Norsko má jasno o rozvoji dopravy v dalších deseti letech

12. dubna se norská vláda pochlubila s dlouho očekávaným střednědobým dokumentem zvaným Nasjonal transportplan 2014-2023, který má vyčlenit zhruba 606 miliard NOK (tedy přibližně 2 biliony korun českých) na nové dopravní stavby a projekty vedoucí k lepší situaci na norských silnicích, železnicích, v norských vodách i vzduchu. Premiér Jens Stoltenberg uvedl celý dokument řečí shodující se s dnes běžnými standardy a očekáváními od fungující dopravní sítě: "Sázíme na jednodušší, rychlejší a bezpečnější dopravu v celém Norsku. Preferujeme k životnímu prostředí šetrnou dopravu v městských aglomeracích, chceme efektivní výstavbu velkých dopravních koridorů, které spojují dohromady celou zemi."

Ke zmiňovanému strategickému dokumentu se váže několik příběhů a specifik, z nichž jedno popsal i český server idnes.cz. Výstavbě lodního tunelu se tedy dál věnovat nebudu, pojďme se ale porozhlédnout po dalších projektech.

IC triangl(?) kolem města Oslo

Jako fanouška železnic mě samozřejmě nejvíce zajímá rozvoj právě tohoto druhu dopravy. Metropolitní oblast kolem Oslo nyní zahrnuje zhruba 1,5 milionu obyvatel. Je samozřejmě nemožné, aby všichni, kteří bydlí na "venkově" a pracují v centru hlavního města, dojížděli individuálně. Proto se vláda snaží nasměrovat cestující do vlaků, které jsou již dnes často využívané, ale svou kapacitou (hlavně tratě) stačit za chvíli zcela jistě nebudou. Rozšířením a zrychlením dopravy kolem města Oslo se zabývá projekt na výstavbu a zmodernizování (zdvojkolejnění) železnic do pomyslného trojúhelníku, v němž je metropole samozřejmě středem.

IC triangl v okolí Oslo (zdroj: nho.no)

Plánovaných 55 minut cesty z Tønsbergu či Hamaru  (dnes u obou přibližně hodina a 22 minut)  do Oslo či pouhých 25 minut z Mossu činí z nabídky železničního spojení velmi konkurenceschopnou alternativu individuální automobilové dopravě. Je také známo, že velká norská města se potýkají s nedostatkem volných bytů, takže obyvatelé mohou v klidu uvažovat o tom, že budou bydlet ještě dál než jen na předměstí, a do práce se dostanou bez jakýchkoliv problémů.

Trojúhelník železnic v okolí Oslo bude vlastně rozšířen ještě o jeden úhel (ano, v tom případě už to nebude trojúhelník, můžeme tomu už říkat síť :-) ), který bude znamenat výstavbu zcela nové trati ze Sandviky do Hønefossu, tzv. Ringeriksbanen. Po tomto úseku budou pak jezdit vlaky na slavné Bergensbanen, čímž se doba nutná k překonání vzdálenosti mezi dvěma největšími norskými městy zkrátí o zhruba hodinu.

Zcela nová trať Sandvika - Hønefoss (zdroj: aftenposten.no)

Ministr životního prostředí se zpozdil
O nezbytnosti modernizace jednotlivých úseků na Bergensbanen přesvědčil sám sebe i ostatní účastníky tiskové konference konané 9. dubna v Bergenu ministr životního prostředí Bård Solhjell. Ten na schůzku s novináři naplánovanou na osmou hodinu ranní do prostor bergenského vlakového nádraží přijel se zpožděním. Z hlavního města totiž cestoval nočním vlakem, který ovšem svou cestu o hodinu a čtyřicet minut prodloužil. Tato zajímavá shoda okolností jistě přinesla Solhjellovi ještě více munice v boji za rozšíření a modernizaci železnic.

Vzhůru na sever
V mém milovaném kraji Trøndelag se cestující mohou těšit na rozvoj dopravy z Trondheimu na sever a východ. Plánuje se zdvojkolenění úseku Hell - Værnes (letiště), elektrifikaci tratí z Trondheimu do Steinkjeru i na švédskou hranici. Cestující se mohou těšit na nové vlaky i menší čas nutný k překonání daných úseků.


