Velikonoční výlet do Polska, i v roce 2016

Rok se s rokem sešel a mě to zase s rozpukem jara lákalo někam vyrazit. A stejně jako vloni jsem si jako vhodnou velikonoční destinaci vybral sousední Polsko, opět jsem zacílil na jeho sever. Vhodnou záminkou byly krásně levné letenky od Ryanairu na vnitropolské úseky, radost jsem si udělal i tím, že jsem jeden let absolvoval s polskými aeroliniemi LOT. Proletět se vrtulákem za méně než 400 Kč se přece musí rentovat :). Kromě zážitků ve vzduchu jsem si chtěl užít i zajímavé oblasti nedaleko Gdyně - poloostrov Hel, tzv. Helskou kosu. Fascinovala mě myšlenka vidět moře nalevo i napravo z prostředku úzkého proužku pevniny. Cíl je jasný, pojďme mu naproti.

Vyrazil jsem na zelený čtvrtek večer do Prahy, odkud mě čekal přesun nočním autobusem do Wroclawi. Docela mě překvapilo, že na palubě autobusu bylo více cestujících, než jsem zvyklý, ale patřil jsem mezi těch pár šťastných, na které vyšla celá dvousedačka. Takže těch čtyři a půl hodiny cesty jsem se snažil co nejvíce vyspat. Celkem si troufám odhadnout, že jsem dokázal naspat tak tři hodiny. No, docela dobrý...

Výstup z letadla na letišti Modlin

 Po příjezdu na dočasné autobusové nádražíčko (nové - mnohem větší - staví hned vedle na místě toho původního a hodně nevzhledného) v hlavním městě Dolnoslezského vojvodství jsem šel už skoro poslepu. Projít průchodem hlavního vlakového nádraží, tam si dát kafe a pokračovat na MHD, která mě odvezla na letiště. Všechno šlo jako na drátkách, na známé letiště jsem přijel s dostatečnou rezervou více než jedné hodiny do odletu. Rovnou jsem směřoval na bezpečnostní kontrolu a na pohodlnější sezení v odletové části letiště. Boarding na let do Varšavy-Modlin zanedlouho začal. Já jsem měl místo v uličce, tudíž jsem se nikam nehnal, což se nakonec ukázalo jako výhra. Nastupoval jsem mezi posledními a steward potřeboval najít dobrovolníka na sedadlo v exit row. Nezaváhal jsem ani na vteřinu. I když se jedná o let trvající téměř doslova pár desítek minut, místo s větším prostorem na nohy udělá radost i mně, trpaslíkovi. Aspoň trochu si člověk může připadat, že je o něj docela dobře postaráno, i když za letenku zaplatil všehovšudy 120 korun...

Během letu nebyl ani čas na to, aby se při něm stačilo něco zajímavého udát, přesun z letiště Modlin do centra Varšavy jsem měl taky naplánovaný (Modlinbus za 6 zlotých) předem. U Paláce kultury a vědy v centru polské metropole jsme zabrzdili lehce před devátou hodinou ranní, já jsem měl jako hlavní cíl najít nějaké místo, kde se můžu v klidu nasnídat. Zavděk jsem vzal McDonaldem v budově hlavního vlakového nádraží - tato varianta zafungovala na jedničku.

Design nové stanice varšavského metra

Po posilnění jsem přemýšlel, kam vyrazit. Ve Varšavě jsem se předtím zastavil vždy na pár okamžiků, takže jsem z města nic kromě nejbližšího okolí hlavního vlakového nádraží či cesty právě na letiště Modlin neviděl. Musel jsem to změnit, měl jsem dostatek času na základní průzkum města. Další cesta totiž následovala až navečer, kdy jsem se přesouval opět letecky do Gdaňsku. Ale zpět do Varšavy - v informačním centru jsem si vyzvedl mapu širšího centra a jal se plánovat. Hle, Národní stadion není daleko, navíc dostupný metrem. Jedu!

