Boavista FC - tak jak to tedy vlastně je?

Ve druhé polovině února obletěla všechny fanoušky portugalského fotbalu zpráva o vyřčení verdiktu Portugalské fotbalové federace (FPF), přesněji řečeno jejího právního oddělení, který má anulovat veškerá rozhodnutí o vině představitelů klubu Boavista FC Porto (BFC) v korupční aféře známé jako apito dourado (zlatý hvizd). Právě BFC byla jedním z klubů, které dostaly netvrdší tresty. Tím hlavním bylo přeřazení klubu z nejvyšší portugalské soutěže do druhé ligy, ovšem spíše došlo k nastartování úpadku celé Boavisty. Nyní hraje BFC třetí ligu, kde se v tzv. severní skupině potácí uprostřed tabulky. Tým vedený známým jménem Petit (neplést s tím vlasatým francouzským jmenovcem Emanuelem) nemá žádné šance postuoupit o úroveň výše sportovní cestou, proto se naděje všech fanoušků šachovnicovitého dresu upírají k dalším krokům prováděným v centrále portugalského fotbalu.

Tento stadion si přece zaslouží lepší soutěž, než je 3. liga...

Totiž ani samotná FPF neví, jak se k celé situaci postavit. Jediné, co z rozhodnutí vyplývá, je fakt, že svazoví právníci rozhodli o osvobození Boavisty a očištění klubu. Tečka. Ovšem následky mohou být různé. Bude to opravdu přeřazení BFC zpět do nejvyšší soutěže, tedy tam, odkud byla v roce 2008 vystrnaděna? Bude součástí kompenzace i nějaká (=nemalá, představenstvo klubu chce 25 milionů euro) finanční náhrada? Případné dosazení BFC zpět mezi prvoligovou elitu by mohlo znamenat určitý zmatek v nedávno aktualizovaném systému nejvyšších soutěží. Současný prvoligový peloton zahrnuje šestnáct týmů. Druhá liga má dvaadvacet účastníků, tři třetiligové skupiny mají každá po šestnácti zástupcích. Bude-li BFC navrácena zpět tam kam patří, s největší pravděpodobností se na svazu vybere nejjednodušší varianta - ligu bude v příštím roce hrát sedmnáct týmů.

Celý proces portugalského vypořádávání se s relikty minulosti pečlivě sledují i zástupci evropského i světového fotbalu. FIFA kupříkladu varovala, že pokud dojde k návratu BFC do nejvyšší soutěže, bude se sama muset celým případem zabývat pečlivěji a v případě prokazatelného pochybení ze strany FPF hrozí až sankce na úrovni reprezentačních týmů. Tento akt však považuji jen za upozornění ze strany nejvyšších světových fotbalových představitelů, aby portugalská strana přistupovala k případu s největší možnou obezřetností.

Chtěli byste takovou šálu Boavisty? Stačí kontaktovat autora na novotny.rbk(at)centrum.cz

Samotný klub se v současném období nepotýká s úspěchy ani ze sportovního hlediska, ani z hlediska ekonomického. Třetí liga fanoušky neláká diváky, sponzory ani hráče, provoz třicetitisícového stadionu také stojí velké peníze. Aby si BFC zajistila alespoň nějakou budoucnost, dostává se docela velké pozornosti mládežnickým týmům. Junioři, kteří se nedávno vrátili do nejvyšší soutěže, bojují o udržení se mezi portugalskou elitou, to samé platí o některých žákovských kategoriích. Bojím se, aby se připadné odškodnění ve formě návratu do první ligy i určité finanční náhrady nepodepsalo negativním způsobem právě na mládežnických týmech. Boavista totiž není finančně srovnatelná s velkými portugalskými kluby, i slavná epocha na přelomu století byla pravděpodobně jen souhrou příjemných okolností. Dnes bude nutné klub opět budovat od základů, a jestliže technické zázemí je na úrovni, musí se upřít pozornost na mládežníky (skvělým příkladem je spolupráce klubu s AC Milán v nejmladších kategoriích), nutné je i podporovat samotnou značku BOAVISTA FC a nehazardovat s ní. Jméno Boavista má totiž v Evropě ještě určitý zvuk.

Jako fanoušek Boavisty musím vzhlížet ke slovům prezidenta Joãa Loureira - "Jednoho dne se Boavista vrátí na místo, které si zaslouží." Doufejme, že to bude co nejdříve. Mezi portugalskou i evropskou elitou mi totiž černo-bílá šachovnice na podkladu ze zeleného trávníku moc chybí. Força Boavista.

Máme rozpočet, třikrát hurá!

Jelikož jsem po určité době zavítal na zasedání zastupitelstva obce Hluboš, rád se s vámi podělím o své dojmy. Jen na začátek připomínám, že nejsem vázán příslušností k žádnému ze dvou politických seskupení, která v současném zastupitelstvu vystupují, nemusím se tedy nikomu zpovídat ani se za své názory schovávat. To jen na úvod. 

Hlavním bodem zasedání bylo schválení obecního rozpočtu pro rok 2013. Je také nejvyšší čas, protože už nyní obec hospodaří/hospodařila v tzv. rozpočtovém provizoriu, případné prodloužení doby bezrozpočtové by mělo za následek pro obec nepříliš příjemné skutečnosti.  

