Cesta do Norska 2013

Dal jsem si osobní předsevzetí. Minimálně jednou ročně bych se rád podíval na fotbal do Trondheimu na místní Rosenborg. Od roku 2007 tenhle plán zatím plním, a tak bylo jasné, že letos nebudu chtít svou šňůru přetrhnout. A tak byl na světě krátký, ovšem veškeré mé podmínky splňující výlet na sever Evropy, samozřejmě do Trondheimu.

Výlet jsem nejdříve naplánoval na 1.-6. listopadu, v práci nebyl s dovolenou problém, a tak už jsem mohl v klidu rezervovat letenky a jízdenky na vlak. Konečný itinerář byl následující:

1.-2. 11. 2013

Kardavec - Příbram - Praha autobusem

Praha - Wroclaw autobusem Polskibus

Wroclaw - Rygge letecky Ryanair

Rygge - Oslo - Trondheim vlakem s NSB

5.-6. 11. 2013
Trondheim - Oslo letiště vlakem s NSB
Oslo - Praha letecky s Norwegian

Praha - Příbram - Kardavec MHD a bus

Hlavní položkou na seznamu s ohledem na cenu byla letenka, Ryanair chtěl za samotnou cestu cca 250 Kč + 650 Kč za zavazadlo. Jízdenka na výlet vlakem (Rygge - Oslo - Trondheim je cca 570 km) vyšla na zhruba 830 Kč. Cesta autobusem do Wroclawi byla levná, sakumprásk vyšla z domova až do Polska na cca 330 Kč. A letiště ve Wroclawi je velmi dobře přístupné tamní MHD, která jezdí od vlakového nádraží (v jehož blízkosti je i autobusové) za 3 zloté, tedy necelou dvacku.

Cesta zpět byla v podobné cenové relaci, jízdenka s NSB byla opět za 249 NOK (tedy 830 Kč), letenka do Prahy za cca 1 200 Kč.

Vyrážíme!

1. listopadu jsem se vydal tedy na cestu. Nemá asi popisovat jízdu na Florenc, to by zvládla i cvičená opice. Cestu do Norska přes Polsko mám už vyzkoušenou (v roce 2012 přes Varšavu, Katowice i Gdańsk), a proto si troufnu poznávat i další polská letiště. Teda ne že bych byl nějaký fanda do polské aviatiky, ale tamní vzdušné přístavy jsou moderní, to hlavně díky Euru 2012, lehce přístupné a hlavně nabízejí do Norska velmi levné letenky. A to do několika destinací (schválně si najděte na seznam destinací operovaných z Gdańsku, i Trondheim tam je).

Na palubě autobusu do Wroclawi - právě opouštíme Florenc

Cesta do Wroclawi je možná několika způsoby. Já preferuji autobus společnosti Polskibus, jsou to pohodlné stroje, na cestě do Polska už nikde nestaví, na palubě je možné se připojit na wi-fi, samozřejmostí je WC.  A připočteme-li, že nás v buse jelo zhruba dvacet, je jasné, že o pohodlí bylo postaráno. Ta cesta prostě neměla chybu. No a za tu cenu? :-)

Ve Wroclawi jsem měl pár desítek minut na to, abych si na tamním vlakovém nádraží dal něco na občerstvenou. Mimochodem stanici vloni a předloni pracně rekonstruovali, je to velký rozdíl oproti starému autobusáku stojícímu nedaleko. Cesta od nádraží (přesněji řečeno ze zastávky Dworcowa) na letiště je zajišťována v intervalu cca 20 minut, samotná jízda trvá asi půlhodinku. Na letišti byl klídek, čisto, prostě ani tady jsem chybičku nenašel, teda ne že bych ji vyloženě hledal. Velmi mě potěšili zaměstnanci na rentgenu i samotné odletové bráně, kteří když viděli můj český pas, snažili se se mnou komunikovat v češtině. Další plus!