Moje maličkost na polském národním stadionu

Zatímco na body za systém metra Praha nad Varšavou jasně vede, Národní stadion je v Polsku jasně lepší. To bude možná i tím, že my žádný nemáme (asi naštěstí)... Plánoval jsem stadion prostě obejít, ale mile mě překvapila možnost za cca 60 Kč vylézt na jednu z tribun a podívat se na útroby. Nebyla to klasická prohlídka stadionu, i když tu mají v nabídce taky, ale jen její low-costová varianta. Prostě vylez si na tribunu a tam si buď, jak dlouho se ti zachce. Stadion je to moc pěkný, ovšem kdyby na ploše byla tráva a ne prostá betonová deska, byl by dojem ještě lepší. Ale což, proč se starat o trávník, když na stadionu bude další fotbal až asi za měsíc.

Po prohlídce stánku jsem se vrátil metrem do centra, tentokrát jsem vystoupil na hlavní třídě vedoucí do historického centra Varšavy. Prošel jsem si kolem domu Frederika Chopina, jehož jméno se ve městě objevuje skoro na každém kroku (dokonce i hrající lavičky tam mají), prezidentského paláce, kde zrovna probíhala výměna stráží, až na historické Staroměstské náměstí. Člověku trochu přechází mráz po zádech, když si uvědomí, že to tu v pětačtyřicátém vypadalo úplně jinak...

Na Staroměstském náměstí... ve Varšavě

Odpoledne spěchalo do své druhé poloviny, což pro mě znamenalo signál přemístit se zpět k Paláci kultury a vědy, odkud jsem se vracel na modlinské letiště. Na podvečerním letu do Gdaňsku jsem taky seděl v exit row, tady už jsem ale štěstíčku šel trochu naproti a přímo se zeptal, jestli nepotřebují dobrovolníky na tato místa. Potřebovali :).

Gdaňsk byl pro mě tentokrát jen místo na přespání, nechystal jsem se ani do centra, což jsem taky splnil. Ubytoval jsem se v hostelu, který znám z roku 2015, takže tady jsem šel na jistotu. Na pokoji jsem byl s přibližně stejně starým (mladým) Portugalcem, který v Polsku pracuje a konečně se vydal poznávat krásy jeho nové domoviny. Smutné, že Portugalci, kteří určitou dobu tak trochu vévodili světu, dnes nacházejí útočiště v končinách, které by je asi tak před dvaceti lety ani nenapadly. Ale bylo každopádně cenné nasávat nové informace o situaci v mém Portugalsku.

Na sobotu jsem si naplánoval celodenní výlet na zmíněnou Helskou kosu. Tu si přestavte jako cca 35 km dlouhý písečný prst zasahující do moře. Středem tohoto prstu vede železniční trať i silnice, na které jsou navázány vesnice a městečka. A hlavně je to oblíbená letní destinace pro tisíce Poláků. Taky aby tomu tak nebylo, když si uvědomím, kolik lidí se vejde na ty dlouhé a široké písečné pláže. Jasně, Balt je Balt, není tak slaný ani hlavně tak vyhřátý, jako jihoevropská moře. Ale umím si představit při letních vedrech tu pár dní strávit. Prošel jsem si jak pláž, tak borový les, který z písku vyrůstá uprostřed toho zmiňovaného "prstu". Nachodil jsem asi 12 km, vyráchal jsem si nožky v moři (mělo 4°C, to byla výzva!) a už jsem po 15. hodině zakotvil na nádražíčku v městečku Jurata. Odtamtud jsem se vrátil zpět do Gdyně a posléze do Gdaňsku. Výlet to byl epesní. Na courání ještě po Gdaňsku jsem neměl moc čas ani náladu, byl jsem docela unavený, jelikož jsem během minulé noci zase moc nenaspal, vstával jsem totiž docela brzy, abych stihnul vlak právě do Helu.

