejmě ne všechno bylo v ceně lístku) - jako hlavní jídlo kuře na kari se zeleninou a rýží, něco k tomu k pití, dezert taky nesmí chybět, potom ke svačině sushi a třeba i zmrzku. Tohle všechno u Leo Expressu mají. A nebylo to vůbec špatné!

Leo Express už čeká na pražském hlavním nádraží.

Kuře se zeleninou na kari, nějaké pití k tomu.

I na sushi došlo

Asi chápete, že s takovou zábavou cesta na východ ubíhá hodně rychle. Ještě jsme si k tomu pustili film na notebooku, cestovní idylka jak vyšitá!

Ve Starém Městě jsme přistáli po druhé hodině odpoledne, penzion máme, stejně jako vloni v dubnu, asi pětadvacet kroků od dveří nádražní haly. Ubytováváme se v tom samém pokoji, jaký jsme měli při našem posledním pobytu tady na Slovácku. Vybalíme a pěkné počasí využíváme k návštěvě venkovního koupaliště ve Starém Městě. Příjemný areál nás hostí asi dvě hodiny, pak sbíráme všech pět švestek a jdeme ještě nějaké koupit do místního obchodu. Abychom neumřeli hlady! První den byl tedy takový rozehřívací.

V neděli už toho chceme stihnout trochu více. Ráno posnídáme a vyrážíme na nádraží, odkud nás osobák převeze do Spytihněvi. Tam může Honzík poprvé pořádně provětrat svou koloběžku, protože to byl právě skatepark, který byl hlavním důvodem, proč jsme se zastavili právě tady. Areál je hned vedle fotbalového hřiště a kompostárny, na takovou vesnici docela slušné kombo 😁. Po asi hodině tréninku už je Honzík unavený, a tak pomalu nabíráme (já pěšky, Honzík využívá svou koloběžku) směr Baťův kanál. Kolem něho procházíme až do Starého Města, je to výlet asi na deset kilometrů. Cestou si dáváme občerstvení ve formě limonády, zmrzliny, piva (to samozřejmě jen někteří z nás). Dostáváme se na penzion asi ve dvě hodiny odpoledne, docela unavení, bylo totiž krásné počasí a sluníčko do nás solidně pralo. Ale výlet kolem Baťova kanálu můžeme jen doporučit, jedná se o klidnou trasu hned vedle vody, na níž se semtam projíždějí lodě a loďky, takže máte cestu i zpestřenou. Trasu využívají samozřejmě hordy cyklistů, je to tu očividně oblíbené.

Honzík ve skateparku ve Spytihněvi.

Jedno z krmítek u Baťova kanálu.

Baťův kanál

Odpoledne si objednáváme na penzion pizzu a po jejím spořádání kalkulujeme s dalším programem. Ten předem pevně určený není, jen to může způsobit naši další návštěvu místního vlakového nádraží, odkud vyrážíme na cestu do Uherského Brodu. V batohu máme ručníky a plavky, jedeme do tamního aquaparku. Ten leží kousek od nádraží, trávíme krásné dvě hodinky v příjemně malém areálu, kde je kromě klasického "sportovního" bazénu (toho času skoro prázdného) i bazén relaxační s vířivkami, bublinami, proudy atp. Mají tu i jeden tobogán, který jsem ovšem využil jen jednou, protože mě vůbec nebavil. Jo a páru tu taky mají, tu můžu 😊. Po osušení ještě stíháme nakoupit cestou na nádraží v Lidlu, vlak do Starého Města ale má nahlášené zpoždění, a tak mizím ještě pro nákup sprchového gelu do Kauflandu (ten je taky nedaleko), protože jsem tuhle nezbytnou hygienickou pomůcku klasicky zapomněl v aquaparku... Na pokoj se dostáváme asi v půl desáté večer.

Pizza byla 👍

Uherský Brod a pohled z monumentální lávky vedoucí přes nádraží.

