Jarní Dánsko

Začátek května je u nás většinou spojený s volnem díky státním svátkům prvního a osmého, které si leckterý z nás ještě prodlouží o další dny a udělá z jednoho státního svátku prodloužený víkend. V roce 2019 připadly dny květnových státních svátků na středy, takže člověk měl vlastně čtyři možnosti, kam přidat dva dny dovolené a hnedle bylo na světě pět dní k cestování. Já jsem si řekl, že už jsem se dlouho nepodíval do Dánska (naposledy v roce 2011) a využil jsem supernabídky Ryanairu, který létá z Prahy nejen do dánské metropole Kodaně, ale taky doprostřed dánského venkova na letiště v Billundu. Spojuji obě linky a rýsuje se mi pěkný plán:

Čtvrtek 9. května - let Praha - Billund, přesun do Jellingu

Pátek 10. května - cesty po Dánsku vlakem (Aarhus, Aalborg)

Sobota 11. května - přesun vlakem do Kodaně, prohlídka města a okolí

Neděle 12. května - ráno let Kodaň - Praha

Tím, že Ryanair do Billundu nelétá z Prahy ve středu, ale ve čtvrtek, jsem tak o jeden den v Dánsku přišel, ale zase tolik se přece nestalo. Jednoho čtvrtečního poledne tedy dosedám na letišti v Billundu a díky pěknému počasí vybírám přesun do Jellingu, kde mám zarezervované dvě noci, hezky po svých. Autobusem by se tam taky dalo dojet, ale kdo z vás už zažil takovou cca 20kilometrovou procházku dánským venkovem? 

Hned po opuštění parkoviště, které náleží k letišti, se člověk ocitá v docela jiném světě. Nejprve mě pozdraví pole s tulipány, kde je k dispozici pokladnička pro zájemce o samosběr. I nožík je tam k mání, přece je nebudete rvát silou. Inu, náraz v jiném světě hned na počátku. Klidná procházka po silničkách s minimálním provozem i po polních a lesních cestách (díky mapy.cz za průvodcovské služby!), opepřená zajímavými staveními, plantážemi vánočních stromků, farmami, větrnými elektrárnami a vesničkami mi zabere lehce přes čtyři hodiny, příjemně unavený dorážím do Jellingu.

Samosběr tulipánů

Instrukce k samosběru

Tam jsem sehnal ubytování již v předstihu v jakémsi bed&breakfast, z čehož se nakonec vyklube domek dvou aktivních důchodců, kteří takto pronajímají dva volné pokoje. Jinak koupelna, obývák a kuchyně je společná, stejně jako terasa. Tenhle typ ubytování je nakonec lepší než nějaký bezpohlavní hotel, mám díky tomu možnost poznat dva skvělé lidi a probrat všechno možné. Dokonce i k večeři mi za spíše symbolický poplatek připraví něco místního. A když mi ještě bez řečí půjčí své kolo k tomu, abych si mohl městečko projet, nemám důvod nehodnotit svůj výběr jako velmi zdařilý.

Takhle jednou na dánském venkově

Jelling je městečko, které je však v Dánsku velmi dobře známé, a to především díky runovým kamenům z doby vikinské (památka UNESCO) a muzeu věnované taktéž Vikingům. A jak mi pan domácí taktéž hrdě prozradil, v roce 2021 Jellingem projede i slavná Tour de France. A jednou do roka je město obsazené hudebními fanoušky, kteří se tam přesouvají na tradiční letní hudební festival. Jinak je městečko takové ospalé, ale umím si život tam docela živě představit.

Runové kameny v Jellingu

Na pátek mám naplánovanou spoustu aktivit. Teda spoustu cest. Vlakem po Dánsku. S předstihem jsem totiž za pár desítek až stovek korun koupil jízdenky na vlak, který mě nejprve dopraví do Aarhusu (druhého největšího města Dánska), pak do Aalborgu (tzn. ještě trochu na sever) a večer zase přes půl Jutského poloostrova zpět do Jellingu. Ještě před cestou se ale ještě věnuji vydatné snídani, které vévodí čerstvě pečené domácí housky, k tomu co hrdlo ráčí salámu, sýra, marmelády, másla atp. Kdybych chtěl, mají i něco zdravějšího - tedy jogurt a nějaké křupky do něj. Vystačím si s pečivem, které si umě zdobím vším možným, co je zrovna na stole. Takže bed&breakfast ve své plné parádě 👍.

Ten nízký domeček byl moje přechodné útočiště v Jellingu

Přesun na jellinské vlakové nádraží zvládám hezky po svých, za chvíli odjíždí první vlak do Vejle, kde přesedám na další spoj do Aarhusu. Tohle město má skoro 300 tisíc obyvatel, ale nepřipadá mi jako nějaká výrazná metropole. Procházím si centrum, kterému vévodí pěší zóna vedoucí ke katedrále, prý druhé největší (po katedrále v Trondheimu... jojo, tomu se nic nevyrovná) v severní Evropě. Pak se přesouvám k nábřeží, kde se procházím i budovou knihovny/úřadu/volební místnosti a u níž také s potěšením zjišťuji, že za dánskou dvacku tady mají k zapůjčení kola, ba co víc, tu dvacku vám zámek po navrácení kola pěkně vrátí zpátky. Vybírám jeden velociped, trochu kodrcavou jízdou se přesouvám směr místní stadion (lákalo mě to tam, no...), jenž se nachází uprostřed lesoparku. Stadion je otevřený, není problém se podívat na tribuny i ke hřišti. Udělám pár povinných fotek, pak ještě přejíždím do centra, kde si dávám něco k snědku a pomalu vyhlížím čas odjezdu vlaku směr Aalborg.