Let do Norska na malé letiště jihovýchodně od Oslo byl bez problému. I když na letišti už dlouho před časem odletu stála před odletovou bránou dlouhá fronta lidí, kteří se chystali bojovat o svá vytoužená sedadla, já jsem se usadil do velmi pohodlných křesel a koukal na plochu, kde se toho teda moc nedělo, ale rozhodně to byl lepší plán, než stát dvacet minut ve frontě. A tak jsem nastupoval mezi posledními s vědomím, že místo u okna v podvečerním letu stejně moc výhod nenaskýtá (rozuměj - není co vidět). Ulovil jsem sedadlo ve 30. řadě, tedy skoro úplně vzadu. Zabral jsem místo do uličky, mezi mnou a kolegou sedícím u okna bylo volno, což přispělo k ještě příjemnějšímu zážitku, prostě bylo kam posunout nohy.

Nástup do letadla směr Norsko

Letouny Ryanairu příliš komfortu nenabízejí, ale já si se svou podvýškou stěžovat příliš nemohu. Ano, sedačky jsou docela tvrdé, ale místa na nohy zase až tak málo, hlavně v porovnání s Wizzairem, není. V cca 6 hodin vpodvečer jsme usedli na dráhu letiště Rygge, ještě zbývalo jen vyzvednout zavazadlo a počkat si na 20:35, kdy mi odjížděl autobus na místní vlakové nádraží. 

Na peronu na nádraží Rygge - směr Oslo S odjíždí ze dvojky :-)

Měl jsem tedy dostatek času se navečeřet (ze zásob, samozřejmě), vyčistit zuby, přečíst novinky na netu a hlavně vychutnávat první minuty na norské půdě pro rok 2013. Autobus na místní nádražíčko (jízda je zahrnuta v ceně vlakové jízdenky) jel přesně, jak jinak, takže jsem měl dost času si na peroně vyzvednout v automatu své lístky do Trondheimu i na cestu zpět. Na čas přijela i známá souprava, tentokrát s počáteční stanicí Göteborg. Na hlavním nádraží v Oslo (Oslo S) jsme dorazili na minutu přesně.

Nová tabule v Oslo S

Největší norské nádraží mě už ničím nepřekvapí, na první pohled to tam jako v Norsku moc nevypadá, lidé v centru Oslo opravdu nemají s Norskem moc společného... Ještě jsem si stačil všimnout, že na nádraží vyměnili už dosluhující tabuli s odjezdy za novou. Cca hodinu do plánovaného odjezdu nočního vlaku do Trondheimu jsem strávil částečně brouzdáním po nádraží, ale hlavně jsem se cca půlhodinu před odjezdem nakýbloval na své sedadlo do již přistaveného vlaku. Na sedačce samozřejmě čekal balíček s dekou, nafukovacím polštářkem, špunty do uší a klapkami na oči. Za chvilku jsem usnul, a to ještě před vyjetím na sever, probudil jsem se jen na kontrolu jízdenek. Sedačka vedle mě zůstala celou cestu volná, a tak bylo velmi jednoduché urvat pár hodin spánku.

Příjezd do Heimdalu (poslední stanice cca 15 min. před samotným Trondheimem) znamenal setkání se známou Ellen a odvoz na ubytování :-). Na sobotu 2. listopadu jsem neměl žádný výrazný plán, hlavně jsem chtěl vidět staré známé tváře i místa, žádné objevování jsem si nenachystal. Jelikož se v Norsku na začátku listopadu stmívá už po třetí hodině odpoledne, musí člověk venkovní aktivity plánovat s přihlédnutím k tomuto faktu. A tak jsem si kolem poledne udělal vycházku ke skokanským můstkům, v jejichž sousedství vyrůstá nový stadion pro běžecké lyžování a biatlon. Pěkná procházka.

Zbrusu nová tribuna na lyžařském stadionu v Trondheimu

Neděle měla jako hlavní bod programu zápas Rosenborg - Viking od 18.00. Ale ještě předtím jsem s Ellen a Torem odjeli zkontrolovat jejich chatu v horách cca 70km jihozápadně od Trondheimu. Pěkné prostředí tam mají, to je fakt. Ještě jsme stihli před samotným fotbalem večeři, takže jsme na Lerkendal odjeli s plnými žaludky. Rosenborg v předposledním kole Viking nakonec udolal 2:1, ale moc velká pokoukaná to teda nebyla. Ale RBK stále tímto výsledkem drží naději na titul, vše rozhodne poslední kolo.

Studuji knihu zážítků na chatě v horách; moc příjemné místo!