Popis pondělí bude jednoduchý - celý den jsme strávili v Uherském Hradišti, přesněji v tamním aquaparku. Byla to docela šichta, ale zvládli jsme to. Kromě vnitřního bazénu (plavecká "25" s osmi drahami, pára, relaxační bazén, tobogány) jsme měli k dispozici i venkovní areál, kde byla příjemně studená voda a lidí tak akorát. A navíc jsme si připlatili i za vstup do saunového světa, pro nás oba to byla premiéra v sauně, ale určitě se nejednalo o návštěvu poslední! Ten klid tam... 

Cestou z aquaparku na nádraží jsme se zastavili na drink na hradišťském náměstí, kde i v pondělí večer (bylo kolem deváté hodiny) fungují zahrádky místních restaurací a kaváren.

Kousek uherskohradišťského náměstí v jeden letní pondělní večer.

Úterý načínáme návštěvou Kovozoo, což je areál kousek od našeho penzionu. Je tam plno zvířat, ale ta nepotřebují výběh ani krotitele, jsou totiž kovová. Zmrzlinu tu mají ovšem pravou, stejně tak i jídlo v místní jídelně. Takže spojujeme návštěvu areálu s obědem, zastavíme se ještě na vyhlídce v majáku, takže tu nemají jenom zvěř, ale i jiné zajímavosti (např. letadlo L610, staré autobusy, jiné stroje). Je vedro, vracíme se na pokoj.

Kovový velbloud.

Krokodýl

Honzík a jeho boj se zmrzlinou.

Jsme v oblasti, kde jsou L410 a L610 doma, tohle není poslední exemplář, který během dovolené uvidíme.

Takový maják střeží okolí Kovozoo.

Přece ale nebudeme zbytek dne trávit zavření doma? Ne, Honzík bere koloběžku a jedeme do Hradiště. Odkládám svého spolucestovatele do skateparku a jdu se podívat do Slováckého muzea. Tam je aspoň chládek, navíc expozice je moc povedená. Tenhle region jsem si zamiloval i díky jeho pestré struktuře, a právě v muzeu můžete vidět rozdíly mezi jednotlivými podoblastmi - Podluží je například očividně velmi rozdílné od Moravských Kopanic. Po příjemné chvíli strávené ve stínu a klimatizovaném prostoru muzea už musím ven, vyzvednu Honzíka ve skateparku a jdeme na venkovní bazén v Hradišti. A to nebyl moc dobrý nápad. Hlava na hlavě, fronta na zmrzlinu i jiné občerstvení je tu tak na půl hodiny. Nejteplejší den v roce (zatím) chce trávit u vody spousta lidí, my tu moc dlouho nevydržíme a radši pádíme domů do penzionu.

Slovácké kroje ve Slováckém muzeu

Honzík testuje hradišťský skatepark.

Večer se vzduch pročistí díky bouřce, kterou sledujeme z okna pokoje. Na středu máme naplánovanou cestu do Vídně, v televizi dávají Vyprávěj - díl, kde se Dvořákovi vypraví poprvé svobodně právě do Vídně. Náhoda? Nemyslím si 😏.

Takže vyrážíme do Vídně! Vlakem ze Starého Města je to asi hodina a půl, jezdí to několikrát denně, lístky nestojí fakt moc, takže proč si pobyt na Moravě nezpestřit výletem za hranice (než nám je zase zavřou...)? Vlakem, který určitě nevykazoval charakteristiku naplněnosti, se pohodlně dostáváme na vídeňský hauptbanhof, nasazujeme roušky (abychom nebyli za exoty) a nabíráme směr metro. Jedeme nejdříve do Prátru. 

Do Vídně nás provází dobrá nálada 👍😊

A tam to frčí. Nejprve obří kolo, abychom se pokochali výhledem, pak dáváme horskou dráhu, strašidelný hrad, Honzík si užívá motokáry a autíčka, vyzkoušíme i zvláštní restauraci, kde vám jídlo dopraví po systému podobnému horské dráze (teda - jídlo žádná hitparáda, ale zážitek zajímavý), poté stíháme ještě vodní dráhu (nebo jak to nazvat) a další horskou dráhu, teda tu už jen Honzík.  Tři hodiny asi stačily, hlavně mně. Honzík byl na mě chvilku naštvaný, protože chtěl očividně ještě jezdit. Jenže já měl v plánu taky návštěvu centra města. Café Hawelka byl naprostý opak od supermoderní restaurace v Prátru a řekl bych, že oba dva jsme si víc užili tu klasiku s pečlivě upravenými číšníky a Sachr dortem. 

