Na jih Portugalska

Teda řeknu vám, že cestování člověku někdy dokáže pěkně "zpříjemnit" večer. To bylo tak...

Ve čtvrtek 31. ledna 2019 jsem měl před obědem odletět z Prahy přímo do Frankfurtu, abych odtamtud o nějaké tři hodiny později pokračoval směr jihoportugalské Faro. Ve středu pěkně udělám online check in na oba lety, jenže asi v deset večer zrada. Let Praha - Frankfurt s Lufthansou je zrušen a společnost mě automaticky přerezervovala. Ovšem na let, který z Prahy vyráží přibližně ve stejnou dobu, co ten můj další Frankfurt - Faro. Co s tím?

Sebral jsem veškeré zbytky večerních sil a jal se jednat. Nejprve zkouším změnit rezervaci přes internet, ovšem nabízí mi to maximálně ještě let v šest ráno. Mno, mně by to až tak nevadilo, ale na tuhle dobu se na letiště prostě nedostanu. Jedeme dál. Hledám číslo na Lufthansu, kde by mi snad mohli poradit. České číslo už má noční klid, proto vybírám centrálu v Německu.

A uspěl jsem hned napoprvé, na druhé straně linky byl ochotný pán, který mi trpělivě nabízel další možnosti letů (to už s přestupem tady a támhle), až jsme se nakonec dobrali kompromisu. Letím z Prahy do Frankfurtu přes Vídeň, ale místo 10:45 už v 8:15. Takže je mi jasné, že se moc nevyspím. Ale sláva, že jsme našli řešení.

No a to byl jediný větší zádrhel na mojí lednovo-únorové cestě do Portugalska, kam mě v první řadě přilákal fotbal ("můj" Rosenborg hrál v Portugalsku přátelák s pražskou Slavií, taková kombinace se nesmí nechat jen tak ležet), na který se nabalil další program. 

Ve čtvrtek tedy vyrážím brzy ráno do Prahy, letiště je v tomto období hodně klidné, a tak jednoduše proplouvám přes security až k odletové bráně. Těšil jsem se, že Austrian, který mě dopraví do Vídně, vyšle na krátký let mezi českou a rakouskou metropolí vrtulák, ale nedočkal jsem se. Ale co si budeme namlouvat, ani Embraer 195 není špatná varianta. Navíc když mám možnost sedět u exitu. Letí nás asi třicet, dostáváme kafe, za chvíli přistáváme. Ve Vídni je mlha jak mlíko, a tak jsem ještě trochu nervózní, aby další let do Frankfurtu klapnul. Pokud by totiž bylo nějaké zpoždění větší než jedna hodina, mám strach, abych stihnul proběhnout frankfurtské letiště a najít odlet s Ryanairem do Faro.

Ale nakonec asi tušíte, že to nebylo tak dramatické. Plný let do Frankfurtu, kdy nám za tu hodinku a kousek stihli rozdat svačinu, džusy i kafe, úspěšně přistává na největším německém letišti a já se pokouším najít nejjednodušší cestu směr terminál 1D. Ale pořád říkám, že letiště jsou místa, která bývají velmi intuitivně značená, takže stačí se dívat nad sebe na různé cedule, samozřejmě musí člověk vědět, kam chce vůbec dojít, a pak už je to jednoduché. 

K odletové bráně na let do Faro přicházím právě včas, vyvolávají cestující s přednostním nástupem, kam se řadím i já. Nebojte, nijak jsem nerozhazoval za příplatkové služby, přednostní nástup je u Ryanairu jedna z možností, jak si na palubu vzít bagáž normální velikosti.

A let Frankfurt - Faro, který byl překvapivě velmi slušně naplněný (i když se pár dní před odletem dal pořád koupit za pár euro), jsem si zpříjemnil solidní kávou (u Ryanairu vím, co očekávat), něčím k zakousnutí i zdřímnutím. Předchozí stresový večer se na mě totiž trochu podepsal, byl jsem jaksi grogy. Na jihu Portugalska přistáváme před šestou hodinou podvečerní, na letišti se na nás směje A319 ČSA, kterou tu mají zaparkovanou Slávisté. Cesta do města z letiště proběhla nádherně, skoro hned po mém příchodu na zastávku přijel autobus směr centrum.

Ubytování jsem strategicky vybral v penzionu nedaleko autobusového i vlakového nádraží, to znamená vlastně i v centru města. Tím, že jsem škudlil, jsem si vysloužil jednolůžkový pokoj bez okna v suterénu starého domu, ale budu tu stejně trávit jen noc, zbytek pobytu chci být na vzduchu (a světle). Večer ještě stíhám nákup nějakých drobností ke snědku, abych neumřel hlady.

Tavira

Hřebem pátečního programu je fotbal, ale na ten si musím počkat až do večera, a tak ráno sedám na vlak směr východ. Přijíždím do města Tavira, které si ve slunečném dopoledni pomalu procházím, dávám si konečně nějakou snídani a užívám volného pátku. Takhle bych se na únor i těšil 😁. Další zastávka je město Olhão, opět pěkná podívaná, čeká mě tady oběd (tradiční zapečenou tresku) a snažím se vyhýbat dešťovým přeháňkám. Odpoledne se vracím do svého kutlochu, kde si dopřeju trochu oraz, abych nabral síly před večerním zápasem.

Nebojte, já hrát nebudu, ale leží na mě přeci jen trocha zodpovědnosti. Zodpovědnost za to, že budu asi jedním z cca 30 diváků, který na zápas Rosenborg - Slavia dorazili. Hraje se na Estádio Algarve, který byl uprostřed jihoportugalského venkova vystavěn pro fotbalové EURO 2004. Jeho současné využití je diskutabilní, žádný tým tady nepůsobí stabilně, občas se tu odehraje nějaký repre zápas, v zimní a letní přestávce jej využívají kluby z celého světa k přípravným zápasům, ale tribuny se plní málokdy. Škoda...

Jo, abych nezapomněl, ještě před zápasem jsem se zastavil v jedné venkovské kavárně, kde jsem si poručil toust, který mi (varovali mě) vytvořili z dvou plátků klasického chleba, ne toustového. Ale poradili si velmi elegantně a já si pochutnal i na takové blbosti, jako je zapečený chleba se šunkou a sýrem.

Zpátky na stadion - zápas, pro Rosenborg první v zimní pauze, pro Slavii generálka na Evropskou ligu, vypadal dle očekávání. Slavia vyhrála zaslouženě 2:0, ovšem i Norové měli nějaké světlejší momenty. Byl to první duel pro nového trenéra, který měl i několik nových tváří v kádru. Tohle si ještě musí sednout. Já jsem se spíš než fotbalu věnoval potulování po tribunách, abych si stadion vyfotil na památku ze všech možných koutů. 

Estádio Algarve

Fotbal končil v deset večer, ještě se zkouším přesunout k hlavní silnici na autobusovou zastávku, jestli náhodou něco nepojede. Po necelé půlhodině to vzdávám a objednávám dopravu přes Uber, to je moje premiéra. Ale vše klaplo na jedničku, pohodlné auto, příjemný řidič, se kterým jsem si těch 15 minu jízdy pěkně popovídal. Dostal i euro dýško 👍.

Na sobotu jsem se připravil - věděl jsem, že v městě Loulé mají tradiční dopolední trh, a tak se ráno přesouvám do vnitrozemí. Okolí tržnice je nařachané lidmi, pulzuje to tady (nyní i bez množství turistů - není sezona). Několikrát to procházím křížem krážem, v jedné kavárně si dávám něco na posilněnou (rozumějte - kafe a pečivo), v další před odjezdem zpět do Faro jen rychlokafe. Mně se tady líbilo.

Čerstvé jahody na trhu

A jelikož mám "tržní" náladu, stíhám městský trh i ve Faro, na který dorážím ještě po krátké zastávce u místního fotbalového stadionu, jenž je nepřehlédnutelný na všech leteckých snímcích města. Pozdnější oběd si dávám nedaleko od svého penzionu, narazil jsem na samoobslužnou restauraci, kde mají super špagety s telecím. Mňam.

Po krátké pauze na pokoji přecházím na místní autobusák, odkud odjíždím směr pláž. Je krásné odpoledne, sluníčko příjemně šimrá a to je ta pravá chvíle si poslechnout dunění vln. Nádhera. Dokonce i v tuto roční dobu je na pláži otevřeno pár občerstvení, u jednoho z nich se zastavuji a posadím se s tekutým občerstvením na židli, abych se pokochal.

Odpolední pohodička u moře

Nedělní ráno je krušné, protože musím co nejdříve na letiště, letadlo do Vídně nečeká a v půl deváté už jsme nad Portugalskem, poté Španělskem, pak mraky a nakonec po poledni v Rakousku. Nevlídné mlhavé zimní počasí tu mají, tam na západě bylo teda líp, to vám musím říct. Čeká mě ještě cesta vlakem do Prahy a odtamtud do Příbrami a domů. RailJet z Vídně do Prahy je moc příjemná varianta, dokonce i s večeří na palubě (telecí s čočkou, moc fajn!). V Česku ten den napadly hordy sněhu, a tak z Příbrami jedu domů taxíkem. Je to lepší varianta než někde uvíznout ve škarpě s vlastním autem.

Faro po startu letu do Vídně

Výlet super, jen kdybych nemusel už za pár hodin do práce 😌.

Více fotek najdete v albu na rajčeti