Je začátek srpna a zítra tomu bude přesně měsíc, kdy jsem opustil portugalskou půdu a vrhl se užít si pár dní v kotlině české. Ještě před odjezdem do středu Evropy jsem musel stihnout jeden z nejdůležitějších úkolů - pro svou dipolomou práci jsem si (ano, víceméně sám sobě) zadal úkol projít si jednu opuštěnou železniční trať v portugalském vnitrozemí. Během tohoto "výletu" jsem musel shromáždit i trochu jiné poznatky než jen ty vizuální, ale to jen tak na okraj.
Linha do Tua, tak je nazývána ta úžasná trať spojující slavné údolí řeky Douro se severněji položeným městem Mirandela, dříve vedla až na samotný sever Portugalska do města Bragança. Počasí přálo, nezbývalo než se vydat se stanem, spacákem, karimatkou, zásobou fuseklí, jídla a hlavně pití na cestu. V poledne jsem přijel do vesničky Tua, kde se na hlavní "dourskou" trať napojuje ta moje úzkokolejka. V plánu jsem měl 42 kilometrů pěšky plus pár dalších vlakem po jediné fungující části tratě.
Když to mám shrnout jednou větou - bylo tam moc krásně! Přivezl jsem si ale hodně rozporuplné pocity, trochu bezmoci nad bezútěšným stavem, který je pro současné Portugalsko tak přiznačný. Tahle moje milovaná země se řítí hodně rychle tam, kde ji bude těžko někdo hledat. Pomoc zvenčí jen tak nepřijde, to si snad ani nikdo nemyslí.
Přeju hodně štěstí Portugalsku, především jeho venkovu. Jakmile se dozvím o znovuotevření téhle trati, nebudu váhat ani minutu a kupuju letenky do Portugalska!
Žádné komentáře:
Okomentovat