Letím volit do Portugalska

Jistě si pamatujete, že jsme v lednu 2018 vybírali prezidenta. I já jsem se voleb zúčastnil, ovšem tentokrát trochu živějším způsobem. V prvním kole jsem si zaletěl vhodit lístek do urny, kterou obsluhovalo české velvyslanectví v Lisabonu. Ale pojďme pěkně popořádku.

Leden s únorem jsou obecně dva měsíce, kdy bývají nejlevnější letenky. Takže je možné vypadnout ze středoevropské šedi či mrazů a jít nachytat nějaké paprsky do teplejších končin (nejen) Evropy. Já při rozhodování "kam" většinou neváhám. Volba padla na Portugalsko. Cílem bylo navštívit sever i střed země, vidět nějaký ten fotbal, dobře se najíst a taky v neposlední řadě odvolit. Pro splnění posledního bodu bylo ještě nutné si na obecním úřadě zažádat o voličský průkaz, nakoupit něco málo k zobnutí volební komisi a zabalit těch pár švestek, letím na tři (celé) dny na západ.

Pátek 12. ledna 2018

Beru si v práci volno, jelikož můj první let (Praha - Barcelona, s Ryanairem) má vyrazit z ruzyňského letiště v půl třetí odpoledne. A jelikož na přestup v Barceloně na další let do Porta mám více než pět hodin, musel jsem si taky lehce naplánovat nějaký vyplňovací program, abych tu dobu nestrávil zbytečně jen na letišti. Do centra města ale na takovou kratičkou dobu nechci, proto jsem vytipoval pěšky dosažitelnou část El Prat de Llobregat. Vyrážím vstříc novým, byť známým, obzorům!

S Ryanairem už toho mám nalítáno docela dost, a tak mě nemůže už nic překvapit. Jestli teď čekáte nějakou zradu, čekáte marně. Let do Barcelony jsem si užil, ostatně jako spoustu ostatních. Na cestu si z palubního servisu objednávám jedno obligátní americano, otevírám na letišti koupené Hospodářské noviny, které mi jen potvrdí, koho mám, teda spíše nemám, den poté volit. 

Jedno z mnoha kafí, co jsem za tu celou pětidenní cestu spořádal

V Barceloně nás samozřejmě přivítalo pěkné počasí, i když se tou dobou už smrákalo, přesto nebyl problém udělat si pěknou procházku do přilehlé čtvrti, kde to při pátečním podvečeru žilo. Všude pobíhalo plno dětí, dospělí si užívali předzvěst víkendu na terasách kaváren a restaurací. Idylka na předměstí. Já jsem se nechal v jedné restauraci taky občerstvit, s malou procházkou ve středu El Prat de Llobregat a cestou na/z letiště jsem čekání pěkně vyplnil.

Letiště bylo v cca osm hodin večer už relativně prázdné, taky byl odlet směr Porto ve 22:05 na tomto terminálu ten poslední. A i když nízkonákladovky používají v Barceloně starý terminál (ten nový jsem měl možnost využít v roce 2015), přesto to nebyla žádná vyložená hrůza. Samozřejmě ten pocit byl umocněn právě i faktem, že byl lednový večer, kdy chuť létat má skutečně jen málokdo, to znamená klid a pohodu na všech stranách. 

Přelet do Porta jsem částečně prospal, nic jsem si nekupoval, neboť takhle pozdě už by bylo kafe riskováním probdělé noci. Byl pátek, chvilku před půlnocí, kdy jsem se dostal na hostel (AirPorto Hostel) v pěší vzdálenosti od letiště. Skvěle mi posloužil byť na těch mých cca 5 hodin. Za pár euro si tam dáte sprchu, trochu si zdřímnete a jste relativně čerství na další let, pokud hned ráno pokračujete dál. Tak jako já. Jo a ještě vám připraví snídani, tu si buď ji stačíte sníst ještě před odletem, nebo vám dají malý balíček na cestu. Příjemné!