Vlakem do Helu

Lesní vlak :)

Nohy v Baltském moři

Neděle? Nejdříve snídaně v hostelu, pak pomalu přesun na letiště, odkud jsem měl odlétat na to větší varšavské letiště. Nedávno byla ke gdaňskému letišti přivedena železnice, takže jsem měl jasno - nepojedu jako tradičně autobusem, ale svezu se po nové trati vlakem. Když se člověku poštěstí svézt se po zbrusu nové železniční trati, moc jich totiž už v Evropě nevzniká, musí toho využít. Lístek z gdaňského nádraží na letiště stojí 3,50 zlotých, automat sice nabízí verzi za 6 zlotých, ale bohatě stačí ta levnější varianta, která platí pro cesty v celém Gdaňsku.

Po příjezdu na letiště jsem si šel vítězoslavně vyzvednout svůj boarding pass na přepážku, to už skoro neznám :). A palubenka byla ještě z klasického tvrdého papíru, to mi vehnalo skoro až slzy do očí. Nádhera. Na let s Poláky z LOTu jsem se těšil, přepravit nás totiž měl vrtulák Dash. A tak se také stalo. Fakt to byla připomínka, že existuje i jiný přístup k cestujícím, než jen ten low-costový. Během krátkého přeletu nad polovinou Polska nám stihly letušky rozdat čaj či vodu a k tomu něco sladkého k zakousnutí. Na takové drobnosti, které ale dělají z létání to pravé potěšení, by si jeden zvykl raz dva.

Vrtulákem do Varšavy, takový výhled z okna se mi nabízel

Občerstvení v ceně letenky

Na Chopinově letišti ve Varšavě jsme přistáli před jednou hodinou odpolední, já jsem měl večer pokračovat z letiště Modlin do Wroclavi (zase Ryanair), takže jsem měl pár hodin času na Varšavu. Ale do centra jsem tentokrát nejel, zarezervoval jsem si místo v autobusu, který mě přepravil přímo mezi těmito dvěma letišti. Ale do jeho odjezdu zbývalo ještě dost času, tak jsem šel po tajích varšavského letiště. Nezůstala mi ukryta ani vyhlídková terasa, kde jsem strávil většinu tohoto slunečného odpoledne.

Pak už jsem se přesunul zmíněným autobusem na letiště Modlin, odkud jsem skoro prázdným letadlem odfrčel do Wroclavi. Tentokrát jsem neměl exit row, ale řada 32 jen pro mě taky nebyla k zahození. Z letiště ne tak daleko českým hranicím jsem se do centra Wroclavi přesunul zase hromadnou dopravou - busem, abych se kolem 9. hodiny večerní zjevil v hostelu, kde jsem našel útočiště pouze na těch pár hodin, které mi zbývaly do odjezdu autobusu směr Praha.

Věrný parťák

Po snídani v hostelu Wratislavia (ta je za malý příplatek) jsem se pěšky přešoural zase přes hlavní vlakové nádraží na malý dvorek, kterému ještě pár měsíců budou ve Wroclavi říkat autobusák. V 8:30 jsme vyrazili směr Praha, opět jsem měl dvousedadlo jen pro sebe. No a přesun z Prahy do Příbrami už je rutinní záležitost.

Shrnutí? Perfektní výlet za pár kaček :). Za rok znovu?

Více řeknou fotky na rajčeti...

Velikonoce 2015 v Polsku

Kdy že je to naposledy, kdy jsem se vydal za hranice všedních dní? Říjen a Norsko? Jo, to bude ono. A není to nějak dávno? Jo, to je taky pravda... Takže kam a kdy vyrazit, když Anglie v květnu 2015 je ještě relativně daleko a já fakt už musím někam vypadnout? Ideální při pohledu na dubnový kalendář byl velikonoční prodloužený víkend. A ještě kam? 

To vlastně rozhodl facebook a na něm umístěný profil polského autobusového dopravce Polskibus. Někdy už v únoru dali do oběhu další várku jízdenek, kterou právě na sociálních sítích inzerovali s textem hovořícím o ceně 1+1 zlotých. Tak hned šmejdím na lince Praha - Polsko, tam samozřejmě takové ceny nechytám, ale zato jsem koupil lupen Praha - Gdaňsk za cca 250 Kč. No co, že je to noční bus z pátku na sobotu. A zpátky pojedu v pondělí dopoledne z Wroclawi. Zbytek budu plánovat dál.

