Norsko - to nejlepší!

Počátek července 2018 mi nabídl perfektní příležitost vidět skoro vše nejlepší z Norska, a to díky cestě naplánované nejen do oblasti fjordů kolem Åndalsnes, ale taky na sever na prozatím neprobádané Lofotské ostrovy a blízké Vesterály. Samozřejmostí zůstává Trondheim a spolu s kámošem Martinem jsme ještě viděli kousek Oslo. 4. července odpoledne, padla v práci, další den můžeme vyrazit na dlouhou cestu.

Čtvrtek 5. července 2018

Cesta do Norska vedla tentokrát přes Krakov, odkud dvakrát týdně létají Norwegian do Trondheimu. Letenky byly za hubičku, a tak neváháme a kupujeme i s vědomím, že cesta do tohoto krásného historického města může být ještě oříšek. Ale veškeré obavy mírní Leo expres, který na své vlaky Praha - Bohumín má navázané autobusy směr Krakov, které zastavují i na tamním letišti. A při koupi lísku dostatečně předem se dostáváme na cenu neskutečnou - ani ne 250 korun platí každý z nás za cestu Praha - Bohumín - Krakov letiště.

Letíme až večer, takže máme asi 3 hodiny na letišti do odletu, ale není problém se zabavit. V Trondheimu přistáváme skoro v půlnoci, ale venku je pořád na začátku července příjemné světlo. Ubytováváme se u Ellen. Martin zjišťuje, že na pásu se zavazadly uzmul cizí kufr, který jako by z oka vypadnul tomu jeho.

Pátek 6. července 2018

Problém s kufrem se podařilo vyřešit, a tak odjíždíme zpátky na letiště, kde nejdřív Martin vyzvedává ten správný kufr (původní si vyzvedli u Ellen Poláci, kterým patřil), jež hned posílá na další cestu. Míříme za polární kruh do Bodø. 

SAS nás dopraví tímhle broučkem do Bodø

Cesta se SAS má oproti Norwegian výhodu aspoň v kafi/čaji/vodě zadarmo (rozuměj "v ceně") a navíc máme možnost se proletět letounem, který až tak často nevyužijeme - jedná se o Bombardier CRJ900. V Bodø jsme za chvilku, takže nelitujeme nevyužité možnosti plahočit se vlakem 10 hodin. Výhoda letiště v Bodø je jeho blízkost centru města, takže není třeba honit jakoukoliv dopravu do centra, v klidu tam dojdete za čtvrthodinku.

My to máme akorát na check-in v hotelu, kde strávíme ale jen jednu noc. Vyrážíme ještě na prohlídku města, stavíme se v přístavu, u fotbalového stadionu (magoři, já vím...), projdeme centrum, ale město není tak nádherné, abychom se jím museli kochat dlouho. Dorážíme na ubikaci, večer se hraje fotbal (MS), který po očku sledujeme.

Sobota 7. července 2018

Severní Norsko nabízí mezi jednotlivými sídly velké vzdálenosti, které místní můžou kromě auta překonávat ještě letecky a nebo busmo. My máme týdenní síťové jízdenky pro celý kraj Nordland (cena 990 NOK, což i při násobení třemi - to už ale není úplně potřeba, díky vylepšení kurzu koruny české k té norské - pořád vychází velmi příjemně), takže jedeme dloooouho z Bodø až do Sortlandu, který je jakýmsi srdcem oblasti Vesterálských ostrovů. Cestu zpříjemní relativně dlouhé přiblížení pomocí trajektu mezi pevninou a ostrovy. Mám zvláštní pocit, na tuhle cestu jsem se fakt těšil a teď je to tady!

Nástup na nádraží v Bodø, čeká nás dlouhá cesta

Vidíme Vesterály

Ubytování na další tři noci máme přes airbnb u paní v Sortlandu, která si tímto zajišťuje drobný příjem do kasičky a taky má postaráno o společnost u sebe doma. Soudě podle mapy v chodbě už měla spoustu zajímavých hostů snad ze všech koutů světa, z Česka jsme ale my ti první vyslanci. 

Po seznámení se s domem vyrážíme pěšky prozkoumat "centrum" Sortlandu, který se jeví jako trochu ospalá díra 😐. Ale nám to nijak nevadí, protože tu stejně víceméně jen přespáváme a nabídka autobusových linek do všech možných směrů je tady bezkonkurenční.

Sortland

Neděle 8. července 2018

Velebení místní autobusové dopravě ale bere za své o nedělích, kdy toho (a to ani tak velké překvapení není) tady vážně moc nejezdí. A tak, aby dlouhých cest autobusem nebylo málo, vyrážíme na výlet do Narviku. Tohle město je známé svými překladišti železné rudy, kterou sem vozí vlaky ze Švédska z oblasti Kiruny a dále do světa ji převážejí po moři. Městečko je to relativně příjemné, ale neumím si moc představit fungování v něm během dlouhé a temné zimy. I takhle mi to připadalo jako konec světa...

Narvik - nejvyšší stavbou ve městě je hotel, samozřejmě Scandic

Nový most na E6

Tak kam dál?

Ale abychom na tenhle konec světa viděli trochu lépe, vyjeli jsme lanovkou nad město a pozorovali u kafe a čaje tu krásnou scenérii všude okolo. To bychom mohli sledovat asi donekonečna.

Vrcholové kafe (přiznávám, moc úsilí dostat se sem to nedalo - stačilo nastoupit do lanovky)

Po návratu zpátky do města se zastavujeme ještě u místní slavné železniční stanice, kde je klídek, ostatně stejně jako všude jinde ve městě. Železniční trať je zcela nezávislá na zbytku norské sítě, proto je obsluhována ze švédské strany. Ale taková projížďka nočním vlakem z Narviku do Stockholmu taky stojí za úvahu.

Narvik a jeho atmosféra

No, někdy jindy, nás ještě čeká trocha courání, posilnění v Burger Kingu a cesta zpátky do Sortlandu. Přestupujeme z dálkové linky Narvik - Svolvær - Å na místě zvaném Gullesfjordbotn, což je křižovatka uprostřed hor a zároveň u moře. Vcelku magické místo. 

Pondělí 9. července 2018

Prozkoumat se chystáme úplný konec světa, oblast kolem města Andenes. Ze Sortlandu je tam pěkné spojení několika autobusy denně, jen my jsme si museli vybrat ten, který po několika desítkách minut začne hlásit oheň na palubě, a tak musíme počkat na další. Ale co, jsme na dovolené a hodina zpoždění už nám tolik neuškodí.

Andenes chceme nejdříve vidět z výšky, proto se vydáváme na necelých 300 m. vysoký vršek Andhue, odkud je moc pěkný výhled na město a okolní krajinu. Po návratu dolů k 0 metrům nadmořské výšky putujeme po plážích do samotného města, no města, to je moc velkolepý název tohoto sídla. Jedna ulice, na které se nacházejí všechny důležité budovy a instituce, kolem pár dalších uliček s domy. Ale dvě věci nás tu docela upoutaly.

Vyhlídka nad Andenes

Jdeme hore

Andenes

Chudák

Tady vládnou racci

Jednou z nich byl přírodní trávník na místním fotbalovém hřišti (takhle daleko na severu je to fakt rarita), druhou byl pak opuštěný dům uprostřed města, který obývali už jen rackové. Byly jich tam snad milióny, a taky to tak všude kolem vypadalo. Občas při kroužení kolem vypustili svůj nebezpečný odpad, kterého jsme ale zůstali ušetřeni.

Andenes a jeho okolí

Poslední hodinu jsme docela znuděně přečkali částečně u místní sámošky, částečně v boudě autobusové zastávky. Jedem zpátky do Sortlandu.

Úterý 10. července 2018

Poslední ráno v oblasti Vesterál, po snídani se loučíme s milou paní domácí a přesouváme se na autobus směr Lofoty. To znamená, že to úchvatnější nás ještě čeká.

Krásné ráno na autobusáku v Sortlandu

Už zase samotná cesta, ozvláštněná přívozem, nabízí spoustu krásných výhledů a možností pro několik pěkných úlovků v hledáčcích foťáků. Ve Svolværu, což je takové centrum oblasti Lofot, vystupujeme kolem poledne, ale máme ještě čas do check-inu na našem dalším ubytování, proto si dáváme kafe a něco malého k zakousnutí na náměstíčku, které se koupe ve slunečném počasí. Ostatně na počasí jsme si během našeho výletu rozhodně nemohli stěžovat, i když by místní určitě uvítali trochu více vláhy.

Lofoty!

První lofotské kafe

Ubytováváme se v zařízení nedaleko centra, kde nám vše potřebné pro náš pobyt ukáže a předvede dcera majitelů, perfektní angličtinou mluvící asi dvanáctiletá holka... Když se pochlubíme, že jsme z Česka, hned se jí rozzáří obličej a obohatí nás o informaci, že jejich pes je přece z Česka 😎. Tak teda jo.

Po vybalení se vypravujeme na místní turistickou atrakci, kterou je pěkná vyhlídka a skalní útvar jednoduše zvaný Koza (Svolværgeita). Stoupání je to náročné, občas hraničí i s horolezectvím, ale dalo se. Cestou jsme potkali i skupinku Čechů, takže je to tu hodně populární. Výhled nahoře zakrývaly mraky, tudíž jsme pokračovali jen do toho místa, odkud ještě bylo dolů vidět, jít výše už nemělo moc význam. Den se blíží ke konci.

Koza

Svolvær

Středa 11. července 2018
Jízdenka = lítačka nám dává nepřeberné možnosti, co kde zase objevovat. Takže ve středu ráno vyrážíme směr Reine, to je vesnice, kterou při zadání vyhledání obrázků "Lofoten" určitě na googlu mezi výsledky uvidíte na první straně. Větší kýč nemůžete ani najít, a teď to myslím v tom kladném slova smyslu. Martin se vydává na náročné stoupání na Reinebringen s ikonickou vyhlídkou, já zůstávám dole a chci si vychutnat letní lofotskou atmosféru. Přesunuji se do "centra", kde se nachází prostranství ohraničené kavárnou, restaurací, benzínkou a mořem. Přes tohle místo občas projede traktor s nákladem sušených tresčích hlav. Je to zajímavé zpestření, při kterém všichni přítomní  - hlavně turisté - zpozorní.

Sakrisøy

Ještě se procházím po samém okraji vesnice, podvědomě se najednou objevím u místního hřiště, které je umístěné ve stínu sušáků na tresky. Za chvíli přichází Martin a společně se přesouváme zpět do "centra", odkud nám zanedlouho jede autobus směr Å. Tato ikonická vesnice je místo, kde končí silnice E10 (Å - Luleå) a je tak pomyslným protipólem městečku Andenes na severu Vesterál.

Reine

Reine

Cesty autobusem nám nabízely různé pohledy do krajiny

V Å máme jen asi hodinku, ale stačíme ho projít od jednoho konce k druhému, abychom v osm večer nasedli zase do autobusu a za asi tři hodinky vystupovali ve Svolværu. Cesty autobusem byly dlouhé, ale ta příroda kolem to vynahrazovala. Neskutečné mi připadalo večerní světlo, které krajině dávalo úplně jiný ráz, ve spojení se skoro prázdným autobusem se člověk naprosto uklidní a jen si vychutnává ten moment.

Å

Å

Čtvrtek 12. července 2018
Další den máme dva hlavní cíle - vesnici Henningsvær s notoricky známým fotbalovým hřištěm (fotbalová srdce nezapíráme) a Ramberg s další ikonou Lofot - bělostnou pláží.

Henningsvær

Henningsvær - slavné hřiště

Henningsvær

Autobusy byly naše spása

Henningsvær je moc pěkná vesnička, stihli jsme právě návštěvu hřiště, obejít všechna možná zákoutí a v krásném počasí udělat i spoustu fotek. Pokračujeme autobusem známým směrem (pro příště jsme si mimochodem uvědomili, že lepší by bylo mít základnu třeba v městečku Leknes, kde jsme mnohdy přestupovali na jiné autobusy), tj. na jih, abychom vystoupili v Rambergu, kde se mezitím trochu zkazilo počasí (rozumějte - bylo pod mrakem, ale bez deště), takže fotky z pláže asi za ty z Karibiku vydávat nebudeme. Voda byla pěkně ledová, což není žádné překvapení. Ale jedna paní se do vody vydala, doufám, že to přežila bez úhony.