Silnice dostanou celých cca 300 miliard
Samozřejmě se největší porce z rozpočtovaných peněz dostane na silnice. Norsko potřebuje zkapacitnit a tím pádem i zrychlit dopravu kolem velkých měst, třeba situace ve městě Oslo i jeho nejbližším okolí je neudržitelná.


Dle mého názoru je nejzajímavější projekt na snížení doby nutné k překonání vzdálenosti mezi městy Kristiansand a Trondheim z dnešních 20 hodin na pouhých sedm. Silnice E39 prochází oblastí fjordů a samozřejmě musí překonávat vodu pomocí lodní dopravy. Plán na výstavbu nových mostů a tunelů je velkolepý, mostem bude překonán i slavný Sognefjord. Více napoví následující video.

 

Nutné je i zmínit plán na další modernizaci a zkapacitnění slavné E6, po níž vstupuje velká část návštěvníků ze Švédska do Norska a i další jejich cesty po Norsku jsou spojeny právě s E6. 

Letiště
Norská letiště ve velkých městech jsou na či dokonce za hranicí své kapacity. Norové rádi létají, jak by také ne při poměru cena/výkon (samozřejmě z jejich pohledu). Na letišti v Oslo již nyní zaznamenáme velkou stavební aktivitu, která má za cíl vybudovat rozšíření stávajícího terminálu o nový "prst", celá akce by měla být hotova k roku 2019. Bergen také čeká velká akce, kdy současný terminál bude sloužit jen malé části dopravy, vedle něho bude stát nový terminál 3. I letiště Værnes u Trondheimu prochází přestavbou, před několika málo dny byl otevřen nový prostor pro větší a komfortnější bezpečnostní kontrolu cestujících, několik týdnů nazpět oslavilo letiště zprovoznění dalšího pásu na zavazadla, staví se i terminál pro malé letouny zajišťující dopravu do okolních měst a městeček, součástí je i pohodlnější spojení letiště a přilehlé železniční zastávky.

Samozřejmě se nezapomíná i na další letiště - Stavanger, Tromsø, Kristiansand či Aalesund také projdou či procházejí určitou modernizací. Zcela nové letiště by mohlo vyrůst v regionu Helgeland.

Helgeland (zdroj: visithelgeland.com)

Miliardy pro chodce a cyklisty
Nezapomnělo se ani na lidi, kteří k dopravě potřebují pouze své vlastní síly. Více než osm miliard půjde na projekty související s výstavbou cyklistických stezek, vyznačováním pásů pro cyklisty, budováním nových chodníků atp. Cílem takových opatření je zajistit, aby se dnešní čtyři procenta z celkového množství cest absolvovaných v sedle kola zvýšila na procent osm v průběhu následujících deseti let.

Na co se možná zapomnělo?
Osobně bych přivítal, kdyby se Norsko ještě více věnovalo rozvoji dálkové železniční dopravy, tedy výstavbě nových vysokorychlostních koridorů spojujících Oslo s Bergenem, Stavangerem či Trondheimem. Nyní se mezi těmito městy létá, trasy jsou na seznamu těch nejfrekventovanějších na území Evropy, v roce 2010 bylo spojení Oslo-Trondheim dokonce na osmém místě, kam se "hrabe" Milán-Řím či Berlín-Mnichov! Z centra Trondheimu do centra Oslo by se po výstavbě rychlých železnic dalo dostat ne za třetinu dne, jak je tomu dnes, ale třeba spíš za 250 minut. Je to jen vzdálený sen?

Zdroje: ntp.dep.no, http://www.aftenposten.no, http://www.tu.no/, http://www.nho.no/, http://www.aftenposten.no

Boavista FC - tak jak to tedy vlastně je?

