Na polovinu prázdnin jsem si naplánoval zajímavý výlet do míst, která mi doposud byla zapovězena. Ne, že by mi je někdo zakazoval, ale vlastně jsou tak nudně blízko, že mě zatím nezajímala. Řada na ně přišla až teď. O co se tedy jedná?
Vlakem přes Alpy až na samotný konec Rakouska, kde již číhají území Německa (na pravé straně) a Švýcarska (po levé ruce) - tedy do Bregenzu, od pátku do úterý. Ale co tam budu dělat? Nakonec jsem výlet rozdělil na dvě poloviny, nejdříve se zastavím pod alpskými velikány v Innsbrucku, až v neděli se přesunu k Bodamskému jezeru. Na nápad jet do Rakouska, a ještě vlakem, jsem přišel při letmém průzkumu eshopu Českých drah, které občas nabízejí velmi zajímavé ceny mezinárodních jízdenek. V košíku mi přistála zpáteční jízdenka Příbram - Bregenz za cca 1200 Kč, když její součástí byly i (nepovinné) místenky na vlak RailJet mezi Linzem a Bregenzem (a zpět). Bez nich se dá takový výlet sehnat za přibližně tisícovku, což je cena velmi konkurenceschopná.
Hrubý plán už má své obrysy, můžeme vyrazit.
V pátek 22. července už v pět ráno stepuju na nádražíčku v Bratkovicích, kde mě zanedlouho nabírá osobák, který si to pěkně pomaloučku polehoučku projíždí krajinou kolem Příbrami, Březnice, Píseckem, aby nakonec zabrzdil u výpravní budovy nádraží v Protivíně. Tam přesedám na trochu rychlejší spoj - jedu rychlíkem "Bezdrev", přičemž skoro se slzou v oku vzpomínám na to, že ještě poměrně nedávnou jsem vlak s tímto názvem mohl sledovat přímo z okna našeho domu :(. Tímhle vlakem tentokrát zamířím jen do Budějovic, kde rychle nacházím nástupiště, na němž už čeká mezinárodní vlak z Prahy do Lince. Mno, ale dneska slouží hlavně pro spojení republiky s vodáckými destinacemi na jihu Čech. A tak se ve vlaku krátce po osmé hodině ranní už potácejí bandy podnapilých teenagerů, je to tak trochu party vlak. A zážitky z něho mě utvrzují v tom, že na vodu jen tak jezdit nemám...
Simpsonovi ve vlaku Praha - Linec :)
Stádo vystupuje ve stanici Rybník, já pokračuju skoro prázdným vlakem do stanice Pregarten těsně před Lincem. Výluka, jedeme busem. Jestli jste při českých železničních výlukách zvyklí na přestárlé karosy, v Rakousku budete vyjevení, jako jsem byl právě já. Autobus na 20 minutovou cestu vskutku luxusní, dokonce se samoobslužným kávovarem... A ještě jedna maličkost - když mě rakouský průvodčí informoval o této výluce, zeptal jsem se, jestli je předpokládané nějaké zpoždění na příjezdu do Lince. Vejral na mě docela nechápavě, kde se ve mně tyhle obavy berou. Nu což, člověka by z české reality nic nepřekvapilo, v Rakousku jsme autobus před lineckým nádražím zaparkovali ještě v předstihu.
Nádraží v Linci můžu, je tam vše potřebné (supermarket, kavárny, mekáč...), takže člověk nemusí spoléhat na to, že si vybere něco z omezené a pěkně drahé nabídky bistra ve vlaku. Posilněn svačino-obědem jsem se vydal na perón, kde zanedlouho zabrzdí vlak Budapešť - Curych, kterým se svezu do Innsbrucku. S wi-fi na palubě to jde pěkně od podlahy, a od Salzburgu se jeden neodlepí od okna, protože se za ním promítá moc pěkný film. Alpy!