Lerkendal cca 40 minut před zápasem

Celé pondělí jsem strávil v centru Trondheimu, prohlédl si pár zajímavých míst, viděl pár zajímavých lidí a hlavně si užíval procházku v příjemném počasí (nepršelo, nesněžilo, prostě bylo akorát) v mém milovaném městě. Samozřejmostí je návštěva kavárny ve čtvrti Bakklandet, tam mě to táhne vždycky!

Trondheim

Trochu kýč, já vím

Úterý bylo zase klidnější, jelikož večer měl přijít čas mého odjezdu z Trondheimu. A tak byla náplní dne jen procházka po okolí, jež znám vcelku dokonale. A večer jsme společně koukli na fotbal, Plzeň s Bayernem dávali na placeném kanálu, a tak jsme museli vzít zavděk "jen" duelem Juve s Realem (2:2). No a tesně před 23. hodinou a 30. minutou odjížděl z heimdalského nádraží vlak zpět na jih do Oslo, tektokrát jsem měl koupenou jízdenku na letiště Gardermoen. Cesta nebyla tektokrát tak příjemná, jako její kolegyně zpřed několika dní. A to hlavně proto, že jsem neměl celé dvousedadlo jen sám pro sebe. No, když jsem nemohl spát, zašel jsem si do jídeláku dát si něco na zahřátí (a alkohol to rozhodně nebyl), jízda nakonec utekla vcelku rychle, v půl sedmé jsem vystupoval na letišti.

Ve čtyři ráno v jídelním voze na cestě z Trondheimu do Oslo; v kelímku je horká čokoláda, noviny plné útoku na autobus na norském venkově

Letiště v Oslo prochází zrovna velkou modernizací, přistavují se nové prostory jak ve veřejné, tak i odletové a příletové části. Prostě současné rozměry nestačí pro více než 20 milionů cestujících, kteří tudy ročně projdou. Ale žádné nepříjemnosti nečekejte, fronta na rentgen byla taková normální, jak ji známe i z jiných letišť. Při odletu si po vpuštění do odletové haly nenechám ujít procházku po domácím terminálu, odkud odlétají stroje do všech možných koutů Norska. Kristiansand, Stavanger, Bergen, Sogndal, Kristiansund, Trondheim, Bodø, Tromsø, Kirkenes, Bardufoss, Harstad... Polykám na prázdno, tohle je nádhera :-).

Náš miláček čeká na cestující do Prahy

Po trošce snění jsem se vrátil na zem a prošel jsem vrátky do mezinárodní části, kterou otevírá velký duty-free obchod s na norské poměry levným chlastem. Nic jsem neměl v plánu kupovat, usadil jsem se nedaleko brány, odkud odlétal Boeing 737-800 do Prahy. Měl jsem zarezervované sedadlo v první řadě u okna, což zajišťovalo dost místa na nohy. To se potvrdilo, krátce po vzletu jsem usnul ve velmi pohodlném sedadle, mimochodem tohle byl můj první let, na jehož palubě bylo možné připojit se k wi-fi internetu.

Vi snakkes, Norge!

A cesta z Prahy, kam jsme přiletěli s cca desetiminutovým předstihem, byla jednoduchá. Metro, bus, bus... A jsme doma.

Takže nezbývá než doplnit - ha det bra, Norge!

Norsko má jasno o rozvoji dopravy v dalších deseti letech

12. dubna se norská vláda pochlubila s dlouho očekávaným střednědobým dokumentem zvaným Nasjonal transportplan 2014-2023, který má vyčlenit zhruba 606 miliard NOK (tedy přibližně 2 biliony korun českých) na nové dopravní stavby a projekty vedoucí k lepší situaci na norských silnicích, železnicích, v norských vodách i vzduchu. Premiér Jens Stoltenberg uvedl celý dokument řečí shodující se s dnes běžnými standardy a očekáváními od fungující dopravní sítě: "Sázíme na jednodušší, rychlejší a bezpečnější dopravu v celém Norsku. Preferujeme k životnímu prostředí šetrnou dopravu v městských aglomeracích, chceme efektivní výstavbu velkých dopravních koridorů, které spojují dohromady celou zemi."

Ke zmiňovanému strategickému dokumentu se váže několik příběhů a specifik, z nichž jedno popsal i český server idnes.cz. Výstavbě lodního tunelu se tedy dál věnovat nebudu, pojďme se ale porozhlédnout po dalších projektech.

