Předposlední víkend...

No jo, už se to nezadržitelně blíží. Dneska je středa 28. července, krátce před půl devátou. Ještě dvakrát do práce, pak víkend (ve znamení místního festivalu jídla) a v pondělí začne trošku delší cesta domů.

Poslední víkend jsem využil k malému cestování. V sobotu jsem vyrazil s kolem kolem řeky Nidelvy. Řeknu vám, že jsem od toho výletu čekal víc. Mapa, která byla nazvána "Po březích řeky Nidelvy", mě spíš zaváděla do místních vesniček, ale což. I tam je pěkně. Navíc místní mají výhodu, že žiji kousíček za městem (připomínám, že Trondheim má něco kolem 150 tisíc obyvatel) a přesto na venkově. Pasoucí se krávy a zemědělný lid to dokazuje. Takové městečko Klæbu, kde jsem svou cestu proti proudu řeky ukončil a vracel se zpátky, by nemuselo být na bydlení vůbec špatné :).

Největším lákadlem totoho výletu jsou vodopády, na kterých bohužel prozíraví Norové postavili dvě přehrady s elektrárnami, takže výsledný efekt není buhvíjaký, škoda. Ale i tak ta voda hučí dost.

V neděli jsem se nejdříve chystal vyzkoušet druhou mapu, kterou jsem sebral (opravdu byla zadarmo) v trondheimské knihovně - nesla název "Vassfjellet". Tedy přibližuje návštěvníkům nedaleké pohoří, z něhož se tyčí vysoká televizní věž. Jenže počasí nedovolilo, ráno bylo krásně, ale internetová předpověď hrozila deštěm, a tak jsem změnil plán a vydal se vlakem do starého známého městečka Røros.

Dvě hodiny na palubě vlaku utekly (i za přispění kafíčka a sušenek) a už jsem se toulal městečkem, které je i v hlavní turistické sezoně klidné a přívětivé. Kafíčko na zahrádce v kavárně chutnalo, sluníčko občas vysvitlo, takže co více si přát? Den utekl jako voda, prohlédnout si můžete i pár fotek, oba dva dny jsem spojil do jednoho alba.

V práci to utíká, pořád se věnuju lekcím malování, docela dlouhou chodbu mám za sebou, udělal jsem i kout v další budově, nyní maluju hajzlik, asi na rozloučenou, snad mi tím nechtějí něco naznačit :).
Mějte se fajn! 

Jdeme do finiše

Opět po několika dnech zdravím z tentokrát propršeného Norska. Počasí je tu prostě nevypočitatelné, jeden týden tu lámou teplotní rekordy (ty s horní hranicí samozřejmě), tenhle týden jsme rádi, že se rtuť či lih či buhvícoještě vyšplhá nad 15°C. Norské léto jak má být.

V práci se blížím k závěru, už mi zbývá jen celých sedm pracovních dní. Zbyl jsem jako poslední letní výpomoc (ostatním byl termín ukončení práce stanoven, jen já - trochu VIP - jsem si mohl sám říct, do kdy chci pracovat :) ). Pokud počasí přeje, sekám trávu a pohrabuju k tomu, pokud počasí nepřeje, maluju školní chodby. Taková příprava na srpnovou šichtu doma v ČR, předpokládám. 

Jelikož toho nemám tolik co napsat, zážitků kromě fotbalu moc není, tak si aspoň přečtěte jeden můj postřeh z norského života:

Nagelované vlasy vs. jízda autobusem - že Vám to spolu nijak nesouvisí? Hned vysvětlím. Představte si norského puberťáka s půl kilem gelu na vlasech, jak jede autobusem. Ještě nic zvláštního? A ten chlapeček si sedne k oknu. Už přihořívá? A opře si hlavu o sklo. Bingo! Nevím, jak často tu myjí okna autobusu zevnitř, ale možná by se šikla častější očista. Bléé, no jako bych to měl před očima. Ulepené sklo, docela nechutné. Ve výsledku je jedno, jestli má ten dotyčný hlavu mastnou nebo zgelovanou, obtisk na skle vypadá asi stejně.

Přeji pěkný, pokud možno nezgelovaný den.

Víkendová pohoda

Tak nám končí další víkend, ještě pár hodin odpočinku, pak se kouknout na finále MS ve fotbale a už jen nařídit budíka na tu správnou hodinu. Počasí se tady v Trondheimu vydařilo, poprchávat začalo až nyní, takže vše v nejlepším pořádku. Teploty tu jsou pro mě tak akorát, kolem 23°C, vy v ČR máte minimálně o deset víc, což by pro mě znamenalo jediné - zatažené rolety a ani špička nosu nesmí z baráku :) .

