Není mezi obyvateli naší obce mnoho osob, které měli ten dar šířit slávu naší vlasti i na tak významné akci, jakou jsou olympijské hry. Kardavecká obyvatelka paní Vlasta Šrámková se může pochlubit velkým úspěchem na olympijských hrách v Římě. V oštěpařském sektoru tehdy nestačila pouze na tři závodnice – reprezentantky Sovětského svazu Ozolinovou (1.místo) a Kalėdienėovou (3. místo) a Danu Zátopkovou, která v italské metropoli vybojovala stříbrnou medaili. „Bramborová“ medaile za výkon 52,56 metrů zbyla na tehdy dvaadvacetiletou rodačku z Příbrami, Vlastu Peškovou. Psal se rok 1960, který byl ve sportovní kariéře této závodnice naprosto klíčový.
 |
| Vlasta Pešková s Danou Zátopkovou |
Právě v tomto roce si Vlasta Šrámková, tehdy ještě soutěžící pod svým rodným příjmením Pešková, stanovila svůj osobní rekord na úrovni 56,21 m, ještě krátce předtím v Berlíně poprvé v kariéře porazila matadorku Danu Zátopkovou. „Pamatuji si, že Dana byla tehdy naštvaná, mně zase všichni fandili, abych ji porazila. To mi jí bylo až líto,“ říká paní Šrámková. A další úspěch na sebe nenechal dlouho čekat, mladá závodnice si mohla užívat účast na olympijských hrách. Dobový tisk se radoval, Dana Zátopková našla konečně nástupkyni a může ve svých 38 letech s vrcholovým sportováním s klidným srdcem skončit. Vlasta Pešková ale neměla v Daně Zátopkové jen kolegyni a soupeřku, ale i dobrou kamarádku. „U Zátopkových jsem občas i přespávala. Měla jsem moc ráda Emila Zátopka, byla s ním obrovská legrace,“ vzpomíná na legendárního běžce.
 |
| Gratulace od spolupracovníků do Říma |
Talent měla od pánaboha, poprvé držela oštěp v ruce až těsně před maturitou, z tohoto faktu můžeme usuzovat, že kariéra Vlasty Peškové nabrala hodně strmý vzestup. „V roce 1956 jsem jela na své první závody, ještě jako dorostenka, a hned jsem hodila nový československý rekord v této kategorii. Když mi dali oštěp do ruky, bez většího tréninku jsem porazila i oštěpařky, které se tomu věnovaly mnohem delší dobu. Tím to všechno začalo.“ Velmi jí pomohla i průprava v dalších sportech. „Začala jsem jako gymnastka, hrála jsem i házenou. Byla jsem nejlepší střelkyně, s příbramskými děvčaty jsme vyhrály republikový přebor. Házená mě obrovsky bavila, tam jsem se mohla pořádně vybouřit. Ale jelikož jsem se při házené zranila, atletická sekce mi tento sport zakázala.“ Nebylo jí však dopřáno těšit československé fanoušky atletiky dalšími skvělými výkony. „V roce 1962 zemřel první manžel, bylo to 14 dní před narozením mé dcery. Je pak jasné, že jsem se musela vydělávat peníze, sport šel na druhou kolej. Poté jsem jezdila na závody jen na pozvání, když v týmu nikoho neměli. Moc jsem už netrénovala, trochu na louce v Příbrami na Sázkách. Kdyby to byla dnešní doba, určitě bych sportování tak rychle neopouštěla, protože bych nemusela vydělávat na živobytí jinde.“ Tehdejší poměry vrcholových sportovců se totiž nedají vůbec srovnávat s těmi dnes. Sportovci dostávali spíše jen symbolické odměny, což potvrzuje i paní Šrámková: „Odměňování sportovců nebylo tehdy zvykem, například za titul mistra sportu jsem dostala tepláky s chlupem, jindy zase dřevěný oštěp, který jsem ale musela půjčovat dorostenkám, ty mi ho samozřejmě hned zlomily.“
Sportovní duch v dnes 77leté dámě ovšem stále přebývá, sport sleduje především v televizi: „Dívám se na všechny sporty, jen u fotbalu moc nevydržím, ten sleduji jen ve zprávách. Syn mě často zkouší, jestli jsem se dívala, tak mu musím mít co odpovědět.“ Se začínajícím jarem ji stále častěji můžete potkat v lese a na loukách, odkud si přináší bylinky, jež zpracovává do všelijakých mastí a nápojů. „Moc se těším zase do přírody, v dubnu vyrazí petrklíče a jiné bylinky,“ dodává s plnou dávkou životního optimismu Vlasta Šrámková.
Tento článek byl otištěn v dubnovém čísle Hlubošského zpravodaje
Žádné komentáře:
Okomentovat