IC triangl(?) kolem města Oslo

Jako fanouška železnic mě samozřejmě nejvíce zajímá rozvoj právě tohoto druhu dopravy. Metropolitní oblast kolem Oslo nyní zahrnuje zhruba 1,5 milionu obyvatel. Je samozřejmě nemožné, aby všichni, kteří bydlí na "venkově" a pracují v centru hlavního města, dojížděli individuálně. Proto se vláda snaží nasměrovat cestující do vlaků, které jsou již dnes často využívané, ale svou kapacitou (hlavně tratě) stačit za chvíli zcela jistě nebudou. Rozšířením a zrychlením dopravy kolem města Oslo se zabývá projekt na výstavbu a zmodernizování (zdvojkolejnění) železnic do pomyslného trojúhelníku, v němž je metropole samozřejmě středem.

IC triangl v okolí Oslo (zdroj: nho.no)

Plánovaných 55 minut cesty z Tønsbergu či Hamaru  (dnes u obou přibližně hodina a 22 minut)  do Oslo či pouhých 25 minut z Mossu činí z nabídky železničního spojení velmi konkurenceschopnou alternativu individuální automobilové dopravě. Je také známo, že velká norská města se potýkají s nedostatkem volných bytů, takže obyvatelé mohou v klidu uvažovat o tom, že budou bydlet ještě dál než jen na předměstí, a do práce se dostanou bez jakýchkoliv problémů.

Trojúhelník železnic v okolí Oslo bude vlastně rozšířen ještě o jeden úhel (ano, v tom případě už to nebude trojúhelník, můžeme tomu už říkat síť :-) ), který bude znamenat výstavbu zcela nové trati ze Sandviky do Hønefossu, tzv. Ringeriksbanen. Po tomto úseku budou pak jezdit vlaky na slavné Bergensbanen, čímž se doba nutná k překonání vzdálenosti mezi dvěma největšími norskými městy zkrátí o zhruba hodinu.

Zcela nová trať Sandvika - Hønefoss (zdroj: aftenposten.no)

Ministr životního prostředí se zpozdil
O nezbytnosti modernizace jednotlivých úseků na Bergensbanen přesvědčil sám sebe i ostatní účastníky tiskové konference konané 9. dubna v Bergenu ministr životního prostředí Bård Solhjell. Ten na schůzku s novináři naplánovanou na osmou hodinu ranní do prostor bergenského vlakového nádraží přijel se zpožděním. Z hlavního města totiž cestoval nočním vlakem, který ovšem svou cestu o hodinu a čtyřicet minut prodloužil. Tato zajímavá shoda okolností jistě přinesla Solhjellovi ještě více munice v boji za rozšíření a modernizaci železnic.

Vzhůru na sever
V mém milovaném kraji Trøndelag se cestující mohou těšit na rozvoj dopravy z Trondheimu na sever a východ. Plánuje se zdvojkolenění úseku Hell - Værnes (letiště), elektrifikaci tratí z Trondheimu do Steinkjeru i na švédskou hranici. Cestující se mohou těšit na nové vlaky i menší čas nutný k překonání daných úseků.


Silnice dostanou celých cca 300 miliard
Samozřejmě se největší porce z rozpočtovaných peněz dostane na silnice. Norsko potřebuje zkapacitnit a tím pádem i zrychlit dopravu kolem velkých měst, třeba situace ve městě Oslo i jeho nejbližším okolí je neudržitelná.


Dle mého názoru je nejzajímavější projekt na snížení doby nutné k překonání vzdálenosti mezi městy Kristiansand a Trondheim z dnešních 20 hodin na pouhých sedm. Silnice E39 prochází oblastí fjordů a samozřejmě musí překonávat vodu pomocí lodní dopravy. Plán na výstavbu nových mostů a tunelů je velkolepý, mostem bude překonán i slavný Sognefjord. Více napoví následující video.

 

Nutné je i zmínit plán na další modernizaci a zkapacitnění slavné E6, po níž vstupuje velká část návštěvníků ze Švédska do Norska a i další jejich cesty po Norsku jsou spojeny právě s E6. 