Ramberg - pláž

Čtvrtek byl trochu klidnější den, nechtěli jsme v poslední den na Lofotech nikam spěchat.

Další večerní atmosféra zachycená z paluby autobusu

Pátek 13. července 2018
V pátek ráno totiž míříme ranní lodí do Bodø, jízdenka nám totiž platí i na tzv. hurtigbåt, což je síť(ka) rychlých spojení po vodě, z Bodø se tak můžete relativně za krátko dostat na Lofoty, nebo projet kolem pobřeží oblasti zvané Helgeland.

Skrova - nástup, vyložení nákladu

Na palubě lodi z Lofot do Bodø

Loď se s blížícím se Bodø zaplňuje na jednotlivých zastávkách, ale plavba je pořád příjemná. Já jsem si na začátku cesty vyrazil nahoru na otevřenou palubu, abych sledoval úkony spojené se zastávkou na ostrově Skrova, kde se během cca tří minut stačilo nalodit několik pasažérů a obsluha lodi ve spolupráci s místními stihla vyložit čtyři palety s nákladem pro místní obchůdek. Byl to zajímavý frmol.

V Bodø se objevíme na pevnině kolem desáté dopoledne, bagáž zavíráme ve schránce v dopravním terminálu (chtěl jsem napsat "autobusáku", ale jelikož je tahle zastávka společná pro autobusy i lodě, hledal jsem vhodnější termín) a autobusem jedeme směr Saltstraumen.

Saltsraumen

To je místo, kde máme možnost vidět velmi silný mořský proud, kde moře vypadá spíše jako řeka. Ale v závislosti na přílivu a odlivu tahle řeka mění svůj směr. Vydrželi jsme na tomhle místě pěkných pár desítek minut.

Zpátky v Bodø se už uklidňujeme a ještě se necháme přiblížit místu zvanému Nyholmen, což je pevnůstka z počátku devatenáctého století, kdy se místní chtěli bránit před nájezdem Angličanů. Je odtamtud pěkný výhled na město, ale cesta od nejbližší autobusové zastávky sem byla teda velmi rozmanitá, vedla totiž přes jakousi průmyslovou zóny (s druhy průmyslu, které jsou asi typické pro severní Norsko).

Vracíme se i s krátkou zastávkou na vlakovém nádraží (jen na "kukačku") do města, bereme si bágly a autobusem jedeme na letiště. Vracíme se večerním letem do Trondheimu.

SAS se na palubách i vnitrostátních letů stará o dostatek kofeinu

Sobota 14. července 2018
Tento den máme v úmyslu trochu vyplnit hlavně fotbalem v několika jeho variantách. Nejprve se jdeme podívat na trénink místního Rosenborgu, pak si dáváme malé intermezzo u kávy ve slavné kavárně Baklandet Skydsstation, abychom odpoledne zakončili u piva při sledování zápasu o 3. místo na MS mezi Anglií a Belgií. Pro tuto příležitost jsme se stylově přesunuli do anglického pubu Three Lions.

Pivo v anglické hospodě v Norsku

Neděle 15. července 2018
Na konci týdne otevíráme druhou část cesty po nejkrásnějších norských končinách. Počasí stále drží, a tak se za slunečního svitu vypravujeme ranním vlakem nejprve do Dombåsu, kde přestupujeme na známou trať Raumabanen, která nás z hor vrací zpátky k moři, a to do města Åndalsnes. Jízda vlakem je zde zážitek, překonáváme několikrát tok řeky Rauma, tunely nám pomůžou sestoupit z necelých sedmi set metrů k nule, vidíme i úchvatné masivy stěny Trollveggen i okolních velikánů.