Moje bydliště na další 4 hodiny

Takhle jsem měl označenou snídani :)

Sobota 13. ledna 2018

V pět hodin jsem vyrazil do propršeného rána, abych se zase letadlem (příroda pláče) přesunul do Lisabonu. Ryanair prodával letenky za deset euro, přece nepojedu dvakrát dražším vlakem, to dá rozum... Z letu si pamatuji jenom to, že jsem ho proseděl v bundě (byl to první let toho letadla, takže ještě bylo "promrzlé"), dále taky zapnutí pásu a dosednutí na letišti v Lisabonu. Dobu mezi těmito dvěma body jsem úspěšně prospal. I když za těch cca 30 minut nečekejte, že tělu vrátíte vše, co mu nebylo možné díky krátkému pobytu v hostelu dopřát.

Nástup

V Lisabonu jsem měl jasný cíl - vhodit ten správný lístek do správné volební urny, která byla v celém městě - co městě, celém Portugalsku - všehovšudy jedna. A tak jsem po krátké snídani v centru města vyrazil směr česká ambasáda, která sídlí nad čtvrtí Belém, jež je proslulá koncentrací památek a dobrot. Z náměstí Praça da Figueira jezdí směr Belém a ambasáda přímý autobus, který staví nedaleko od vily, jež je postavena na pomyslném kousku Česka uprostřed Lisabonu. 

Ranní Lisabon

Řeknu vám, že z odevzdání lístku na ambasádě v Lisabonu jsem si odnesl dva zásadní poznatky. 1. příjemnější atmosféru ve volební místnosti jsem ještě nezažil (kde vám jako naprosto cizímu nabídnou kafe a bábovku a ještě se s vámi pobaví o fotbale?), 2. chci pracovat na ambasádě v Lisabonu. Mno, k dalším krokům, které vyplývají z toho druhého poznatku, vede dlouhá cesta, ale proč o tom třeba jen nesnít?

Česká ambasáda v Lisabonu

Po odvolení jsem pěšky kolem stadionu Restelo sešel do čtvrti Belém, pořád bylo příjemné sobotní dopoledne a ve slavné cukrárně/kavárně Pastéis de Belém ještě nebyly velké návaly lidí. A tak jsem se zastavil na další kafe a samozřejmě jsem si musel dát ten jejich, ještě trochu vlažný, dortík. Tramvají se pak přepravuji zpátky do centra města a pomalu mířím dál na letiště, čeká mě totiž krátký let zpátky směr Porto. Ano, do Lisabonu jsem si odskočil jen kvůli volbám...

Pastel de Belém

Ryanair odlétá v Lisabonu z maličkého terminálu T2, který si představte jednoduše - jako montovanou halu. Stejně jako v Barceloně je tu ne-překvapivě málo lidí a dost prostoru pro všechny, proto zážitek není tak traumatizující jako u některých cestovatelů, kteří se se svými zkušenostmi podělili třeba na webu Skytrax. Nástup do letadla, jež bylo přistavené kousek od budovy, je samozřejmě přes plochu, vydatná přeháňka naštěstí odešla těsně před naším vypuštěním do letadla, proto všichni suší nastupujeme. Kolem sebe pozoruji pár osob v dresech Benfiky, taky letí na fotbal. Večer se totiž na severu Portugalska odehraje zápas Braga - Benfica, který hodlám i já vidět z tribun.

Uvnitř terminálu 2 na lisabonském letišti

EasyJet taky využívá terminál 2

Přesun letiště Porto - nádraží Campanhã - Braga zvládám s klidem, na přestupy z metra do portských příměstských vlaků jsem nezapomněl z dob mých pobytů v Guimarãesi. V Braze mě vítá severoportugalské počasí - deštivo. Podle mapy v mobilu nacházím svůj dočasný domov, a to u mladého brazilského páru a tří koček. Tahle pětičlenná parta nabízí přes airbnb pokoj s koupelnou ve svém velmi prostorném bytě, ale asi tušíte, že skutečnými vládci prostoru jsou právě ty kočky 😎.

