Podzimní evropské hopsání

Stejně jako v roce 2015 jsem si i letos naplánoval evropské toulání na termín okolo státního svátku 28. října. Vloni jsem touhle dobou byl v Barceloně, teď to byla ještě zajímavější cesta. Samozřejmě byla jejím základem jedna pekelně levná letenka, jako v roce předchozím začínám letem Praha - Benátky. Před rokem jsem se ale v Benátkách nestačil ani ohřát a za pár hodin už jsem letěl dál. Teď si dávám v Benátkách nocleh, abych se s touto perlou severní Itálie seznámil. Následovat bude v sobotu přesun  na slunnou Ibizu, abych se taky jednou za rok vykoupal v moři, v pondělí se pak přes Charleroi v Belgii vracím na sever Itálie, tentokrát do Bergama. A odtamtud v úterý navečer mířím zpět do matičky Prahy a domů. Letenky koupené, ubytování zařízené, můžeme vyrazit.

Nástup do letadla směr Benátky

V Praze na letišti snídám v samoobslužné restauraci, pak se přesouvám do patřičného terminálu ke naší odletové bráně, kde společně s ostatními 64 pasažéry nastoupíme nejdříve do autobusu, který nás přiblíží našemu stroji, pak do letadla společnosti Volotea. Jedná se o Boeing 717, vždy je netradičním zážitkem let mašinou, která má motory jinde než na křídlech.

Innsbruck

Když vidím, kolik je nás cestujících celkově, do letadla se neženu, protože vím, že bude k dispozici spousta volných sedadel (i když mám své přiděleno). Takže místo 17. řady sedám do šesté. Let nám nabídl krásné výhledy na Alpy, počasí bylo přímo ideální k pozorování jejich vrcholků. A bezpečně poznávám i Innsbruck a jeho velikány, kde jsem se v červenci krátce taky vyskytl. Pěkné vyplnění doby letu.

Ale už zanedlouho přistáváme na letišti Marca Pola u Benátek. Do města se přesouvám po vodě, sice je to dražší než autobus, ale zato stylovější. Po připlutí k náměstí San Marco kupuji 24hodinový lístek na místní MHD - vaporetto (za 20 euro). A protože se už blíží 14. hodina, kdy se můžu ubytovat v hostelu, přesouvám se na ostrov Giudecca. Mimochodem, v Benátkách jsou ceny ubytování ve městě docela šílené, proto beru zavděk ložnicí pro 16 osob za cca 40 euro za noc. Hostel ale nabízí veškerý myslitelný komfort, nakonec ke svému překvapení dostávám postel v pokoji pro 4. Proč ne :).

Z letiště do Benátek stylově

Po ubytování jen tak bloumám Benátkami, tuhle nastoupím do loďky, tu vystoupím, tu si něco vyfotím. Narazil jsem na expozici mapující tvorbu architektky Zahy Hadid, neváhám. Potom další plavby a plavbičky, něco k snědku. Už se smráká, ještě se pluju podívat na ostrov Murano, cestou tam přibržďujeme i u ostrova San Michele, kde ale vůbec nikdo nevystupuje ani nenastupuje. Není divu, ostrov je vlastně velkým hřbitovem a večer bych tam teda taky nešel... Večer se vracím do hostelu, kde si ještě dávám jedno točené benátské a kolem 11. usínám.

Marcipánová nabídka

Profláklé Benátky, i tak kouzelné

Náměstí San Marco v Benátkách

Ráno totiž hned na 7 vyrážím na snídani a poté se opět vydávám do spárů tohoto fantastického města. Překvapuje mě, že potkávám během brzkého dopoledne skupinky studentů, asi mají namířeno do škol(?). Užívám si klidu ve městě i na palubách lodiček, opět pluju, jak se mi chce. Výhodou je, že místní MHD funguje bezvadně i v sobotu ráno. Baví mě pozorovat ten ruch, který nemá ještě nic společného s turisty, spíše se odehrává za oponou toho šíleného představení, jehož jsou miliony lidí  z různých koutů světa samy účastny. Všude jezdí zásobovači, odvážejí se odpadky, špinavé povlečení z hotelů. Samozřejmě všechno po vodě, auta dovnitř města nemůžou.