Kopyta

Cestou vlakem z Dombåsu do Åndalsnes

Skalní stěny

V Åndalsnes se nám to líbilo. Měli jsme ještě krátkou chvíli na to, než se budeme moci přesunout na ubytování, a tak jsme trochu zevlovali v centru, kde na nábřeží kotvila výletní loď, kolem se pohybovali místní i turisté a všichni tihle si užívali pěkné nedělní odpoledne. Na místním náměstíčku už byla připravena obrazovka, na které pak zanedlouho všichni zájemci mohli sledovat finále fotbalového mistrovství světa.

Åndalsnes - finále MS

My se ale přesouváme do našeho přechodného útočiště, kde strávíme jednu noc. Jednalo se o domek, který sloužil ve druhém a třetím patře jako hostel. Dostali jsme pokoj v podkroví, i když vám teda řeknu, že domluva s nějakým Číňanem (vlastník, provozovatel, nebo kdo to vůbec byl...) přes telefon, abychom se vůbec mohli podívat do svého pokoje, byla zajímavá.

Vracíme se zpět do centra města, abychom přes náměstí s obří obrazovkou (stíháme jeden gól ve finále) došli k nádraží, odkud vyrážíme na slavné místo - chystáme se setkat se tváří v tvář se silnicí, která se nazývá Trollstigen (Cesta trollů). Ano, je to ta, jež se nekonečnými serpentinami snaží dostat z ledovcového údolí až do hor. A s pomocí místní autobusové linky, kterou kromě nás využívá už jen jedna cestující, se i my šplháme z nuly nadmořských metrů do výšky 700 m. n. m.

Trollstigen

Trollstigen

V místě uděláme povinné fotky z vyhlídkových ramp, na parkovišti, docela velkoryse pojatém, rozbalujeme nádobí a připravujeme si na jednorázovém grilu jídlo - rybku a párky. Akorát vyplňujeme čas do odjezdu autobusu zpátky do Åndalsnes. Tenhle den byl jeden z vrcholů celého našeho norského výletu.

Večeře

A zážitek ještě umocňuje neskutečné světlo, které si s krajinou fjordů pohrávalo v půl jedenácté večer. Měli jsme možnost celé představení v klidu sledovat z terasy, která náležela k našemu pokoji. Tohle bylo taky nezapomenutelné!

Večerní atmosféra pohledem z terasy našeho nocležiště

Jo a mistrovství světa vyhráli Francouzi.

Pondělí 16. července 2018
Vstáváme ráno, abychom ještě před odjezdem směr Molde stihli vylézt na místní atrakci, kterou je vyhlídka Rampestreken, na kterou jsme doposud jen zírali z nížin. A tak jsme ve slunečném ránu vyrazili. Stoupání začalo mírně, první část je uzpůsobena i pro osoby s handicapem. Pak pokračujeme docela svižně po relativně příjemné cestě, kterou na konci zjednoduší (či ztíží) schody poskládané z kamenů. Tady je to oproti výšlapu na Kozu ve Svolværu nebo Reinebringen relativně jednoduché. Ale nahoru jsem přišel splavený jak slepice. Vyhlídka mě však dostatečně odměnila, bylo to moc pěkné!

Rampestreken - úžasná vyhlídka nad Åndalsnes 

Po návratu ještě před check-outem stíháme sprchu a autobusem míříme do Molde. Tam nás čeká procházka městem, kde je v plném proudu (nejen) v Norsku známý Molde jazz festival, což přináší spoustu života do jinak nudného města. Pro nás fotbalové fanoušky je centrem stadion, i když je místní klub arcirivalem "mého" Rosenborgu, přesto se nenecháme dlouho pobízet a přijímáme od zdejšího ticket managera, který si nás při našem bloumání kolem stadionu všimnul, nabídku na vstup na jednu z tribun. Za to mu děkujeme a on nás ještě ujistí, že trénink další den dopoledne je samozřejmě otevřený všem (k návštěvě z tribuny, ovšem).

Molde jazz - festival

Na festivalu si dávám jedno pivo a usazuju se na scénu v místním parku, kde zdarma hraje big band. S Martinem ještě procházíme město a navečer se chystáme zdolat druhou pěknou vyhlídku za jediný den, tentokrát za pěkného večerního počasí dorážíme na Varden, což je místo s výhledem přímo nad městem.

Výhled na město

Noc přečkáváme v bytě kousek od stadionu, zde nás uvítal Alexander, Rus pracující v Norsku, u kterého jsem se ubytoval i vloni. Nocleh byl tady v tomto případě na jistotu a vše splnilo naše očekávání.

Pohoda tady nahoře

Úterý 17. července 2018
Věci si balíme, ale ještě je necháváme v bytě, jelikož se před odjezdem do Kristiansundu jdeme podívat na slíbený trénink místních fotbalistů.

Cesta Molde - Kristiansund může být krátká a relativně rychlá, ale my si ji prodlužujeme o zastávku na tzv. Atlantské cestě (Atlanterhavsveien), která umožňuje pozemní spojení pobřežních oblastí. Počasí je ale bohužel klidné, tady bychom uvítali větrno, velké vlny, které jsou při svém překonávání silnice právě velmi atraktivní. Nu, potvrdili jsme si, že očekávání u zdejší atrakce byla větší než skutečnost...

Atlantská cesta

Atlantská cesta - na jednom z ostrůvků je udělán chodník

Kristiansund

Kristiansund - přístav

Kristiansund je město na pobřeží, rozprostírá se hned na několika ostrovech. Skládáme bagáž v bytě, v němž jsme si přes airbnb zajistili nocleh. Odpolední procházka městem nás přivádí na vyhlídku, místní fotbalový stadionek (hrají tady nejvyšší norskou soutěž) i nábřeží. Každý z nás ještě kupuje něco k snědku, v bytě už se setkáváme s majitelkou, kterou byla dáma, jež v bytě bydlela se svým pejskem. Při rozhovoru z ní vypadlo, že je srdcem turistka, a tak jsem stočil téma na své zkušenosti z norských turistických tras a chat, takže jsme našli společnou řeč.

Kristiansund - stadion místního KBK

Středa 18. července 2018
Ráno končí naše putování po oblasti těch pravých fjordů (Trondheim taky leží u fjordu, ale není to nějak ono). Autobusem se vracíme do Trondheimu, ovšem bez trochy napětí by to nebylo to pravé - po cca 40 minutách jízdy z Kristiansundu máme přestoupit na bus Ålesund - Trondheim, ale řidič našeho spoje nám doporučil pokračovat ještě s ním dál, jelikož zamýšlený autobus je nacpaný, a tak si cestu prodlužujeme o asi hodinku, jedeme trochu delší trasou, ale zato s komfortem dvojsedadla pro každého z nás.

Večer v Trondheimu zavítáme na stadion Lerkendal, kde v bláznivém zápase poráží Rosenborg ve 2. předkole Ligy mistrů islandský Valur 3:1 a postupuje dál. Rozhodčí v duelu nařídil hned tři penalty, popravdě u dvou to rozhodnutí je odpískat plavalo hodně na vodě a u té třetí to bylo naprosto skandální.

Lerkendal sleduje zápas Rosenborg - Valur

Čtvrtek 19. července 2018
Poslední komplet den v Norsku, který pojímáme hodně odpočinkově. S Ellen vyrážíme ke stadionku Ranheimu (fotbaloví nadšenci pochopí, ostatní určitě tolerují), kde udělali po postupu do nejvyšší soutěže několik změn. Dáváme ještě něco málo k jídlu v restauraci - na rozloučenou.

Jedna povinná z Trondheimu

Pátek 20. července 2018
Přes Oslo, kde stihneme krátkou prohlídku města (stadion Ullevaal, vyhlídka Ekeberg, samotné centrum kolem nádraží), letíme zpátky domů. Zavazadla tentokrát zvládají delší čekání na přípojný let v útrobách osloského letiště - jaký rozdíl oproti roku 2016!

Oslo - staví se tu o 106

Oslo

Domů :(

Navečer přistáváme v Praze. Plni dojmů a vzpomínek. Máme za sebou asi miliardu kilometrů v autobusech, ale bylo to neskutečné! Ať žije Norsko!