Aarhus a jeho katedrála (+ nejpoužívanější dopravní prostředek)

Aarhus

Interiér dánského vlaku

Aalborg je velikostí trochu menší a je to znát, v pátečním podvečeru je to dost ospalé město (cca 110 tisíc. obyvatel) a v centru to teda moc nežije. Kola k zapůjčení tady nevidím, a tak se procházím od nádraží k samotnému centru, které se nachází jako v Aarhusu u vody. Dostávám se zase ke stadionu, jaká to náhoda. Ovšem oproti Aarhusu je tady tento zavřený, a tak jen lehce nakukuji, kudy se dá. Samozřejmě ani tady se na stadionu nic neděje, a tak zklamaně pokračuji dál. V centru nakonec objevuji, že se v rámci budovy nákupního centra dá dostat na střešní terasu, kde bývá restaurace (tedy spíše její bar), ovšem v podvečer se tam na hulváta vypravuji, aniž bych si cokoliv objednal. Nikdo proti tomu neprotestoval, takže zůstává svět v rovnováze. Stát ve výšce na prosklené podlaze a koukat přes nohy dolů na ulici je fakt zajímavý pocit.

V Aalborgu

Aalborg

Aalborg

Večer už nasedám do vlaku směr Vejle a po přestupu do posledního spoje do Jellingu přicházím už za tmy "domů", dávám sprchu a jdu spát. Další den mě čeká nové cestování.

Tenhle způsob vodního prvku ve městě se mi moc líbil 😄(Jelling)

Na cestu v sobotním dopoledni jsem se těšil asi ze všeho nejvíc. Z Jellingu totiž mířím na kodaňské hlavní nádraží, cesta vede nejen po dánském venkově, ale také po mostě a tunelu přes Velký Belt. Auta překonávají 18 kilometrů výhradně nad hladinou, vlak to má půl na půl. Příjemné výhledy mi ovšem kazí dost hlučné dánské spolucestující, které se mnou sedí u stolu, dánské intercity vlaky totiž mají konfiguraci sedadel 2+2 se stolkem uprostřed, takže ve vhodnou dobu prchám na jiné místo. Konečně klid, božský klid...

Cesta přes Velký Belt

Necestuji ale přímo do Kodaně, dělám si zastávku ve slavném městě dánské historie, v Roskilde. Panuje krásné sobotní poledne a město žije hudebními vystoupeními, v muzeu vikinských lodí je také rušno (to si procházím bez placení, dostávám se ale jen na pár míst, ostatní už vyžadují vstupenku) a kolem katedrály panuje taky půvabná atmosféra. V katedrále je mimochodem pohřbeno prý 22 dánských panovníků. Takže tohle město dánská historie skutečně neminula.

Roskilde

Muzeum vikinských lodí v Roskilde

Po příjemně stráveném čase v Roskilde se vypravuji vlakem na poslední kus cesty, a to do Kodaně. Nejprve na hlavní nádraží, pak pokračuji kousek na jih, kde mám na půli cesty mezi městem a letištěm zarezervovaný pokoj v hotelu. Řeknu vám, že větší rozdíl mezi druhy ubytování, co jsem měl v Dánsku možnost zažít, snad existovat nemůže. Hotel nedaleko letiště (jedno z nejlevnějších ubytování v Kodani) je chladné místo bez špetky atmosféry, ale pro složení hlavy a sprchu to stačilo. Ale pokoj typu kajuta na lodi (a koupelna byla taktéž velmi miniaturní) jsem v hotelu ještě neviděl...

Krásné sobotní odpoledne a 24hodinovou jízdenku na veřejnou dopravu v rámci kodaňského regionu jsem využil nejprve k cestě severně od dánské metropole, kde jsem měl za úkol smočit nohy v moři. K tomuto účelu jsem zamířil do Vedbæku, kde příměstský vlak staví hned kousek od pláže. Mise splněna, jedu zpátky do Kodaně. 

Z Roskilde do Kodaně tímhle krasavcem

V kodaňském metru

Procházím se přes parky, ulice a uličky, kolem sochy Malé mořské víly až do samotného centra, na nábřeží Nyhavn. Ostré sluníčko dává barevným domům ještě hezčí odstíny, vybarvují se také návštěvníci místních barů a hospůdek. Víkendy v Kodani chce strávit většina seveřanů, oproti Norsku či Švédsku je tady alkohol dostupnější a levnější. Dost bylo Kodaně, přesouvám se metrem do hotelu, kde ulehám. Brzy ráno se totiž vydám na krátkou cestu vlakem na letiště. 

Malá mořská víla... je fakt malá

Nyhavn

Ani tady nečekejte žádný zádrhel. Vlak je načas, jelikož nemám žádnou bagáž k odbavení, jdu na letišti přímo na bezpečnostní kontrolu a po dlouhatánském pochodu přes půlku letiště do terminálu, který využívá mj. Ryanair, se dostávám k odletové bráně. Stíhám ještě jedno kafe na probrání a zanedlouho už nastupujeme do Boeingu 737, tentokrát zaplněnému do posledního místa, který nás dopraví za zhruba hodinu do Prahy. 

"Kajuta" v hotelu

Zajímavé světlo na nádraží u kodaňského letiště

Poslední záběry z dánské půdy

Krásný jarní výlet to byl!

Více fotek samozřejmě na rajčeti