Sobota byla ve znamení návštěvy místní knihovny, tam jsem strávil asi dvě hodinky, a pak jsem se sešel s Alexandrem, Slovákem, který bydlí nedaleko od Trondheimu. Dali jsme kafe, jednou si nechali i dolít (to je tu zcela běžné a je to zahrnuto v ceně, kterou zaplatíte na začátku - tentokrát to stálo 25 NOK - NEPŘEPOČÍTÁVAT, PROSÍM!). A jen jsme kecali o svých dojmech a shodli jsme se na tom, že život v Norsku je poněkud klidnější a pohodlnější než v českých či slovenských končinách.

V neděli jsem se opičil po místních a šel jsem se vyvětrat. Spousta lidí tu poslední den v týdnu využije ke sportování, takže jsou všude vidět rodinky na kolech nebo pochodující po okolních vršcích, nezřídkakdy také lidé sviští na kolečkových lyžích - lyžařský národ se nezapře (a hádám, že ani nechce). Já jsem si jako svůj nedělní cíl vybral nejvyšší vršek v nejbližším okolí města, zhruba 550 metrů vysoký Gråkallen. Z centra města jsem nasedl na autobus, který jezdí jen o víkendu a je určen právě pro import turistů do oblasti zvané Bymarka, což jsou v podstatě hory hned za městem. Výstup na samotnou horu netrval dlouho, možná patnáct dvacet minut a už jsem se mohl kochat výhledem na všechny strany, kam si jen vzpomenete.

Takže na jedné straně město, opodál zasněžené hory, po otočení fjord s městečky a vesničkami na druhé straně (tzv. Fosen). Parádní výlet jsem zakončil zmrzlinou ve městě, kde jsem slyšel od několika skupinek češtinu, takže jsem se rychle vzdálil, abych se nemusel moc stydět za to jejich "helé, támhle je ta katedrála... mě bolej nohy"...

Fotky z neděle na tradičním úložišti, tedy na http://hiko.rajce.net/Nedelni_vylet_na_Grakallen.

Hurá! Léto!

Zdravím všechny do středu Evropy, i když je čtvrtek. V Norsku před týdnem slibovali propršených pár dní, ale nakonec se jejich předpověď nesplnila, a tak si užíváme trochu léta. Každé ráno chodím do práce kolem kvetoucího a příjemně vonícího šeříku (tudíž Česko má v tomhle nad Nory navrch zhruba v délce dvou měsíců). Léto přišlo do Trondheimu, což si Norové a vlastně i já patřičně užíváme.

Ještě se vrátím k poslednímu víkendu. To bylo tak hezky, že jsem vytáhl kolo, sandály, triko a kraťasy a vyrazil jsem na projížďku. Řeknu vám, že to oblečení bylo jen tak tak, být o stupeň méně, sandály by dále zůstaly v botníku. Ale Norové uvítali polojasnou oblohu a zhruba dvacítku na teploměru bez reptání. Vyrazili k vodě!

Norstvo se válí u vody, někteří i v ní

Teda na rovinu se vám pochlubím, že do té vody by mě nedostali ani párem volů. Stačilo mi jen vodu "ochutnat" palcem u nohy. Brrr. A dětičky se klidně cachtaly ve vodě, aspoň jejich rodiče a prarodiče měli trochu soudnosti a sami tam nelezli. Zajímavý trénink před dovolenou třeba v Turecku s pětadvacetistupňovou vodou :).

A pokud jde o průběh týdne(ů), tak pořád na podobné brdo. V práci to kupodivu utíká vcelku rychle, a tak už mám za sebou trochu víc než půlku plánovaných pracovních dní. S velkým úspěchem jsou vyřešeny i daně z loňska (díky všem zainteresovaným za pomoc!), takže nemusím být o "chlebu a vodě".

No nic, je čtvrtek, zítra to nějak v práci dokopu, a jak už jsem tak poznal místní, tak rozhodně nepůjdeme na víkend přesně na konci pracovní doby ;). Rozmýšlím, co o víkendu. Asi zase vezmu kolo a půjdu protáhnout tělo a poznat pár vodopádů a močálů. Jo a už tu na náměstí prodávají norské jahody, zatím ale košík za 50NOK, na to jim s... Baryk.

Mějte se famfárově!