To, že mám absťák po cestování, znamená i absťák po létání. Miluju atmosféru letišť, už jen cesta z města (jakéhokoliv) na letiště ve mě vzbuzuje příjemné mrazení. Prostě člověk v tom vzduchu není doma, ale na samotný pobyt v luftě se nabalují všechny ty tradiční procedury, které k tomu už patří a které si náležitě užívám. Třeba i blbou bezpečnostní kontrolu. Tam už mě máloco překvapí, už ani nepípám. Achjo...

Takže vím, že nízkonákladovka Ryanair lítá i po Polsku za směšné ceny, takže jsem chtěl do velikonočního pobytu zapojit i let s touto irskou společností. Protože se ve mě rozležela ta představa více než 13 hodin v autobuse do Gdaňsku, kupuju letenku Wroclaw - Varšava a prostě z autobusu vystoupím hned na první zastávce (to ale znamená po skoro pěti hodinách jízdy). V sobotu ráno tedy budu už ve Varšavě. Pěkně to pokračuje. Ale ve Varšavě nechci zkejsnout, to město se mi z těch dvou mých návštěv zatím moc nezalíbilo, i když přiznávám, že roli v tom může hrát i fakt, že vždycky to bylo v nepříjemném počasí, takže si tyhle zážitky člověk tak spojí. Stejně to mám s Mosteckem, kde jsme vždycky byli na podzim nebo v předjaří, mlhavo tam bylo, šedivo, smog. No prostě se mi tam tak nějak nechtělo.

Ale Poláci vlastně mají nová Pendolina, která brázdí celou tu jejich zemi odshora dolů a naopak. Takže jízdenka Varšava - Gdaňsk za cenu 49 zlotých přistála v košíku. V metropoli severního Polska budu něco po sobotním poledni. Ještě dřív, než bych tam byl tím slavným autobusem, na který pořád mám jízdenku. A to se podívám do letadla a supermoderního vlaku. No neber to.

Gdaňsk trochu znám, byl jsem tam už dvakrát, ale vždy jen na pár hodin, nikdy jsem tam nezůstával přes noc. Tak teď budu mít premiéru. Radím se s tripadvisorem, abych zjistil podrobnosti o ubytování, co vidět, slyšet, jíst a kam nechodit. Rezervuju postel v hostelu (3city Hostel), plánuju návštěvu nového Evropského centra Solidarity a hlavně chci k moři, stůj co stůj. To znamená, že celý víkend strávím na severu Polska, takže můžu ještě připojit poslední nutný přesun odtamtud do Wroclawi někdy přes noc z neděle na pondělí. Noční vlak a jeho lůžkový vůz bude určitě super.

Tak nastal pátek 3. dubna. Odjíždím posledním busem z Příbrami do Prahy, tam se přesunu na Florenc a pět minut před půlnocí odplouvá náš koráb směr severovýchod. Místa v autobusu je dost, většina z nás má k dispozici dvojsedadlo pro sebe, takže usínám hned za Prahou, ještě zaznamenám průjezd kolem Hradce Králové a na hranicích se jdu jen na chviličku protáhnout. Pak už zase zalehám a probudí mě první semafory před Wroclaví. Tam vystupuju a pěkně stíhám autobus na letiště. V něm je tedy pěkná zima...

S wroclavským letištěm už si skoro tykáme, jsme staří známí a máme se rádi :). Mám jen příruční bágl, palubní lístek samozřejmě dávno vytištěný, takže nemusím na přepážku a ženu se hned ke kontrole, abych si mohl trochu ještě pospat v odletové hale. No jo, rád bych spal, ale právě to prostředí letiště mi to nějak neumožňuje, pořád vejrám, co se kde děje, a to jak uvnitř, tak i za skly, kde občas dosedne nějaký stroj, další zase vystartuje do oblak.

