Dobrý den do Čech! Tuhle zprávu píšu z univerzitní knihovny, kde pomalu začínám pracovat na projektu, který nese název "Železniční trať Porto-Guimarães". Taky mě ještě dneska navečer čeká portugalština, o které bych se dneska chtěl trochu více rozepsat.
Jak už jsem zmiňoval v přecházejících příspěvcích, lekce portugalštiny jsou de facto jedinou typickou školní povinností, kterou tu mám. Občasné docházení na vedoucím projektu a průběžná práce na zadaném tématu se jako pravidelná školní aktivita jako taková považovat nedá, není prostě časově přesně vymezená. Portugalština oproti tomu má jasný řád, zatím mi připadá jednoduchá, on ten půlrok studia tohoto jazyka na domovské univerzitě k něčemu přece byl. Když vidím, jak se ostatní trápí s výslovností a nemůžou pochopit, proč tohle a jak je možné tamto.
Kromě 3x dvou hodin ve škole musím samozřejmě pracovat i na "domácích" úkolech. A před pár dny jsem získal další možnost tréninku. Už mám spolubydlícího, jmenuje se Pedro (jako ta žvejka). Nevím, jestli je pro mě štěstí nebo nehorázná smůla, že on nemluví anglicky. Potvrzuje tak moje poznatky, že Portugalci zrovna lingvisti nejsou. A umíte si asi představit, jak může vypadat rozhovor mně, který je rád, když portugalsky pozdraví, a jeho, který má portugalštinu jako rodný jazyk. A tak povídání, které by v angličtině zabralo sotva deset minut, se v portugalštině s pomocí nákresů, rukou a nohou protáhlo na dvě hodiny. Ale zase jsem se dozvěděl o finanční situaci v Portugalsku, jak to tu vypadalo při přechodu na euro atp. Je to pro mě další motivace se víc a víc učit portugalštinu, protože nepředpokládám, že by Pedro zdokonaloval svou angličtinu.
Fotky žádné nemám, nikam moc nejezdím. Spíš se těď soustředím na školu, aby mi něco neuteklo. I počasí se tu trochu zkazilo, fouká tu studený vítr od severu, takže i když svítí sluníčko, teplota nevyleze víc jak na šestnáct stupňů. Já tedy vytahuju mikinu, místní skoro zimní bundy :).
Jak už jsem zmiňoval v přecházejících příspěvcích, lekce portugalštiny jsou de facto jedinou typickou školní povinností, kterou tu mám. Občasné docházení na vedoucím projektu a průběžná práce na zadaném tématu se jako pravidelná školní aktivita jako taková považovat nedá, není prostě časově přesně vymezená. Portugalština oproti tomu má jasný řád, zatím mi připadá jednoduchá, on ten půlrok studia tohoto jazyka na domovské univerzitě k něčemu přece byl. Když vidím, jak se ostatní trápí s výslovností a nemůžou pochopit, proč tohle a jak je možné tamto.
Kromě 3x dvou hodin ve škole musím samozřejmě pracovat i na "domácích" úkolech. A před pár dny jsem získal další možnost tréninku. Už mám spolubydlícího, jmenuje se Pedro (jako ta žvejka). Nevím, jestli je pro mě štěstí nebo nehorázná smůla, že on nemluví anglicky. Potvrzuje tak moje poznatky, že Portugalci zrovna lingvisti nejsou. A umíte si asi představit, jak může vypadat rozhovor mně, který je rád, když portugalsky pozdraví, a jeho, který má portugalštinu jako rodný jazyk. A tak povídání, které by v angličtině zabralo sotva deset minut, se v portugalštině s pomocí nákresů, rukou a nohou protáhlo na dvě hodiny. Ale zase jsem se dozvěděl o finanční situaci v Portugalsku, jak to tu vypadalo při přechodu na euro atp. Je to pro mě další motivace se víc a víc učit portugalštinu, protože nepředpokládám, že by Pedro zdokonaloval svou angličtinu.
Fotky žádné nemám, nikam moc nejezdím. Spíš se těď soustředím na školu, aby mi něco neuteklo. I počasí se tu trochu zkazilo, fouká tu studený vítr od severu, takže i když svítí sluníčko, teplota nevyleze víc jak na šestnáct stupňů. Já tedy vytahuju mikinu, místní skoro zimní bundy :).
Žádné komentáře:
Okomentovat