Jako dárek (k narozeninám/svátku) jsem svým synovcům navrhl společný prázdninový výlet na Moravu. Já jsem se tedy po své předchozí cestě (do Norska) vrátil na tři dny do práce, abych zase ve čtvrtek před sedmou ranní čekal u příbramského nádraží na své dva spolucestující, kteří se tam nechali odvézt svými rodiči.
Původně jsem plánoval, že bychom našli útočiště v Uherském Hradišti či jeho nejbližším okolí, ovšem vyprodané hotely a penziony (pak jsem zjistil, že to bude z důvodu Letní filmové školy, která se v Hradišti v ten termín konala) mě navedly k nutnosti hledat někde jinde. Volba padla na Přerov, kde jsem na airbnb našel pěkný podkrovní byt, ten bude akorát pro nás. Cestujeme vlakem, nejprve z Příbrami do Prahy, tam přesedneme na Leo Express, který nás doveze do Olomouce, do Přerova se přesuneme odpoledne. Výlet může začít.
Cesta do Olomouce uběhla pěkně rychle, i díky občerstvení ve vlaku (to vždycky zaměstná na pěkných pár desítek minut - už jen výběr z menu, potom objednání, čekání na donášku a nakonec i samotná konzumace). V centru Hané jsme přijeli akorát na oběd, ten si dáváme v Hanácké hospodě, kde mě překvapilo, že k obědovému menu přinesou automaticky polívku. Nadlábli jsme se a trávit jsme se vydali do parku, přesněji řečeno botanické zahrady. Tam se dá v klidu posedět, ovšem tedy pokud s sebou nemáte Honzíka (v tu dobu mu táhlo na 12 let)... A tak prostě jdeme dál. Procházíme město, posedíme v kavárně, potom na zmrzku. Čas docela utíká, a tak se pomalu přibližujeme k nádraží. Vyzvedáváme bagáž ze skříňky (mimochodem najít na olomouckém nádraží funkční skříňku byl fakt problém) a vyhlížíme nástupiště, z něhož nám odjede osobák do Přerova.
 |
| Katedrála sv. Václava v Olomouci |
V Přerově jsme ubytovaní jen asi deset minut chůze od nádraží, je to strategická poloha, protože v samotném městě se moc zdržovat neplánujeme, naopak vlak chceme využít každý den. V bytě nás přivítá sympatická majitelka, ukáže vše potřebné a popřeje příjemný pobyt. Místo nabízí vše potřebné, máme si kde uvařit, kde se vysprchovat a kde složit hlavu. Potom ještě s Jirkou (17 let) jdeme nakoupit zásoby do nedalekého Tesca. Večer se rozhodujeme, co budeme dělat příští den. Já chci určitě navštívit Teplice nad Bečvou a nedalekou Hranickou propast, Honzík nás přehlasoval a rozhodl, že dopoledne navštívíme přerovský bazén. Tak jo.
V pátek tedy v deset dopoledne přešlapujeme u místního bazénu, který právě otvírá. Areál za velmi příjemnou cenu nabízí celodenní vstupné jak do vnitřní části (tam je překvapivě 50m bazén), tak i ven, kde je to přeci jen příjemnější. Není nijak hrozné vedro, tak akorát (aspoň teda pro mě). Venku mají skluzavky, divokou řeku, nějaké chrliče. Dost na to, abychom v areálu vydrželi pěkné dvě hodiny. Pak se vracíme zpátky domů, tam věšíme mokré věci a šup na nádraží.
Čeká nás cesta vlakem do Teplic nad Bečvou. Toto lázeňské městečko je moc příjemné, klídek tam vyzařuje z každého koutu, napijeme se místní kyselky a míříme směr vstup do Zbrašovských aragonitových jeskyní. Tam nás čeká zhruba hodinová prohlídka útrob těchto, v Česku nejteplejšího jeskynního systému. Zajímavé, pod zem se člověk přece nedostane každý den.
Odpoledne zdárně ubíhá, naše kroky směřuji k místnímu minigolfovému hřišti, ještě předtím ale stíháme poctivou zmrzlinu u pruhovaného stánku. Na minigolfu si dáme jedno kolečko u všech jamek, občerstvíme se v přilehlém areálu a do odjezdu vlaku z nedalekého nádraží ještě zbývá pár desítek minut, a tak stoupáme k další místní atrakci.
Hranická propast je nejhlubší zatopená jeskyně na světě. Něco nám o ní pověděli už při prohlídce nedalekých jeskyní, ale vidět to na vlastní oči je rozhodně zajímavější. Areál je dobře přístupný od místního nádraží, vlastně je to pár stovek metrů, byť do kopce. Pro návštěvníky je tu připravená vyhlídková plošina, ze které si uděláme i my pár fotek. Nakonec seběhneme zpátky k nádraží a odjíždíme osobákem do Přerova. Tam se stavíme pro večeři - necháváme si naložit u Turků kebab a falafel. Mňam.