Vstup do Prátru

První atrakce byla obří kolo (pro info - 12 euro pro dospělého, 5 euro pro dítě...).

Honzík by nejradši závodil asi až dodneška 😁

Vodní atrakce, ta byla dobrá 😎

Povinná návštěva centra Vídně

Zastavili jsme se v Café Hawelka, abychom viděli, jak se tam zastavil čas.

Další cesta vedla centrem města k trhu Neuschmarkt, kde si dáváme nějaké osvěžení ve formě zmrzliny a drinků. Odsud jdeme pěšky k nádraží, už se blíží čas odjezdu zpátky na Moravu. Na nádraží ještě využívám přítomnost sámošky a nakupujeme nějaké zásoby na další dny. Cesta zpátky uběhla stejně rychle jako ta do Vídně. V osm jsme doma. Byl to pěkný den!

Na čtvrtek jsme měli v půjčovně na nádraží zarezervovaná dvě kola, chtěli jsme se projet kolem Baťova kanálu (tedy v nedělním protisměru) třeba až za Otrokovice. Cesta ubíhala dobře, ovšem Honzíkovo kolo vykazovalo známky jakési závady, prasklý paprsek výpletu nevěstil nic dobrého, a tak jsme vyjížďku utnuli již v Napajedlech. Kola jsme naložili do vlaku a ve Starém Městě jsme je zase vrátili, s drobným poplatkem za toto opotřebení. 

Oběd jsme si dali v Napajedlech hned u řeky.

Navečer vyrážíme ještě vlakem do Uherského Hradiště, Honzík bere koloběžku, já nasazuji běžecké boty a zatímco mladší část naší výpravy brousí techniku ve skateparku, já si udělám pěkné kolečko městem a jeho nejbližším okolím. Úplně zpocený (ovšem spokojený s výkonem!) pak přetrpím na stojáka jízdu ve vlaku, je to do Starého Města jen pár minut a sedat si fakt nechci...

Tudy jsem večer taky běžel - Vinohradská ulice v Uherském Hradišti.

V pátek jsme se měli jako v pondělí. Ráno šup šup do aquaparku a tam jsme dokázali (i včetně saun, které u nás obou měly velký úspěch) strávit zase celý den.

Takhle vypadá zábavní bazén v aquaparku Uherské Hradiště.

Sobotní dopoledne jsme využili k návštěvě leteckého muzea v Kunovicích. Tam je k prozkoumání hned několik exemplářů L410 , odpočívá tady i Tupolev Tu-154 M, v tomto případě nazývaný jako "Naganský expres", jelikož tohle je právě ten letoun, který přivezl naší úspěšnou výpravu z olympiády v Naganu.  Honzík měl s sebou koloběžku a jelikož i v Kunovicích mají skatepark, jenž je součástí Areálu jízdy králů, spojujeme příjemné s užitečným. Já se jdu podívat do nedalekého centra města, což je vlastně jen křižovatka a kolem ní naskládané domy. 

Na cestě zpátky se zastavujeme v Uherském Hradišti, kde sídlí naše oblíbená restaurace Burger & Bar Brothers. Jídlo tady mají furt skvělé! Po nákupu suvenýrů jsme už před třetí odpoledne na pokoji, nikam se nám už nechce a pouštíme si jeden film za druhým, jako občerstvení si objednáváme kyblík z KFC. Pohodový den.

Naganský expres.

Letecké muzeum Kunovice.

Areál jízdy králů v Kunovicích.

Honzík a naše burgery.

No a je tu neděle, poslední den, v němž máme za úkol vstát relativně brzo, abychom v půl sedmé ráno stihli Leo Express do Prahy. Na pražském nádraží jen přeběhneme do rychlíku na Příbram a v jedenáct jsme ve našem rodném městě. 

Uteklo to... 😔

Ale stálo to za to! Náhrada za Londýn to byla snad povedená.

A to jsme my, dva Honzové na cestách.