EXPO 2015 - plním si sny!

Světová výstava EXPO znovu po sedmi letech zavítala do Evropy. Jejím hostitelem se v roce 2015 stal italský Milán, což pro Čechy přináší velmi zajímavý cíl výletu. A já jsem nezaváhal.

V Miláně jsem byl tak leda na letišti, takže klasicky spojím příjemné s užitečným. Podívám se do Milána, na EXPO, a ještě k tomu jsem si naplánoval půldenní výlet do Švýcarska. Takže takových novinek nacpaných do pouhých cca 3 dnů, no uvidíme.

Do Milána jsem se z Prahy přepravil letecky - EasyJet nabízel zpáteční letenku asi za 1700 Kč, což je cena absolutně přijatelná. Ubytování jsem našel přes airbnb.com u italské rodiny. Lépe jsem si vybrat nemohl.

Odlétal jsem prvního září. Děti (teda ne moje) pádily do školy, já na letiště. Tam jsem si ještě před odletem vyzkoušel, jaké je to dát si oběd s výhledem na letadla. Samoobslužná jídelna v prvním patře mezi terminály 1 a 2 nabízí klasická jídla za české ceny, navíc berou i stravenky, takže jsem nezaváhal :). Pak jsem se přesunul přes bezpečnostní kontrolu k odletovým bránám, kde mě pracovnice EasyJetu upozornila na předpokládané asi hodinové zpoždění našeho letu. OK, co se dá dělat. Tak jsem si aspoň prošel terminál 2 od začátku do konce a zpět. A už se nastupuje.

Galerie Viktora Emanuela II.

Let byl naprosto v pohodě, cestu na ubytování v Miláně kombinací vlaku, metra a místního autobusu jsem taky zvládl (paní domácí, u které jsem bydlel, mi trasu popsala více než detailně). V prostorném bytě jsem měl k dispozici pokoj a vlastní koupelnu, takže vše v absolutní pohodě. Večer jsem vyrazil k areálu EXPO, kde jsem strávil zhruba čtyři hodiny.

Bylo příjemně, lidí tak akorát, jen některé pavilony s přibývajícím časem zavíraly, takže se lidi koncentrovali tam, kde ještě mohli něco vidět. Samozřejmě jsem navštívil i český pavilon, který mi připadal absolutně v souladu s tím, co my Češi vlastně světu nabízíme. Ale nic ve zlém! Prostě si na nic nehrajeme, narozdíl od různých Turkmenistánů, Bahrajnů, Ománů a jim podobných. A Ruska samozřejmě...

Stěna amerického pavilonu

Do areálu EXPO jsem se vydal i další den, ve středu, to jsem měl koupený celodenní lístek. Ještě předtím jsem se ale nasnídal (snídaně byla v ceně ubytování, společnost mi u ní dělal mladý od rodiny, který uměl obstojně anglicky, takže jsme si i popovídali) a vyrazil jsem do města. Katedrála super, okolní pěší zóny taky obstojné. Překvapila mě opera La Scala, to je absolutně nezajímavá budova, samozřejmě bráno z pohledu zvenčí. Do jejích útrob se chci taky někdy vydat, poslechnout si něco od Verdiho, když už jsme v Itálii, nebo mojí Carmen. Ještě poznámka k umístění reklamy přímo na katedrále - je tohle normální?

A tramvají jsem se vydal znovu do areálu EXPO. Drtivá většina návštěvníků tam přijížděla metrem nebo vlakem, a to do stanice, která leží už mimo hranice samotného Milána. To znamená, že museli koupit jízdenku pro město + jednu příměstskou zónu. Já jsem díky radě od Stefanie jezdil tramvají a pak jsem cca 400 metrů došel pěšky. Něco jsem ušetřil, pohyb taky nikomu neuškodí.

EXPO - pohled shůry

EXPO - supermarket budoucnosti

Estonský pavilon - ten mě bavil :)

Strávit celý den na EXPU je dost náročné, je toho tolik k vidění, ochutnání. Takže jsem si po obědě trochu zdřímnul na jednom z mnoha odpočinkových míst. Pak jsem byl svěží na další průzkum. Zaujal mě pavilon Monaka, Estonci taky měli povedený (ve srovnání s vedle umístěnými megalomany z Ruska), Slováci jeli ve stejných intencích jako Češi. Úplně chyběl sever Evropy, zato země ze Zálivu se předháněly v udivování hostů. Trochu charakteristické pro současné rozložení sil... No a Turkmenistán byl teda vrchol, hned po vstupu vás vítá obří fotka tamního vůdce... Bože můj!