V odletové hale letiště Wroclaw

Let do Varšavy v 6:55 je docela pěkně zaplněný. Místo mám u okna, ale naše trojka je celá obsazená. Než se rozjedeme, musí nás ještě pokropit pestrobarevnými tekutinami, aby namrzlý stroj (a uvnitř taky pěkně promrzlý, zůstávám proto v bundě) trochu roztál. Těch 30 minut ve vzduchu napůl proklimbám, zanedlouho přistáváme u Varšavy. Tam jsem původně chtěl vyzkoušet vlak do města, teda přímo k letišti zavedená dráha není, přískok autobusu vzdálenost hravě překoná, ovšem u jediného automatu na jízdenky v hale se sešla taková dvacítka lidí, takže zkusím přepážku autobusového dopravce přímo do centra metropole. 

Dobrý den, 19 zlotých, za tři minuty támhleodtud. Beru všema deseti, vlak je jen o dva zlaté levnější. Navíc tam budu rozhodně dřív. Autobusem ale nejedu, na nástupišti stojí mikrobus, spíš dodávka v úpravě pro přepravu cestujících. Komfortu je tam ale dost, navíc nás jede asi jen sedm. Ve Varšavě u paláce kultury brzdíme za nějakých 30 minut. Kousek odsud je pak hlavní nádraží (Warszawa Centralna), ze kterého něco po půl desáté odjíždí pendolino směr sever.

Vlak přijíždí do stanice asi dvacet minut před plánovaným odjezdem, takže mám dost času udělat pár fotek na nástupišti. Usedám pak na své sedadlo číslo 85 a zanedlouho už frčíme. Sedačka vedle mě zůstává volná, takže se můžu klidně roztáhnout se svými důležitými společníky, jako jsou foťák, nabíječka s mobilem atp. Zanedlouho se přiřítí obsluha s vozíkem a každému nutí nápoj, který je v ceně. Beru kafe (ještě je k výběru čaj, voda, džus), vytahuju sušenku z kufru a mám pěknou svačinu :). Stejně mi pak vyhládne, takže mi nezbývá než navštívit bistrovůz. Tam si vybírám chleba s kusem masa (roastbeef) a kolu k pití. Dobrá volba.

Nástup do polského Pendolina

Do Gdaňsku přijíždíme na čas, tedy cca v půl jedné. Na hostelu je check-in až od tří, takže dávám kufřík do skříňky na nádraží a přesunuji se do míst, kudy kráčela novodobá historie - do gdaňské loděnice. Za vrátnicí tam vyrostla úžasná moderní budova Evropského centra Solidarity. Zírám, fotím, vstupuji dovnitř a tam neváhám s koupí lístku za 17 zlotých. Dvorana celého objektu je velmi vzdušná, plná zeleně. Na jedné straně třípatrové budovy je expozice, v další zase knihovna, jinde mají sály pro všemožné akce. Perfektní místo pro strávení jednoho sobotního odpoledne. Expozice provede návštěvníky celým procesem demokratizace v Polsku, od první stávky až po úspěch hnutí Solidarita (Solidarność) ve volbách. Zmáknuté to tady mají jak po stránce historické, tak i architektonické, vlastně každý kus expozice je i takovým uměleckým dílem. Návštěvu tohoto místa musím jen doporučit! A zpětně musím přiznat, že vrchol své návštěvy jsem měl za sebou, tento zážitek už pak nic nepřekonalo.