V pátek tedy v deset dopoledne přešlapujeme u místního bazénu, který právě otvírá. Areál za velmi příjemnou cenu nabízí celodenní vstupné jak do vnitřní části (tam je překvapivě 50m bazén), tak i ven, kde je to přeci jen příjemnější. Není nijak hrozné vedro, tak akorát (aspoň teda pro mě). Venku mají skluzavky, divokou řeku, nějaké chrliče. Dost na to, abychom v areálu vydrželi pěkné dvě hodiny. Pak se vracíme zpátky domů, tam věšíme mokré věci a šup na nádraží.
Čeká nás cesta vlakem do Teplic nad Bečvou. Toto lázeňské městečko je moc příjemné, klídek tam vyzařuje z každého koutu, napijeme se místní kyselky a míříme směr vstup do Zbrašovských aragonitových jeskyní. Tam nás čeká zhruba hodinová prohlídka útrob těchto, v Česku nejteplejšího jeskynního systému. Zajímavé, pod zem se člověk přece nedostane každý den.
Odpoledne zdárně ubíhá, naše kroky směřuji k místnímu minigolfovému hřišti, ještě předtím ale stíháme poctivou zmrzlinu u pruhovaného stánku. Na minigolfu si dáme jedno kolečko u všech jamek, občerstvíme se v přilehlém areálu a do odjezdu vlaku z nedalekého nádraží ještě zbývá pár desítek minut, a tak stoupáme k další místní atrakci.
Hranická propast je nejhlubší zatopená jeskyně na světě. Něco nám o ní pověděli už při prohlídce nedalekých jeskyní, ale vidět to na vlastní oči je rozhodně zajímavější. Areál je dobře přístupný od místního nádraží, vlastně je to pár stovek metrů, byť do kopce. Pro návštěvníky je tu připravená vyhlídková plošina, ze které si uděláme i my pár fotek. Nakonec seběhneme zpátky k nádraží a odjíždíme osobákem do Přerova. Tam se stavíme pro večeři - necháváme si naložit u Turků kebab a falafel. Mňam.
 |
| Honzík vejrá do propasti |
Na sobotu už je program jasný, jedeme do Uherského Hradiště. Takže ráno na nádraží, kde chytáme rychlík přímo na Slovácko. Program v UH zahajujeme v aquaparku, který má oproti naší poslední návštěvě v dubnu otevřený samozřejmě i venkovní areál, to znamená, že je skutečně z čeho vybírat. Po skutečně vydatném vymáchání si jdeme dát oběd také do starého známého místa - Burger & Bar Brothers tentokrát funguje jen venku, což je příjemné překvapení. Burgry super, pití taky, jen hranolky by si zasloužily větší péči...
Po obědě ještě procházíme město a pomalu se připravujeme na jízdu směr Velehrad, tam nás vezme místní autobusová linka. Vystupujeme kousek od areálu archeoskanzenu a obřího terária, druhé jmenované místo navštěvujeme jako první, ale z mého pohledu (asi to bylo i tím, že tam bylo na můj vkus docela dost lidí) tady dostanete za hodně peněz málo muziky. Další naší zastávkou je tedy archeoskanzen, což je opevněný objekt připomínající období Velké Moravy. Je to taky místo, kde se Honzík seznámil s místní kozou, která ho pak chvílemi i naháněla po areálu. 😁
 |
| V obřím teráriu jsou k vidění různé potvory |
 |
| Archeoskanzen Modrá |
 |
| Archeoskanzen z vyhlídky |
Máme ještě pár desítek minut, které využíváme k nákupu točené zmrzliny a k pěšímu přesunu k Velehradu, odkud náš autobus odjíždí o pár minut dřív. Jen nakoukneme do slavné baziliky, ale už se musíme vydat na blízkou autobusovou zastávku. Vracíme se do Hradiště, z autobusáku míříme na vlakové nádraží, bereme to kolem fotbalového stadionu, kde zrovna v pět hodin začíná fotbalové derby mezi Slováckem a Zlínem. My však fotbal dneska neřešíme, odjíždíme rychlíkem zpátky do Přerova. K večeři si dáváme pizzu.
 |
| Velehrad |
V neděli ráno se po snídani a sbalení všech našich fidlátek vydáváme zase na nádraží, kde v devět ráno nasedáme na Leo Express do Prahy. Nezbytnou součástí naší cesty je samozřejmě i občerstvení na palubě. Z Prahy se chceme dostat přes Zdice do Příbrami, ale v Berouně se náš rychlík zastavuje, za chvíli se dozvídáme, že je to z důvodu spadlých trolejí mezi Berounem a Zdicemi. Jelikož bychom v Berouně čekali snad ještě dneska, voláme si vlastní odvoz. No, tohle byla vlastně jediná drobná kaňka, ale jinak se výlet rozhodně vydařil!
 |
| Honzík opatrně přehazuje historické informační tabule na nádraží v Přerově (mimochodem - osobákem do Prahy bych se fakt trmácet nechtěl...) |
 |
| Leo Express přijíždí na přerovské nádraží |
Žádné komentáře:
Okomentovat