úterý 30. září 2008

Když nic nového není...

Při psaní těchto řádků si připadám jak novinář v okurkové sezoně. Prostě kde nic není, ani smrt nebere. Na žádném zvláštním místě jsem nebyl, žádné superzvláštní lidi jsem nepotkal....

Spíš se tak pomalu probouzí škola. Včera jsme měli první lekci portugalštiny, kterou mám třikrát týdně po dvou hodinách. Ještě před Vánoci budu mít tento předmět uzavřen. Učitelku jsme dostali výbornou, má to holka těžké, když má naučit portugalsky 27 lidí z celého světa.

Druhou kapitolou je projekt, který je de facto mým hlavním úkolem zde v Portugalsku. Už mám přidělené téma i vedoucího, s ním se mám v pátek setkat. On lítá všudemožně po světě a jeho dostihnout je tak složité, jako pro závodního chrta chňapnout po tom zajíci, co před ním sviští. Téma jsem si vybral skoro sám, prof. Sarmento mi jen trochu pomohl.

Další novinkou je to, že mám pokoj stále pro sebe. Objevil se tu sice minulý týden na dva dny nějaký Portugalec, ale nakonec se přestěhoval ke kamarádovi o patro výše. Že by tu nebyl zájem o koleje?

čtvrtek 25. září 2008

Týý jo, to je velkej rybník

Žádné školní povinnosti (tedy ne akutní), všední den slibující klid a hlavně příznivá předpověď portugalských meteorologů mě přivedla na nápad podívat se trochu jižně a rovnou k moři, tedy oceánu, že. Teď už jen si nastavit budíka na nějakou rozumnou hodinu a hurá do vln!

Letovisko Espinho leží kousek pod Portem a je velmi dobře dostupné vlakem, což je jediný prostředek, který tu zatím využívám. Jeden přestup na portském nádraží Campanhã a pak už jen hurá na pláž. Ta je prázdná, proto jsem si hlavně vybral ten všední den, kdy Portugalci chtě nechtě musejí do práce a děcka do školy a já tam budu sám. Skoro se to vyplnilo, těch pár důchodců si všímat nebudu.

Voda není tak studená, jak jsem si myslel. Jakmile do ní vlezete jen tak nohama, moře se neptá a prostě vás osvěží samo, nač dělat cavyky... Jenže koupání v Portugalsku není jak Jadran, který je obehnaný spoustou ostrovů. Tady kouknete a vidíte až Ameriku, teda samozřejmě nevidíte. Moře bouří, nedokážu si představit, jak to tu vypadá při nepřízni počasí. Ve vlnách vydržíte sotva pár minut. Ano, tak dvě jsou akorát. Protože pak už docházejí síly a vy byste se klidně mohli dostat doprostředka do hloubky. Od několika místních bláznů, kteří se taky koupali, jsem trochu odpozoroval jejich způsob "plavání" ve vlnách. Teda spíš by se hodil surf, taky jsem jednoho panáčka na něm viděl.

Písečné pláže jsou tu nádherné a hlavně byly prázdné! Celkově to byl úžasný den, proč pořád sedět u počítače, že jo? :)

úterý 23. září 2008

Výlet na fotbal

Mohli jste asi čekat, že nepojedu do Portugalska jen tak (jako učit se), ale taky s odhodláním navštívit nějaký ten zápas místní ligy, která si v Evropě získává stále větší renomé. V Guimarãesi a v okolí se nachází hned několik stadionů s první či druhou ligou, takže výběr je dostatečně bohatý. Jako první jsem musel navštívit zápas místní Vitorie s Nacionalem Funchal sídlícím na ostrově Madeira uprostřed Atlantiku.

Koupil jsem lupen za deset euro a vydal jsem se pozorovat dění okolo stadionu. S cenou vstupenek jsem byl obeznámen již předem. Mají tu zajímavý systém - asi 30 tisíc lidí je zapsáno v jakési klubové členství, což jim zaručuje výraznou slevu na vstupenky, které také kupují na lepší místa. My ostatní, co nechtějí investovat 30 euro do tohoto luxusu, se musíme spokojit s omezenou nabídkou míst na tribuně za bránou. Ale i tak se nezlobím. Pro ilustraci - lístek na pohárové utkání s anglickým Portsmouthem stojí pro obyčejného smrtelníka 35 euro, klubáci platí 15, někteří ještě míň... Takže já si Portsmouth odpustím a za tu cenu se dostanu do Lisabonu i zpět a ještě mi zbyde na útratu :).



Stadion z vrchu
O zápase se nemíním nijak zvláště rozepisovat, jen dodám, že hosté překvapivě zvítězili 2:0 a domácí jim cestu k výhře usnadnili dvěma červenými kartami. Diváků bylo cca 20 tisíc, což na třicetitisícovém stadionu udělá už pěkný randál. Místní diváci jsou hodně temperamentní, pořád se něčemu diví a rozhodčí to v portugalské lize nemá jednoduché. Nejen pro časté nářky a nadávky fanoušků, ale také pro zvyklost hráčů, kteří jsou schopni udělat z koňara velblouda ;).

