Daniel Terč - závan umění v Hluboši

V nenápadném domku uprostřed Hluboše najdeme sídlo multifunkční osoby jménem Daniel Terč. Tento letos dvaačtyřicetiletý rodák z Příbrami se totiž zabývá několika různými řemesly – od sochařství přes výrobu filmových a divadelních rekvizit a dekorací, návrhy interiérů, vzdělávacích interaktivních výstav, restaurátorských prací až po malbu.

K umění přičichl již v mládí, jak jinak si vysvětlit fakt, že si po základní škole vybral kamenosochařskou školu v Hořicích v Podkrkonoší, kde se vyučil uměleckým kameníkem. Poté se přesunul za studiem do Prahy, tam si vybral obor umělecký design na Soukromé mistrovské škole uměleckého designu. Po několika letech v Praze zatoužil po přesunu na venkov, proto si v inzerátu otištěném v novinách vybral domek právě v Hluboši, přičemž k prvnímu setkání s jeho současným domovem se váže jedna zajímavá příhoda: „Když jsme u domu poprvé zastavili, andulky, které jsme měli s sebou v autě, začaly vesele prozpěvovat. Tak jsme to brali trochu jako znamení, že by se nám tady mohlo líbit. A dům samotný se nám během prohlídky skutečně zalíbil, a tak jsme se na podzim roku 2002 rozhodli ke změně. Nastálo jsme se sem přestěhovali v roce 2003.“

Od té doby své nápady realizuje jak v ateliéru-dílně přiléhajícím k domku, tak i ve větších prostorách v Praze. V těchto místech tak mohly vznikat jeho díla, jako je například soubor soch, které vytvořil v rámci uměleckého sympózia v šumavské vsi Prášily, kde o několik let později přibyla i jeho další socha, jež připomíná historii prášilské brány. Dan se podílel také na přípravě divadelních představení – vytvořil kostýmy pro muzikál Kočky, který byl prvním muzikálem v nedávno otevřeném Novém divadle v Plzni, pravidelně přispěje k zajímavým dekoracím a kostýmům při tradičních Letních Shakespearovských slavnostech, spolupracuje i s bratry Formanovými. Během své práce si mohl vyzkoušet, jaké je to pracovat pod taktovkou takové osobnosti, jakou je režisér Jiří Menzel.

Má zkušenosti i s reklamní branží, v rámci reklamy na Jägermeister, která se nakonec vysílala mj. v Británii, měl s kolegy za úkol na kraji lesa u nedalekých Rosovic postavit jedenáctimetrovou sochu jelena. Socha byla v rámci reklamy zapálena, čemuž asistovali rosovičtí hasiči. „Nadneseně můžu přiznat, že je s mým jménem spojeno určité prokletí, jelikož jsem se etabloval jako tvůrce až monumentálních objektů. Takže pokud někdo potřebuje vyrobit cokoliv menšího, než 3 metry, málokdy se na mě obrátí,“ s úsměvem dodává Daniel Terč.

Mezi další zajímavé Terčovy počiny můžeme řadit desetimetrovou klouzačku, která baví děti v plzeňské Techmanii, figuríny Napoleona ve slavkovské expozici slavné bitvy, voskové figuríny do známých muzeí nebo tvorbu interiéru pro výstavu Zdeňka Buriana v Jízdárně Pražského hradu. Ve Strahovském klášteře pak jsou umístěny jeho sochy, které jsou oblečeny do historických rouch. Tyto postavy nesou nosítka s ostatky sv. Norberta. „U této zakázky znělo zadání jasně – nosítka nesmějí nikdy spadnout,“ dodává Daniel Terč.

V nejbližším okolí se můžeme s výsledky jeho práce setkat například v kadeřnickém salonu v příbramské Dlouhé ulici, pro nějž navrhl celý interiér, foyer hotelu Belvedere pak zdobí jeho socha. Na hlubošském zámku měl před deseti lety dokonce výstavu, společně s malířem Milošem Kouteckým. Právě zde dostali Hlubošáci poprvé šanci poznat blíže jeho tvorbu.

Naopak nejdále dílo Daniela Terče odcestovalo do čínské Šanghaje, kde jím vytvořené kopie soch Matyáše Brauna (Láska a Upřímnost z cyklu Alegorie ctností a neřestí) zdobí kašnu v tzv. Pražské čtvrti. Důvod, proč zrovna v Šanghaji, je docela prostý: „Pro Šanghaj projektoval architekt Doubner celé sídliště, kam právě byly tyto sochy umístěny. Je zajímavé vidět na desce pod těmito sochami vlastní jméno napsané v čínštině,“ dodává Terč.

Další z jeho velkých děl, tentokrát hlava Jana Křtitele, bylo součástí scény Straussovy opery Salome ve Finské národní opeře v Helsinkách.

Díky své tvorbě má možnost porovnávat chování hvězd a hvězdiček českého filmu a divadla. Setkal se s celou řadou herců, za všechny lze jmenovat Bolka Polívku či Pavla Nového. Právě k Novému se váže zajímavá příhoda: „Na hlavu pana Nového jsem nasadil hlavu kozoroha, kterou jsem vytvořil. Pavel Nový se se zvědavostí zeptal, kde jsem tuto hlavu vyráběl. Když jsem odpověděl, že v Hluboši, zavedli jsme rozhovor na téma našeho regionu, přičemž další příliš nevěděli, o čem se bavíme,“ vzpomíná Daniel Terč. Právě divadlo je pro Terče místo, které si zamiloval. Okouzlila ho atmosféra divadla, fungování celého organizmu, což je dle jeho slov „unikum, které nikde jinde nenajdete“.

Z jeho současných aktivit můžeme jmenovat instalaci třímetrového budovatelského sousoší, které se stalo součástí scény filmu Child 44. Sám Daniel zmiňuje také sochu robota, která zdobí novou laser game arénu v Praze, spolupráci na reklamách pro Fio banku či společnost Siemens. Nyní připravuje renovaci starých barokních váz, které budou umístěny na historické budově v Dlouhé ulici v Příbrami. Do Hluboše by rád ve spolupráci s kovářem Lubošem Kočím umístil dílo, které nese prozatím pracovní název „Strážce fantazie“. Mělo by jít o určité místo setkání, které bude plnit jak estetickou funkci, tak i tu praktickou. Ulici, kde dnes s rodinou žije, plánuje v nejbližší době ozvláštnit vázou, která dle jeho slov bude hlavně sloužit pro pozitivní vnímání prostoru a naladění všech obyvatel. Ke vztahu lidí ke svému domovu dodává: „Lidé by si možná měli trochu více vážit místa, kde bydlí, a ne se upínat k věcem, které si pořídí či přímo koupí vlastně pouze na dobu určitou.“

Uprostřed Hluboše ale už nyní můžeme Terčovo dílo potkat. Jedná se o objekt na návsi, které před cca 10 lety vybudoval za významné podpory Jindřicha Dvořáka, Michala Hurta, Pavla Štefányho, Luboše Kočího či rodiny Kolaříků. Objekt, který nese název „Game“, byl zde cíleně umístěn jako plastika, ne jako dětské hřiště, tudíž nebylo nutné řešit normy pro bezpečnost. Sám Daniel Terč nepředpokládal, že toto dílo bude na návsi stát celých 10 let, spíše věřil, že bude v krátké době nahrazeno skutečným dětským hřištěm. V souvislosti s tímto objektem lituje, že se také setkal s negativním přístupem, kdy lidé řeší na první pohled malicherné nedostatky, místo toho, aby ocenili, že v obci něco vyrostlo díky dobrovolnému přispění několika ochotných občanů.

Pokud se chcete s prací Daniela Terče blíže seznámit, můžete jej navštívit v jeho dílně-ateliéru, který se nachází ve stodole u domku, kde dnes s rodinou bydlí. Například mateřská škola z Čenkova jej už v ateliéru navštívila, děti si vyzkoušely odlévání soch ze sádry. „Ze stodoly bychom chtěli vytvořit jakýsi multifunkční prostor, kde by si návštěvníci mohli vyzkoušet různé techniky tvorby,“ dodává něco ze svých cílů. K dalšímu významnému předsevzetí patří dle jeho slov i harmonizace rodinných vztahů, což je velmi náročné, pokud musíte pracovat 364 dní v roce, tou jedinou výjimkou je jen Štědrý den.

S tvorbou Daniela Terče se můžete také seznámit i na jeho webových stránkách www.danielterc.cz.

Tento článek byl publikován ve vydání Hlubošského zpravodaje v dubnu 2016.