čtvrtek 5. srpna 2010

A jsem zpátky v realitě

Těch sedm týdnů uteklo jako voda a já si už užívám sluníčka v Česku. V následujících řádcích se ti z vás, kteří mají zájem, mohou dočíst něco zajímavostí z cesty z Norska do středu Evropy, která trvala skoro přesně 24 hodin.

Začalo to někdy po třetí hodině odpolední v pondělí 2. srpna. Dovoz z mého přechodného útočiště na nádraží v Heimdalu byl zajištěn, byl také bezproblémový, ostatně co se dá na pětiminutové jízdě zkazit. Vlak odjížděl v 15:39, samozřejmě včas a já už si po nástupu hledal místo k sezení. Sice na předem koupené jízdence je rovnou přidělena místenka, ale jak jsem zjistil, cestující si posedali tak různě, a tak jsem se taky přizpůsobil a našel si vhodné útočiště. Trochu jsem se bál, abych měl kam uložit svých třicet kilo bagáže, ale narozdíl od českého Pendolina jsou norské dálkové vlaky na těžkotonážní zavazadla zvyklé, takže v tomto ohledu nebyl jediný problém.

Cesta ubíhala s pomocí kafíčka, zmrzliny, knížky, focení okolí a příležitostného spánku vcelku rychle, užil jsem si hlavně přejezd přes Dovrefjell, hory s nejvyššími vrcholy nad 2 200 metrů. Samozřejmým doplňkem byl sníh na vršcích. Počasí vcelku přálo, přeháňky byly krátké, a tak se dalo udělat pár obrázků.

Na stanici Oslo S jsme měli přijet ve 22:12, ale vlak u nástupiště zabrzdil již v deset, takže jsem měl více než hodinku na přestup na noční expres do Bergenu. Trocha občerstvení v místním kiosku 7Eleven a už šup do vlaku, najít si tentokrát to správné místo k usalašení. Samozřejmostí byl balíček s dekou, nafukovacím polštářem, špunty do uší a klapkami na oči, vše jsem během cesty rád využil. V půlnoci jsem usínal...

...abych se zhruba v půl páté probudil ve zcela jiném světě. Ve světě hor, sněhu, vodopádů, údolí a ticha. Všichni okolo mě spali, já jsem se sebral a šel si dát do jídelního vozu snídani. Kafíčko, jogurt a muffin jsem zhltl během pozorování fascinujících scenérií. Zrovna se rozednívalo, takže můj foťák v současné hodnotě přibližně 10 korun (a ještě českých) nebyl schopen zrovna přesvědčivých výsledků. Takže zůstávají především vzpomínky. Ale věřím, že zůstanou nadlouho, tohle jen tak něco nepřebije!

Sunuli jsme se z kopce, teda spíš brzdili, pak jsem se po hodině toho nejlepšího, co Bergensbanen nabízí, vydal zpět dospat pár minut. Do Bergenu zbývala zhruba hodina a půl.

Nádraží v Bergenu je rozlehlé, ale zase tolik vlaků sem nejezdí. Koleje odsud totiž vedou jen jedním směrem - tam, odkud jsme přijeli my. Já hledal už jen přestup na autobus, jež mě měl odvézt na letiště. I když mírně rozespalý, přesto jsem nástupiště našel velmi lehce a po pár minutách autobus přijel. Mimochodem, busy na letiště odjíždějí z města co čtvrthodinu, takže dlouho ani čekat nemůžete.

Letiště v Bergenu je malé, podle mě by si zasloužilo trochu přifouknout, protože ranní špičce pomalu nestačí. Odbavení jsem provedl v samoobslužném kiosku, sám jsem si vybral sedadlo 2A, tedy u okna, zavazadlo mělo bez 500 gramů dvacet kilo (to už je odhad, panáčku), takže žádné příplatky za nadváhu ani případné přebalování věcí do příručního se nekonaly.



Odletová část letiště je také malá, sedadel poskrovnu, ale zato jsem prošmejdil duty free shop, odkud mi do kufříku přibyla lahvinka portského od pana Sandemana :). Odlet byl naplánován na 10:15, norwegian (tedy společnost, která létá z Bergenu do Prahy) vše zvládli na jedničku a už jsme se kochali výhledem na Bergen, jeho přístaviště se známými hanzovními domky. Fotky jsem samozřejmě cvakal jak divý, ale osobně jsem bohužel neměl čas se do města dostat. No co, snad není všem dnům konec.

Let byl příjemný, nad Dánskem jsem si dal oběd (sendvičové menu) a pak jsem usnul. Probuzení nad Prahou bylo příjemné, jen škoda, že pršelo, takže norští turisté měli z pražských mostů a panoramatu Hradu jen propršené cáry (viz fotky). Ale lepší než drátem do oka.

Už jsme seděli na letišti Ruzyně, trochu delší čekání na zavazadla mi zkracovaly časté pohledy na hodinky, protože za pár minut mi odjížděl bus na hlavní nádraží. I ten jsem stihnul, stejně tak jako rychlík na Příbram. Super. Ve tři hodiny jsem vystupoval z vlaku na starém známém nádraží ve svém rodném městě. 

Žádné komentáře: