Zase na chvilku v Uherském Hradišti

Na začátku druhé poloviny září roku 2020 jsme se (já a synovec Honzík) vydali opět objevovat krásy Slovácka. Tenhle výlet byl pojat spíš jako dárek Honzíkovi k jeho 13. narozeninám, které oslavil pár dní před tou cestou. V plánu bylo vyrazit ve čtvrtek odpoledne směr Morava, tam vydržet až do nedělního návratu. 

Ve čtvrtek tedy jedeme nejprve autobusem z Příbrami do Prahy, odtamtud už pěkně starým známým Leo Expressem až do Starého Města u Uherského Hradiště. Vezeme se třetí třídou, což je v případě Leo Expressu třída zvaná Economy plus, v ceně lístku tedy máme nějaké občerstvení, další si dokupujeme. Místa máme u "čtyřsedadla", proti nám ale nikdo nesedí, takže z rozklápěcího stolku uděláme pěknou hodovní desku 😎.

Fantova budova s kavárnou - hlavní nádraží v Praze.

Do Starého Města dorážíme načas, na nádraží už nás čeká odvoz do Uherského Hradiště - tentokrát se svezeme autem, jelikož jsme domluveni, že místním předáme zásilku od kolegyně z práce a na oplátku nás dovezou do Hradiště k našemu ubytování na kraji města. Win-win situace pro všechny. Na ubytování dorážíme v cca 20:30, přebíráme klíče a už si odemykáme garsonku, která bude naším útočištěm až do neděle.

Hody na palubě Leo Expressu

Sushi už se stalo takovou tradicí.

V pátek ráno bylo trochu chladno (byť slunečno), přesto jsme nelenili a po snídani pěšky vyrážíme nad město ke skanzenu Rochus. Tam od 10 hodin máme vlastně VIP prohlídku místního areálu, jednoduše proto, že ve všední den dopoledne do podobných areálu asi moc návštěvníků nechodí. Skanzen je maličký, všeho všudy 3 objekty, kolem nějaký seník, včelín atp. Ale pěkná třičtvrtěhodinka to byla!

Rozcestník při cestě na Rochus

Honzík a budovy skanzenu

Jaké by to bylo ležet za pecí?

Od skanzenu je skvělý pohled na město i širé okolí.

Ze skanzenu putujeme ještě dál do lesů, polí a luk, nevracíme se tedy hned do Hradiště, ale vydáváme se na zhruba šestikilometrovou trasu, jejímž hlavním bodem je rozhledna Rovnina. Na začátku putování si sice vyslechnu něco o nudě a trapnosti rozhleden, ale myslím nakonec, že výlet měl docela úspěch. 

Z rozhledny Rovnina je pohled taky pěkný.

Jsme v Hradišti - vinařské části Mařatice.

Vracíme se do našeho bytečku, cestou nakoupíme v Kauflandu. Po obědě pak v cca 14:30 doputujeme do aquaparku, což byl jeden ze stěžejních bodů itineráře. V pátek totiž na/večer v místní finské zážitkové sauně probíhají tzv. ceremoniály, v létě vzhledem k nízké oblíbenosti saun tyhle procedury neprobíhaly, takže se dá říct, že jsme do Hradiště přijeli vlastně kvůli tomu. Po příchodu do aquaparku a krátké aklimatizaci na tobogánech a v divoké řece přecházíme do horního patra, kde je zase klid a mír a my se tu plácáme právě až do šesté hodiny podvečerní. Právě tehdy začíná první ceremoniál toho dne, kde je kromě našeho průvodce kromě náš ještě další dvojice pánů. Celkem pět lidí uprostřed velké sauny, kde program ubíhá tak, že ani netušíte, že už tam sedíte ve vedru 10 minut. Honzík odchází jako první, my ostatní vydržíme ještě asi dvě další minuty. Zajímavý a krásný zážitek to byl 👍. V areálu bazénu vydržíme asi do půl deváté, vracíme se zase přes Kaufland (kupujeme třeba pizzu k večeři) domů.

V sobotu jsem měl v plánu vyrazit do Vlčnova, kde jsem chtěl sehnat tradiční místní dobrotu - vlčnovské koláčky (vdolečky). Honzík do mě ale pořád hučí, že tam jezdit nemáme, že nechce atp. Asi tušíte, jak to dopadlo... Takže v jedenáct vyrážíme do Uherského Hradiště do centra, abychom nakoupili něco, co chceme vzít domů (tedy Jarošovské pivo), a narážíme i na cukrárnu, kde prodávají balení vlčnovských koláčků. No, asi to tak mělo být 😁.

Cestou z města na ubytování - ulovili jsme vlčnovské vdolečky, jdeme je vyložit a šup do aquaparku. Bydleli jsme kousek od řeky Moravy.

Nebude žádné překvapení, že odpoledne zase trávíme v aquaparku. Další možná náplň dne - fotbal mezi Slováckém a Příbramí - padá, protože v kádru našich řádí covid. Takže stadion sledujeme v době, kdy se mělo hrát, maximálně z výšky terasy saunového světa - ano, správně, zase jsme strávili nějakou dobu v prohřívárnách různého typu, kratší čas taktéž v ledové studně.

Stadion zůstal v době předpokládaného zápasu Slovácka s Příbrami tichý, nehrálo se :(

Cestou z aquaparku jsme se zastavili na místním zimáku.

V neděli máme lístky až na polední vlak do Prahy, takže máme část dopoledne volnou. Původně zamýšlené běhání kolem řeky bere za své, když Honzík pokašlává. V dnešní době fakt není rozumné ve větší míře nastydnout, to by se člověk stal trochu terčem všeobecného opovržení a lynče. Takže se válíme.

Za chvíli ale balíme, mně se moc nechce tahat zavazadla přes půlku města, a tak se snažím najít nějaký taxík, jež by nás odvezl k nádraží. Ale žádný taxikář čas nemá, vyrážíme proto pěšky. Aspoň, že je to po rovině. Na nádraží ještě kupuji nějaké občerstvení, další na stolek našich sedadel přibývá po návštěvě minibaru. Cesta do Prahy trvá asi čtyři hodiny, máme docela zpoždění. Ale jedeme v první třídě, kde je klídek a nemusíme se tedy moc bát případné nákazy. 

Domů první třídou.

V Příbrami přistáváme v pět odpoledne, za chvilku spát a jeden do práce, druhý do školy. Uteklo to...