Norsko 2015 - nic nového pod sluncem

Nemůžu přece porušit tradici - aspoň jednou do roka musím navštívit Norsko, hlavně Trondheim. I v roce 2015 plním plán, v srpnu se vydávám s kamarádem Martinem (ten Norsko zatím studoval jen na dálku z domova) do Trondheimu. Ale tentokrát to vezmeme přes německou metropoli.

V Berlíně jsem nikdy předtím nebyl, takže při současné situaci, kdy berlínské letiště Schönefeld je pro Středočechy nejbližším bodem, odkud se lze přímo dopravit do Trondheimu spojuji příjemné s užitečným a plánuju nejen Trondheim, ale i krátkou zastávku v Berlíně.

V sobotu ráno jsme vyrazili z Florence žlutým autobusem do Berlína. Trochu nás překvapila asi půlhodinová zastávka ještě před hranicemi (u benzínky, žádné šacování, hraniční kontroly nebo tak nějak), takže do Berlína k letišti, kde vystupujeme jako jediní, jsme přijeli s hodinovou sekerou. No, ale máme volno, nikam nespěcháme, takže nás to nijak nerozhodilo. 

Berlínská zeď

Curry-wurst

V Berlíně jsme strávili jedno odpoledne. Počasí přálo, takže jsme si v klidu prošli ty základní pamětihodnosti, ochutnal jsem curry-wurst, podívali jsme se na Berlínskou zeď. A před devátou večer jsme se už zapisovali na recepci penzionu nedaleko letiště, odkud v neděli ráno odlétáme směr sever.

Tato taktika byla nakonec velmi vhodná, stihli jsme se předtím prospat, v klidu nasnídat, a neměli jsme potřebu ubytování opouštět zbytečně brzy. Letiště Schönefeld je takové... no... asi bych neřekl, že německé. Splácanina různých terminálů, nic moc prostor. Prostě je znát, že vše mělo být už dávno přestěhováno do sousedního letiště Berlin-Brandenburg. Ale to ze známých či utajovaných důvodů ještě nefunguje a smutně si stojí mezi ranvejemi a pojížděcími dráhami. Takže jediné, co lze z tohoto letiště používat, jsou ranveje. Z jedné jsme odstartovali.

A už za necelé dvě hodiny přistáváme ve slunečném Trondheimu. Na palubě letadla se ještě odehrála velmi zajímavá (fakt jsem to ještě nikdy nezažil) příhoda, kdy se paní sedící přes uličku ve stejné řadě letušce pochlubila, že sedí ve špatném letadle, že nechtěla do Trondheimu, ale do Oslo. Nu což, chybička se vloudila.

Trondheim připravený na večerní fotbal

Nedělní odpoledne jsme vyplnili procházkou po Trondheimu, viděli jsme Bakklandet, starý městský most, náměstí, Nordre gate, katedrálu, přístav (kde kotvil drobeček jménem Costa Pacifica pro cca 3700 pasažérů) a těšili jsme se na večerní zápas Rosenborgu s Mjøndalenem. Ostatně fotbal byl přece tou hlavní záminkou pro naši návštěvu :). Stadion Lerkendal viděl nudný souboj, ale hlavní byly 3 body pro domácí Rosenborg (1:0 vyhrál).

Pondělí nabídlo stejně krásné počasí, jaké jsme si užívali v neděli odpoledne. Neváhali jsme a vyrazili lodí na blízký ostrov Munkholmen. Tam jsme si ogrilovali párky (tzn. oběd), trochu se slunili, zkusili vodu, kde místní matky ráchaly své ratolesti, ale samy do ní vlezly maximálně po kolena. Absolutní pohoda! Po chvíli odpočinku doma (rozuměj u Ellen v bytě) jsme se vydali na pevnost Kristiansten festning, která shlíží na město. Výhled je stále epesní :).  No a pak jsme sešli do mé milované čtvrti Bakklandet, kde bylo povinností dát si kafe v Baklandet Skydstation, známé kavárně, jejíž návštěvu vřele doporučuji. Posadili jsme se na dvorek, kde nad námi vlálo prádlo, zahráli jsme si vědomostní hru (všemožné otázky o Norsku, ovšemže v norštině), kterou tam máme mimochodem ještě stále nedohranou. Snad příště!

Na ostrově Munkolmen

Na dvorku kavárny Baklandet Skydstation

Bakklandet

Na úterý byl hlavním bodem programu připraven výlet na horu Vassfjellet. Ta se tyčí jižně od Trondheimu, je to nejvyšší bod v blízkém okolí. Když řeknu, že Vassfjellet měří 710 metrů, spousta z nás si řekne "jenom". Ale když vezmeme v potaz, že jsme se na ni škrábali téměř z nuly (no dobře, Kvål, odkud jsme vycházeli, leží v nadmořské výšce cca 50 metrů), nezní to už tak slabě. Škoda, že blízké a hlavně vzdálenější okolí se skrývalo v mlžném oparu, takže viditelnost nebyla až tak perfektní. Ale pobyt na čerstvém vzduchu přece jen neuškodí. Pěkný výlet do byl! Odpoledne jsme ještě stihli přejít na Lerkendal, kde probíhal trénink borců z Rosenborgu. Navečer jsme využili toho, že máme koupenou 24hodinovou jízdenku na místní MHD (za 100 NOK), a vyrazili jsme tramvají nad město. Tam je taky solidní výhled. 

Nahoře na hoře Vassfjellet

Středa? To si nás vzala do parády Ellen a s ní jsme viděli město z vyhlídky z Nansenovy ulice (moc pěkný pohled!), navštívili jsme skanzen Sverresborg, tam je to taky úžasné, a nakonec jsme zakotvili na věži Tyholt, kde jsme si během hodiny stihli sníst oběd a díky rotující věži jsme se porozhlédli po okolí v úhlu 360°. A ve čtvrtek nás zase čekal fotbal. Rosenborg hrál ve 4. předkole Evropské ligy s rumunskou Steauou Bukurešť, z prvního zápasu si Norové přivezli výhru 3:0, takže prohra 0:1 v odvetě nijak nebolela. Rosenborg postoupil do základní skupiny Evropské ligy, jejíž los jsme pilně sledovali v pátek v poledne. RBK nafasoval do skupiny Lazio Řím, francouzské St. Etiénne a ukrajinský Dněpropetrovsk. Skupina nic moc...

Sverresborg

Výhled na sever Trondheimu z věže Tyholt

Lerkendal stadion těsně před zápasem se Steauou - pěkně lilo

V pátek, který byl naším posledním dnem v Trondheimu, jsme se podívali do vědeckého muzea, které spravuje místní univerzita NTNU, dali jsme si kafe s kámošem Chrisem a pak jsme se už připravovali na noční výlet na letiště Gardermoen.

Ranní porce kofeinu ve vlaku Trondheim - Oslo

Cesta nočním vlakem Trondheim - Oslo nepřekvapila, vše načas, cena byla taky skousnutelná, takže jsme po půl sedmé ráno vystupovali na nádraží u největšího letiště v Norsku, abychom za dvě hodiny nastupovali do letadla směr Praha. Tady už nikdo chybně neseděl, takže všechno úspěšně doplynulo do svého zdárného konce. Norsko 2015 odškrtnuto, ale bude mi moc chybět!

Fotky z Berlína najdete na http://hiko.rajce.idnes.cz/Berlin_2015/, ty z Norska zase na http://hiko.rajce.idnes.cz/Norsko_2015/.