Diváci po zápase odešli sklesle domů, překvapila mě rychlost, s níž se stadion vylidnil. V České lize to trvá až desítky minut, tady za pět minut zavírali brány... Návštěva tohoto duelu byla každopádně zážitkem, výsledek mě zase tak moc nezajímal. Mám v plánu navštít i některý z okolních stadionů, uvidíme, kdy to bude.

sobota 20. září 2008

Průzkum Porta

Tak máme víkend a já plánuju, co s ním uděláme. Počasí bylo v pátek krásné (až hnusné), a tak na sobotu přemýšlím o výletu k moři, třeba se i vykoupat. Naplánoval jsem si to, budík ráno dokonce zazvonil, já ho poslechl a vstal jsem. Ale obloha nebyla taková, jakou bych si na koupání v osmnáctistupňovém moři představoval, tak jsem cestu trochu zkrátil a vyrazil "jen" do Porta.

Cesta vlakem trvala dokonce i dneska hodinu a kousek, železnice vede v Portu také až do samotného centra, takže není problém s hledáním návazné dopravy. Mám s sebou průvodce po Portugalsku (nemyslete si, že jsem si někoho najal, já mám jen knižního průvodce), který se Portu věnuje docela dost. Ze všeho nejdřív hledám turistické informace. Navede mě k nim zmiňovaná knížka. No jo, ale našinec je trochu zklamán, když vidí turistickou kancelář v Portugalsku (i Guimarãesi je to podobně), která je doslova kanceláří. Každý turista chce mapu města, možná si koupit i něco na památku. Ale tady mají stůl, židle a s pracovníky si snad musíš pokecat nebo co. Prostě kancelář v pravém slova smyslu. Ale aspoň tu mapu zdarma tu mají, tak si jednu beru.

No co budu popisovat. Jestli se chcete dozvědět o Portu něco z historického či jiného hlediska, kupte si (nebo třeba najměte) průvodce. K cestování v centru jsem použil kromě vlastních nohou taky místní "metro", celodenní jízdenka na centrum vyšla na tři a půl eura. Z automatu vám vyleze kartička, na kterou je ta daná jízdenka načtená. A tu kartičku pak nevyhazovat, můžete si na ní příště nahrát další aplikaci, třeba jen jednorázovou jízdenku na letiště. Papírový kartonek sám o sobě stojí půl eura. Město jsem zhruba projezdil a prošel, o metru se určitě ještě zmíním, protože jsem ním docela překvapen.

Na zpáteční cestě začalo poprchávat, což jsem přijal jako potěšující fakt. Ještě týden musím vydržet bez pravidelné školní docházky a pak se rozběhne portugalština. Máme mít 60 hodin, každý týden 3x po dvou, takže jak tak počítám, do Vánoc bych měl být schopen něco žblebtnout. Ve skupině je nás asi třicet, což je trochu moc... A z toho deset Turků, sedm Čechoslováků, dva Slovinci, Švýcaři, pak Pákistánech, Etiopan a zbytek si nepamatuju.

Fotky z Porta na tradičním skladišti - http://www.hiko.rajce.idnes.cz/
Zanedlouho se zase ozvu, vážně! Mám totiž konečně internet přímo v posteli :)

středa 17. září 2008

Portugalské zážitky

Zase vás po chvíli zdravím. Na úvod pár novinek:
1) Internet ještě na pokoji nemám, zítra (čtvrtek 18.9.) jdu do školy a snad už se mi to tam podaří dotáhnout do konce, takže už bych mohl psát ze židle a ne z lavičky na náměstí, kde chytám bezdrátové připojení (i když i tohle má své kouzlo)
2) Novinka-nenovinka - ještě nemám spolubydlícího a vůbec bych se nezlobil, kdyby to tak vydrželo do února :)
3) Trochu se ochladilo, občas se na nebi objeví i mráček. Místní obyvatelé oblékli mikiny a rifle, děti skoro čepičky a já přemýšlím o tom, že bych si už jednou mohl vzít taky kalhoty místo krátkých nohávů. Ale je mi prostě v kraťasech, triku a sandálech (samozřejmě bez ponožek) nejlíp!