Ve druhé polovině února obletěla všechny fanoušky portugalského fotbalu zpráva o vyřčení verdiktu Portugalské fotbalové federace (FPF), přesněji řečeno jejího právního oddělení, který má anulovat veškerá rozhodnutí o vině představitelů klubu Boavista FC Porto (BFC) v korupční aféře známé jako apito dourado (zlatý hvizd). Právě BFC byla jedním z klubů, které dostaly netvrdší tresty. Tím hlavním bylo přeřazení klubu z nejvyšší portugalské soutěže do druhé ligy, ovšem spíše došlo k nastartování úpadku celé Boavisty. Nyní hraje BFC třetí ligu, kde se v tzv. severní skupině potácí uprostřed tabulky. Tým vedený známým jménem Petit (neplést s tím vlasatým francouzským jmenovcem Emanuelem) nemá žádné šance postuoupit o úroveň výše sportovní cestou, proto se naděje všech fanoušků šachovnicovitého dresu upírají k dalším krokům prováděným v centrále portugalského fotbalu.

Tento stadion si přece zaslouží lepší soutěž, než je 3. liga...

Totiž ani samotná FPF neví, jak se k celé situaci postavit. Jediné, co z rozhodnutí vyplývá, je fakt, že svazoví právníci rozhodli o osvobození Boavisty a očištění klubu. Tečka. Ovšem následky mohou být různé. Bude to opravdu přeřazení BFC zpět do nejvyšší soutěže, tedy tam, odkud byla v roce 2008 vystrnaděna? Bude součástí kompenzace i nějaká (=nemalá, představenstvo klubu chce 25 milionů euro) finanční náhrada? Případné dosazení BFC zpět mezi prvoligovou elitu by mohlo znamenat určitý zmatek v nedávno aktualizovaném systému nejvyšších soutěží. Současný prvoligový peloton zahrnuje šestnáct týmů. Druhá liga má dvaadvacet účastníků, tři třetiligové skupiny mají každá po šestnácti zástupcích. Bude-li BFC navrácena zpět tam kam patří, s největší pravděpodobností se na svazu vybere nejjednodušší varianta - ligu bude v příštím roce hrát sedmnáct týmů.

Celý proces portugalského vypořádávání se s relikty minulosti pečlivě sledují i zástupci evropského i světového fotbalu. FIFA kupříkladu varovala, že pokud dojde k návratu BFC do nejvyšší soutěže, bude se sama muset celým případem zabývat pečlivěji a v případě prokazatelného pochybení ze strany FPF hrozí až sankce na úrovni reprezentačních týmů. Tento akt však považuji jen za upozornění ze strany nejvyšších světových fotbalových představitelů, aby portugalská strana přistupovala k případu s největší možnou obezřetností.

Chtěli byste takovou šálu Boavisty? Stačí kontaktovat autora na novotny.rbk(at)centrum.cz

Samotný klub se v současném období nepotýká s úspěchy ani ze sportovního hlediska, ani z hlediska ekonomického. Třetí liga fanoušky neláká diváky, sponzory ani hráče, provoz třicetitisícového stadionu také stojí velké peníze. Aby si BFC zajistila alespoň nějakou budoucnost, dostává se docela velké pozornosti mládežnickým týmům. Junioři, kteří se nedávno vrátili do nejvyšší soutěže, bojují o udržení se mezi portugalskou elitou, to samé platí o některých žákovských kategoriích. Bojím se, aby se připadné odškodnění ve formě návratu do první ligy i určité finanční náhrady nepodepsalo negativním způsobem právě na mládežnických týmech. Boavista totiž není finančně srovnatelná s velkými portugalskými kluby, i slavná epocha na přelomu století byla pravděpodobně jen souhrou příjemných okolností. Dnes bude nutné klub opět budovat od základů, a jestliže technické zázemí je na úrovni, musí se upřít pozornost na mládežníky (skvělým příkladem je spolupráce klubu s AC Milán v nejmladších kategoriích), nutné je i podporovat samotnou značku BOAVISTA FC a nehazardovat s ní. Jméno Boavista má totiž v Evropě ještě určitý zvuk.

Jako fanoušek Boavisty musím vzhlížet ke slovům prezidenta Joãa Loureira - "Jednoho dne se Boavista vrátí na místo, které si zaslouží." Doufejme, že to bude co nejdříve. Mezi portugalskou i evropskou elitou mi totiž černo-bílá šachovnice na podkladu ze zeleného trávníku moc chybí. Força Boavista.