Evropské centrum Solidarity

Gdaňsk

Po opuštění loděnice se vracím pro bagáž a jdu se ubytovat na hostel. Tam mě vítá příjemná obsluha, zaplatím a už si to štráduju po schodech do pokoje pro čtyři. Nikdo tam není, na mě čeká jediná netknutá postel. Za cenu cca 300 Kč za noc nabízí hostel slušný komfort. Po vysprchování a troše odpočinku se přesouvám do města, kde si procházím příjemné uličky, dávám si rybu (i proto jsem k moři jel) a navečer se vracím do hostelu. Jelikož jsem v noci na sobotu naspal všehovšudy čtyři hodiny, usínám tentokrát už v půl deváté večer. To není zrovna obvyklé, natož v hostelu, který pulzuje až do rána, ale nemohl jsem jinak. Naštěstí další dva spolubydlící - Číňané - šli spát taky brzy, takže jsem se necítil až tak trapně.

Ráno jsem se vyhrabal z postele v klidu až v půl deváté. Dal jsem si jednoduchou snídani, která je v ceně nocležného, sbalil si svých pár švestek a štrádoval si to na nádraží, odkud jsem se vydal do Gdyně. Vláček sice zastavoval u každého sloupu, ale já přece nikam nespěchal. V Gdyni jsem vylezl do nádražní haly, která mi připadala podezřele malá, smradlavá a zoufalá. Jak by taky ne, jednalo se jen o halu, která slouží pro cestující příměstské dopravy, to opravdové nádraží stálo asi 200 metrů vedle. To už nabízelo jiný komfort - hlavně skříňky na zavazadla a taky místa, kde se dalo slušně najíst. Přiznávám, šel jsem si dát do mekáče jeden wrap a salát.

Ve městě byl totiž úplný klid. To je jasné, Poláci jako silně věřící prožívali nejdůležitější křesťanský svátek v roce, jen já jim tam šmejdil po městě. Ale abych zase nebyl za takové exota, u moře bylo víc lidí, klidně se procházeli po pláži a na přístavním molu. Moře jsem chtěl užít co nejvíc, a tak jsem se vydal směrem Sopoty. Po pláži, pobřežní promenádě, lesem. Potkával jsem velkou spoustu lidí. I když nebylo počasí zrovna ideální (cca 5°C a místy slabé přeháňky), lidé nechtěli dřepět doma a šli se radši nadýchat mořského vzduchu. Taky bych neváhal.

Na pláži

Došel jsem až do Sopot, což je velmi příjemné lázeňské město. V porovnání s Gdyní rozhodně zajímavější a příjemnější. Taky tam bylo na můj nedělní odhad více lidí, než jsem předpokládal. Ale atmosféra hodně pohodová, lidi odpočívali a bavili se. Ještě jsem měl čas vrátit se do Gdaňsku, abych konečně viděl fotbalový stadion, postavený pro EURO 2012. Jantarové pobřeží se promítlo i do vzhledu fotbalové arény, zvenčí je obložená panely právě ve zlatých barvách jantaru. Stadion jsem obešel, občas přes plot nakouknul do útrob a zase jsem se musel vrátit na nádraží a odtamtud do Gdyně.

Na tamním nádraží jsem se navečeřel a čekal jsem na noční vlak směr jih. Odjížděl těsně před devátou. Já jsem měl zarezervovanou postel v lůžkovém voze, v kupé jsem nakonec byl sám, což byla luxusní zpráva. Ale usnout jsem stejně nemohl. Bylo tam dost vedro, vlak taky nebyl nejklidnější, takže to tam se mnou házelo docela pěkně. Ale před pátou ranní jsem se probudil a začal se připravovat na výstup ve Wroclavi. Po čtvrt na šest jsme zabrzdili u hrany nástupiště a já měl asi tři hodiny do odjezdu autobusu na Prahu. Ten čas jsem si zkrátil chvilkovým podřimováním v hale nádraží, pak jsem po rozednění vzal zavděk projížďce tramvají tam a zpět.

Už skoro chrním

Pak už jsem jen přešel na autobusové nádraží, které čeká velká proměna (konečně!). Bus do Prahy zase poloprázdný, takže jsem místa pro sebe ažaž. V Praze včas, v Příbrami ještě dříve, takže jsem si dával odpolední kafe pěkně doma. Finito, stálo to za to!

Veškeré fotky jsou k dipozici v albu na rajčeti