Jeden lednový pátek ve slunném Aveiru

Pozoruji, že se tyto stránky pomalu mění v průvodce po Portugalsku. Pojďme tedy v načaté práci pokračovat. Tentokrát vás zavedu do Aveira, města vzdáleného zhruba jako Příbram od Prahy. Vydal jsem se tam příměstskými vlaky (nejdříve Guimarães - Porto, tam přestup na Porto - Aveiro, to samé samozřejmě v opačném gardu na cestě zpět), kde přepravují jízdní kola zdarma. 

Vzbudil jsem se nezvykle brzy, už v 7!!. Chvilku před osmou ranní mi totiž odjížděl vlak do Porta, následoval krátký přestup v tomto městě a po desáté hodině jsem již vystupoval v Aveiru. Krásné slunečné počasí slibovalo pěkný výlet, jen trochu foukalo, což mi však na náladě neubíralo. Pro cestování v Aveiru a okolí jsem použil do mobilu nově nainstalovanou GPS navigaci. Sice jsem určitě vypadal jako magor, když jsem jednou rukou držel řídítka kola, druhá ruka svírala mobil tak, abych byl schopen se podle jeho návodu orientovat.

Jako první místo jsem chtěl navštívit místní fotbalový stadion, jeden z deseti z EURA 2004. Právě Aveiro hostilo dva zápasy české reprezentace na tomto úspěšném mistrovství. Slavný duel s Nizozemskem (s výsledkem 3:2 pro naše barvy) se odehrál právě na tomto stadionu. Ten se nachází asi čtyři kilometry od města samotného, ale na kole nebyl problém se k němu dostat. Arénu zvenčí připomínající pestrobarevný cirkus jsem nejdříve obkroužil, pak jsem zkusil štěstí a šel se na recepci zeptat, jestli můžu udělat pár fotek i z tribun. Milá paní sice moc anglicky nerozuměla (rozhodně míň než já portugalsky), ale jasně pochopila, o co ji žádám. Vyvezli jsme se výtahem do prvního patra do jednoho z VIP skyboxů, odkud jsem nafotil pár obrázků. Poděkoval jsem a jel jsem zpátky do města.

Aveiro je nazývané portugalskými Benátkami, jelikož jeho ulice semtam tvoří vodní kanál s malými loďkami. Tohle město se mi rozhodně líbilo více než slavná Coimbra. V turistických informacích jsem si vyzvedl mapku města, dozvěděl jsem se, kam bych se měl podívat, kudy se dostanu na pláž atp. Mimochodem, pláž byla podle paní vzdálená celých 10 kilometrů, to jako že je strašně daleko...

S GPS jsem se neztratil a za chvilku jsem už pozoroval nejvyšší portugalský maják (a 19. nejvyšší na světě) tyčící se do výšky 62 metrů. Není to takový klasický maják z pohlednic, tedy ten, který postává na vysokém útesu a jehož zdi častují vlny rozbouřeného moře. Aveirenský maják postává klidně na konci pláže a celého rekreačního resortu a ukazuje cestu do rozsáhlého přístavu.

Jinak na pláži se bavili surfaři, ona teplota vody (cca 14°C) žádnou další rozumnou aktivitu ani nepovoluje. Moře od blízkých obydlí oddělují písečné duny, které se tu místní snaží všemožně chránit. Přímořské středisko je plné barevných domků s tradičními bílo-jakkolivbarevnými pruhy. Právě tyto domy jsou pro mě samotného poznávacím znamením Aveira a jeho okolí. Pomalu se blížila třetí hodina odpolední, takže jsem se odebral zpátky do centra města, blíže k vlaku.

Návštěva Aveira by asi nebyla úplná bez ochutnání tradičního dezertu zvaného ovos moles, což je v podstatě jen žloutek s cukrem uzavřený do tvaru z jedlého papíru. S kafíčkem... proč ne? :) Večer jsem se pak vracel zpátky vcelku plnými vlaky do Porta a následně do Guimarãese. Tedy znovu do města, kde kola znají (narozdíl od Aveiřanů, tam jezdí na kole dost místních) jen z obrázků. A příměstské vlaky jsou bohužel na cyklisty kromě jízdného zdarma připravené jen mizivě, spíše nijak. Místo zaháknutí kola někam ke stropu a ušetření místa jsem musel kolo opřít o sloupek, i přesto jsem spolucestujícím podle mého názoru vcelku překážel. Ale udělal jsem všechno pro to, aby tomu bylo v co nejmenší míře.

Ale garantuji, že tohle nebyl poslední výlet vlak & kolo ;). Mimochodem, takové počasí, jaké bylo v ten pátek, se tu drží už pěkných pár dní. Přes den je cca 10°C, v noci kolem nuly, obloha bez mráčků, ale na druhou stranu vcelku studeně fouká. Stejně je to parádní leden!

Příští trip-report bude nejspíše z Valencie, Alicante a dalších míst na španělském pobřeží, kam se chystám příští týden :) .