Další den (čtvrtek) jsem měl vyhrazen pro návštěvu blízkého Švýcarska, přesněji řečeno města Lugano. Nádhera. Tohle je naprosto jiná liga, vážení. Čisto, příjemní lidé, krásná příroda. Těch šest hodin, které jsem měl na návštěvu Lugana vyhrazené, bylo málo, hodně málo. Tam musím znovu! Odpoledne po příjezdu do Milána jsem ještě stihl projít další kousek centra, hezky pěšky.

Lugano

V pátek jsem odlétal zpět do Prahy, ale to až večer, takže jsem měl dostatek času se podívat někam do okolí. Vybral jsem si město Bergamo, kde jsem byl už v roce 2008 při čekání na další let, to znamená, že jsem šel tak trochu na jistotu. Bergamo je moc pěkné město, doporučuji vyjet lanovkou do horní části města. V Bergamu to utíká hodně rychle, takže jsem se přesunul na nádraží a po cca hodině jsem se zase objevil v Miláně. Na tamním nádraží Milano Centrale jsem jen přestoupil na vlak, který mě přepravil na letiště Malpensa. 

Italský venkov z vlaku Milán - Bergamo

Tam jsem si nejprve prošel větší terminál (u kterého ostatně vlaky končí), mají tam pěknou vyhlídku se sedačkami, blízko je několik kaváren a restaurací, takže si můžete koupit třeba kafe, to usrkávat a zároveň pozorovat dění na ploše. 

Bergamo

Terminál 1 s menším (a starším) terminálem 2 spojuje zadarmo autobus, který pendluje každou chvíli. Přesouvám se tedy do království, které ovládá výhradně EasyJet. Terminál dává znát svá léta, ale naprosto v pohodě vyhovuje. Akorát kdyby náš odlet neměl asi 40 minut zpoždění. Ale kapitán nás hned po nástupu uklidnil - máme dobrý vítr, budeme v Praze asi za hodinu. Takže jsme přistávali na čas. V Praze, v Česku, zase doma.

Fotky z Milána a Bergama si můžete prohlédnout na http://hiko.rajce.idnes.cz/Milan_Bergamo/, Luganu je věnována samostatná galerie http://hiko.rajce.idnes.cz/Lugano/ a EXPO má taky vlastní stránku - http://hiko.rajce.idnes.cz/EXPO_2015/.

Norsko 2015 - nic nového pod sluncem

Nemůžu přece porušit tradici - aspoň jednou do roka musím navštívit Norsko, hlavně Trondheim. I v roce 2015 plním plán, v srpnu se vydávám s kamarádem Martinem (ten Norsko zatím studoval jen na dálku z domova) do Trondheimu. Ale tentokrát to vezmeme přes německou metropoli.

V Berlíně jsem nikdy předtím nebyl, takže při současné situaci, kdy berlínské letiště Schönefeld je pro Středočechy nejbližším bodem, odkud se lze přímo dopravit do Trondheimu spojuji příjemné s užitečným a plánuju nejen Trondheim, ale i krátkou zastávku v Berlíně.

V sobotu ráno jsme vyrazili z Florence žlutým autobusem do Berlína. Trochu nás překvapila asi půlhodinová zastávka ještě před hranicemi (u benzínky, žádné šacování, hraniční kontroly nebo tak nějak), takže do Berlína k letišti, kde vystupujeme jako jediní, jsme přijeli s hodinovou sekerou. No, ale máme volno, nikam nespěcháme, takže nás to nijak nerozhodilo. 

Berlínská zeď

Curry-wurst

V Berlíně jsme strávili jedno odpoledne. Počasí přálo, takže jsme si v klidu prošli ty základní pamětihodnosti, ochutnal jsem curry-wurst, podívali jsme se na Berlínskou zeď. A před devátou večer jsme se už zapisovali na recepci penzionu nedaleko letiště, odkud v neděli ráno odlétáme směr sever.

Tato taktika byla nakonec velmi vhodná, stihli jsme se předtím prospat, v klidu nasnídat, a neměli jsme potřebu ubytování opouštět zbytečně brzy. Letiště Schönefeld je takové... no... asi bych neřekl, že německé. Splácanina různých terminálů, nic moc prostor. Prostě je znát, že vše mělo být už dávno přestěhováno do sousedního letiště Berlin-Brandenburg. Ale to ze známých či utajovaných důvodů ještě nefunguje a smutně si stojí mezi ranvejemi a pojížděcími dráhami. Takže jediné, co lze z tohoto letiště používat, jsou ranveje. Z jedné jsme odstartovali.

A už za necelé dvě hodiny přistáváme ve slunečném Trondheimu. Na palubě letadla se ještě odehrála velmi zajímavá (fakt jsem to ještě nikdy nezažil) příhoda, kdy se paní sedící přes uličku ve stejné řadě letušce pochlubila, že sedí ve špatném letadle, že nechtěla do Trondheimu, ale do Oslo. Nu což, chybička se vloudila.