Po krátkém seznámení se s "domácími" jsem se vydal ke stadionu místního SC Braga, abych si v klidu zajistil vstupenku na večerní zápas. Večer jsem už chtěl jít najisto - to už u stadionu totiž byly davy. Po nákupu vstupenky jsem se ještě vrátil do města a "domů" občerstvit se. Pak už jsem se v dešti vydal napodruhé na stadion. Ti z vás, kteří něco málo tuší o stadionu v Braze, už netrpělivě čekají na moje dojmy z tohoto díla. Takže - to je něco NESKUTEČNÉHO! Stadion dlouho nevidíte, pak se před vámi najednou zjeví velká tribuna, kterou jsem ale musel (možná nemusel, ale udělal jsem to) obejít a po chodníku zasazeném ve skále jsem se přesunul na tribunu druhou, která přidělaná k další skále. Stadion má jen dvě velké a strmé tribuny po dlouhých stranách hřiště, obě pro cca 15 tisíc diváků, což, za jednou z branek je právě skála s mým chodníkem, za druhou brankou je remízek.

A fotbal? Ten byl slušný, teda až na výsledek - Benfica vyhrála 3:1 (do Bragy mi nic není, jen nemám moc v lásce Benficu). Na obou tribunách nás bylo dohromady 20 407 přihlížejících. Celkově nezapomenutelný zážitek.

Stadion z chodníku, který je možný využít pro přesun od jedné tribuny k druhé

Výhled z mého místa

Na tribuně

A nezapomenutelná mohla být i cesta zpátky, jelikož na město padla mlha a já, protože jsem se zpátky do bytu vydal trochu jinou trasou, jsem trochu bloudil. Ale stačilo se dát směrem na vlakové nádraží, tj. sledovat cedule u silnic s nápisem "Estação CP". Nakonec jsem došel úspěšně do cíle. Horká sprcha a spát.

Neděle 14. ledna 2018
V neděli jsem měl naplánovaný další fotbal - tentokrát v Portu, kam jsem na domácí zápas šel povzbudit moje portugalské favority z Boavisty. Ale nikam jsem přehnaně nespěchal. Snídani jsem si dal kousek od nádraží v Braze, v kavárně mi dámy připravily moje oblíbené croissanty s máslem, pěkně ohřáté, k tomu nějaké kafíčko na povzbuzení.

Snídaně

Po příjezdu do Porta jsem se pomalu přesunul směr Matosinhos, kde jsem měl za cíl po nějaké době vyzkoušet restauraci Aliança, což je spíše taková jídelna pro místní. Dal jsem si trochu přesolenou tresku na bražský způsob (nevím, jak to přeložit do češtiny - v originále bacalhau à Braga), k tomu mi číšník přinesl džbánek vinho verde, to je můj oblíbený tekutý společník k portugalským jídlům. Původně jsem si, možná zbytečně skromně, řekl o skleničku tohoto vína, obsluhující ale vytřeštil oči a po otázce "Jenom skleničku?" jsem rezignoval a vylemtal jsem tam asi půl litru.*
*pro vaši informaci - vinho verde není nijak silné, mívá kolem 9 procent alkoholu 

Miluji vlaky a vše kolem nich

S dobrou náladou jsem se metrem vrátil zpátky směr centrum Porta, ale vystoupil jsem už na stanici Francos, odkud je to nejblíž ke stadionu Bessa. Zase jsem si chtěl s předstihem, tedy cca 2 hodiny před duelem, sehnat lístek, abych pak už mohl v klidu vychutnávat celkovou atmosféru kolem a uvnitř stadionu. Přibližuji se stadionu a odchytne mě jeden drobný a pohublý Portugalec, jestli prý náhodou nesháním lístky. Když jsem se pochlubil, že vlastně jo, pookřál a vylíčil mi výhody návštěvy zápasu, jak je to důležitý souboj a cosi kdesi. Taky že nabízí lístek na dobré místo a že ten normálně stojí 30 euro, mně ho dá za 20... Měl chlapec smůlu, že jsem si předtím zjistil, kolik stojí lístky na pokladně, a tak jsem mu odpověděl, že víc než na pokladně (tj. 15 euro) mu fakt nedám, jeho poslední slova zněla "Tak mi dej deset". Dal jsem mu deset a šel jsem směrem ke Casa da música.

To je budova tak 15 minut pěšky od stadionu, název napovídá souvislost s "domem" a "hudbou". Občas tam bývá možné podívat se do jednoho ze sálů, tentokrát jsem žádnou otevřenou cestu nenašel, a tak jsem si v tamní kavárně dal aspoň něco k pití. Trochu zklidnění před fotbalem bylo třeba.

