Linha do Tua, to nejlepší na konec

Je začátek srpna a zítra tomu bude přesně měsíc, kdy jsem opustil portugalskou půdu a vrhl se užít si pár dní v kotlině české. Ještě před odjezdem do středu Evropy jsem musel stihnout jeden z nejdůležitějších úkolů - pro svou dipolomou práci jsem si (ano, víceméně sám sobě) zadal úkol projít si jednu opuštěnou železniční trať v portugalském vnitrozemí. Během tohoto "výletu" jsem musel shromáždit i trochu jiné poznatky než jen ty vizuální, ale to jen tak na okraj.

Linha do Tua, tak je nazývána ta úžasná trať spojující slavné údolí řeky Douro se severněji položeným městem Mirandela, dříve vedla až na samotný sever Portugalska do města Bragança. Počasí přálo, nezbývalo než se vydat se stanem, spacákem, karimatkou, zásobou fuseklí, jídla a hlavně pití na cestu. V poledne jsem přijel do vesničky Tua, kde se na hlavní "dourskou" trať napojuje ta moje úzkokolejka. V plánu jsem měl 42 kilometrů pěšky plus pár dalších vlakem po jediné fungující části tratě.

Když to mám shrnout jednou větou - bylo tam moc krásně! Přivezl jsem si  ale hodně rozporuplné pocity, trochu bezmoci nad bezútěšným stavem, který je pro současné Portugalsko tak přiznačný. Tahle moje milovaná země se řítí hodně rychle tam, kde ji bude těžko někdo hledat. Pomoc zvenčí jen tak nepřijde, to si snad ani nikdo nemyslí.

Přeju hodně štěstí Portugalsku, především jeho venkovu. Jakmile se dozvím o znovuotevření téhle trati, nebudu váhat ani minutu a kupuju letenky do Portugalska!

Trochu mišmaš

Trochu lenost, trochu nuda, ale teď to napravím. Další článek je tu! V následujících pár řádcích se chci podělit se zážitky z cest i fotbalu. Začněme tedy hlavně ve vzduchu.

Část první - cesta Portugalsko-Česko

Bylo mi ctí se poprvé proletět se skutečnou aerolinkou, tedy ne dobytčáky Ryanairu či EasyJetu (teda hlavně toho prvního jmenovaného irského dopravce). Do Lisabonu jsem se ze severu Portugalska přemístil autobusem, plánovat totiž nějaké důležité cesty prostřednictvím portugalských drah je záležitost velmi nejístá, stávky jsou na denním pořádku. Bus dojel do Lisabonu v pohodě a ještě za menší peníze než vlak.

Lisabonské letiště je rozhodně menší než pražské, leží totiž blizoučko centru města, takže se už příliš rozrůstat nemůže. I přes jeho polohu k němu (ještě) není zavedeno metro, takže z nádraží Oriente musíte do autobusu. Ostatně jako v Praze. Let s TAP Portugal byl příjemný, i když se jednalo o noční přelet do ČR. Nad Španělskem jsme dostali večeři (kuře, k tomu houby, špenát, salát, pak sladká pěna a kafe) a pak se šlo na pár hodin spát. Let byl klidný, na letišti Ruzyně byl klid taky. Odtamtud domů busem a vlakem.

Část druhá - cesta Česko-Salzburg-Portugalsko

Na cestu zpět jsem sehnal za pár "šlupek" letenku Salzburg-Palma de Mallorca-Porto u mojí oblíbené společnosti AirBerlin (něco mezi klasickou aerolinkou a nízkonákladovkou, vlastně nikdo pořádně neví, kam je zařadit). Do podalpského města v Rakousku jsem se dopravil vlakem, do Linze s Českými drahami, odtamtud do Salzburgu s rakouskými ÖBB a její vlajkovou lodí RailJetem. Rozdíl mezi vlaky je tak stopadesát let... Více řeknou fotky.

V Salzburgu jsem se ubytoval v hostelu a hned poté jsem se vydal na prohlídku tohoto města, které je některými přirovnáváno svou dispozicí k Praze. Z jedné části města přes řeku do části jiné a pak na hrad. Jako Praha. I s všudypřítomnými Japonci, které sem táhne osoba W.A.Mozarta. Já jsem se těšil především na pohledy na alpské vrcholky, které rostou hned za městem. A i přes nedobrou viditelnost jsem se trochu dočkal. Salzburg hodnotím sedmičkou z deseti.

V pátek jsem letěl z místního miniletiště směr Mallorca (jak tradiční), abych tam strávil zhruba hodinku přestupem do Porta. AirBerlin, tedy jeho dceřinná společnost Niki, nezklamal, na palubě jsme dostali něco k snědku i pití. To samé při letu Mallorca-Porto, který byl o pár desítek minut zpožděn.

Část třetí - Boavista a její poslední duel sezony
Jen letem světem - Boavista v sobotu odehrála úspěšně-neúspěšně poslední zápas v sezoně 2010/11. I přes výhru 2:0 se však na konci nikdo neradoval, protože k první pozici po 30. kole byly potřeba i příznivé výsledky dalších dvou střetnutí. Do 93. minuty tomu tak bylo, pak dali hráči Padroense v jejich zápase s Coimbrões vítězný gól...

Stačí... Pokochejte se fotkami a za pár dní zase nashle!
Honza