Ranní provoz v laguně

Hostel

Brzy bude karneval

Ale pomalu se blíží poledne, já se nějakou náhodou ocitám v blízkosti vlakového nádraží, odkud se řítí tisíce nových návštěvníků města. Pro mě je to signál pro to, abych jim uvolnil místo a bez brblání se přesouvám zase jinam, někam pryč z Benátek. Ochutnal jsem, to mi pro tentokrát bohatě stačilo. Mizím asi i proto, abych mi ty davy nezkazily ten můj prvotní dojem z města.

Koukám do mapy, jestli je v okolí nějaké město, kam bych se mohl vlakem jednoduše přemístit. Hle, Padova, co by kamenem dohodil. Vlak jede za chvíli. A z Padovy už se nějak odpoledne budu muset dostat na letiště v Trevisu, dalším městě, které se nachází nedaleko Benátek.

Na trhu v Padově

Neměl jsem žádná přehnaná očekávání, ani jsem vlastně nevěděl, jestli je Padova průmyslové, historické, ošuntělé, bohaté, nebo třeba vybydlené město. Přijel jsem na tamní nádraží, v turistických informacích v té samé budově beru mapku města. Vlastně i samotná přítomnost "íčka" na nádraží dává tušit, že to tady tak hrozné asi nebude.

A nebylo. Svezl jsem se místní tramvají do centra města, tam jsem zase bezcílně bloumal, překvapilo mě dost lidí, očividně místních, kteří se potulovali městem. Sobotní dopoledne a poledne asi vypadá v Padově vždycky takto. A zanedlouho jsem narazil i na velký trh se vším možným. Tohle je Itálie :).

Ve městě nakonec trávím docela dost času, nacházím i vhodné spojení s Trevisem - musím se znovu vracet k Benátkám, tentokrát jen do Mestre, kde následně přestupuju na další vlak. Od nádraží v Trevisu jezdí autobus na letiště. Mám štěstí, jeden ještě stihnu doběhnout. Na letišti jsem tak 3 hodiny před odletem, radši jsem si nechal rezervu, kterou jsem naštěstí nemusel využít. A tak si čtu, tak hodinu a 45 minut před odletem procházím bezpečnostní kontrolou a přesouvám se do neveřejné části tohoto malého letiště. Letiště moc nestačí, večer odlétá asi čtveřice letů, což je na hranici kapacit. Ale co, chvilku si posedím na zemi. Stejně zanedlouho odlétáme. Na IBIZU!

Na letišti v Trevisu

Tentokrát se proletím Ryanairem, ostatně tato společnost mi zařídila veškeré zbylé vzdušné přesuny v rámci tohoto výletu. Let je poloprázdný, mám celé trojsedadlo pro sebe, takže se jednalo o velmi pohodový přesun. Z letiště jedu místním autobusem do města Eivissa (Ibiza), ubytovávám se v hotelu a jdu spát. A ráno teprve poznávám, kde že jsem se to ocitl.

Výhled z hotelu

Pěkné, hotel skoro hned na pláži, klidná část města. Takže den začínám vydatnou snídaní a jdu se podívat po okolí. Od devíti totiž můžu požádat recepční o zapůjčení horského kola. Což taky po krátké procházce činím. Kolo mám k dispozici do cca dvou hodin odpoledne. Plánuju se podívat trochu z města, někam do blízkých kopečků, abych si udělal přehled o tom, jak to tady vůbec vypadá.

Ibiza

Ibiza na Ibize

Koupací pláž

Výlet byl nakonec moc příjemný, počasí bylo akorát na triko a kraťasy. Po návratu si kupuju v sámošce přes ulici něco studeného k obědu a přesouvám se na pláž. Chci se koupat a slunit. Slib, daný sám sobě, plním. Odpoledne tedy trávím na skoro prázdné pláži, kde každý z nás příchozích má dostatek prostoru. Do moře několikrát vlezu, má 22°C, což je pro mě ideální teplota. Vzduch má kolem 23°C ve stínu, ale jelikož celý den svítí slunce, pocitová teplota je trochu vyšší. Za mě perfektní podmínky. Po pár pěkných hodinách strávených na pláži se přesouvám zpátky do hotelu. Zapínám televizi, vysílají druhou španělskou ligu.

