Jak někteří z Vás vědí, ještě před začátkem akademického roku (21. září, stejně jako na Ostravské univerzitě) jsem se chtěl, vlastně poprvé v životě, vykoupat v teplém moři, tedy ve vodě, která má víc jak 20°C. Takže jestli chcete, pojďte se mnou projít posledních pár dní, jež jsem prožil tady v Portugalsku.
Zabydlel jsem se (na adrese Rua Travessa do Picoto 15, 4800 Guimarães, Portugal, kdybyste náhodou měli nutkavou potřebu cosi posílat) vcelku rychle, dovybavil kuchyni, což znamenalo nákup varné konvice, trochu ostrého nože a nového hrnku na kafe a chystal se na odlet na jih z Porta do Faro. Ještě předtím jsem zkontaktoval vedoucího z katedry, abych mu oznámil, že se mnou ještě nemá pár dní počítat, což on podle mých správných předpokladů přijal po portugalsku, ještě mi poradil, kam se mám na Algarve podívat :).
A tak jsem ve středu vyrazil vlakem z Guimarãese do Porta a pak místním metrem na letiště, kde jsem nejprve potkal právě přiletěvší fotbalisty Rapidu Vídeň a pak jsem se sám odebral k bezpečnostní kontrole a zevlování po odletové části letiště. Jak už jsem asi uvedl, letiště v Portu je jedno z nejlepších, která jsem měl tu čest navštívit. Dal jsem si něco malého k jídlu a pak přešel k odletové bráně. Tam jsem při nástupu pobaveně sledoval boj některých cestujících s klecemi na zavazadla, protože Ryanair, tedy společnost, s níž jsem letěl, trvá striktně na rozměrech 55x40x20, což já splňoval, někteří však ne, takže museli doplatit (a ne zrovna málo).
Let byl překvapivě plný, samozřejmě nevím průměrnou cenu, za kterou cestující, v drtivé většině Portugalci, letěli, takže se nebudu pouštět do úvah, jestli se tato linka rentuje nebo ne. K mému překvapení osazenstvo palubního personálu stihlo za krátkých cca 45 minut nabídnout k prodeji všechno, co na palubě mají, takže jsem si mohl vybrat z parfémů, bezpečnostní kamer, něčeho k snědku, náramku, který zaručeně uklidňuje, losů, na něž určitě vyhrajete, a samozřejmě i e-cigaret, tedy těch, které si můžete „zapálit“ i na palubě. Portugalci jsou (možná vinou krize) šetřiví, stewardi a letušky velký úspěch neměli. O´Leary (šéf Ryanairu) by se měl zamyslet, takové angažmá Horsta Fuchse z teleshoppingu by nebylo možná marné :).
Faro nás přivítalo zamračenou oblohou, což jsem nepovažoval za zrovna ideální, ale venku bylo stejně cca 28°C, takže dost příjemně na to, abych mohl doufat v koupel v moři. Busem jsem se přemístil z letiště na faroské vlakové nádraží, abych si koupil lístek na vlak do mé destinace – Monte Gordo. Vlak odjížděl za čtyřicet minut, a tak jsem zevloval po okolí, zaslechl místy i češtinu (docela překvapivě) a za chvíli jsem se usadil do motoráčku, který mě měl dovézt až skoro ke španělským hranicím.
Vlak po všelijaké trati sviští místy až 85 km/h po pobřeží, občas zajede trochu do vnitrozemí, kde kolem trati rostou planě granátová jablka a olivovníky, míjely jsme samozřejmě i pomerančovníkové a citroníkové plantáže. Cestující nastupovali a vystupovali, někteří ze školy, někteří z práce či za zábavou, prostě obyčejný regionální vlak sloužící především místním. Za zhruba hodinku jsem vystupoval na opuštěném nádražíčku, odkud jsem tak trochu naslepo (cestu jsem si prošel předtím jednou na mapě) mířil k hotelu. Ten jsem našel vcelku lehce, přivítal mě šéfík, čekám že hlava rodiny, která se o celý dům starala. Hotel, tedy spíš penzion, čítá 10 pokojů, perfektně vybavených, samozřejmě s klimatizací. Za cenu, která je v okolí jedna z nejnižších (jiné kritérium výběru jsem vlastně neměl), dostane ubytovaný super servis, a to včetně bohaté snídaně, internetu zdarma a volné půjčovny kol.
