Pár dní v norské divočině

Jsem hrdým členem norského turistického svazu, a tak chci využít výhody, které mé členství poskytuje. Mám několik možností - můžu nakoupit se slevou turistické vybavení a oblečení, můžu si přečíst "svazový" časopis a také se mi otevírá díky klíči za zálohu 100 NOK přístup do většiny turistických chat v Norsku. Ale neznamená to, že bych jednou zaplatil 100 norských korun a zbytek měl zadarmo, chyba lávky. Výhoda členství v případě použití sítě chat, kterou DNT (zkratka pro tur. svaz) obsluhuje, spočívá ve slevě za ubytování. Místo plné palby 375 NOK jsem za nocleh zaplatil v případě roku 2018 "jen" korun 265. 

Takže v srpnu, kdy už v Norsku chodily děti do školy a vše už začínalo nabírat takový podzimní ráz, jsem se vydal směr sever, abych zase zažil nové dobrodružství (tohle označení je hodně přitažené za vlasy, ale budiž) v norské přírodě. Měl jsem z roku 2017 rozdělanou "práci" na Fjordrutě, kde jsem původně plánoval v roce 2018 pokračovat dalším úsekem, ale předpověď počasí mé plány zhatila, a tak jsem si našel jiné útočiště. Místo k pobřeží jsem tedy mířil směr norsko-švédská hranice. Ale pojďme pěkně popořádku...

V sobotu 18. srpna jsem měl za úkol přesunout se z Prahy do Trondheimu. První část cesty vedla do Oslo s Norwegian, na letišti Gardermoen jsem měl k dispozici více než čtyři hodiny, jež jsem chtěl využít k procházce kolem letiště, ale počasí bylo venku hrozné, a tak jsem zkejsnul v útrobách terminálu. Aspoň jsem mohl koupit přes web jízdenku na vlak na další den. Do Trondheimu jsem se přesunul se SAS.

Vystupuji z letadla v Trondheimu

Neděle pro mě znamenala přesun Trondheim - Tynset, kde to teda všechno začalo. Před jednou hodinou odpolední jsem se vykodrcal z paluby vlaku, jenž dál pokračoval směr Hamar, a tady začíná má pouť. Počasí je tady, oproti propršenému pobřeží, ukázkové, popravdě jsem si ani lepší nemohl přát. Sluníčko se do toho docela opíralo, ale nebylo to tak, že by člověk byl hned zmáchaný ve svém vlasním potu. To odpoledne jsem zdolal krásných 13 kilometrů, kdy jsem se z nadmořské výšky 500 metrů během první části vyšplhal až do 1010 metrů, odtamtud byl samozřejmě úchvatný výhled do širého okolí. V této nadmořské výšce v téhle části Evropy už stromy fakt nerostou, takže mi nic nebránilo v kochání. 

Lyžařská chata nad Tynsetem, jen procházím kolem

Chata pro lesníky, nebo ježibabu?

Příjemná cesta ve skvělém počasí

Cestou mě zastavila i jedna místní cyklistka, která podle svých slov trochu přecenila síly a prosila mě o něco k snědku. Takže Horalka z mých zásob možná zachránila život, nebo alespoň oddálila strádání a utrpení 😎. 

Na vrholku, zdolal jsem tisícovku!

Výhled na Tynset - odtamtud jsem přišel

Před půl šestou jsem se dostal do svého cíle, kterým byla chatička zvaná Knausen. Leží trochu zastrčená v malém údolí, ale není to úplná samota, jelikož se nachází mezi dvěma, překvapivě obydlenými, staveními. A tak byl člověk trochu klidnější, a když nad tím takhle s odstupem přemýšlím, možná, kdybych na dveře jednoho z těch domů navečer zaťukal, pozvali by mě i na pivo. Protože o společnost tady musejí fakt mít nouzi.

Ale po povinných procedurách souvisejících s mým noclehem (tj. zápis do knihy, aby si někdo nemyslel, že tam chci přespat na hulváta zadarmo; mimochodem, byl jsem v roce 2018 teprve návštěvník č. 25, a to na konci letní sezony!) jsem se seznamoval s tímto dřevěným domkem, ke kterému ještě náležela menší budova, sloužící jako sklad jak jídla, tak i dřeva - samozřejmě odděleně. Voda se nabírala v potoce, který jsem využíval i jako koupelnu. Nu, co byste za necelých 800 Kč za nocleh nechtěli za luxus 😁.

Čas do noclehu jsem si ukrátil přípravou a zpacifikováním večeře (těstoviny na parmský způsob - zakoupeno v sámošce "dřevěná bouda Knausen" za 30 NOK) a s přineseným ciderem jsem si sedl na terasu a v příjemném, relativně teplém večeru, jsem se začetl do knížky. Nádhera!

Chata Knausen

Den poté jsem měl před sebou náročný výšlap, na papíře 15 km, které jsem měl zdolat, nezní nijak hrozivě, ale už během předchozí etapy jsem cítil, že ta dvojice vrcholů, které jsem ve druhé části trasy v dálce sledoval, mezi sebou svírá průsmyk, jež musím překonat. A tak v půl desáté za krátkého doprovodu sousedovic psa (norský losí pes to byl) vyrážím, nejprve pěkným lesíkem, poté do údolí plného kravinců a jejich autorek, až k začátku stoupání, kde mám za úkol vyšplhat celkem 600 výškových metrů. Při cestě jsem ani neměl chuť moc fotit, jen jsem šplhal a funěl. Doplňování tekutin zajišťoval potok, jehož tok místy bojoval, aby nepadal ve stylu vodopádu. Mimochodem - touhle cestou tahali v relativně nedávné minulosti svá spřežení místní farmáři, kteří dováželi mléko do Raudsjødalenu, kde stávala jakási mlékárna, jež zpracovávala suroviny z celého okolí. To musel být život...

Cestou necestou občas potkávám zajímavá stavení

S plnou zátěží na zádech tohle byl opravdu těžký kalibr (při pomyšlení právě na ty farmáře, o který jsem se zmínil pár řádků výše, jsem občas nadávat přestal), ale asi si umíte představit ten pocit, když jsem se konečně ocitl nahoře a díval se a díval do krajiny a u toho zakusoval oběd. Bylo totiž poledne. Těchto cca 4,5 kilometrů mi zabralo dvě hodiny...

Zbytek cesty už byl klidnější, hodně podobný tomu předchozímu dni. Z míst, kde kromě lišejníků a trávy nic moc neroste, jsem se ještě podíval do údolí Klettdalen, kde stálo pár budov, především zemědělských. Taky drsná samota...

Počasí se trochu zhoršilo, dvakrát mě zlila přeháňka, ale nedělal jsem si z toho moc těžkou hlavu, ono člověku ani nic jiného nezbývá. Schovat se není kam a autobus vás taky nepřiblíží. V půl třetí konečně vidím svůj cíl, kterým je další údolí, a to už zmíněné Raudsjødalen. 

Raudsjødalen s turistickou chatou v popředí

Po odemčení poznávám, že tohle bude první chata, kterou budu muset s někým sdílet, dvě postele v přízemí jsou obsazené, a tak zabírám pelech v podkroví, kde je na podlaze několik matrací. Během mého ubytovávání se do chaty přiřítila skupinka norských důchodců na výletě, kteří nejprve  žasli, že český turista ovládá norštinu, aby se nakonec sebrali a jeli přespat někam jinam. Přijeli totiž autem, takže měli na výběr. Nu, jejich volba. Snad jsem to nezavinil já 😁.

Raudsjødalen

Ale se dvěma pány, ze kterých se vyklubali letití turisté a kamarádi z vojny, jsem si pěkně popovídal o všem možném. Jelikož bylo zrovna skoro na den 50leté výročí okupace z 68. roku, stočila se diskuse i na toto téma, ale v odpovědích jsem byl trochu vyhýbavý, když jsem viděl, že na stole leží noviny Klassekampen (v překladu "třídní boj"). Ale pánové byli v pohodě, ještě se pochlubili, že zrovna v srpnu 68 byli na vojně a v Norsku bylo velké haló právě s ohledem na to dění u nás, takže všichni byli i na severu jako na trní, aby Rusové nenavštívili i další země. Přeci jenom Norsko s Ruskem sousedí.

Pánové mě taky upozornili, že právě začala lovecká sezona - můžou se střílet sobi. Dobré vědět, když uslyším kolem sebe střelbu, to abych se rychle kryl. Ale prý to tak divoké není, nic mi nehrozí. Doufejme...

Chata Raudsjødalen

Kuchyně a jídelna na chatě Raudsjødalen - u okna zásoby jídla k zakoupení

Večer jsem byl jsem docela unavený, a tak jsem vytuhnul relativně brzo.

