Nastal čtvrtek 26. května, v práci jsem zůstal trochu déle, protože nemělo cenu jezdit jen tak na párminutovou otočku domů. Navíc když mám zastávku autobusů na Prahu kousek od kanceláře. Přesun do Prahy na Knížecí a odtamtud metrem/busem na letiště žádný problém nebyl, ještě aby jo. Na letiště jsem dorazil asi dobrých sto minut před odletem, takže jsem se v klidu odbavil, ještě jsem stihnul pro nějakou dobrotu dojít do Billy a pak jsem se přes automatickou pasovou kontrolu procedil do útrob neveřejné části terminálu 1. Sem zavítám málokdy, takže si to tu musím pořádně prozkoumat.
Cestu z Gatwicku do svého přechodného domova na jihu Londýna v části Brockwell jsem si nekomplikoval. Svezl jsem se nejdřív rychlým spojem Gatwick express na nádraží Victoria, odkud odjížděl "courák", jehož druhá zastávka byla Herne Hill. A tam jsem právě vystupoval, od nádraží to bylo k cílovým dveřím tak šest minut pěšky. Cesta z letiště až domů trvala tak lehce přes hodinu. Super! Jen je škoda, že některý z lokálních vlaků, které zastavují i na letišti Gatwick, neprojíždějí právě přes Herne Hill, abych to příště měl levnější a ještě trochu jednodušší.
Domeček jsem našel bez problémů, hned mě čekali domácí Madeleine a Gerhard. I v docela pokročilou hodinu (bylo lehce před jedenáctou večerní) se mnou ještě chvilku poseděli v kuchyni, udělali mi čaj (ne, s mlékem jsem si ho fakt nedal...) a já jim předal něco málo dárků, co jsem vzal s sebou. Největší radost udělal Gerhardovi hrneček s logem Příbrami, během mého pobytu jsem ho fakt viděl v plné permanenci :).
 |
| První mé kroky vedly do Národní galerie |
V pátek jsem měl objednanou snídani na osmou ranní, což bylo tak akorát, abych se dal trochu do kupy a v relativně pohodovou hodinu vyrazil do víru velkoměsta. Hned přes ulici byla zastávka autobusů, dvoupatrákem s číslem tři jsem se svezl do samotného centra, projeli jsme kolem Houses of Parliament a Westminster Abbey na Trafalgar square, kde jsem si to nejdříve obešel, abych s otvíračkou v deset vlítl na rychlou návštěvu Národní galerie. Několik obrazů prostě vidět musím, kdykoliv jsem poblíž :).
Blížila se doba oběda, kvůli němu jsem vyrazil na druhou stranu Temže na trh Borough Market. Tam jsem si dal vysněnou bagetu s kachním masem, vloni ji tam neměli. Ale teď se zadařilo! Ale procházení stánků, ochutnávání tady sýra, tady paštiky, tu džemu... To bych mohl každý den :). Borough Market je prostě parádní!
 |
| Kachní sendvič na trhu Borough Market |
 |
| Borough Market |
Oběd jsem se vydal trávit do části Barbican. Trochu bizarní je to tam. Historie této čtvrti sahá do 60. a 70. let, kdy se radní v City rozhodli v oblasti vybombardované Němci během 2. světové války vybudovat velmi zajímavý komplex obytných budov (mj. tří nejvyšších obytných budov v Londýně), obklopených vodou, zelení, kulturním stánkem s galerií a několika scénami. Vše vybudované v tzv. brutalismu. Ale žije to tam. Místní si šli dát na sluníčko oběd, já jsem si koupil kafe a trávil kachnu, kterou jsem měl před několika okamžiky k obědu.
 |
| Barbican 1 |
 |
| Barbican 2 |
 |
| Barbican 3 |
A abych trávil dál, prošel jsem se z Barbicanu kolem Katedrály Sv. Pavla a přes Millenium Bridge k bývalé elektrárně, kde dnes sídlí galerie Tate Modern. Mraky lidí všude, bylo taky krásně a věřím tomu, že přelom května a června je tím nejpopulárnějším obdobím pro cesty do velkých evropských měst, v letních měsících každý raději zakotví na pláži či někde uprostřed hor. Takže se nebylo čemu divit a já si na to musel zvykat. V Tate Modern jsem pak moc nechápal, co se dá označit za umění. Nu což, proti gustu žádný dišputát.
 |
| Mosti milénia s katedrálou a barbicanskými věžáky |
 |
| Andy Warhol |
Po návštěvě galerie jsem se pomalu přesunul do svého pokoje v Brockwellu, odkud jsem si ještě navečer zajel do centra Londýna, abych si vyfotil ty nejznámější památky za záře reflektorů. Taky zážitek.
