I v roce 2014 jsem si našel čas a prostředky k tomu, abych navštívil zemi jednu z nejmilejších - Norsko. Základem plánování itineráře jsou u mě již tradičně zápasy Rosenborgu, především na vlastním stadionu Lerkendal v Trondheimu. Vyberu zápas, zhodnotím možnosti vybrání dovolené v práci, zkonzultuji s vyhledávači levných letenek ideální cestu, tu zohýbám podle své nálady (nad kterou pak často při únavě po několika-hodinovém/-denním cestování kroutím nevěřícně hlavou), přilepím k tomu ještě nástin dalšího doprovodného programu a nutné je také zkontaktovat veškeré možné známé a informovat je o svém záměru. Tak tomu bylo i v případě plánování srpnové cesty do a po Norsku. Posuďte sami...
Pro naplánování srpnového výletu byly důležité tři body: 1. chci po letech zajít na jedno se Slovákem Alexanderem, který pracuje v jednom hotelu v Oslo, 2. Rosenborg hraje v jednu neděli s Kristiansandem, 3. nazpátek letím přímo do Prahy z Bergenu, tudíž musím najít způsob, jak se rozumně dostat z Trondheimu právě do Bergenu.
Nakonec z toho vyšel následující plán -
8. srpna - bus Praha -Wroclaw (Polskibus), let Wroclaw - Moss/Rygge (Ryanair), cesta do Oslo a přespání v hostelu Anker
9. srpna - dopoledne odjezd autobusem (Lavprisekspressen) do Trondheimu, cesta zabere veeeelkou část dne
...
14. srpna - letecky přesun do Bergenu (Norwegian), ubytování až do neděle 17. 8. v Marken gjestehus
...
17. srpna - let Bergen - Praha (Norwegian)
Pátek 8. srpna tedy začínám v autobusu z Prahy do Wroclavi, cesta utíká bez problémů, v cca 13:30 si dávám už něco k snědku na wroclavském vlakovém nádraží. Odtamtud se přesouvám MHD na letiště, odkud v 16:30 odlétám na letiště Rygge. Odtamtud nemám předem zajištěn způsob přepravy do centra Oslo. Ale vím, že polští chasníci lákají své kolegy už v příletové hale k využití právě jejich způsobu přepravy do norské metropole, takže mě taky jeden takový Polák po východu z neveřejné části letiště zastavuje. Nabízí přepravu za 120 NOK, což je zhruba 2/3 ceny klasického letištního autobusu. Beru. Jedeme nějakým transitem upraveným pro přepravu osob, cestující jsou kromě mě ještě jedna paní a jeptiška. Tak trochu zážitek hned na úvod. Počasí je momochodem krásné, stačí krátký rukáv.
 |
| Nedaleko osloského hlavního nádraží rostou tyto obludy |
 |
| Na cestě z Oslo do Trondheimu |
Na hlavním nádraží v Oslo se potkávám s Alexanderem, s nímž jsem se naposledy viděl v roce 2010 někdě u Hellu :). Spolu odcházíme do Anker hostelu, kde složím hlavu. Nechávám si tam věci, pak si dáváme jedno pivo někde v centru, pousmějeme se nad jeho cenou. Dorážím zpět na hostel, sprcha, ulehnutí. Další den vstávám vcelku brzo, dávám si snídani (za příplatek v nedaleké restauraci) a pak vyrážím na autobusák, odkud v 10:00 jedu za 99 NOK do Trondheimu. Míjíme Hamar, Lillehammer, lyžařské středisko Hafjell (všechna tři místa pamatují ZOH 1994), projíždíme celým údolím Gudbrandsdalen, šplháme na Dovrefjell, vlevo se otevírá vrchol Snøhetta (2.286 m.n.m.), pak klesáme směrem k Trondheimu kolem rozbouřených říček a zelenými údolími. Dorážíme s cca půlhodinovým zpožděním. Cesta hezká, ale bus moc pohodlí nenabídl, notabene když byl kompletně vyprodaný. V Trondheimu jsem se ubytoval u Ellen v bytě v centru města, super lokace :).
 |
| V Trondheimu kotvila Queen Mary II |
Program pro Trondheim a okolí zahrnoval nedělní zápas ligy Rosenborgu proti Startu Kristiansand, k tomu jsem přilepil dlouho plánovaný výšlap na nejvyšší horu v nejbližším trondheimském okolí - Vassfjellet (710 m.n.m.), další náplň mi připravili šéfové Rosenborgu, když do týmu přivedli trenčínského čahouna Tomáše Malce, jehož jsem musel přivítat.