Ovšem schválení rozpočtu, který navrhnul starosta obce, nebylo zcela jednoduché. Osobně velmi kvituji, že se někteří zastupitelé snaží o diskusi nad jednotlivými položkami. Bylo by totiž příliš jednoduché (a já se domnívám, že i nežádoucí), kdyby byl rozpočet přijat bez jakékoliv připomínky. Pravomocí a řekl bych, že i povinností našich zástupců (stejně jako nás „obyčejných“ občanů) je podávat připomínky k navrženému. Bohužel mám pocit, že veškeré objektivní námitky byly zatlačeny do pozadí vinou nevraživosti, která mezi některými členy zastupitelstva vládne. Atmosféra při projednávání některých bodů není pak příliš příjemná a obávám se, že tato nesouhlasnost vycházející spíše z osobní roviny následně přechází na kvalitu práce zastupitelstva.

Abych byl trochu konkrétní, zastupitel Josef Mašek podporován zbylými třemi kolegy ze společné kandidátky opět otevřel téma odměňování dvou zaměstnankyň obecního úřadu. Můj osobní dojem, že se z balíčku na oko obsahujícího krásně znějící pojem úspory vyklubala opět osobní antipatie, aniž by byla podpořena jediným rozumně znějícím argumentem. Zastupitel Jindřich Dvořák přispěl do diskuse citací ze Zákoníku práce, z něhož podle páně Dvořákova vyjádření vyplývá, že osobní ohodnocení pracovníků může být sníženo pouze v případě porušení pracovních povinností (jednoduše řečeno). Tato myšlenka měla být asi tím jasným argumentem, který by mohl tuto zcela neplodnou diskusi ukončit. Ovšem opoziční čtveřice se citace ze zmíněné legislativní normy chytla a snažila se jít cestou nalezení alespoň nějakého provinění paní účetní a sekretářky, aby se objevil alespoň maličký drápek, jehož pomocí by se bylo možné zachytit…

Pak se jednalo nad dvaceti tisíci kč určenými do kolonky pod názvem „cestovné“. V rámci celého rozpočtu se jedná o jednu z těch nejdrobnějších položek. Nikam nevedoucí rozprava nad drobnými (ovšem nepopírám, že halíře někdy opravdu dělají talíře) skončila opět patem. O závěr diskuse nad rozpočtem se postaral návrh na náhradu nákladů hasičům na nutné školení a zdravotní prohlídky. Proč ne, pokud je to opravdu vyžadováno, nikdo s tím neměl žádný problém. Při dotazu starosty Jiřího Prokeše, o jakou částku se jedná, byl ovšem navrhovatel Josef Mašek již méně sdílný, jelikož si nepřipravil přesnou odpověď. Tato situace u mně vyvolala trpký úsměv, protože tím se předešlé návrhy na šetření zcela spláchly následným hádáním cifer sloužících k vyčíslení uvedeného výdaje. Pár tisíc sem, pár tisíc tam. (Halíře dělají talíře.)

Zastupitelstvo se nakonec po zapracování posledního návrhu do letošního rozpočtu jalo konečně hlasovat o celém dokumentu. Podle očekávání se našlo pět podporovatelů, opozice se zdržela hlasování. Starosta Jiří Prokeš dal čtveřici možnost zdůvodnit svůj krok. Hlavní slova se nesla opět kolem snižování výdajů v souladu s předvolebním programem, což je chvályhodný krok, ovšem nevím, jestli je nutné se za každou cenu hnát za osekávání nákladů. Bojím se totiž, že tento krok by mohl mít za následek horší práci těch dvou zaměstnankyň, výhradně o kterých se víceméně v tomto případě jedná. Asi vymyslím nějakou novou ekonomickou teorii (pokud tedy již neexistuje) hovořící o vztahu výdajů na administrativní fungování obce a kvalitě jejího faktického fungování. Výstupem bude nejspíš graf s podobným průběhem jako má křivka od jistého Arthura Laffera pojednávající o daňové sazbě a skutečné výši vybraných daní.

Rozpočet obce na rok 2013 byl tedy úspěšně, skoro už v hodině dvanácté, přijat. Obec tedy může i v letošním roce fungovat, navíc s potěšitelně vyššími příjmy, tudíž je možné připravovat a realizovat investiční akce, o nichž se doposud zastupitelům ani nesnilo. Ty statisíce navíc by možná mohly mít své ideální využití ve formě spolufinancování větších projektů. Opravíme nakupovanou budovu obecního úřadu? Postavíme fotbalistům hřiště? Zbavíme se rozsáhlé skládky nad koupalištěm? Nebo opravíme silnice? Je toho hodně co dělat. Zastupitelé mají docela dost prostoru na to, aby své nápady pomohly přenést z hlavy na papír a následně i do reality.

Přeji všem devíti zastupitelům bez výjimky, aby se na každé zasedání těšili a na konci odcházeli s pocitem, že přispěli k rozvoji naší obce. My, občané, jim pak za to budeme určitě vděčni.