 |
| Big Ben a Houses of Parliament za soumraku |
 |
| Victoria & Albert Museum |
V sobotu jsem pro cestu do centra města už nechal autobus autobusem a zvolil jsem mnohem rychlejší variantu - vlak. Z Herne Hill na Victorii jsem se přesunul za necelých 15 minut (pro porovnání autobus do centra jel cca 45 minut). Po výstupu na nádraží Victoria jsem se vydal pěšky směrem k Victoria & Albert Museum, které jsme v roce 2015 opomněli. Návštěva muzeí a galerií hned s jejich otvíračkou má něco do sebe, není tam tolik lidí, na všechno klídek, není vydýchaný vzduch. A v Londýně ještě k tomu skoro všechno bez vstupného. Muzeum jsem si v rychlosti prošel, vždy v Londýně věřím, že se do těch míst ještě vrátím, abych se mohl soustředit na nějakou určitou část exponátů a třeba v muzeu strávit tak hodinku, dvě.
Poté mě čekala cesta na sever Londýna, kde jsem se chtěl rozhlédnout z vyhlídky v parku Parliament Hill na panorama britské metropole. Pokud se nemýlím, je nutné z několika míst na okrajích Londýna zachovat průhled na Katedrálu Sv. Pavla a tento park by měl být jedním z těchto míst. A katedrála je odsud opravdu vidět. Do parku jsem se dostal kombinací metra a autobusu, na okraji parku právě vrcholil sobotní farmářský trh, kde jsem si udělal radost něčím na zub.
 |
| Výhled z Parliament Hill |
A jelikož bylo odpoledne stále v rozpuku, rozhodoval jsem se, jak naložil se zbytkem dne. Ostatně takto jsem přistupoval k celé letošní londýnské anabázi. Prostě ukázat prstem do nějakého místa na mapě a "jedu". Tentokrát padla volba na Windsor. Vlakem ze stanice Waterloo dostupný za slabých 50 minut, ideální cíl pro odpolední výlet mimo město.
Ve Windsoru jsme byli v roce 2015, takže nebylo třeba nijak bloudit. Na místě jsem se podíval k hradu, prošel si pěší zónu a skoro tři hodiny utekly jako voda. I když vlaky z Windsoru do Londýna jezdí docela často, nechtěl jsem nechat nic náhodě a vrátil jsem se tím zamýšleným spojem. Ve Twickenhamu ještě přistoupili rugbyoví fanoušci, vlak se poslušně naplnil. Já jsem mířil už domů, kde jsem měl v plánu sledovat finále Ligy mistrů. Plán jsem plnil, fotbal dopadl tak, jak měl ;).
 |
| Olympijský park - stadion a ArcelorMittal Orbit |
V neděli jsem si naplánoval návštěvu olympijského parku. Ještě cestou do Stratfordu jsem se zastavil u Monumentu, udělal pár fotek a hned pokračoval na severovýchod města. V olympijském parku, přesněji řečeno v Aquatics centre probíhaly nějaké závody, takže bylo o zaplněnost areálu postaráno. U ArcelorMittal Orbit (bláznivé věže umístěné v areálu) jsem si půjčil kolo a projel se k velodromu. Systém londýnských veřejných bicyklů je jednoduchý, potřebujete jen platební kartu a 2 libry na 24 hodin, tedy pokud stihnete vždy kolo vrátit do 30 minut. Na přesuny mezi památkami ideální. I pro olympijský park se tato forma cestování hodí. Mimochodem velodrom byl otevřený, podíval jsem se do ochozů, na dráze se projíždělo pár nadšenců, děti se uprostřed haly učily ovládat svá kola. Prostě toto sportoviště očividně slouží veřejnosti a je často v plném zápřahu. Super!
 |
| Olympijský velodrom |
Z roku 2015 mi zbylo několik nedopsaných listů, které jsem chtěl dokončit. Jedním z úkolů bylo projít si tunel pod Temží, který spojuje severní část města (obchodní čtvrť Canary Wharf) s Greenwichem. Ještě cestou k severní straně tunelu jsem se podíval právě do obchodní čtvrti, bylo docela zajímavé se tam (na kole) projíždět ve dni volna, kdy to tam je fakt úplně prázdné. Tunel pod řekou je pak ideální místo pro klaustrofobiky, k nimž se naštěstí neřadím, a tak mi nedělalo žádný problém tunelem projít až do Greenwiche. Odtamtud jsem se lehkokolejkou a zčásti taky na kole vrátil do samotného centra. Mimochodem - v Londýně dávají dohromady síť cyklistických magistrál, které mají jednoduše, pohodlně, rychle a hlavně bezpečně přivést lidi z okrajových částí města do centra, hlavně do práce. Cyklisté využívají speciální pruhy, oddělené od vozovky, na níž proudí auta a autobusy. Od Londýna se v tomto směru mají ostatní velká města ještě hodně co učit!