Letiště
Norská letiště ve velkých městech jsou na či dokonce za hranicí své kapacity. Norové rádi létají, jak by také ne při poměru cena/výkon (samozřejmě z jejich pohledu). Na letišti v Oslo již nyní zaznamenáme velkou stavební aktivitu, která má za cíl vybudovat rozšíření stávajícího terminálu o nový "prst", celá akce by měla být hotova k roku 2019. Bergen také čeká velká akce, kdy současný terminál bude sloužit jen malé části dopravy, vedle něho bude stát nový terminál 3. I letiště Værnes u Trondheimu prochází přestavbou, před několika málo dny byl otevřen nový prostor pro větší a komfortnější bezpečnostní kontrolu cestujících, několik týdnů nazpět oslavilo letiště zprovoznění dalšího pásu na zavazadla, staví se i terminál pro malé letouny zajišťující dopravu do okolních měst a městeček, součástí je i pohodlnější spojení letiště a přilehlé železniční zastávky.

Samozřejmě se nezapomíná i na další letiště - Stavanger, Tromsø, Kristiansand či Aalesund také projdou či procházejí určitou modernizací. Zcela nové letiště by mohlo vyrůst v regionu Helgeland.

Helgeland (zdroj: visithelgeland.com)

Miliardy pro chodce a cyklisty
Nezapomnělo se ani na lidi, kteří k dopravě potřebují pouze své vlastní síly. Více než osm miliard půjde na projekty související s výstavbou cyklistických stezek, vyznačováním pásů pro cyklisty, budováním nových chodníků atp. Cílem takových opatření je zajistit, aby se dnešní čtyři procenta z celkového množství cest absolvovaných v sedle kola zvýšila na procent osm v průběhu následujících deseti let.

Na co se možná zapomnělo?
Osobně bych přivítal, kdyby se Norsko ještě více věnovalo rozvoji dálkové železniční dopravy, tedy výstavbě nových vysokorychlostních koridorů spojujících Oslo s Bergenem, Stavangerem či Trondheimem. Nyní se mezi těmito městy létá, trasy jsou na seznamu těch nejfrekventovanějších na území Evropy, v roce 2010 bylo spojení Oslo-Trondheim dokonce na osmém místě, kam se "hrabe" Milán-Řím či Berlín-Mnichov! Z centra Trondheimu do centra Oslo by se po výstavbě rychlých železnic dalo dostat ne za třetinu dne, jak je tomu dnes, ale třeba spíš za 250 minut. Je to jen vzdálený sen?

Zdroje: ntp.dep.no, http://www.aftenposten.no, http://www.tu.no/, http://www.nho.no/, http://www.aftenposten.no

Boavista FC - tak jak to tedy vlastně je?

Ve druhé polovině února obletěla všechny fanoušky portugalského fotbalu zpráva o vyřčení verdiktu Portugalské fotbalové federace (FPF), přesněji řečeno jejího právního oddělení, který má anulovat veškerá rozhodnutí o vině představitelů klubu Boavista FC Porto (BFC) v korupční aféře známé jako apito dourado (zlatý hvizd). Právě BFC byla jedním z klubů, které dostaly netvrdší tresty. Tím hlavním bylo přeřazení klubu z nejvyšší portugalské soutěže do druhé ligy, ovšem spíše došlo k nastartování úpadku celé Boavisty. Nyní hraje BFC třetí ligu, kde se v tzv. severní skupině potácí uprostřed tabulky. Tým vedený známým jménem Petit (neplést s tím vlasatým francouzským jmenovcem Emanuelem) nemá žádné šance postuoupit o úroveň výše sportovní cestou, proto se naděje všech fanoušků šachovnicovitého dresu upírají k dalším krokům prováděným v centrále portugalského fotbalu.

Tento stadion si přece zaslouží lepší soutěž, než je 3. liga...

Totiž ani samotná FPF neví, jak se k celé situaci postavit. Jediné, co z rozhodnutí vyplývá, je fakt, že svazoví právníci rozhodli o osvobození Boavisty a očištění klubu. Tečka. Ovšem následky mohou být různé. Bude to opravdu přeřazení BFC zpět do nejvyšší soutěže, tedy tam, odkud byla v roce 2008 vystrnaděna? Bude součástí kompenzace i nějaká (=nemalá, představenstvo klubu chce 25 milionů euro) finanční náhrada? Případné dosazení BFC zpět mezi prvoligovou elitu by mohlo znamenat určitý zmatek v nedávno aktualizovaném systému nejvyšších soutěží. Současný prvoligový peloton zahrnuje šestnáct týmů. Druhá liga má dvaadvacet účastníků, tři třetiligové skupiny mají každá po šestnácti zástupcích. Bude-li BFC navrácena zpět tam kam patří, s největší pravděpodobností se na svazu vybere nejjednodušší varianta - ligu bude v příštím roce hrát sedmnáct týmů.

Celý proces portugalského vypořádávání se s relikty minulosti pečlivě sledují i zástupci evropského i světového fotbalu. FIFA kupříkladu varovala, že pokud dojde k návratu BFC do nejvyšší soutěže, bude se sama muset celým případem zabývat pečlivěji a v případě prokazatelného pochybení ze strany FPF hrozí až sankce na úrovni reprezentačních týmů. Tento akt však považuji jen za upozornění ze strany nejvyšších světových fotbalových představitelů, aby portugalská strana přistupovala k případu s největší možnou obezřetností.

Chtěli byste takovou šálu Boavisty? Stačí kontaktovat autora na novotny.rbk(at)centrum.cz

Samotný klub se v současném období nepotýká s úspěchy ani ze sportovního hlediska, ani z hlediska ekonomického. Třetí liga fanoušky neláká diváky, sponzory ani hráče, provoz třicetitisícového stadionu také stojí velké peníze. Aby si BFC zajistila alespoň nějakou budoucnost, dostává se docela velké pozornosti mládežnickým týmům. Junioři, kteří se nedávno vrátili do nejvyšší soutěže, bojují o udržení se mezi portugalskou elitou, to samé platí o některých žákovských kategoriích. Bojím se, aby se připadné odškodnění ve formě návratu do první ligy i určité finanční náhrady nepodepsalo negativním způsobem právě na mládežnických týmech. Boavista totiž není finančně srovnatelná s velkými portugalskými kluby, i slavná epocha na přelomu století byla pravděpodobně jen souhrou příjemných okolností. Dnes bude nutné klub opět budovat od základů, a jestliže technické zázemí je na úrovni, musí se upřít pozornost na mládežníky (skvělým příkladem je spolupráce klubu s AC Milán v nejmladších kategoriích), nutné je i podporovat samotnou značku BOAVISTA FC a nehazardovat s ní. Jméno Boavista má totiž v Evropě ještě určitý zvuk.

Jako fanoušek Boavisty musím vzhlížet ke slovům prezidenta Joãa Loureira - "Jednoho dne se Boavista vrátí na místo, které si zaslouží." Doufejme, že to bude co nejdříve. Mezi portugalskou i evropskou elitou mi totiž černo-bílá šachovnice na podkladu ze zeleného trávníku moc chybí. Força Boavista.

Máme rozpočet, třikrát hurá!

Jelikož jsem po určité době zavítal na zasedání zastupitelstva obce Hluboš, rád se s vámi podělím o své dojmy. Jen na začátek připomínám, že nejsem vázán příslušností k žádnému ze dvou politických seskupení, která v současném zastupitelstvu vystupují, nemusím se tedy nikomu zpovídat ani se za své názory schovávat. To jen na úvod. 

Hlavním bodem zasedání bylo schválení obecního rozpočtu pro rok 2013. Je také nejvyšší čas, protože už nyní obec hospodaří/hospodařila v tzv. rozpočtovém provizoriu, případné prodloužení doby bezrozpočtové by mělo za následek pro obec nepříliš příjemné skutečnosti.  

Ovšem schválení rozpočtu, který navrhnul starosta obce, nebylo zcela jednoduché. Osobně velmi kvituji, že se někteří zastupitelé snaží o diskusi nad jednotlivými položkami. Bylo by totiž příliš jednoduché (a já se domnívám, že i nežádoucí), kdyby byl rozpočet přijat bez jakékoliv připomínky. Pravomocí a řekl bych, že i povinností našich zástupců (stejně jako nás „obyčejných“ občanů) je podávat připomínky k navrženému. Bohužel mám pocit, že veškeré objektivní námitky byly zatlačeny do pozadí vinou nevraživosti, která mezi některými členy zastupitelstva vládne. Atmosféra při projednávání některých bodů není pak příliš příjemná a obávám se, že tato nesouhlasnost vycházející spíše z osobní roviny následně přechází na kvalitu práce zastupitelstva.