Velkolepý výstup z podchodu na innsbruckém nádraží
Do Innsbrucku přijíždím nedlouho po jedné hodině odpolední a pěšky se vydávám hledat ulici, kde by se mělo nacházet zarezervované (přes airbnb) ubytování. No, nebudu napínat - našel jsem :). A objevil jsem i klíč od domu i bytu, byl schovaný v kamení před vstupními dveřmi... No co, tak si tady takhle věří navzájem. Po zabydlení jsem si dal dvacet a pak jsem vyrazil do města, kde mě fascinovaly hlavně ty vrcholky skoro hned na konci ulic. Nádhera. Projdu si centrum, přejdu "most přes řeku Inn", nakoupím něco k večeři a už se chystám na sobotu, kdy mě čeká cesta do hor.
A sobota ráno mě vítá pěkným počasím, beru nejnutnější věci do batohu a první lanovkou se drápu tam, kam nejvýše mě tady dovezou. Vylézám na Hafelekarspitze a kochám se výhledem. Zase nádhera! Mám v plánu strávit v horách celý den, což v pohodě plním. Oběd si dávám na Pfeishütte, pod stolem mi při srkání polévky a místního piva pohodlně chrní místní ovčácký pes. A v takovém prostředí by mi chutnaly i houbové řízky :). Pak jsem se v další fázi výletu trochu ztratil, ale měl jsem jednu jistotu, už musím jen klesat, abych se dostal někam do Innsbrucku či do jeho bezprostřední blízkosti. Nakonec jsem ještě ve městě stihl zavíračku supermarketu, takže jsem byl zpátky doma po šesté hodině. Večeře, sprcha a pak jsem usnul v teplákách a triku.
Stanice lanovky v Innsbrucku
V horách
Cesta
Domácí
Pfeishütte - místo mého sobotního oběda
Občerstvení na Rumer Alm
Ale na nedělní ranní odjezd směr Bregenz jsem vstal bez problémů. Vlak RailJet byl skoro prázdný, a tak jsem si mohl ničím a nikým nerušeně užívat cestu přes alpská údolí s četnými výhledy na nedaleké velikány. I když jsem se chtěl ještě trochu prospat, nešlo to. Musel jsem stále sledovat vývoj krajiny za okny, aby mi něco neuniklo.
Prázdným vlakem z Innsbrucku do Bregenzu
Výhled z vlaku
A když má člověk během jízdy o zábavu postaráno, v cílové destinaci se ocitne, ani neví jak. Takže Bregenz. Výstup. Mno a co tady? Jedinou jistotou byla poloha kempu, kde jsem chtěl na dvě noci složit hlavu. Stan a spacák jsem měl samozřejmě s sebou. Cesta do kempu vedla kolem nábřežní kolonády, kde bylo v nedělním dopoledni už docela dost lidí - je vidět, že je tady toto místo velmi oblíbené. Nedaleko vidím na hladině "plout" jeviště, kolem kterého se tyčí velká tribuna. Divadlo? Jdu blíž.
Pro ty z vás, kteří se zajímáte o operní dění ve světě více než já, je to jednoduchá hádanka. Na břehu Bodamského jezera mají v Bregenzu venkovní scénu, kam se vejde odhadem tak 6 tisíc návštěvníků, kteří zde sledují operní představení v rámci letního festivalu. Teď tu hrají Turandot od Pucciniho. Zeptám se, za kolik by byl lístek na večerní představení. A zda ještě lístky vůbec jsou.
Jsou, kupuju jeden za 52 eur - žádná sláva, ale tohle může být jednou za život (i když v době psaní tohoto článku objevuji, že v roce 2017 budou na této venkovní scéně hrát moji milovanou Carmen... takže jsem tam asi naposledy nebyl). S lupenem v kapse pokračuji kolem jezera do kempu, ten je mimochodem vzdálen od nádraží takové dva kilometry po rovince.
Pozvánka na Turandot
V kempu se ubytuji ještě před obědem, s takovým brzkým check-inem nemají problém. Zabírám místo a po obědě vyrážím na pláž, abych si spíš ještě zdřímnul, než se vykoupal. Plním :). Pak se jdu ještě projít po městě a po návratu se vykoupu v Bodamském jezeře. Teplota na mě tak akorát. A už se jdu chystat na večerní představení.