 |
| Tunel pod Temží |
Po projížďce centrem (byl docela zážitek projíždět kolem Toweru na kole) jsem neděli ukončil návštěvou venkovního bazénu, který sousedil s domem, kde jsem po čtyři noci vždy skládal hlavu. Voda měla lehce přes 18 stupňů, perfektní schlazení po docela teplém dni :).
 |
| Koupaliště v Brockwellu |
 |
| Takto vypadá bývalý stadion Highbury |
A pondělí bylo dnem, kdy jsem opouštěl Brockwell a večer mě čekal přesun na letiště. S Madeleine jsem se domluvil, že si v pokoji ještě mohu nechat bágly, takže jsem do města vyrazil zase jen s batůžkem. Tentokrát mě do očí praštila stanice metra Highbury & Islington, tam jsem někde tušil stadion Arsenalu. A našel jsem :). Emirates Stadium je velkolepý, jedná se o stavbu, která mi do tradiční londýnské zástavby moc nepasuje, ale což. Prolezl jsem fanshop Arsenalu, ale odcházel jsem bez nákupu. Nějak mi nic nepadlo do oka. Ještě jsem se chtěl podívat na místo, kde stál ještě nedávno stadion Arsenalu, bylo to asi o dva bloky domů dál. Highbury mělo svou atmosféru, nyní místo něho stojí rezidenční komplex. Ale líbilo se mi, že zanechali původní plochu trávníku, kde je v současnosti park, dvě dlouhé tribuny taky nechali, jen do nich architekti citlivě včlenili jednotlivé byty či kanceláře. Zkusil jsem si představit, jak to pod těmi trbunami muselo pěkně hučet. Nevím, jestli takovou atmosféru má či někdy bude mít i moderní aréna stojící nedaleko. Možná ten fotbal spěje tam, kam ani nechci...
Smutek stranou, jede se dál. Zpátky do centra a odtamtud busem, už ani nevím číslo, někam na severozápad města. Bezcílně, jen tak se projet. Najednou jsme překonali mostek přes jeden z kanálů, které se městem proplétají. Kouknu do mapy a hle, Malé Benátky. Vystupovat! Procházím se kolem kotvících lodiček, všude panuje klídek, pohoda. Po pozdější kontrole na airbnb.com zjišťuji, že některé z těch lodí jsou k dispozici návštěvníkům. Tak třeba při příští cestě do Londýna?
 |
| Malé Benátky |
Než se dostanu opět na metro, projdu pár místních uliček, opravdu je veliký rozdíl, jestli člověk bydlí na západě či východě města. Západ je hodně uhlazený, ostatně jen při pohledu na auta zaparkovaná před domy si jeden udělá obrázek, jaká sorta lidí tady zrovna žije. Po chvilce snění se vracím do reality a do Brockwellu (ostatně ani tam to není žádná tragédie). Dávám poslední čaj v kuchyňce u Madeleine a Gerharda a už se loučím, jedu na letiště.
 |
| Jak jinak :) |
Na Stansted se dostávám autobusem National Express, kde sedíme všehovšudy dva cestující. Letiště zdolávám asi před půl jedenáctou večerní, čeká mě nocleh v terminálu a ranní odlet do Prahy. Všechno probíhá docela hladce, podaří se mi brzy usnout a probouzím se po čtvrté hodině ranní. Trocha ranní hygieny a tradá do Prahy. Let jsem prospal, díkybohu.
Shrnutí - Londýn je město, kde se člověk jen tak nenudí. Ale pro mě je pár dní do roka v tom stále bzučícím včelím úlu tak akorát, asi bych tam bydlet nemohl. Muzea, galerie, jídlo ze všech koutů světa, perfektní systém metra a ostatních druhů veřejné dopravy (ostatně tohle bude asi téma, které se budu snažit blíže prozkoumat příště - třeba zase za rok) je to, co mě bude asi vždy lákat se sem vypravit.
Ale na druhou stranu jsem byl rád, že jsem přes Prahu dospěl až domů. K nám, do Brd :)
Fotky najdete
v mé galerii na rajčeti.