Hlavní věc, které bych se dneska rád věnoval, je škola. Dneska jsme konečně dostali nálož, na kterou jsme všichni čekali. Svolali všechny zahraniční studenty do Bragy, zajistili zadarmo autobus tam i zpět, oběd a další občerstvení. Ale za to jsme museli vyslechnout masáž od místních představitelů ze školy, jak to tady jako funguje a blablabla. Nejlepší na tom bylo setkání s lidmi z celého světa. Kdy jindy vedle sebe budou Indonésan, Pákistánec, Španěl, Etiopan a blbeček z Kardavce? :D

Zahraničních studentů je tu cca 250, ale rozhodně větší polovina je v Braze. Je tu i pár Čechů a spousta Turků, kteří houfně vyrazili z Bragy do Porta na Ligu mistrů, protože tu hraje Fenerbahce Istanbul nebo co... A taky Italové, Španělé či Francouzi nechybějí, poskrovnu je těch na východ, sever to tu vůbec nezná, bohužel.

Po tomhle přivítání mě čekalo mnohem důležitější - s profesorkou Anou Franciscou Araúja Rodrigues Azevedo Silvou (fakt je to jen jeden člověk). Setkání se týkalo náplně mého pobytu tady, a to projektu. Musím ještě zkontaktovat dalšího profesora, u kterého budu psát. A taky chci už, aby začal kurz portugalštiny, protože z nákupů a nápisů ve městě se sice trochu naučím, ale prostě ve škole to bude jiné!

Fotky žádné další nemám, ono ze supermarketu by moc hezké nebyly. Musím vymyslet nějaký výšlap, sice si chodím zaběhat, ale potřebuju někam do přírody. A taky na fotbal, o víkendu tu hraje Funchal. Kontrolujte stránku pravidelně, určitě se zase ozvu:)

neděle 14. září 2008

Portugalsko – díl druhý: První průzkum Guimarãese

Zdravím vás po pár dnech z Portugalska. Víkend je skoro za námi a já jsem měl tu čest seznámit se s městem, kterému se přezdívá kolébka Portugalska. Protože město neleží v oblasti, kam se jezdí za koupacím mořem (to je na jihu země, já se nacházím na severu, kousek od nás jsou hranice se severním Španělskem), nepotkáte v centru tolik turistů, jak by si zasloužilo. Ale pro mě jen dobře.

V sobotu jsem se vydal dopoledne do města. Sice bylo už půl jedenácté, město ještě stále spalo. V uzoučkých uličkách je stín celý den, což jsem přivítal. Ranní teploty sice nejsou na kraťasy, ale během dne se rychle udělá vedro, takže v poledne přijde stín vhod. Město si zachovává něco ze středověké atmosféry, proto také bylo zapsáno po bok české Prahy či Telče na seznam Evropského kulturního dědictví UNESCO.

Dlážděné uličky, nikde žádný asfalt. A blázinec na silnicích. Portugalci jsou jako další Jihoevropané známí tím, že začínají žít v poledne a den u nich končí po půlnoci. Proto ten klid ve městě, o které jsem se musel dělit možná tak se skupinkou turistů. Jinak turisti jsou taky Portugalci, ani auta či autobusy se značkami ostatních evropských zemí tu nevidíte. Guimarães není tedy masová destinace, a to mi rozhodně na náladě neubírá.

V sobotním dopoledni a poledni jsem si tedy prošel městské centrum, pak jsem mazal na nákup. Vím o dvou supermarketech, teď jsem chtěl najít právě ten druhý a větší. Cestou jsem narazil na městský trh, což je budova, kde si každý může prodat co chce, rozhodně se mu budu někdy příště věnovat v samotném článku. A obchodní centrum GuimarãeShopping je kopie dalších – těch našich, kde můžeme trávit příjemné nedělní odpoledne… Ale ceny jsou tam o něco nižší než v tom krámku, který jsem navštívil ve čtvrtek večer. Tak jsem nakoupil a pádím „domů“. Vedle školy, která se nachází pár set metrů od kolejí, je park, kam chodí skoro celé město běhat, a tak jsem se v sobotu přidal :).

Nevěděl jsem pořádně, co s nedělí. Mám jet do Porta? Ne, projedu se lanovkou nahoru na poutní místo zvané Penha. Hm, jen kdybych neměl stejný nápad jako asi pět tisíc dalších lidí. Nahoře (místní Svatá Hora) probíhala zrovna nějaká náboženská slavnost, něco podobného jako korunovace na vršku u Příbrami. Lidi to spojili s výletem a celé rodiny v celém okolí poutního místa rozbalily stolečky, deky, židličky a daly si oběd blíž nebi. Počasí bylo zase nádherné (teda jak pro koho), ani mráček. Lanovka nahoru a dolů stojí tři eura osmdesát. Kabinka je pro šest lidí, tam jsem jel zcela sám a dolů vedle mě seděl nějaký portugalský panáček, kterému jsem nerozuměl ani slovo ;).

To je asi tak všechno z mých víkendových zážitků. V pondělí se chystám do školy vyzvednout si téma pro individuální projekt, ve středu na přivítání do Bragy (cca 30 km) a pak se uvidí. Základní orientaci na místě mám za sebou, ve městě jsem ani jednou nepoužil místní MHD, protože stále nevím, jak to tady funguje a navíc mi trocha pohybu neuškodí. Během týdnu se připomenu dalším článkem, uvidíme, o čem bude.