Takže jsem si jeden bicykl přivlastnil, abych se přiblížil cca 1km vzdálené pláži. Ta se nachází na kraji turistického letoviska, v té době příjemně poloprázdného, jen němečtí, nizozemští a britští turisté staršího věku se mnou okupovali tuto část Portugalska. Jelikož bylo pořád zataženo a teplota stále příjemná, neváhal jsem a hned jsem se smočil v moři. Místo jsem vybral ideální, na pláži skoro nikdo, teplota moře zhruba 24°C. Vlny se rozbíjely o pozvolnou pláž, takže ještě přibližně sto metrů od samotné pláže jsem v pohodě ve vodě stačil. I vlny jsou tu klidnější v porovnání s těmi z okolí Porta. Ve vodě se tedy dá vydržet dlouhou dobu, takže jsem si užíval klidu. Pomalu se pobřežím prodírala tma, a tak jsem se vydal na večeři do jedné z místních venkovních restaurací, kde samozřejmě běžel na obrazovkách televizí jenom fotbal, takže proč nespojit příjemné s užitečným…
Druhý den jsem začal vydatnou snídaní, proč by se člověk nenacpal, když je to v ceně :). Českou krev v sobě nezapřu, no… Pak vzhůru na pláž. Ještě bych zapomněl – v noci sprchlo, a tak se venku dýchalo parádně. Ráno se ještě povalovaly na obloze nějaké mraky, což většinu turistů odradilo od návštěvy pláží, což mi jen lichotilo, našel jsem skoro prázdnou pláž. Tam jsem vydržel celé dopoledne, sluníčko svítilo čím dál víc a já si vyhříval kosti. Poté jsem se zastavil na nákup, v pokoji si připravil něco k snědku a jal se přečkat polední parno v klimatizovaném hotelu. Trochu se prospat, trochu se projít po internetu, který jsem chytal do mobilu. Navečer jsem se vrátil na pláž, odkud se zahraniční turisti už pomalu loudali do hotelů.
Podvečerní pláž bych mohl okupovat každý den, vážně je to super se válet ve vlnách při západu sluníčka, okolo je jen pár lidí, kteří jen tak posedávají nebo polehávají v písku. Když už jsem zjistil, že se ve vodě potácím zcela sám, usoudil jsem, že by bylo asi načase se odebrat pryč. V místním minimarketu typu MaBoRa jsem si koupil něco k večeři, přeci jenom místní podniky jsou stavěné na movitější hosty.
V pátek, kdy jsem měl na večer koupenou letenku Faro-Porto, jsem se vyvaloval co nejdéle v posteli, došel si na snídani, prostě abych klidně přečkal dopoledne. Před dvanáctou mi odjížděl vlak do Faro, kde jsem strávil odpoledne. Faro je centrum celého Algarve, příjemné městečko, jen tam bylo trochu vedro. Letiště je snadno dosažitelné místím busem, takže není potřeba utrácet za taxi. Let zpátky do Porta byl opět plný, spíš jsem čekal, že Portugalci budou cestovat ze severu na jih, aby tam strávili víkend. Ale linka Porto-Faro, kterou nedávno Ryanair založil, aby zaplnil díru na trhu, je využívaná taky obchodními cestujícími, tedy podle mého skromného odhadu. Nepředpokládám, že by pánové v oblecích jeli z dovolené. Ještě se chci pochlubit s úlovkem, na vedlejší stojánce stál Boeing 757 EasyJetu, tedy typ letadla, který si tato společnost pronajala krátkodobě na léto, aby měla čím dovážet britské turisty za sluníčkem.
Naše v porovnání s B757 maličká sedm-tři-sedmička se odlepila z místního letiště na čas, do Porta jsme přiletěli s asi desetiminutovým předstihem, což Ryanair oslavuje fanfárou. Bodejť by nepřilétali s předstihem, když mají v letovém řádu takovou vatu… Do Guimarãese jsem se dostal chvilku po půlnoci posledním vlakem.
Včera, tedy v sobotu 18. září jsme se s kolegou, jež se mnou sdílí tenhle skromný příbytek, byli podívat na fotbale, místní Vitória SC hrála s Leirií. Výhru domácích barev 1:0 sledovalo třináct a půl tisícovek diváků, fotbal to ale nebyl nijak skvělý. Ale v porovnání s českým chůze-fotbalem je to nebe a dudy…
Na rajče jsem konečně přidal fotky z cesty do Portugalska (http://hiko.rajce.idnes.cz/Cesta_CR_-_Portugalsko/), další album je Algarve, to je už přiložené k tomuto článku. To je foceno jen mobilem, proto ta slabší kvalita. Foťák jsem tam s sebou netahal.
Mějte se krásně!
Žádné komentáře:
Okomentovat