Trondheim připravený na večerní fotbal

Nedělní odpoledne jsme vyplnili procházkou po Trondheimu, viděli jsme Bakklandet, starý městský most, náměstí, Nordre gate, katedrálu, přístav (kde kotvil drobeček jménem Costa Pacifica pro cca 3700 pasažérů) a těšili jsme se na večerní zápas Rosenborgu s Mjøndalenem. Ostatně fotbal byl přece tou hlavní záminkou pro naši návštěvu :). Stadion Lerkendal viděl nudný souboj, ale hlavní byly 3 body pro domácí Rosenborg (1:0 vyhrál).

Pondělí nabídlo stejně krásné počasí, jaké jsme si užívali v neděli odpoledne. Neváhali jsme a vyrazili lodí na blízký ostrov Munkholmen. Tam jsme si ogrilovali párky (tzn. oběd), trochu se slunili, zkusili vodu, kde místní matky ráchaly své ratolesti, ale samy do ní vlezly maximálně po kolena. Absolutní pohoda! Po chvíli odpočinku doma (rozuměj u Ellen v bytě) jsme se vydali na pevnost Kristiansten festning, která shlíží na město. Výhled je stále epesní :).  No a pak jsme sešli do mé milované čtvrti Bakklandet, kde bylo povinností dát si kafe v Baklandet Skydstation, známé kavárně, jejíž návštěvu vřele doporučuji. Posadili jsme se na dvorek, kde nad námi vlálo prádlo, zahráli jsme si vědomostní hru (všemožné otázky o Norsku, ovšemže v norštině), kterou tam máme mimochodem ještě stále nedohranou. Snad příště!

Na ostrově Munkolmen

Na dvorku kavárny Baklandet Skydstation

Bakklandet

Na úterý byl hlavním bodem programu připraven výlet na horu Vassfjellet. Ta se tyčí jižně od Trondheimu, je to nejvyšší bod v blízkém okolí. Když řeknu, že Vassfjellet měří 710 metrů, spousta z nás si řekne "jenom". Ale když vezmeme v potaz, že jsme se na ni škrábali téměř z nuly (no dobře, Kvål, odkud jsme vycházeli, leží v nadmořské výšce cca 50 metrů), nezní to už tak slabě. Škoda, že blízké a hlavně vzdálenější okolí se skrývalo v mlžném oparu, takže viditelnost nebyla až tak perfektní. Ale pobyt na čerstvém vzduchu přece jen neuškodí. Pěkný výlet do byl! Odpoledne jsme ještě stihli přejít na Lerkendal, kde probíhal trénink borců z Rosenborgu. Navečer jsme využili toho, že máme koupenou 24hodinovou jízdenku na místní MHD (za 100 NOK), a vyrazili jsme tramvají nad město. Tam je taky solidní výhled. 

Nahoře na hoře Vassfjellet

Středa? To si nás vzala do parády Ellen a s ní jsme viděli město z vyhlídky z Nansenovy ulice (moc pěkný pohled!), navštívili jsme skanzen Sverresborg, tam je to taky úžasné, a nakonec jsme zakotvili na věži Tyholt, kde jsme si během hodiny stihli sníst oběd a díky rotující věži jsme se porozhlédli po okolí v úhlu 360°. A ve čtvrtek nás zase čekal fotbal. Rosenborg hrál ve 4. předkole Evropské ligy s rumunskou Steauou Bukurešť, z prvního zápasu si Norové přivezli výhru 3:0, takže prohra 0:1 v odvetě nijak nebolela. Rosenborg postoupil do základní skupiny Evropské ligy, jejíž los jsme pilně sledovali v pátek v poledne. RBK nafasoval do skupiny Lazio Řím, francouzské St. Etiénne a ukrajinský Dněpropetrovsk. Skupina nic moc...

Sverresborg

Výhled na sever Trondheimu z věže Tyholt

Lerkendal stadion těsně před zápasem se Steauou - pěkně lilo

V pátek, který byl naším posledním dnem v Trondheimu, jsme se podívali do vědeckého muzea, které spravuje místní univerzita NTNU, dali jsme si kafe s kámošem Chrisem a pak jsme se už připravovali na noční výlet na letiště Gardermoen.

Ranní porce kofeinu ve vlaku Trondheim - Oslo

Cesta nočním vlakem Trondheim - Oslo nepřekvapila, vše načas, cena byla taky skousnutelná, takže jsme po půl sedmé ráno vystupovali na nádraží u největšího letiště v Norsku, abychom za dvě hodiny nastupovali do letadla směr Praha. Tady už nikdo chybně neseděl, takže všechno úspěšně doplynulo do svého zdárného konce. Norsko 2015 odškrtnuto, ale bude mi moc chybět!

Fotky z Berlína najdete na http://hiko.rajce.idnes.cz/Berlin_2015/, ty z Norska zase na http://hiko.rajce.idnes.cz/Norsko_2015/.