Úprk do Polska

Mám rád letadla, letiště, létání, prostě všechno, co obsahuje část "let". A tak jsem využil několik posledních dní dovolené, abych se na konci listopadu 2017 proLETěl. Nešel jsem do rizika, stačí mi Polsko. Čtyři dny, čtyři LETy.

Ve čtvrtek 23.11. jsem tedy nabral kurz Ruzyně, odkud mě za pár stovek Ryanair během hodinky přepravil do Krakova. Cestou byl vidět pěkný kus naší republiky, kromě krásného pohledu na Prahu se daly pozorovat Pardubice, pěkně bylo vidět i na Jeseníky, kde se nedala přehlédnout elektrárna Dlouhé stráně. Při přiblížení na krakovské letiště zase moc hezky vystupovaly vrcholky nedalekých Tater. Slibný začátek cesty.

Praha z nadhledu

Jeseníky

Wawel, už jsme nad Krakovem

Tatry

Asi můj první let s novými Ryanairovskými sedačkami...

V Krakově jsem to odpoledne a večer neměl žádný přesný program. Po ubytování v hostelu nedaleko centra jsem pak našel místo na jídlo, abych se poté prošel po samotném historickém centru až na hrad Wawel, který za mnou akorát zavírali. Takže právě včas 😎. Zbytek večera jsem strávil ve sport-baru, kde dávali zápas Rosenborgu proti San Sebastianu. Takže jsem ochutnal pár polských piv a zjistil jsem, že tady fakt nemá cenu chodit do rizika, nejlépe dopadlo europivo Tyskie... A fotbal korespondoval s tím pivem, taky za moc nestál.

Večerní Krakov

Na pátek jsem měl koupenou letenku na večer do Gdaňsku, opět s Ryanairem, a tak mi nezbývalo než najít program do cca 18. hodiny. Nechtěl jsem totiž zůstávat v Krakově, který trošku znám, a s pomocí autobusu společnosti Polskibus (dnes už člen Flixbusu) jsem se za pár zlotých přesunul do města Řešov na východě Polska. Město mě velmi mile překvapilo, nečekal jsem takový příjemný zážitek. Samozřejmě za to částečně mohlo i počasí, protože v dešti bych si to asi tak neužíval, ale útulné centrum určitě stojí za návštěvu. Bál jsem se, abych tady měl ten čas mezi příjezdem a návratem do Krakova jak strávit, ale problém to fakt nebyl. A ona taky ta cesta po dálnici ubíhá moc pěkně. Byl to dobrý nápad zapíchnout ten pomyslný prst na mapu zrovna sem.

Svatá pravda :)

Kousek Česka na východě Polska

Řešov - náměstí

Po příjezdu zpátky do Krakova jsem si dal v nákupáku, který je vlastně součástí hlavního nádraží, něco k snědku a pádil jsem odtamtud. Byl totiž černý pátek, což znamenalo, že celé město se vydalo nakupovat. Nic pro mě, mizím na letiště.

Konečně jsem se projel vlakem, který tu na letiště začal jezdit. Při cestě do centra den předtím jsem tuto možnost nemohl využít, protože vlak měl bůhvíjaké problémy, a tak bylo lepší sednout na autobus. Ale teď už to fungovalo bezproblémově. A ani celý proces na letišti na mně nezanechal žádné výrazné následky, takže v půl desáté sedím v letadle společnosti Ryanair, která mě přepraví opět za cenu pár drobných do Gdaňsku. Vedle mě si sedá místní trochu přiopitý jinoch, který se pochlubí, že jde na párty s kámošema, no očividně už začal soukromě doma. 

V Gdaňsku mají také na letiště přivedený vlak (Praho, slyšíš?!), ale je problém se z něho dostat o víkendu večer, a tak se trochu strastiplně dostávám do centra po kombinaci MHD + vlak. Ale zvládám. Ubytování v Gdaňsku mám na již prověřeném místě, ovšem ke svému překvapení nedostávám postel ve čtyřlůžkovém pokoji, ale kapsli jak někde v Asii. Bylo už po půlnoci, nemám náladu řešit nějakou výměnu, takže rychlá sprcha a spát. Ráno stejně chci brzy vypadnout.

A tak opravdu mizím - jako první z té skvadry, která za těmi závěsy ještě pochrupuje (vzhledem k množství a struktuře věcí, které mají vybalené na stolečku a židlích, navíc pojímám podezření, že tam někteří tak trochu bydlí...). Na sobotu mám program víceméně jasný - Sopoty (nic seriózního, jen procházka u moře), návrat do Gdaňsku do muzea, jídlo, podvečerní Gdaňsk, letiště, Krakov.

Sopoty nabízejí příjemnou možnost vypadnout z Gdaňsku, který je oproti nim velkoměsto. Místní dřevěné molo je vyhlášené, dlouhé jak týden před výplatou a v tu sobotu i relativně navštěvované. Ale tak akorát. Po dopolední siestě u moře přichází na řadu přeci jen vážnější část dne - Muzeum 2. světové války v Gdaňsku. Otevřeli ho před několika měsíci a už nasbíralo mnoho kladných ohlasů. Já jsem si na vstup musel trochu počkat, jelikož zamračené sobotní odpoledne láká k takovým aktivitám trochu víc osob.

Sopoty - molo

Sopoty

Sopoty - knihovna a společenské centrum na nádraží, moc pěkné!

Každému, kdo se Gdaňsku jen přiblíží, můžu návštěvu tohoto muzea, jehož budova je už sama o sobě velmi zajímavá, doporučit. Expozice je velmi rozmanitá a dost často člověka překvapí. Dost silný pocit například vyvolá ztvárnění problematiky hladu během války, nebo velmi jednoduché znázornění atomové bomby a s ní spojené katastrofy v japonských městech.

Hlad

Muzeum 2. světové války

Z muzea vycházím, plný dojmů, do ubrečeného podvečera, dalším cílem je centrum města, kam se dá pohodlně dojít pěšky a kde je možné se pořádně najíst. Vybírám restauraci ve třetím patře kousek od nábřeží, tam mi moc chutnalo 😋. Po kávičce v jedné z několika zajímavých kaváren v centru se pomalu chystám na odlet zpět do Krakova. Tentokrát neletím s Ryanairem, ale plácnul jsem se přes kapsu a za cca 450 korun českých si užiju s polským LOTem. Těším se na vrtulák, aspoň změna po těch všech boeingách.

Večerní uplakaný Gdaňsk

Na letišti si vyzvedávám boarding pass na check-inu (opět rozdíl oproti low-costu) a ještě mě mile překvapí možnost nástupu do letadla přes most, netušil jsem, že k němu lze připojit i takového prcka jako vrtulový Dash 8. Nechtělo by se mi do toho deště, který se mezitím venku pěkně rozlítil.

Zajímavé řešení nástupu do nízkého vrtuláku přes nástupní most

Let v černočerné tmě a ještě nad oblaky nenabízí mnoho šancí zabavení se, ale u klasické aerolinky, jakou je LOT, aspoň ukrátí čas čaj, kafe nebo voda + sušenka. V Krakově mám tentokrát zarezervovaný pokoj v seriózním hotelu, takže se nemusím bát překvapení. Hotel je zbrusu nový a taky to podle toho vypadá. Pěkné!

Ráno začínám plnohodnotnou snídaní, dopoledne už žádný program nemám, po odhlášení z hotelu přecházím pěšky na vlakovou zastávku, cestou ještě něco koupím v obchodech (třeba krówky, mňam!). Vlak mě v klídku doveze na letiště, odkud mi to za pár desítek minut letí přímo do Prahy. Ryanair, jak jinak. Na palubě si dávám obligátní americano, pak ta cesta pěkně uteče. A mám docela radost, že let je vcelku plný, ne sice 100%, ale svítá naděje, že tahle linka snad má šanci na přežití.

Co kdybych ji třeba chtěl využít ještě v nějaké blízké budoucnosti?

Kafe a něco dobrého na palubě Ryanairu

Celá fotodokumentace na rajčeti: