Konečně teplé moře!

Ve druhé polovině září jsem si zaletěl do mnou prozatím opomíjené destinace. Vydal jsem se na Maltu. Hlavním cílem bylo užít si teplé moře, předpokládal jsem, že na tomto ostrově uprostřed Středozemního moře nebude takový nával turistů a celkově to tam bude klidnější a možná i levnější.  Letenku jsem sehnal u Air Malta, což je dopravce, se kterým jsem ještě neměl tu čest letět. Takže několik premiér během jednoho výletu. Tak vyražme!

Na jih mířím po krátkém pobytu jinde na jihu, a to u rakouských sousedů v Linci, takže mám trochu rozlítáno.  V sobotu 21. září, tedy na samém sklonku léta a taktéž v maltský Den nezávislosti (o tom jsem neměl ani páru) vyrážím ráno na letiště do Prahy, deset minut po jedenácté hodině totiž odlétám přímo na Maltu. U odbavení si všímám, že cestujícím přede mnou nabízí paní za přepážkou zdarma odbavení příručního zavazadla (kufříku), jelikož let má být plný. Proto ještě ve frontě vyndavám notebook a pár drobností, které si chci vzít na palubu, ostatní zamykám v příručáku a posílám na cestu v zavazadlovém prostoru. Win-win situace, já se nemusím o bágl starat a v letadle bude dost místa pro ostatní palubní zavazadla.

Let je fakt plný, usedám a během cesty bych se rád kochal výhledem na Alpy, ale oblačnost se rozpadne až nad východním pobřežím Itálie. Nad Maltou je pěkně, proto není problém udělat nějaké zajímavé fotky. Po vylodění a shledání se s báglem ještě na letišti kupuju týdenní lítačku na místní autobusy, jdu na jistotu do jednoho kiosku. Autobus do města Bugibba jede zanedlouho, i když mě čeká asi hodina strávená na palubě. Ale co, je pěkně, nikam výrazně nespěchám. Ostatně celý maltský pobyt jsem pojal hodně rekreačně. No stress...

Fronta na odbavení, letadlo bylo plné

Zajímavý pohled při nástupu do letadla (to zrcátko patří k nástupnímu mostu)

Už klesáme k letišti, Malta se mi zdá docela hustě zalidněná...

Hotel jsem našel právě v městě Bugibba, na severu hlavního ostrova. Na recepci sedí příjemná paní, která mi s pompou oznamuje, že mám upgrade do většího pokoje, než jsem objednal. Mou radost pak trochu otupuje pozdější prolistování recenzí na bookingu, kdy tuto zkušenost popsala další řádka hostů. Mám nakonec ucházející pokoj, jen ten výhled z oken mohl být trochu jinam než do dvorečků. Tak se prostě budu za kocháním muset přesunout jinam, mám přece tu síťovou jízdenku. V sobotu už nic moc nepodnikám, pouze prozkoumávám pěšky nejbližší okolí hotelu.

Na terase hotelu, do té vířivky jsem se ani jednou nedostal

Neděli odstartuju ranní koupelí v moři, v Bugibbě je přístup hned od hlavní promenády, ale koupat se tam během dne mi nepřipadá moc komfortní, když si usmyslím, že hned za pláží je čilý ruch jak automobilový, tak i korzujících turistů. Proto jsem se vydal hned po ránu vyzkoušet teplotu vody. A špatný nápad to nebyl.

Ovšem už jsem se nedostal zpátky do hotelu... Byť jsem měl klíče od hlavního vchodu, z druhé strany zámku nějaký zmatený host, který ráno z hotelu odjížděl, nechal klíč a nebylo možné dveře odemknout. A jelikož recepce a restaurace, kde se podávala snídaně, je ve vedlejším vchodě a žádný jiný způsob, jak se dostat mezi těmito dvěma budovami není, musel jsem v mokrých kraťasech a triku čekat na to, až některý z dalších hostů půjde na snídani. Dámy z recepce se mi omlouvaly, ale zase se tolik nestalo, prostě jsem se rovnou nasnídal (radši jsem seděl na plastové židli venku, abych neumáčel nábytek vevnitř) a číhal na první oběť. Za hodinu vyšel první pár hostů na jídlo, takže jsem neváhal a vlítnul jsem na ně, teda spíš na ty dveře, aby je nenapadlo je zabouchnout 😁. Mise splněna, můžu si dát za odměnu ranní sprchu a vyrazit na prozkoumávání ostrova.

Dopoledne mířím do hlavního města Valletty, takže sednu na autobus a jedu asi čtyřicet minut do místní metropole. Ta mě uchvátí svým půvabem, je to moc pěkné starobylé město s příjemnou atmosférou. Nemám náladu na žádná muzea a podobné vymoženosti, jen se chci toulat, občas si dát něco dobrého, a tak nějak nasávat místní atmosféru. Valletta mi to umožňuje. Moc zajímavá je budova parlamentu, ale i katedrála stojí za zastavení. V kavárně s výhledem právě na dóm si dávám malý oraz, stejně lehce poprchává, ale to mně ani ostatním turistům nevadí, stejně je příjemné teplo.

Budova maltského parlamentu

Občerstvení u katedrály

Valletta - výzdoba hlavní ulice

Po pár hodinách ve Vallettě sedám na autobus ve směru Mdina, což je historické město zase kousek jinde na tom samém ostrově. Už jenom ty přesuny v autobusech mají něco do sebe, poznávám, že je ostrov hodně hustě obydlený a doprava tu je problém i v neděli. Jak to tady musí vypadat v hlavní sezoně, to si radši nechci ani představovat.