Abych byl trochu konkrétní, zastupitel Josef Mašek podporován zbylými třemi kolegy ze společné kandidátky opět otevřel téma odměňování dvou zaměstnankyň obecního úřadu. Můj osobní dojem, že se z balíčku na oko obsahujícího krásně znějící pojem úspory vyklubala opět osobní antipatie, aniž by byla podpořena jediným rozumně znějícím argumentem. Zastupitel Jindřich Dvořák přispěl do diskuse citací ze Zákoníku práce, z něhož podle páně Dvořákova vyjádření vyplývá, že osobní ohodnocení pracovníků může být sníženo pouze v případě porušení pracovních povinností (jednoduše řečeno). Tato myšlenka měla být asi tím jasným argumentem, který by mohl tuto zcela neplodnou diskusi ukončit. Ovšem opoziční čtveřice se citace ze zmíněné legislativní normy chytla a snažila se jít cestou nalezení alespoň nějakého provinění paní účetní a sekretářky, aby se objevil alespoň maličký drápek, jehož pomocí by se bylo možné zachytit…

Pak se jednalo nad dvaceti tisíci kč určenými do kolonky pod názvem „cestovné“. V rámci celého rozpočtu se jedná o jednu z těch nejdrobnějších položek. Nikam nevedoucí rozprava nad drobnými (ovšem nepopírám, že halíře někdy opravdu dělají talíře) skončila opět patem. O závěr diskuse nad rozpočtem se postaral návrh na náhradu nákladů hasičům na nutné školení a zdravotní prohlídky. Proč ne, pokud je to opravdu vyžadováno, nikdo s tím neměl žádný problém. Při dotazu starosty Jiřího Prokeše, o jakou částku se jedná, byl ovšem navrhovatel Josef Mašek již méně sdílný, jelikož si nepřipravil přesnou odpověď. Tato situace u mně vyvolala trpký úsměv, protože tím se předešlé návrhy na šetření zcela spláchly následným hádáním cifer sloužících k vyčíslení uvedeného výdaje. Pár tisíc sem, pár tisíc tam. (Halíře dělají talíře.)

Zastupitelstvo se nakonec po zapracování posledního návrhu do letošního rozpočtu jalo konečně hlasovat o celém dokumentu. Podle očekávání se našlo pět podporovatelů, opozice se zdržela hlasování. Starosta Jiří Prokeš dal čtveřici možnost zdůvodnit svůj krok. Hlavní slova se nesla opět kolem snižování výdajů v souladu s předvolebním programem, což je chvályhodný krok, ovšem nevím, jestli je nutné se za každou cenu hnát za osekávání nákladů. Bojím se totiž, že tento krok by mohl mít za následek horší práci těch dvou zaměstnankyň, výhradně o kterých se víceméně v tomto případě jedná. Asi vymyslím nějakou novou ekonomickou teorii (pokud tedy již neexistuje) hovořící o vztahu výdajů na administrativní fungování obce a kvalitě jejího faktického fungování. Výstupem bude nejspíš graf s podobným průběhem jako má křivka od jistého Arthura Laffera pojednávající o daňové sazbě a skutečné výši vybraných daní.

Rozpočet obce na rok 2013 byl tedy úspěšně, skoro už v hodině dvanácté, přijat. Obec tedy může i v letošním roce fungovat, navíc s potěšitelně vyššími příjmy, tudíž je možné připravovat a realizovat investiční akce, o nichž se doposud zastupitelům ani nesnilo. Ty statisíce navíc by možná mohly mít své ideální využití ve formě spolufinancování větších projektů. Opravíme nakupovanou budovu obecního úřadu? Postavíme fotbalistům hřiště? Zbavíme se rozsáhlé skládky nad koupalištěm? Nebo opravíme silnice? Je toho hodně co dělat. Zastupitelé mají docela dost prostoru na to, aby své nápady pomohly přenést z hlavy na papír a následně i do reality.

Přeji všem devíti zastupitelům bez výjimky, aby se na každé zasedání těšili a na konci odcházeli s pocitem, že přispěli k rozvoji naší obce. My, občané, jim pak za to budeme určitě vděčni.