Vizela

Práce na projektu, kde mám popisovat a zkoumat místní železniční trať, mě vyhnala kousek za město, do dalšího města. A to do Vizely. Lístek za 1,1 euro (cca 27 kč), cesta asi deset minut. Nejdříve jsem obešel nádraží, protože to byl hlavní cíl mé cesty. Původně jsem plánoval výlet přes další dvě vesnice zpět do Guimarãese, ale nakonec jsem se ve Vizele zdržel celý den.

Nevěděl jsem totiž, že i Vizela má svou Penhu, tedy poutní místo nad městem, odkud se můžete pokochat výhledem do okolí. A symbol dalekohledu na cedulích ve městě mě utvrzoval, že se tam opravdu asi vyplatí vyšplhat. Ve vedru jsem se tedy vydal uličkami města nahoru, prošel jsem snad všemi druhy čtvrtí, přes centrum, bytovky, "chudinské" domečky horních deseti tisíců, farmy místních zemědělců až jsem konečně vylezl nahoru na horu. Parádně upravený prostor s centrálním náměstíčkem pro bohoslužby, kostelíkem, kapličkou a hlavně dvěma vyhlídkovými plošinami, ze kterých byste za slušných podmínek měli vidět vše podstatné z okolí. Mě však přáno nebylo, celý den bylo mlžno, nahoře sice pálilo sluníčko, ale dole ležela spíše smogová poklice, přes kterou jsem viděl taktak obrysy města. Škoda.

Vizela - São Bento

Cestou zpět jsem to vzal oklikou, a i když nemám žádnou mapu, troufl jsem si zajít i do místního lesa. Teda chvílemi jsem si připadal jak někde v Amazonii a čekal jsem jen, kdy kolem mě začnou řvát paviáni a vyskočí na mě nějaká anakonda, ale nestalo se, a tak jsem vylezl ve vedlejší vesnici. Přes tu jsem se vrátil zpět do Vizely, prohlédl ještě obšírněji centrum a sedl na vlak zpět.

V Guimarãesi ten den zrovna probíhaly studentské oslavy, takže celá dlouhá ulice vedoucí od nádraží do centra (má tak kilometr) byla plná lidí z univerzity, kteří dělali neskutečný kravál. Věděl jsem o megaakci, která se pak večer konala ve městě, ale tohle mě nechalo naprosto klidným. Zúčastnil jsem se totiž trochu menší rozlučky s thajským kamarádem, který se vrací do ČECH! A ještě navíc autobusem přes Paříž :D

Fotky máte na tradičním místě: http://hiko.rajce.idnes.cz/Vizela/

Tak tady bydlím

Tak jsem se zase po chvíli odhodlal vám napsat, co je tu nového. No, občas zajdu do školy, občas se někam pobavit s přáteli, občas na výlet. Co jiného tu dělat, že?

Rozhodl jsem se vám ukázat, kde že to vůbec bydlím. Jedná se o univerzitní ubytování, oficiální název zní Residençia Universitária Azurém. Celý komplex tvoří tři budovy, malé atrium, vlastně spíš náměstíčko a dvě parkoviště. Vedle je hned sportovní hala, kde jsem nebyl (a asi jak to vypadá ani nebudu), škola je vzdálena asi pět minut volné chůze. Ubytování je tu po dvou na pokoji, přičemž každá ubytovací jednotka je vybavena hajzlíkem, sprchou, umyvadlem a malou kuchyňkou, ale bez možnosti vaření. Takže na obědy musím do menzy, která je v areálu školy.

Pokoj je jinak spoře vybavený, ale co potřebujeme víc, že?

Fotky máte na http://hiko.rajce.idnes.cz/Koleje_Azurem/

Superintenzivní výuka portugalštiny

Dobrý den do Čech! Tuhle zprávu píšu z univerzitní knihovny, kde pomalu začínám pracovat na projektu, který nese název "Železniční trať Porto-Guimarães". Taky mě ještě dneska navečer čeká portugalština, o které bych se dneska chtěl trochu více rozepsat.

Jak už jsem zmiňoval v přecházejících příspěvcích, lekce portugalštiny jsou de facto jedinou typickou školní povinností, kterou tu mám. Občasné docházení na vedoucím projektu a průběžná práce na zadaném tématu se jako pravidelná školní aktivita jako taková považovat nedá, není prostě časově přesně vymezená. Portugalština oproti tomu má jasný řád, zatím mi připadá jednoduchá, on ten půlrok studia tohoto jazyka na domovské univerzitě k něčemu přece byl. Když vidím, jak se ostatní trápí s výslovností a nemůžou pochopit, proč tohle a jak je možné tamto.

Kromě 3x dvou hodin ve škole musím samozřejmě pracovat i na "domácích" úkolech. A před pár dny jsem získal další možnost tréninku. Už mám spolubydlícího, jmenuje se Pedro (jako ta žvejka). Nevím, jestli je pro mě štěstí nebo nehorázná smůla, že on nemluví anglicky. Potvrzuje tak moje poznatky, že Portugalci zrovna lingvisti nejsou. A umíte si asi představit, jak může vypadat rozhovor mně, který je rád, když portugalsky pozdraví, a jeho, který má portugalštinu jako rodný jazyk. A tak povídání, které by v angličtině zabralo sotva deset minut, se v portugalštině s pomocí nákresů, rukou a nohou protáhlo na dvě hodiny. Ale zase jsem se dozvěděl o finanční situaci v Portugalsku, jak to tu vypadalo při přechodu na euro atp. Je to pro mě další motivace se víc a víc učit portugalštinu, protože nepředpokládám, že by Pedro zdokonaloval svou angličtinu.

Fotky žádné nemám, nikam moc nejezdím. Spíš se těď soustředím na školu, aby mi něco neuteklo. I počasí se tu trochu zkazilo, fouká tu studený vítr od severu, takže i když svítí sluníčko, teplota nevyleze víc jak na šestnáct stupňů. Já tedy vytahuju mikinu, místní skoro zimní bundy :).