Do Mdiny přijíždíme za pár desítek minut, je to krásné historické městečko (bývalé hlavní město ostrova) na ostrohu, z hradeb je krásný výhled na další části ostrova. Je tu klid, což je dáno tím, že se místu přezdívá "Tiché město" a to je podpořeno absencí automobilové dopravy na většině ulic. Taky tady se dá pěknou dobu procházet, já se posouvám ještě do sousedního města Rabat, kde najdu hospůdku a objednávám si oběd (těstoviny s mořskými plody) a pivo. Pohoda must go on.

Mdina

Mdina - ke kostelu auta smí

Mám hlad

Pěkný domek v městě Rabat

Pak už žádné bejkárny nevymýšlím, dalším autobusem přejíždím do Bugibby a kupuju si pár dobrot na pokoj.  Večer ještě dám povinný okruh v poklusu, ty běžecké boty, které jsem s sebou táhnul až na Maltu, přece musím nějak využít. Ale turistiky bylo dost, další den chci moře.

A jak jsem slíbil, tak jsem udělal. V pondělí se autobusem přibližuji k pláži Golden Bay Beach, která je jednou z mála na tomhle jinak skalnatém ostrově. Jelikož přijíždím dopoledne, ještě tu moc lidí není, ale během dne se písek pomalu zaplňuje, ovšem asi to pořád má daleko do stavu červencového či srpnového. Voda je skvělá! Tohle je přesně to, kvůli čemu jsem na Maltu přicestoval.

Pláž

Na pláži trávím velkou část dne, odpoledne se vracím zpět na pokoj, kde po vychladnutí zjišťuji, že i přes namazání a skrytí pod slunečník jsem pěkně spálený (opalovací krém jsem si koupil v obchodě nedaleko mého hotelu, pokladna tam ale nedisponuje čtečkou čárových kódů a paní prodavačka mi naúčtovala místo 14 eur jen desetinu této částky - fakt jsem jí to nerozmlouval a rychle jsem odtamtud sypal, aby si to nerozmyslela a nevzala si brýle pro překontrolování té částky). Večer jdu na chvilku jen tak zevlovat ven, relativně brzo pak usínám.

Úterý je můj poslední celý den na Maltě. Začínám ranním výklusem opět kolem hotelu, pak nasedám na autobus a rád bych se podíval na menší ostro Gozo. Při vystoupení v přístavu, odkud odjíždějí trajekty právě na tento ostrůvek, zjišťuji, že další spoj jede relativně až za dlouho, a tak se vrací zpátky do Bugibby, kde si k obědu dávám kolegyní Maruškou doporučenou zmrzlinu do housky. To je bomba 😄. Jsem celej přeslazenej a ulepenej. Takže musím pro hořké kafe do místního mekáče. 

Oběd... Pistáciová v housce.

V brzkém odpoledni pak vymýšlím další program - chci vidět místní národní fotbalový stadion, kdo ví, třeba se tam bude něco dít.

Nebudu vás napínat - vůbec nic se tam nedělo. Vystoupit z autobusu musím trochu bokem, protože zjišťuji, že přímo před hlavní vchod bus z nepochopitelných důvodů (byť to má v jízdním řádu) nezajíždí. Je ale krásné počasí, stadion obcházím a zjišťuji, že se dá dostat dovnitř na tribunu. Takže neváhám. Bohužel není otevřený obchod se suvenýry místní reprezentace, tak mají smůlu, tady žádné euro nenechám. 

Stadion je docela rozlehlý, má kapacitu skoro osmnáct tisíc diváků a hraje se zde spousta zápasů místní ligy. Opouštím areál a procházím přes zónu, která podle mého má aspirovat na velké turistické lákadlo, je tu pár dílen a prodejen místních řemeslníků, nahlédnu do keramické dílny, kde prodávají všechno možné. Dávám si tu taky kafe a něco na zchlazení.

Národní fotbalový stadion na Maltě

Keramická dílna a její výtvory - libo-li stolek od Juve?

Mám s sebou plavky a ručník, to znamená, že chci ještě dojet na pláž, kterou už dobře znám z předchozího dne. Cesta autobusem je trochu kostrbatá, jízdní řády tu nemají moc velkou váhu. Ale nakonec v pozdějším odpoledni dostávám na své vysněné místo, v bistru u pláže si za překvapivě rozumnou cenu dávám k jídlu hamburger s hranolkami, k tomu pivo a je mi fajn. Slunečník už si nepůjčuji, zanedlouho totiž sluníčko zapadá. Vítr a vlny dělají z koupání zajímavý adrenalinový zážitek, ovšem pozvolný vstup do moře nám všem ve vodě dává velkou možnost neutopit se. Koupání si užívám, stejně jako západ slunce nad hladinou. Poté jedu na hotel, sbalit se.

Západ slunce na již skoro vylidněné pláži

V 7:50 ráno totiž odlétám zpátky do Prahy. Ubytování v Bugibbě jsem vybral i proto, že nabízí slušné přímé spojení právě na tento ranní odlet, tudíž jedu brzkým ranním autobusem. Letiště je poloprázdné, kufr tentokrát odbavuji již oficiálně (na zpáteční let jsem si připlatil za odbavené zavazadlo, jelikož většinou chci přivézt i něco tekutého, co má obsah více než 100 ml).

Let prochrním, stejně nic není vidět. Oblačnost je i nad Čechami, v Praze prší. Vítej v realitě...

Praha, prší, je nevlídno. Podzim začal.

Další fotky jsou k vidění klasicky na rajčeti: