Únik do Otrokovic

Na víkend 20. a 21. února mizím z reality, která je každým dnem stejná (asi víte, proč tomu tak je, jedeme v tom všichni spolu...). Nakupuju jízdenky na vlak, přikupuju k tomu i týdenní příplatek do první třídy - ten stojí 250 korun. Jedu z Čech na Moravu, vyčistit si hlavu do Otrokovic.

Volba padla na Otrokovice... vlastně ani nevím proč. Bylo tam dostupné ubytování, kousek od nádraží. Program se tvořil až na místě. Beru s sebou zbrusu novou knížku od Adama Gebriana Tři měsíce v Barceloně, kterou během klidných cest Slováckými expresy (to jsou vlaky mezi Prahou a Otrokovicemi, Uherským Hradištěm atp.) bez problémů přelouskám.

V Praze při čekání na Slovácký expres

Jak jsem zmínil, odměnil jsem se cestami v první třídě, tedy ve vlacích, kde to šlo, a tak v sobotu vyrážím hned ráno, abych si těchto cest co nejvíce užil. Do Prahy jedu kombinací autobus-autobus, ze Smíchova se po snídani v tamním McDonald's přesouvám na hlavák taky vlakem (Západní expres - zde poprvé využívám první třídu - proč taky ne). A tam přestupuju na zmíněný Slovácký expres, který během cesty nabírá slušné zpoždění (asi hodinu), ale to mě nijak neznepokojuje. Svačinu mám, v první třídě je obsazenost tak 30 %, je tam i teplo, ostatně v Čechách panuje krásné počasí. Za Pardubicemi z vlaku vidím dokonce i Krkonoše, to byl velmi nevšední zážitek! Škoda, že s sebou nemám lepší foťák než ten na mobilu, takhle mi to bez důkazu vlastně ani nemusíte věřit 😁

Přijíždím do Otrokovic, na ubytování to mám pár stovek metrů. Vybaluji se (moc toho samozřejmě nemám) a hned vyrážím zpátky k nádraží, abych sednul na místní trolejbus, který mě veze do Zlína. Tam vystupuju v jedné z lokalit s typickými domy, projít se těmito místy bude asi příjemnější, než se toulat v "centru" tohoto města. Procházku ukončuji na zastávce vlaku, která mi padla do cesty, od plechové boudy s nápisem Zlín-Podvesná se svezu regionovou do Otrokovic. Cestou lovím na mobilu možnosti spojení ještě někam dál, je brzo na návrat na pokoj.

Trochu menší "nádraží" ve srovnání s hlavákem v Praze

Písek. Ten Moravský.

Vybírám cestu InterPanterem (jednotkou 660) směr jih, do Moravského Písku, odkud pokračuji lokálkou do Bzence. Tam si užívám skvělé počasí (rozumějte mlhu jak blázen), projdu se po náměstí a mizím zpátky na nádraží, odkud za chvíli odjíždí spěšný vlak do Starého Města u Uherského Hradiště (právě přes Uh. Hradiště). Na něj už za tmy navazuje Slovácký expres, jedu jednu stanici do Otrokovic.

Bzenec tu sobotu vyloženě lákal k návštěvě 😁

V Bille nedaleko mého ubytování kupuju večeři - pizzu, k tomu nealko pivo, (do)držím totiž suchej únor. Usínám asi už v půl desáté a vzbouzím se v neděli brzo ráno, podle očekávání. Pohrávám si s myšlenkou návštěvy nějakého místa, které by se nacházelo na trase mezi Moravou a Prahou. Kroměříž kvůli tomu, že bych musel udělat zajížďku, odmítám, cestou do Prahy, kam mám jízdenku, vyhrává rozhodnutí, že se zastavím v Kolíně. Tam jsem vlastně ještě nebyl.

Jednička ve Slováckém expresu

Potkal jsem je...

Kolín-zastávka se zajímavým schodištěm

Náměstí v Kolíně

Tak procházím centrum města, které se mi docela zamlouvá, pokračuji přes řeku k "sousoší" dvou medvědů z večerníčku. Kousek odtud je vlaková zastávka, takže kupuju už jízdenku PID až domů, ale v CityElefantu sedám do první třídy. Nebyl jsem si jistý, jestli můžu k jízdence PID použít z InKarty Českých drah příplatek do jedničky, ale očividně to funguje. V Praze vystupuju na Masarykově nádraží, to už se mi dlouho nepovedlo (a ostatně přemýšlím, jestli vůbec někdy...).

Procházím centrem na Můstek, odtamtud metrem na Smíchov a pěkně autobusem + autobusem domů. S trochu vyčištěnou hlavou. 

Už abych mohl vyrazit někam pořádně...

Na závěr jednička v CityElefantu

Že prý na den na jih Čech...

Dobu předvánoční jsem si chtěl zpestřit ještě výletem do nějaké adventně vyzdobeného města. Beru s sebou synovce Honzíka, který do poslední chvíle netuší, co mám naplánovaného. Ale osud si zahrál s námi oběma, nakonec je ten výlet trochu delší, než jsem plánoval...