Fotky najdete na http://hiko.rajce.idnes.cz/Guimaraes_poprve/
A nebojte se reagovat tady dole :)

pátek 12. září 2008

Portugalsko – díl první: Příjezd

Hlásím se vám z konce Evropy. Při příletu do Porta jsem viděl Altantik a za ním je už jen Amerika… A ještě teda ostrov věčného jara – Madeira – a Azory. Ty mimochodem také patří Portugalcům. Tuhle zprávu vám začínám psát z vlaku z Porta do Guimarãese. Je to rozdíl jet skoro hnijícími soupravami z hlaváku do Berouna nebo novými jednotkami připomínající tramvaj nebo metro, které vás zavezou do okolí města Porto. Vyfotil jsem vnitřek vlaku, v tu dobu skoro prázdného. Jízda na 60 km vyjde na 2,15euro, což není nijak tragické. Pohodlí tu je, ještě internet by tady mohli mít...

Z Prahy jsem vyrazil v šest ráno stařičkým letadlem Smart Wings do Paříže. Ale stav letadla nebyl zase nijak tragický, prostě doletělo a ještě jsem dostal ke snídani obloženou bagetku a džus a měl jsem celou trojici sedadel pro sebe. Takže milá překvapení. Další překvápko čekalo na divokém letišti Charles de Gaulle (CDG) u Paříže, kde jsem přistál. Což o to, vláček spojující všechny tři terminály a ještě dvě parkoviště, jsem našel v pohodě, jen jsem nebyl moc spokojen s úrovní toho letiště. Zlatá Praha. Teda nechci dělat reklamu známému televiznímu festivalu, ale letiště máme sice o trochu menší, zato o hodně lepší! Pařížské letiště mi připomíná betonovou kostru, se kterou se víc nezabývali. Beton a hotovo. Ještě k tomu nic moc místa, takže se tam lidi parádně pletou. No prostě nic moc. Samotnou Paříž jsem neviděl, teda když nepočítám těch pár desítek vteřin, kdy jsme ji přelítli před přistáním. Abych CDG zase nekřivdil, aspoň jsem si během toho dvouhodinového čekání na odbavení nabyl notebook a podíval se na jeden díl Hospody :).

Ve vlaku na Guimarães

Let do Porta nebylo složité najít, věděl jsem, odkud mi to letí, takže jsem šel najisto. Odbavení na let společnosti EasyJet trvalo sice chvíli (teda to čekání na něj), ale nakonec jsem to vydržel. Pak jsem měl asi hodinku čas před odletem, a tak jsem slupnul dva rohlíky s klobáskou od řezníka Procházky z Kauflandu. Let do Portugalska jsem prospal skoro celý, ono nebylo stejně nic vidět, nad Francií a Španělskem byly mraky, které se rozestoupily až v Portugalsku, takže jsem si měl možnost prohlídnout okolí Porta z výšky. Řeknu vám narovinu, je to slibné.

Letiště v Portu je rozhodně menší než to pařížské, ale kvalitou ho jasně předčí. Nablýskaný mramor a různobarevné obložení stěn dává tušit, že na tom Portugalci zase tak špatně nebudou. Při východu z haly ode mě nikdo nic nechce (myslím jako pas, občanku, proluftovat kufr), takže můžu klidně hledat blízkou stanici „metra“. Za euro osmdesát se dostávám novou soupravou (staré tu ani nemají) do stanice Campanhã a tam čekám asi 40 minut na tenhle vlak. Kupuju lístek v automatu a čekám.

Příjezd do Guimarãese na čas jak ve Švýcarech, ale pak to začlo. Město je nahoru a dolů, proč zrovna univerzita a koleje musí být nahoře… Místní doprava je tu – no jak to kulantně říct. Asi taková jako v Chorvatsku. Chaos, na zastávkách žádné pořádné info. Takže jsem se vydal pěšky, ono mi to teda rozhodně neuškodí, ale táhnout se se skoro dvacetikilovým nákladem nepotěší. Ale dorazil jsem, hned se mě ujal nějaký student a kolejbába v jedné osobě. Vyřídili jsme všechny procedury a bydlím. Pokoj rozhodně má své mouchy, ale zvyknu si. Když bude internet, bude to tu zase příjemnější.

V pátek jsem vyřídil uvítací záležitosti ve škole a zjistil jsem, že internet bude až příští týden. Mají tady bezdrátové připojení, ale chybí mi jaksi heslo… Teď ale jdu vymýšlet program na víkend, asi budu poznávat samotné město a jeho nejbližší okolí. A čekat na svého spolubydlícího, který jistě dorazí.