Trondheimská štace byla parádní, počasí úžasné, mám radost, že jsem se konečně dokázal přemluvit k vydrápání se na Vassfjellet, výhled odtamtud je nezapomenutelný. Fjord a město na jedné straně, zasněžené hory na straně druhé, nekonečné lesy na severovýchodě. Fotbalisté mě potěšili výhrou 3:2 (otáčeli z 0:2). A Tomáš Malec mi slíbil deset gólů do konce sezony (teda spíše jsem mu tuto myšlenku vnutil).
 |
| Vassfjellet zdolán! |
Ve čtvrtek 14. srpna pak následoval přesun do Bergenu. Žádný bus nebo dokonce vlak přes Oslo. Hezky ponorsku - letadlem. Když jsem tu samou trasu letěl v roce 2011, bylo krásné jasné počasí, teď jsem tu nejlepší část - fjordy - neviděl vinou oblačnosti nad nimi. Škoda... Ale přistání v Bergenu, kdy jsme obkroužili celé město, abychom na letiště sedli z jihu, bylo moc povedené. Z letiště jsem se do samotného centra Bergenu přesunul busem (přeju si, aby už dovedli ty koleje až k letišti, neboť autobusy jsou dost nepříjemný způsob cesty z letiště do města), dorazil jsem do mně známého Marken gjestehusu a pak se vydal na krátkou procházku po nejbližším okolí ho(s)telu, přerušovanou intenzivními přeháňkami - vítej v Bergenu. Ve městě mě nemile překvapily davy turistů, hojně zastoupeni byly ti španělsky mluvící, a hlavně vyšší ceny než v roce 2011, a to především na rybím trhu. Zbývalo tedy ještě naplánovan náplň pátku a třeba i soboty, přičemž úkol zněl jasně, vypadnout z Bergenu.
 |
| Letíme z Trondheimu do Oslo |
V pátek jsem vstal docela časně, po rychlé a nepříliš vydatné snídani jsem se vydal na autobusové nádraží, odkud jsem chtěl podniknout výlet na ostrovy nedaleko Bergenu. Koupil jsem tedy jízdenku do Ågotnes, kde jsem nakoupil vše potřebné k obědu (jednorázový gril, něco na něj, něco k tomu, pivo) a pokračoval dál na samotný severní cíp ostrova - Hellesøy. Bylo slunečno, ale docela větrno, takže dalo docela práci zažehnout gril a udržet ho v takovém stavu, aby mi dostatečně propekl ty vepřové špízy. No, povedlo se, výhled u oběda bych chtěl mít vždycky takový. Začínám snít o svém domu u moře.
 |
| Nejlepší restaurace na světě :) |
Z rybářské vísky, na jejímž okraji jsem holdoval vepřovému, houskám a pivu, odjíždí místní doprava (= vratká lodička) zhruba třikrát denně na ostrůvky ležící severním směrem. Příští hodina odplutí byla příhodná, jen jsem si nebyl jistý cenou, kterou si řeknou za zpáteční jízdenku. Neuklidnila mě ani odpověd jednoho ze dvou obsluhujících mužů na palubě - cenu ještě nevím, uvidíme. Nakonec si řekli o 56 NOK za cca hodinovou plavbu, což byla cena více než přijatelná.
Na loďce se dalo strávit dost času na horní palubě, kde to velmi foukalo, občas nás to ohodilo všude poletující mořskou vodou. Já i další čtyři turisté (dva Britové, dva Němci) jsme samozřejmě byli jak u vytržení, těch několik málo místních, kteří cestovali z/na ostrůvky, byli naprosto klidní a seděli v podpalubí. Proč by se trmáceli někam na střechu, kde bylo nutné se hodně pevně držet, aby nás to nevyhodilo do širého moře. Bylo tam prostě nádherně. Zpátky do Bergenu jsem jel znovu přes vesničku Ågotnes. V Bergenu jsem navečer ještě stihl návštěvu tamního fotbalového stadionu. Pak už následovala cesta do hostelu, kde mě odchytl Američan Michealangelo, který měl jednu zbytnou lahev fracouzského červeného, tu jsme v příjemném tempu zdolali. Probrali jsme u toho současnost v Brazílii i v NHL.
 |
| Na lodi u ostrova Hellesøy |
Sobota byla posledním celým dnem v Norsku pro tuto chvíli. Jelikož jsem měl k dispozici síťovou jízdenku na místní autobusy, neváhal jsem se ji využít dosyta. Z Bergenu jsem jel do Åsane, kde jsem přestoupil na bus do Breisteinu, odkud jsem se chtěl nechat převést lodičkou do Valestrandu. Stalo se tak, ve Valestrandu jsem si koupil něco k snědku, vrátil se přívozem zase zpět, pokračoval busem přes Åsane do městečka Arna, kde jsem přestoupil do dalšího busu, jenž mě odvezl na jih Bergenu k tramvaji. Cesta celkově vedla přes fjordy, údolí, kolem jezer, pěkných barevných domečků a celkově moc příjemným prostředím. Dobrá náplň soboty :). Tento den jsem završil nákupy toho nejpotřebnějšího, co musím předat v ČR. Na hostelu proběhla velmi zajívamá diskuse s kolegy z celého světa, tohle je výhoda hostelů, kde máte šanci potkat opravdu exotické národnosti.
Neděle už znamenala jen velmi brzké vstávání, přesun na autobusák a pak na letiště. Let Bergen - Praha utekl hodně rychle, k čemuž přispělo i to, že jsem velmi rychle po startu usnul, probudil jsem se někde nad hranicemi Německa s ČR. Pak už bylo potřeba se jen přesunout z letiště na Anděla a dál do Příbrami, no problem. Norsko mnou díky tomuto týdnu zase trochu víc prorostlo.
