Víkend zase trochu jinak a jinde

Vzpomínáte, jak jsem se pro výlet do Lisabonu rozhodnul vlastně čirou náhodou, jen prostě, že jsem procházel kolem vlakového nádraží? Podobná situace nastala i o posledním víkendu. V sobotu jsem se utrhnul a prostě jsem se vydal do Coimbry, města asi 100 km jižně od Porta. Jedná se o slavné město s jednou z nejstarších univerzit na celém světě. No a věděl jsem, že v nedělním odpoledni hraje pár kilometrů odtamtud Boavista svůj další ligový zápas. Takže znovu - příjemné s užitečným :).

Do Coimbry jsem přijel v sobotu večer, v rychlosti jsem si prošel město a šel jsem vcelku brzo spát. To hlavní následoval až v neděli. Po ránu jsem si vyšel do liduprázdného centra města, které se pne po kopci a špičku tvoří právě ta zmiňovaná univerzita. Přiznám se, že jsem čekal od univerzity trochu víc. Rektorát mají úžasný, to bezpochyby, ale ostatní budovy nejsou zase tolik atraktivní a zdá se, že ani tamní instituci zrovna netrápí přebytek peněz. Pouze z historie se očividně žít nedá...

Město má krásnou polohu, centru se rozprostírá na docela strmém kopci, dole v údolí teče řeka Mondego. Ve stinných uličká si člověk chvílemi připadá jako v lisabonské Alfamě, ale něco tomu přeci jen chybí. Možná trochu zapracovat na úklidu, "pár kaček" investovat do opravy letitých povrchů ulic. Jak je to přeci jednoduché.

Procházku jsem mírně přerušil v místní botanické zahradě, která byla otevřena (zdarma) i během nedělního dopoledne. Skoro abych se ve stínu těch všech palem a himálajských jehličnanů bál, v celé zahradě jsme byli všehovšudy čtyři osoby, z nichž jedna patřila sekuriťákovi. Zahrada je pěkná, škoda že je spousta jejích částí pro veřejnost uzavřena.

Po prohlídce města jsem se pomalu začal chystat do Pampilhosy, městečka (typu Březnice), kde hrají třetí nejvyšší portugalskou ligu. Cesta vlakem trvala z Coimbry 15 minut, pak jsem ještě chvilku hledal místní stadionek, kde jsem setkal se starými/mladými známými od Boavisty. Přivítán slovy "Co zrovna ty proboha děláš na takovém místě uprostřed ničeho?" jsem pak prošel brankou ke hřišti, kterému vévodila tribunka s pěti řadami a kapacitou pěkných tří stovek diváků. Zbytek stadionku tvořilo zábradlíčko ve výšce zhruba půl metrů nad zemí. Na zemi se válela spousta malých, ale v určitých situacích nebezpečných kamínků. Franciscův předpoklad o nulové bezpečnosti aktérů na hřišti komentovaný nějak ve smyslu tohle nedopadne dobře se na konci duelu víceméně vyplnil... 

Ještě dodám, že se hřištěm sousedilo ještě jedno s poněkud modernější tribunkou, kterou nejspíš ještě nestihli dokončit, takže především hráči museli vzít zavděk starými (typ Pičín) šatnami místo těch zbrusu nových v útrobách zmiňované tribunky. Zápas byl nudný, skončil 0:0, ale o rozruch se postarali příznivci obou týmů, kteří nejspíš nechtěli nedělní odpoledne strávit jen čučením na dvaadvacet nekopů pobíhajícíh po hřišti. 

Výsledkem byla nejdříve menší honička ještě během zápasu, té se někteří z nás včetně mě poněkud nehrdinsky vyhnuli ústupem na hřiště, na jehož druhém konci se v klidu pokračovalo ve hře. Po zápase se tvrdší jádro fans Boavisty nesmířilo s tím, že tvrzení v takové prdeli přece nemůžeme nechávat body hráči nevzali za své, a tak si to s nimi jali vyřizovat z očí do očí. Výsledkem byla solidní vřava před kabinami, kterou jsme my ostatní sledovali z povzdálí. Hlavním aktérem měl být všemi neoblíbený trenér Boavisty, který si podle všeho vcelku úspěšně vsugeroval pocit, že je bratrem slavnějšího krajana Mourinha, a tak se také tak chová a obléká. Nutno uznat, že to mu jde slušně. Jen trenérské schopnosti po kolegovi ještě nestačil přebrat.

Po duelu jsem se v klidu přesunul na nádraží (na stadionku ještě v tu dobu nejspíše pokračovalo divadelní představení), odkud jsem se odporoučel na chvilku zpátky do Coimbry pro baťoh. Dvě hodinky večerním vlakem do Guimarãeše povedený výlet uzavřely se vším komfortem.

Teď zase chvíli budu pilně studovat, ale na začátek února mám za pár kaček letenky do španělské Valencie, tak ještě musím tak trochu vymyslet, jak bych to tam měl zorganizovat. Ve hře je pár zajímavých variant (včetně jedné fotbalové samozřejmě).

Ještě bleskově o počasí. Přede dvěma roky to tu bylo o poznání méně snesitelnější. Sice je zataženo, prší však jen trošku a na víkend plánují slunečno, i když trochu chladněji (rozuměj 8°C ve stínu přes den).