Moderna v Bregenzu
Trochu jsem se bál, abych nevypadal v tom svém turistickém oblečení trochu nevhodně, ale v hledišti seděli i alternativněji oblečení lidé. Přeci jen venkovní přestavení neklade na diváky takové nároky a toleruje se skoro vše. Představení je v originále, tj. v italštině, jako diváci máme k dispozici ještě německé titulky na obrazovkách na krajích jeviště. Takže super :D. Ale já jsem si ještě před odchodem zjistil děj opery a spíše jsem si užíval atmosféru a pěvecké výkony. Nezapomenutelné!
Čekáme na začátek opery Turandot
V pondělí jsem ráno trochu oklepal stan od kapek, které přinesl noční déšť (kombinace nedalekých Alp s vlhkostí jezera dělá asi své), a vydal jsem se do města. Cílem bylo nějak se dostat do Německa - buď vlakem, busem nebo lodí. Šel jsem kolem přístavu, loď odplouvá za deset minut. Beru, nechám se odplout do Lindau.
Na Bodamském jezeře
Lindau je moc pěkné město ležící v Bavorsku, centrum je umístěno na ostrově, takže takové ty vymoženosti moderních měst se musely roztahovat už na pevnině, kterou spojují s ostrovem dva mosty - jeden železniční a druhý silniční. Teprve v Lindau si dávám snídani v místní pekárně, procházím se po městečku a jsem spokojen.
Lindau v Bavorsku
Lindau
Pak se mi chce ještě dál, kousek odsud je Friedrichshafen, tohle město aspoň podle názvu znám (nejspíš kvůli místnímu volejbalu). Tam se přesouvám z Lindau vlakem. Vystoupím na nádraží a hledám, co bych tu asi mohl dělat. A hle, na místním letišti mají základnu vzducholodě, aby ne, když odsud pochází slavný Zeppelin. Na letiště jedu místním busem, z vyhlídkové věže letiště vidím právě přistávat jednu vzducholoď. Zajímavý a neokoukaný pohled. Ale když nad tím tak přemýšlím, jsou vzducholodě podle mě jen slepou vývojovou linií v oboru letectví...
Na letišti ve Friedrichshafenu
Vracím se zpátky na hlavní nádraží, tentokrát vlakem z letiště. Je pohoda, když jsou takovéto druhy dopravy jednoduše propojené a nikdo nemusí spoléhat jen na gumokolní dopravu, ať už autobusem, nebo autem. Na nádraží mám na přestup na vlak směr Lindau jen pár minut, proto si pospíším. Nakonec to bylo zbytečné, jelikož jsme čekali ještě na jiný zpožděný přípoj. A docela mě zaujalo, že ve vlaku bylo koncem července plno školní omladiny. No jo, ty termíny prázdnin v Německu vlastně...
Vracím se do Bregenzu vlakem s přestupem v Lindau. Už jen nakoupím v supermarketu a jdu pěšky do kempu. Tam si dám něco k večeři a pomalu se připravuji na brzký odjezd. Takže vše sbalit, aby na mě v půl páté ráno čekalo jen sbalení stanu a spacáku.
A po ranním deštíku, který zaplaťpánbůh ukončil svou návštěvu našeho kempu v cca 4 hodiny ráno, jsem rychle sbalil a ocenil jsem svou prozíravost postavit stan ne tak daleko od světel lamp u nedaleké asfaltky. Jen jsem se bál, abych v tom pološeru nic na místě nenechal, ale nestalo se tak, přivezl jsem domů opravdu vše.
Vlakem přes Alpy zpátky do nížin
Výhled z vlaku Bregenz - Linec
Do Čech jsem se přesunul kombinací vlaků Bregenz - Linec, Linec - České Budějovice, ČB - Protivín a Protivín - Bratkovice. Opět skvělá podívaná v Alpách, výluka u Lince a courák po naší protivínské trati. Návrat v plánovanou hodinu, ještě na zahradě stavím stan, aby se usušil. A ve středu do práce...
Žádné komentáře:
Okomentovat