Cílem bylo podívat se do Českého Krumlova, který je hezký v každém ročním období. Samozřejmě prosincové počasí ve spolupráci s epidemickou situací moc nenahrává cestám do měst, kde se není kam schovat v případě unavených nohou, hladu či chutě na kafe. Proto se snažím plánovat co nejefektivněji s ohledem na tyto vnější podmínky. Cestu do Krumlova začínáme v pondělí 21. prosince před vlakovým nádražím v Příbrami, Honzík stále netuší, kam jedeme.

Vlakem vyrážíme lehce před osmou hodinou, po krátkém přestupu v Březnici už v devět vystupujeme v Písku. Z tamního vlakového nádraží se rychle přesouváme na nedaleký autobusák, kde vyhlížím žlutý koráb RegioJetu. Přijíždí a Honzík z cedule na autobusu už tuší, kam míříme. Samotná cesta autobusem je zajímavá, obsloužíme se z kávovaru, k nápoji přikusujeme dovezené sušenky. Před námi svítí dotykové obrazovky, kde se dá chvilku i zabavit. Po krátké zastávce v Budějovicích pokračujeme dál do Krumlova, kam přijíždíme zanedlouho.

Honzík byl z autobusu docela potěšen 👍

Krumlov jsme prošli relativně rychle, ono tam kromě pěkné podívané na město ani nebylo co dělat.  Turistů pomálu, kafe tak maximálně z okénka. Takže jsme procupitali centrum, podívali se na zámek, odtamtud jsme se porozhlédli jak po městě, tak i do nejbližšího okolí. Dole v centru jsme ještě koupili něco na drobné občerstvení, pak už jsme mířili zpátky na autobusák. Jedeme, tentokrát Flix Busem, do Budějovic, tam to bude trochu živější.

Český Krumlov je vděčný a nádherný!

Ve čtvrt na dvě odpoledne už vystupujeme v Českých Budějovicích na autobusovém nádraží, které je vtipně umístěno na střechu nákupního centra. Cestou z autobusu do centra se zastavujeme nejdřív v KFC, pak stihneme i mekáč. Ne, že bych se v takové stravě vyžíval, ale poslouchat neustálé otázky (v Krumlově to začalo dotazy Mají tady mekáč? Mají tady káefcé?) by mě taky nebavilo. Ale popravdě, zase taková oběť to nebyla 😏.

Náměstí v Budějovicích, tady to mám rád.

Sousoší Humanoidi v současné verzi.

Masné krámy

Vánoce na náměstí v Českých Budějovicích. S trhy by to bylo o moc příjemnější 😔

V Budějovicích nakupujeme zbývající dárky, i pro sebe si něco pořídíme, sem tam se občerstvíme a vše už pomalu směřuje k tomu, že se nedlouho po páté hodině posadíme do rychlíku směr Příbram. Dorazili jsme tedy asi v 16:45 na nádraží, přes mobil kupuji lístky na rychlík Arriva, za chvilku ale na tabuli u našeho vlaku svítí zpoždění 110 minut... F*ck!

Takže si sedáme na lavičku v nádražní hale a zjišťujeme, co se děje. V Příbrami vlak někoho srazil, a tak je v části tratě doprava nahrazena autobusy. To bude asi na dlouho. A místo toho, abychom se domů dostali bůhvíkdy, bereme zavděk první slušnou možností ubytování v Budějovicích. Rozhodnuto, zůstáváme tady přes noc.

Ještě že mám nainstalovanou aplikaci na rezervaci hotelů, tam docela jednoduše vybírám první cenově přijatelnou možnost, ta splňuje i druhou podmínku, že to musí být někde v blízkosti, abychom nemuseli ještě k tomu hledat cestu někam na kraj města. Nakonec koukám, že jsem za slušnou cenu našel čtyřhvězdičkový hotel.

Ještě vsuvka - v době našeho výletu nebylo možné se jen tak ubytovat, ale řekněme, že tohle byla moje služební cesta 😊. Přece nebudeme spát na nádraží nebo na benzínce...

Na recepci nám bylo oznámeno, že teprve před chvilkou zapnuli topení v našem pokoji, takže tam bude ještě trochu chladno. Nevadí, stejně si musíme ještě odskočit do nedalekého Tesca, kde kupujeme něco k večeři a taky potřebujeme zubní pastu a dva kartáčky... Na tohle jsme připraveni fakt nebyli. A také se smiřujeme s faktem, že druhý den pojedeme ve stejném prádle zase zpátky.

Jo a pokoj? To bylo taky překvapení od paní recepční. Prý: objednali jste si studio, ale to v současné době nemám k dispozici, tak dostanete lepší, mezonetový apartmán. Nu, proč ne. Je to fakt luxusní!

Po nákupu se ještě najíme a nejdřív Honzík a potom já využijeme možnosti jednou za čas si napustit vanu a trochu si v ní porochnit. Pak jdeme spát, vcelku brzo, jsme totiž docela uťapkaní.

Ráno dáváme snídani a pomaloučku se připravujeme na opuštění našeho velkorysého pokoje v půl jedenácté. Naplánovaný návrat do Příbrami vlakem, který z Budějovic vyjíždí zhruba ve čtvrt na dvě, tentokrát klapne na čas. Ještě si stihneme město jednou projít a něco nakoupit a sníst. Výlet byl u konce. Trochu stresoidní, ale asi to takhle mělo být.