Poté, co se slunce úspěšně pokusilo o úkryt za obzor, jsem se vydal do města. Dal jsem si něco k snědku a vyrazil jsem vstříc hornímu městu. Docela příjemné se na přelomu října a listopadu v osm večer procházet venku v tričku. Uličky horního města jsem si halabala prošel, ale bylo tam úplně mrtvo, takže jsem se v klidu zase odebral do nížin. Cestou zpátky do hotelu jsem objevil otevřený supermarket, kde jsem si vzal ještě něco na druhou večeři.

Jedna z těch budov je můj hotel

Ráno snídani v hotelu nestíhám, jelikož letím v cca půl desáté do Charleroi. A tak si na recepci při check-outu vyzvedávám objednaný balíček, kde nalézám obloženou bagetu, ovoce, nějaké sušenky, pití... Jídlo, které mi vydrží až do odpoledne. Přesouvám se autobusem na letiště, které mě hodně překvapilo svou vzdušností a čistotou. Takhle si představuji středně velká letiště. Já vím, v sezoně to bude tak akorát, ale teď v plonkovém období je to luxus.

Boarding na let Ibiza - Charleroi

Realita v Charleroi

Odlétáme směr Belgie, letadlo je překvapivě plné, na palubě je k mému údivu i spousta rodin s dětmi školního věku. Čekal jsem spíš belgické důchodce. Letiště Charleroi je pořád v jakémsi stavu latentní ostražitosti, všude kolem zábrany, do terminálu se překvapivě nedostanete stejnými dveřmi, kterými se z něho vychází. No, neumím si představit tu situaci, která tady nastala na jaře tohoto roku. Charleroi plnilo i při vědomí své menší rozlohy funkci hlavního bruselského letiště, to tu musel být pořádný zmatek. Ten tu totiž byl i v době, kdy jsem tam já přiletěl a za cca 6 hodin zase odtamtud odlétal. Letiště chaotické, malé, divné. Jeho okolí hrozné, třeba do města Charleroi jsem jen přijel a zase se obrátil a jel radši pryč. Ostrava je proti němu krasavice... Do Charleroi asi nikdy nebudu mít důvod se vracet.

Nedaleko letiště Charleroi v městečku Gosselies

Těch 6 hodin jsem nějak přečkal, a už sedím na palubě letu Charleroi - Bergamo. Toto severoitalské město mám rád, je to příjemná oddychovka. Strávím tam cca půl dne, abych v úterý odletěl směr Praha. Letiště v Bergamu jsem naposledy navštívil v roce 2008, od té doby se to tam změnilo k lepšímu. Z typicky low-costového letiště se stalo solidní místo, odkud se člověk nemusí štítit cestovat. V Bergamu jsem stihnul návštěvu horního města, dal jsem si pizzu, nakoupil něco málo domů a už se můj pobyt počítal tak leda na minuty.

Bergamo - horní město při pohledu od nádraží

Bergamo - zábava v horním městě

Let do Prahy s Ryanairem byl naprosto v pohodě, plno tak z 80 %. V Praze mě překvapilo, že jsme zaparkovali přímo u terminálu a přicucli k nám chobot. Pak jsem se dozvěděl, že na letišti je nedostatek autobusáků, a tak musejí některé lety "upgradovat" do vyšší kategorie. Asi jako když je váš rezervovaný pokoj v hotelu plný, tak vám dají větší, ale za stejnou cenu.

Silueta horního města v Bergamu

Praha - Příbram už jedu na setrvačník, tam přemýšlet nepotřebuji. Krásný výlet to byl!

Fotky klasicky v galerii na hiko.rajce.net.