Občerstvení v Casa da música

Zápas Boavista - Portimonense dopadl dobře, domácí zvítězili 2:0, na stadionu jsem si užil pěknou atmosféru, i když návštěva byla tak 4x menší než v Braze předchozí večer. Po fotbalu jedu zpátky do Bragy.

Na tribuně při zápase Boavista - Portimonense

Pondělí 15. ledna 2018
Další den v deset dopoledne odjíždím do Lisabonu přímým vlakem z Bragy, a tak se předtím stihnu rozloučit s hostiteli a pádím směr nádraží. Tam mi ještě zbývá čas na drobné občerstvení a pak se usazuji do sedadla, které bude mým domovem pro další cca 4 hodiny.

Kočka domácí v mé posteli

Interiér vlaku IC z Bragy do Lisabonu - 2. třída

Fabrika, kterou jsem vyblejsknul přes okno vlaku

V Lisabonu vystupuji na povedeném nádraží Oriente a metrem se přesouvám k hotelu, budu tu jen na jednu noc, a tak jsem si mohl dovolit trochu pohodlí. Po check-inu si dávám okruh městem, navštívím fanshop Sportingu, centrum města se zastávkou na štamprli likéru ginjinha nebo Belém (kupuji pastéis de Belém domů). Večeři jsem si chtěl dát v tržnici Mercado da Ribeira, ovšem ceny mě docela odradily - udělali z toho moderní foodcourt, který podle mého rezignoval na duši staré tržnice. Takže jedu směr hotel a vidím naproti vstupu do hotelu kavárnu, cukrárnu, bistro a restauraci v jednom. Dávám si pořádné jídlo za pár eur, rozhodně jsem tedy neprohloupil.

Na zdraví!

Večer sleduji v televizi fotbal Estoril vs. Porto, který byl přerušen v poločase proto, že pod fanoušky Porta se pomalu hroutila tribuna, a tak to pořadatelé rozehnali ještě bez následků na zdraví kohokoliv.

Úterý 16. ledna 2018
Vzbouzím se s vědomím, že dneska opouštím Portugalsko. Ovšem letí mi to až kolem oběda, proto po vydatné snídani vyrážím ještě rychle do samotného centra, abych si ho ještě užil. Po návratu na hotel balím a v deset hodin už jsem na letišti. Závidím Lisabonu rozhodnutí přivést na letiště linku metra (Praho!).

Lisabonský výtah

Čeká mě první let v životě s Air France, teda z Lisabonu do Paříže musím s jejich novopečenou dcerou (synem) jménem Joon. Tato změna znamená okleštěný servis, na palubě dostáváme v ceně jen nealko, já jdu do pomerančového džusu. Co si vybavuji, žádné extra velké pohodlí v letadle taky nebylo.

Joon a občerstvení (+ zábava na palubě - vlastní tablet)

Z přestupu na, na mé poměry obřím, letišti na kraji Paříže mám trochu obavy, ale nebylo to vůbec tak hrozné. Musím jen projít novou kontrolou, kde jen předložím pas. Žádné velké přesuny nebyly třeba, zůstávám v části, do které jsem přiletěl z Lisabonu. Pociťuji, jak je moc příjemné, když v takovém prostoru jsou na zemi koberce, byť samozřejmě uzpůsobené účelu budovy. Hned je to čekání  podvědomě příjemnější.

A cesta z Paříže do Prahy byla taky moc pěkná, podvečerní let měl až trochu uklidňující atmosféru, které vždy pomůžou dvě věci - správně nastavené osvětlení kabiny (zde ztlumené) a něco dobrého. Air France ještě zůstávají u servisu sestávajícího z drobného k zakousnutí a nápojů (téměř) dle libosti. Vybírám k nabízenému wrapu červené víno a vodu. A hned je ten svět veselejší.

Na palubě letu Air France Paříž - Praha

Večer už jen zbývá dojet v klidu domů, což zvládám.

Tenhle výlet byl spíše připomenutím, proč mám tak rád právě Portugalsko. Tamní lidi, jídlo, fotbal, atmosféra. Jo jo, vybral jsem dobře!

Fotky z rajčete (hiko.rajce.net)