V úterý 21. srpna, tedy přesně na den výročí okupace, jsem měl za úkol překonat více než 18 kilometrů, mým cílem bylo další údolí - Hodalen. Cesta to byla velmi jednotvárná, nebojím se říct, že nudná. Ono když jdete pořád do mírného kopce v širokém údolí, kolem sebe vidíte jen bílé pláně porostlé lišejníkem... Takže jako na smilování jsem čekal na moment, kdy vylezu na nejvyšší bod a budu zase klesat do dalšího údolí. Tahle chvíle nastala asi po třech hodinách nudy. Konečně.

Cestou z Raudsjødalenu do Hodalenu, uprostřed ničeho se objevuje zemědělské stavení

Od té doby to už bylo mnohem zajímavější. Zanedlouho totiž na pár metrů ode mě skoro neslyšně prošustělo stádo sobů, což byl zážitek, při němž se mi úplně zastavil dech. Ale sobíci na mě jen mrkli a šli si po svém. Tohle bylo nezapomenutelné! 

Sobi, nádhera!

Už vidím Hodalen, tam zanedlouho dorazím

Toto setkání mě nabilo neskutečnou porcí energie, jež mě doprovázela až do mého cíle, kterým byla chata ve vsi Hodalen. Tady máte díky DNT taky možnost přenocovat, ale jedná se jen o velmi základní komfort (v porovnání s ostatními chatami, co jsem měl možnost využít, spíše nouzovka), a tak jsem přes booking.com zarezervoval plně vybavenou chatu, kterou tu nabízí soukromý provozovatel. 

Chatová osada v Hodalenu

Ještě před příchodem do vsi jsem potkal místního nimroda, který s puškou přes rameno upaloval ve směru, odkud jsem právě sestupoval. Oči se mu rozzářily poté, co jsem se mu pochlubil, že kousek nahoře kolem mě proběhlo stádo sobů. Trochu doufám, že to stádo už bylo dávno pryč.

Ubytování v Hodalenu nabídlo komfort, na který jsem nebyl z posledních dvou nocí zvyklý - tj. splachovací záchod a horká sprcha. Užil jsem si to. Věděl jsem, že vzhledem k předpovědi počasí nemá cenu pokračovat ještě do dalšího údolí, protože bych pěkně promoknul. A tak jsem naplánoval cestu zpátky do Trondheimu.

Středeční ráno už bylo zatažené a při mé cestě na autobusovou zastávku začalo i poprchávat. Přichází podzim. Školním minibusem, v němž kromě mě a necelé desítky školáků cestovala už jen jedna místní babička, jsem se dostal do střediskové obce Tolga, kde jsem přestoupil na autobus do Rørosu. Tam jsem měl asi hodinu a půl do odjezdu autobusu do Trondheimu. Jelikož pršelo, nechtělo se mi moc courat po tomto, jinak úžasném hornickém městečku. 

Někdo byl při lovu úspěšný...

Autobusová zastávka v Hodalenu

Røros

Røros - autobusem do Trondheimu

Při nástupu do autobusu mě překvapila cena, kterou si řidič řekl za lístek Røros - Trondheim, v porovnání s vlakem asi poloviční. Dobré vědět, pro příště 💪. V Trondheimu bylo snesitelně, rozhodně nepršelo, a tak po příjezdu ještě stíhám projít město a udělat pár povinných fotek v notoricky známém prostředí.

Trondheim

Období čtvrtek - sobota jsem v Trondheimu trochu prozevloval. Za zmínku stojí návštěva části města zvané Svartlamoen (hippie čtvrť), kafe na terase kavárny v nákupáku Byhaven, což znamená zajímavý a doposud neobjevený výhled na město a fjord, a hlavně fotbal - Rosenborg ve 4. předkole Evropské ligy doma porazil 3:1 makedonský tým Škendija Tetovo.

Rosenborg nastupuje do zápasu 4. předkola EL proti makedonskému soupeři

Svartlamoen - místní školka zapadá do celého okolí

Svartlamoen

Svartlamoen

Svartlamoen

V neděli 26. srpna už nabírám směr Praha, letím tentokrát asi nejzajímavěji, co jsem se měl kdy z Trondheimu šanci přepravovat. SAS nabídl zajímavou cenu na spojení Trondheimu a Prahy přes Oslo a Stockholm. Beru, užívám si, i přes zpoždění letu Oslo - Stockholm vše stíhám a ve tři hodiny odpoledne dosedáme v Praze.

Letecké gastroporno I. (kafe v ceně, sušenka donesena vlastní)

Letecké gastroporno II. (tohle bylo za úplatu)

Tímto uzavírám svůj norský rok 2018 a těším se na to, co přinese ten další!