Fotbalisté trondheimského Rosenborgu zase postoupili do základní skupiny Evropské ligy, což pro mě znamenalo nejprve při losu držet palce, aby Norové dostali do skupiny soupeře z míst, které je možné relativně jednoduše navštívit (tzn. žádný Ázerbajdžán, Rusko, Ukrajina nebo různé -spory v Turecku). Los dopadl vzhledem k destinacím relativně dobře, RBK se mohl těšit na soupeře z Rakouska (Linec), Nizozemska (Eindhoven) a Portugalska (Sporting Lisabon). A právě první zápas ve skupině svedl proti sobě rakouský LASK z Lince a Rosenborg, a to na samotný začátek podzimu.
Vyrážím tedy do Lince, byl by hřích nevyužít příležitosti, kdy můžu vidět svůj oblíbený tým cca 200 km od vlastního bydliště. Do Lince je navíc relativně dobré spojení vlakem, stačí jednou přestoupit v Českých Budějovicích. Ale jelikož mám na další víkend naplánovanou cestu na Maltu, stává se z výletu do Lince jen skutečně kratičký zážitek.
Původně jsem plánoval, že do Lince pojedu v den zápasu, ubytuju se v hostelu a druhý den ráno zase pojedu zpátky. Jenže plán se změnil, když se na tento výlet přihlásili i dva mí synovci (ti samí, kteří se mnou byli v srpnu na Moravě). Nechci je jen tak na rychlo vzít do Lince jen kvůli fotbalu, a tak výjezd začínáme už ve středu po škole/práci, v pět odpoledne odjíždíme rychlíkem z Příbrami do Č. Budějovic, odkud pokračujeme expresem do Lince.
 |
| Nabíráme směr Linec |
 |
| Honzík podle očekávání vytuhnul ve vlaku, naštěstí tam bylo dost místa k natáhnutí se |
 |
| Už se blížíme! |
Do Lince jsme přijeli chvilku po desáté hodině večerní, ubytování jsem našel nakonec v bytě pronajatém přes airbnb, a to jednu zastávku tramvají od hlavního nádraží. Další tramvaj jede až asi za půl hodiny, proto vyrážíme pěšky, přesun domů nám zabere asi dvacet minut. Po sprše jdeme spát, já zabírám gauč v obýváku, kluci se naskládali na velkou postel v ložnici.
Ve čtvrtek začínáme program v muzeum Ars Electronica, které je přezdíváno muzeem budoucnosti. Jedná se o velmi interaktivní přehlídku všeho možného, od lékařství, geografii, hudbu až po umělou inteligenci. Na konec prohlídky si dáváme i 3D kino, o představení se dělíme s nějakou místní školou. Překvapením je pro nás česká pracovnice, která nám ukáže ve "své" části některé exponáty a vysvětlí, co to všechno umí. V muzeu nakonec trávíme asi dvě a půl hodiny, uvnitř nám vyhládlo, a tak se přesouváme na oběd do centra Lince.
 |
| Ars Electronica je zajímavá budova jak uvnitř... |
 |
| ...tak i zvenčí. |
Přímo na hlavním náměstí (Hauptplatz) nacházíme polosamoobslužnou restauraci Liebhaberei, kde jsou schopni usmažit snad všechno možné. Dostáváme neskutečné porce (řízky, hranolky, saláty), které máme vůbec problém sníst. Odfuníme na procházku kolem Dunaje, ta byla fakt dobrý nápad.
Potřebovali jsme totiž vytrávit před dalším chodem. A tak si dáváme celkově asi čtyřkilometrovou túru kolem řeky, kde Honzíka potěší přítomnost skateparku. Byť bez dopravního prostředku, který by zde mohl projet, přesto si areál projde a představuje, jak by se tam asi na koloběžce řádilo. Jdeme zpátky do centra, čeká nás dezert.
A tím v Linci nemůže být nic jiného než linecký dort. A ten nejautentičtější dělají u Jindraka, v pekárně a kavárně, kam jdeme na svačinku. Dort je fakt super 😋. Pak jedeme do našeho přechodného bydliště, abychom se připravili na večerní fotbal.
 |
| K Jindrakovi na dezert a kafe |
 |
| Pravý linecký dort |
Fotbal začíná pět minut před sedmou večer, a tak se s dostatečným předstihem po krátkém odfrknutí doma přesouváme tramvají nejprve na nádraží, odkud vyrážíme směr stadion. Kolem nádraží už se pohybují desítky domácích fans, my s černobílými šálami norského klubu docela zapadáme mezi Rakušany s černobílými šálami místního LASKu.
U stadionu hledáme vstup do sektoru pro hosty, celý areál musíme obejít a vše je značené tak skvěle, že se musím zeptat nejprve někoho z místních a pak i policisty, abychom vůbec trefili do sektoru hostů. Právě tam máme zakoupené lístky (přes norský klub) a nikam jinam nás nepustí. A policista, kterého jsem považoval za poslední záchranu, nás s úsměvem dovedl k turniketům pro fanoušky hostujících týmů, jsou trochu schované na kraji parkoviště. A hned se dozvídáme, že nás "Norů" bude asi pětatřicet, což je vcelku očekávaný, přesto velmi slabý počet. Ještě že jsme vyrazili ve třech, hned ty počty navyšujeme 😎. Po povinné prohlídce obsahu kapes a prošacování musíme obejít zase další kus stadionu, abychom konečně mohli po schodech vystoupat do sektoru.
Tam už je pár (možná doslova) Norů, kteří se s námi hned dávají do řeči. Takhle malý počet je sice pro fandění fakt mizerný, ale zase pro socializaci mezi jednotlivými fanoušky je to naprosto perfektní. A taky nebyly fronty u stánku s občerstvením či na WC.
Fotbal je ale zoufalý, Rosenborg prohrává 0:1 (zaslouženě), ovšem na stadionu panuje docela pěkná atmosféra, kterou vytváří asi jedenáct tisíc místních fanoušků. Pro ně je to svátek, poprvé tu zažívají skupinovou fázi v evropských pohárech. Všichni se ale můžeme kochat krásným zabarvením oblohy po západu slunce, vystřídala se tam snad celá paleta myslitelných barev.
Před devátou ale rozhodčí potvrdí domácí vítězství závěrečným hvizdem, domácí fans jdou slavit s hráči, fotbalisti Rosenborgu jdou povinně zatleskat před náš sektor. Toť vše. Ze stadionu jdeme pěšky domů, za dvě desítky minut jsme v teple.
 |
| Na stadionu v prázdném sektoru fans Rosenborgu |
 |
| Fotka získaná z rakouských stránek, jestlipak nás najdete :) |
V pátek ráno vstáváme a já připravuju snídani, kterou máme v plánu sníst až ve vlaku, abychom se nezdržovali. Po uklizení (abychom za sebou nezanechali mezinárodní ostudu) v bytě přejíždíme tramvají na nádraží, kde v mekáči kupujeme ještě kafe a kakao, na nástupišti už čeká courák do Českých Budějovic. Tam pak máme asi hodinu do odjezdu rychlíku na Příbram.
 |
| Na zastávce tramvaje, ta budova vpravo byla naším domovem. |
Všechno klaplo, teda až na fotbal. Ale Linec nás rozhodně nezklamal, byl to super výlet!
